13 C 230/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Jelínkovou ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B 3. Jméno žalované C , narozená Datum narození žalované C bytem Adresa žalované B všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení vlastnického práva I. Žaloba, dle níž se určuje, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře 114 m² v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsaného v katastru nemovitostí vedeném , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, , se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 67 735,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, - zahrada o výměře 114 m² v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsaného v katastru nemovitostí vedeném , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, (dále také jen „pozemek“). Svůj nárok odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemku na základě souhlasného prohlášení o nabytí do vlastnictví podle zákona č. 172/1991 Sb., ze dne 17. 3. 2011, kdy v katastru nemovitostí je k uvedenému pozemku zapsána tzv. duplicita vlastnického práva, a to na žalobce a současně na žalované, kdy žalovaní jsou zapsáni jako ideální spoluvlastníci s výši podílu každý 1/3 k celku. , adresa, vykonává svěřenou správu majetku ve vlastnictví obce. K duplicitnímu zápisu došlo v důsledku chybného zápisu provedeného na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 o projednání dědictví, č. j. , spisová značka, . Žalobce měl za to, že se žalovaní vlastníky pozemku nikdy nestali, neboť pozemek byl v minulosti součástí tzv. veřejného statku. Žalovaní ho užívají, neboť jejich právní předchůdci si ho ke svému majetku za doby socialismu tzv. připlotili a začali ho užívat bez právního důvodu. Existence duplicitního zápisu zásadně ohrožuje právní jistotu žalobce a brání mu v plném výkonu jeho vlastnického práva. Nápravu nelze dosáhnout pouhým postupem dle katastrálního zákona (§ 36 zákona č. 256/2013 Sb.), neboť žalovaní svůj zápis nezpochybňují, a proto je nutné domáhat se ochrany určovací žalobou. Žalobce tak má naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem pozemku. Pro žalované je nabývací titul k pozemku uvedené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. , spisová značka, , ze dne 31. 3. 1998, které nabylo právní moci dne 27. 6. 1998. V usnesení se však nehovoří přesně o sporném pozemku parc. č. , Anonymizováno, , ale o pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 718 m². V pozemkových knihách byl veden zápis vlastnického práva ke stavební parcele a domku č. , hodnota, se zahradou (, Anonymizováno, ) pro kat. území , adresa, s vlastnickým právem pro , jméno FO, podle smlouvy trhové ze dne 21. 9. 1912 a pro , jméno FO, , Anonymizováno, podle listiny Okresního soudu ve Zbraslavi ze dne 24. 7. 1925, č. j. , Anonymizováno, , a dále notářského zápisu ze dne 10. 7. 1925 pro , jméno FO, na polovic s , jméno FO, . Dále je tam veden zápis vkladu darovací smlouvy ze dne 18. 3. 1959 pro , adresa, na polovic (jedná se o právní předchůdce , jméno FO, , po kterém nemovitosti zdědili žalovaní), darovací smlouva měla formu notářského zápisu , Anonymizováno, , předmětem darování byl dům č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , stavební parcela č. kat. , Anonymizováno, a zahrada č. kat. , Anonymizováno, , vše v k. ú. , adresa, . V notářském zápise nejsou uvedené výměry pozemků. Sporný pozemek parc. č. , Anonymizováno, nebyl nikdy součástí pozemků kat. č. , hodnota, , adresa, , ani kat. č. , hodnota, , adresa, , ale byl součástí veřejného statku pod tehdejším č. , adresa, . Z neměřického záznamu ze dne 8. 2. 2011 plyne, že původní pozemek parc. č. , hodnota, – zahrada o výměře 718 m² se mění na pozemky parc. č. , Anonymizováno, – zahrada o výměře 369 m², , Anonymizováno, – zahrada o výměře 13 m², parc. č. , Anonymizováno, – zahrada o výměře 222 m² a parc. č. , Anonymizováno, – zahrada o výměře 114 m². Právní předchůdci žalovaných , jméno FO, a , jméno FO, nevlastnili nikdy jiné pozemky než parcely pod č. kat. , Anonymizováno, – zahrada (dnes se jedná o pozemky parc. č. , Anonymizováno, /3 celkem 235 m²) a č. kat. , Anonymizováno, - zastavěná plocha a nádvoří (dnes pozemek parc. č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 142 m²). Sporný pozemek byl součástí veřejného statku evidovaného původně pod kat. č. , adresa, , kdy pozemky, které byly veřejným statkem se převedly podle zákona č. 150/48 Sb., a č. 90/50 Sb., na stát. Pozemek byl po celou dobu místním prostorem vedle místní komunikace, nebyl určen, Anonymizováno, k žádnému konkrétnímu užívání. Na základě § 1 zákona č. 172/1991 Sb., a na základě statutu Hlavního města Prahy přešlo vlastnické právo k pozemku ze státu na žalobce, a to ke dni 24. 5. 1991. Žalobce se snažil se žalovanými dohodnout a vyřešit spornost pozemku dohodou, ale to se nepodařilo.

2. Žalovaní se k žalobě vyjádřili tak, že nárok žalobce neuznali a navrhli žalobu zamítnout. Žalovaní uvedli, že Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl usnesením, č. j. , spisová značka, , v dědické věci po , jméno FO, , nar. , datum, , tak, že mj. schválil dohodu o vypořádání dědictví mezi žalovanými coby dědici, a to tak, že každý z dědictví nabyl kromě jiného 1/3 domu č. p. , Anonymizováno, postaveného na pozemku parc. č. , hodnota, s 1/3 pozemků parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha /objekt bydlení/ o celk. výměře 154 m², parc. č. , hodnota, – zahrada o celk. výměře 718 m², vše zapsáno v katastru nemovitostí u , právnická osoba, , na listu vlastnictví č. , hodnota, , kat. území , adresa, . Žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky pozemků parc. č. , Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, , kdy na těchto každý vlastní podíl o velikosti id. 1/3, které vznikly rozdělením původního pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada o celk. výměře 718 m². Pouze samotná skutečnost, že pozemek, jenž je předmětem usnesení soudu, byl v pozdějších letech rozdělen, nemůže bez dalšího prokázat oprávněnost žaloby. Pokud by pak soud neměl vlastnické právo žalovaných k pozemku za dostatečně prokázané, žalovaní současně vznesli námitku vydržení vlastnického práva. Není totiž pravdou, že by si předchůdci žalovaných pozemek ke svému majetku za doby socialismu tzv. připlotili a začali ho užívat bez právního důvodu. Žalovaní pozemek zdědili po panu , jméno FO, . Ten vlastnické právo k pozemku, resp. pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada, nabyl děděním po manželích , adresa, , svých rodičích, v první polovině 80. let. Tito vlastnické právo k pozemku parc. č. , hodnota, nabyli od manželů , jméno FO, a , jméno FO, v r. 1959 na základě darovací smlouvy. , jméno FO, a , jméno FO, a jejich předchůdcům přitom vlastnické právo k pozemku parc. č. , hodnota, svědčilo nejpozději v roce 1906. Pozemek parc. č. , hodnota, se nacházel ve vlastnictví předchůdců žalovaných po několik generací, žalovaní tak užívají pozemek s poctivým úmyslem a v dobré víře. Sporný pozemek tvoří i s dalšími pozemky žalovaných funkční celek. Žalobce se dlouhou dobu o své vlastnické právo nehlásil, nezajímal a nijak pozemek neobhospodařoval, kdy k němu také neměl přístup z důvodu oplocení. Žalovaní nabyli původní pozemek parc. č. , hodnota, děděním a tato právní skutečnost byla zapsána do katastru nemovitostí, žalovaní tak neměli sebemenší důvod pochybovat o svém vlastnickém právu k původnímu pozemku parc. č. , hodnota, , potažmo spornému pozemku. Pozemkové knihy nejsou veřejně přístupné a nelze do nich nahlédnout. Žalovaní neměli způsob, jakým by zjistili jakékoli nesrovnalosti týkající se pozemku, ať už co do vlastnického práva, tak co do jeho výměry. Pozemek užívají žalovaní i jejich právní předchůdci po dobu několika desetiletí. Mimo jiné oba pozemky, které nabyli děděním, tvoří jeden funkční celek, sporný pozemek je užíván jako zahrada, žalovaní ho obhospodařují, sekají trávu v dobré víře, že je jejich vlastnictvím. Na pozemku se nachází vzrostlé stromy. Takto byly žalovaným do užívání oba pozemky předány jejich právním předchůdcem panem , jméno FO, . Oba pozemky jsou oploceny společným oplocením, které bylo nainstalováno v průběhu užívání právních předchůdců žalovaných, přičemž žalovaní oplocení neměnili. Naopak žalobce se o pozemek nikdy nezajímal a nestaral. Žalovaní neměli do roku 2011 důvod pochybovat o svém vlastnickém právu k pozemku, a tento navíc i jako součást původního pozemku s právními předchůdci po desetiletí obhospodařovali a zušlechťovali, užívali ho zcela jistě s poctivým úmyslem a v dobré víře. Ačkoliv měli žalovaní zato, že právní důvod pro řádné vydržení vlastnického práva k pozemku prokázali, současně uplatnili i námitku vydržení mimořádného, pro něž jsou též splněny zákonem stanovené podmínky, kdy pozemek drželi po dobu dvaceti let a neměli přitom nepoctivý úmysl.

3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. V katastru nemovitostí je veden duplicitní zápis vlastnického práva ke sporného pozemku parc. č. , Anonymizováno, , kdy žalobce je vlastníkem pozemku na základě souhlasného prohlášení o nabytí do vlastnictví ze dne 17. 3. 2011 a žalovaní jsou každý vlastníkem podílu o velikosti 1/3 na pozemku na základě usnesení soudu ve věci projednání dědictví sp. zn. , spisová značka, (výpis z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, ). Žalovaní jsou dále na základě usnesení soudu ve věci projednání dědictví sp. zn. , spisová značka, vlastníky podílu o velikosti 1/3 na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, a parc. č. , Anonymizováno, , zahrada. Na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, stojí stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům (výpis z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, ).

5. U Obvodního soudu pro Prahu 5 bylo vedeno dědické řízení po , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelém , datum, . Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 27. 6. 1998, byla schválena dohoda o vypořádání dědictví zůstavitele mezi dědici, a to pozůstalou manželkou, žalovanou 3, pozůstalým synem, žalovaným 1, a pozůstalým synem, žalovaným 2. Soud podle výsledků provedeného šetření a z výpovědí účastníků zjistil, že do dědictví patří mj. dům č. p. , Anonymizováno, postavený na pozemku parc. č. , hodnota, s pozemky parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha/objekt bydlení/ o celkové výměře 154 m² a parc. č. , hodnota, – zahrada o celkové výměře 718 m² v k. ú. , adresa, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, . Žalovaná 3 tak nabyla 1/3 domu č. p. , Anonymizováno, postaveného na pozemku parc. č. , hodnota, s 1/3 pozemků parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha/objekt bydlení/ o celkové výměře 154 m², parc. č. , hodnota, – zahrada o celkové výměře 718 m² v k. ú. , adresa, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, , a žalovaný 1 a žalovaný 2 každý nabyl 1/3 domu č. p. , Anonymizováno, postaveného na pozemku parc. č. , hodnota, s 1/3 pozemků parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha/objekt bydlení/ o celkové výměře 154 m², parc. č. , hodnota, – zahrada o celkové výměře 718 m² v k. ú. , adresa, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. , spisová značka, ).

6. Z pozemnostního archu k domu č. p. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že výměra zahrady činila 200 m² a výměra zastavěné plochy a nádvoří 162 m². Vlastnické právo k těmto nemovitým věcem postupně náleželo , jméno FO, podle smlouvy trhové ze dne 21. 9. 1912, , jméno FO, podle listiny Okresního soudu ve Zbraslavi ze dne 24. 7. 1925, č. j. , Anonymizováno, , , jméno FO, na polovic s , jméno FO, dle notářského zápisu ze dne 10. 7. 1925, dále , adresa, na polovic dle darovací smlouvy ze dne 18. 3. 1959 (pozemnostní arch s pozemkovou knihou, darovací smlouva). Z pozemkových knih dále vyplývá, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, , místní prostor, byl veřejným statkem (výpis pozemkové knihy).

7. Z výpisu z evidence nemovitostí z roku 1987 bylo zjištěno, že Jan Pustina, právní předchůdce žalovaných, byl vlastníkem původních pozemků parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, o celkové výměře 862 m² nejpozději v roce 1985/1986, a to na základě dědického řízení vedeného pod sp. zn. , spisová značka, , kdy nemovité věci nabyl po svým rodičích, manželích , jméno FO, (výpis z evidence nemovitostí z roku 1987, nesporná tvrzení účastníků).

8. Městská část , adresa, v březnu 2011 oznámila Katastrálnímu úřadu pro , Anonymizováno, nabytí vlastnického práva pro žalobce ke dni 24. 5. 1991 ke spornému pozemku parc. č. , Anonymizováno, k. ú. , adresa, , a to na základě prohlášení o přechodu vlastnického práva k nemovitostem (ohlášení nabytí vlastnického práva pro záznam do katastru nemovitostí včetně prohlášení).

9. Katastrální úřad v březnu 2011 v souvislosti s digitalizací souboru popisných informací v katastrálním území , adresa, a na základě neměřického záznamu č. , Anonymizováno, obnovil parcely pozemkového katastru, kdy pozemek parc. č. , hodnota, o výměře 154 m² byl rozdělen na pozemky parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a pozemek parc. č. , hodnota, o výměře 718 m² byl rozdělen na pozemky parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, o výměře 369 m², parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, o výměře 13 m², parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, o výměře 222 m² a parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, o výměře 114 m² (z původní parcely pozemkového katastru č. , Anonymizováno, na LV č. , hodnota, ). Parcely KN č. , hodnota, a , Anonymizováno, tímto zanikly. Vlastnické právo k parcelám v katastru nemovitostí bylo vyznačeno ve prospěch vlastníků uvedených na přiložených listech vlastnictví (vyrozumění o doplnění parcel do katastru nemovitostí, neměřický záznam, výpis z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, , situační plánek na č. l. 21, 22 a 26).

10. Katastrální úřad v dubnu 2011 vyrozuměl účastníky, že v souvislosti s digitalizací souboru popisných informací bylo zjištěno, že k spornému pozemku parc. č. , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, ) existuje duplicitní zápis vlastnictví (vyrozumění o duplicitním zápisu).

11. Městská část , adresa, , která má svěřenou správu pozemku, s ohledem na skutečnost, že k pozemku je veden duplicitní zápis vlastnického práva žalovaných a žalobce, v květnu 2019 vyzvala žalované, aby s Městskou částí , adresa, vstoupili k řešení vzniklé situace. Ačkoli poté Městská část , adresa, a žalovaní ve věci jednali, k dohodě nedospěli (výzva k řešení duplicitního vlastnictví včetně doručenek, e-mailová komunikace v říjnu 2019, e-mailová komunikace od prosince 2019 do června 2020, dopis ze dne 4. 10. 2021, dopis ze dne 13. 5. 2019).

12. Z fotografií předložených žalovanými bylo zjištěno, že sporný pozemek byl dlouhodobě připlocen k nemovitým věcem ve vlastnictví žalovaných, právních předchůdců žalovaných, a to minimálně od padesátých let minulého století, kdy je po celou dobu užíván a obhospodařován jako zahrada a s nemovitými věcmi ve vlastnictví žalovaných tvoří funkční celek (fotografie na č. l. 85 a násl.).

13. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci (katastrální mapa na č. l. 76 až 78, výpis z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, ).

14. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh na doplnění dokazování dalšími navrženými a neprovedenými důkazy, jelikož má za to, že tyto důkazy nejsou relevantní pro prokázání skutečností významných pro rozhodnutí ve věci.

15. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl.

16. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené listinné důkazy, které zhodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Co se týče účastníky předložených listinných důkazů, soud o jejich pravosti a pravdivosti neměl žádných pochybností.

17. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu.

18. Žalobce a žalovaní jsou vlastníky pozemku, kdy k pozemku je v katastru nemovitostí veden duplicitní zápis vlastnického práva, a to tak, že žalobce je vlastníkem pozemku na základě souhlasného prohlášení o nabytí do vlastnictví ze dne 17. 3. 2011 a žalovaní jsou každý vlastníkem podílu o velikosti 1/3 na pozemku na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci projednání dědictví, sp. zn. , spisová značka, . Žalovaní na základě dědického řízení po zůstaviteli , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, , nabyli vlastnické právo k nemovitým věcem, každý 1/3, a to k rodinnému domu č. p. , Anonymizováno, postavenému na pozemku parc. č. , hodnota, a k pozemkům parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha/objekt bydlení/ o celkové výměře 154 m² a parc. č. , hodnota, – zahrada o celkové výměře 718 m² v k. ú. , adresa, . Vlastnické právo k nemovitým věcem, a to domu č. , hodnota, se zahradou (č. kat. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ) náleželo již téměř od počátku 20. století právním předchůdcům žalovaných. Sporný pozemek, ač nebyl součástí pozemku č. kat. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , byl k těmto nemovitým věcem právními předchůdci žalovaných nejpozději v 50. letech 20. století připlocen a užíván jako zahrada. Již v 80. letech byl právní předchůdce žalovaných , jméno FO, veden jako vlastník nemovitých věcí, pozemku parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, . V souvislostí s digitalizací souboru popisných informací v katastrálním území , adresa, došlo v roce 2011 k rozdělení pozemku parc. č. , hodnota, na pozemky parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a k rozdělení pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 718 m² na pozemky parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, (původně , Anonymizováno, ), o čemž byli účastníci informováni. V květnu 2019 vyzvala Městská část , adresa, , které je svěřena správa pozemku, žalované, aby s ohledem na duplicitu vlastnického práva vstoupili s Městskou částí , adresa, do jednání k vyřešení této situace.

19. Dle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „starý o. z.“), oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Dle odst. 2 takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125). Dle odst. 3 do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

20. Dle § 3066 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

21. Dle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

22. Dle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

23. Dle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

24. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že žalovaní jsou vlastníky pozemku, kdy již jejich právní předchůdce , jméno FO, vydržel vlastnického právo k pozemku.

25. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda má žalobce naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k pozemku. V rozhodovací praxi vyšších soudů bylo dovozeno, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96). K otázce, kdy může mít naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitosti i osoba zapsaná v katastru nemovitostí jako vlastník, se Nejvyšší soud opakovaně vyjádřil, a to např. v rozsudku ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 22 Cdo 655/2001, nebo v usnesení ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4264/2007, anebo v rozsudku ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2333/2012, s tím, že žalobce zapsaný jako vlastník nemovitosti v katastru nemovitostí nemá naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva, jestliže není žalovanými zpochybněno; z toho je patrné, že naléhavý právní zájem je dán i v případě, že žalobce je sice zapsán v katastru nemovitosti jako vlastník sporné nemovitosti, žalovaný však tvrdí, že vlastníkem je ve skutečnosti on sám. Nelze totiž přehlédnout, že stav katastru nemovitostí nemusí být v souladu se skutečným právním stavem. Naléhavý právní zájem je dán nejen tehdy, když je zpochybňován nabývací titul vlastnického práva, nýbrž i tehdy, když je zpochybňován rozsah vlastnického práva, kdy bude soudní rozhodnutí podkladem k tomu, aby byl případný rozpor odstraněn a maximálním způsobem odstraněn stav možné nejistoty (srovnej viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4768/2017). Soud pak tento naléhavý právní zájem žalobce ve smyslu § 80 o. s. ř. shledal. Rozsudkem mělo dojít k odstranění předmětné duplicity vlastnického práva k pozemku s tím, že pokud by soud žalobě vyhověl, po zápisu vlastnického práva dle rozsudku by byl nadále v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník po právu (a tedy správně) pouze žalobce. Tímto by došlo k dosažení souladu mezi právní realitou (právním stavem) a stavem zápisů v katastrů nemovitostí, o což žalobce předmětnou určovací žalobou usiloval. Soud však podotýká, že v daném případě žalobě nevyhověl a k návrhu žalovaných ji pouze zamítl. Soud sice uzavřel, že žalovaní jsou vlastníky pozemku, nicméně vzhledem k tomu, že se žalovaní zároveň nedomáhali určení, že jsou oni vlastníky pozemku, předmětný rozsudek nebude sloužit jako listina pro zápis vlastnického práva žalovaných k pozemku do katastru nemovitostí.

26. V řízení bylo prokázáno, že v katastru nemovitostí je veden duplicitní zápis vlastnického práva k pozemku, kdy žalobce je vlastníkem pozemku na základě souhlasného prohlášení o nabytí do vlastnictví ze dne 17. 3. 2011 a žalovaní jsou každý vlastníkem podílu o velikosti 1/3 na pozemku na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 27. 6. 1998. Žalobce se stal vlastníkem pozemku (který byl původně součástí pozemku kat. č. , Anonymizováno, ), a to na základě souhlasného prohlášení o nabytí vlastnictví podle zákona č. 172/1991 Sb., ze dne 17. 3. 2011. Do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přešly věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni 23. 11. 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce. Žalovaní nabyli vlastnické právo k nemovitým věcem, a to každý 1/3 na nemovitých věcech, v dědickém řízení po , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, , kdy žalovaní 1 a 2 jsou pozůstalí synové zůstavitele a žalovaná 3 je pozůstalá manželka zůstavitele. Žalovaní tak do spoluvlastnictví nabyli dům č. p. , Anonymizováno, postavený na pozemku parc. č. , hodnota, s pozemky parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha/objekt bydlení/ o celkové výměře 154 m² a parc. č. , hodnota, – zahrada o celkové výměře 718 m² v k. ú. , adresa, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, . Právní předchůdce žalovaných , jméno FO, byl vlastníkem původních pozemků parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, o celkové výměře 862 m² nejpozději v roce 1985/1986, a to na základě dědického řízení vedeného pod sp. zn. , spisová značka, , kdy nemovité věci nabyl po svým rodičích, manželích , adresa, . V řízení bylo dále prokázáno, že co se týče vlastnického práva k domu č. p. , Anonymizováno, a pozemkům č. kat. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , toto bylo od roku 1912 ve vlastnictví právních předchůdců žalovaných. Od roku 1912 byl vlastníkem , jméno FO, na základě smlouvy trhové, následně se stal vlastníkem , jméno FO, a , jméno FO, a v roce 1959 nabyli vlastnické právo manželé , Anonymizováno, a , adresa, , rodiče zůstavitele , jméno FO, . Ačkoli tedy sporný pozemek parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, o výměře 114 m² nebyl součástí pozemku č. kat. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , kdy byl součástí parcely č. , Anonymizováno, (původně se jednalo o veřejný statek), právní předchůdci žalovaných pozemek ke svým nemovitým věcem připlotili a užívali ho po celou dobu jako zahradu. V řízení bylo prokázáno, že nejpozději v 50. letech 20. století byl pozemek připlocen k nemovitým věcem ve vlastnictví právních předchůdců žalovaných, kdy tak od této doby (nejpozději) měli právní předchůdci žalovaných pozemek nepřetržitě v držbě. Tedy maximálně v době, kdy nemovité věci (dům č. , hodnota, a pozemky č. kat. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ) vlastnili manželé , jméno FO, . V řízení bylo prokázáno, že pozemek byl a je užíván jako zahrada, kdy je žalovanými a jejich právními předchůdci nepřetržitě držen a obhospodařován a s nemovitými věcmi ve vlastnictví žalovaných tvoří funkční celek. Katastrální úřad v březnu 2011 v souvislosti s digitalizací souboru popisných informací v katastrálním území , adresa, rozdělil pozemek parc. č. , hodnota, o výměře 154 m² na pozemky parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a pozemek parc. č. , hodnota, o výměře 718 m² na pozemky parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, o výměře 369 m², parc. č. , Anonymizováno, zahrada, o výměře 13 m², parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, o výměře 222 m² a parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, o výměře 114 m² (z původní parcely pozemkového katastru č. , Anonymizováno, na LV č. , hodnota, ). Parcely KN č. , hodnota, a , Anonymizováno, tímto zanikly. V roce 2011 tedy došlo k duplicitě zápisu vlastnického práva účastníků. Až pak však v květnu 2019 Městská část , adresa, , která má svěřenu správu pozemku, oslovila žalované k jednání v otázce vyřešení duplicity zápisu vlastnického práva k pozemku. Sám žalobce se poté domáhal určení svého vlastnického práva až podáním žaloby v srpnu 2025.

27. Před 1. 1. 1992 nebylo vydržení vlastnického práva k věci ve vlastnictví státu možné. Lidé však mnohdy měli v oprávněné držbě nemovitou věc z majetku v tzv. socialistickém vlastnictví, nebo věc, ke které měla socialistická organizace právo užívání podle zvláštních předpisů, případně pozemek (ten nebyl předmětem vydržení vlastnického práva a občan mohl v důsledku vydržení nabýt jen právo na uzavření dohody o osobním užívání). K nabytí práva vydržením došlo, pokud v době po nabytí účinnosti novely č. 509/1991 Sb., byly splněny předpoklady vydržení. Do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, je třeba pro účely vydržení započíst i dobu držby, vykonávané před 1. 1. 1992, i když jde o věc, kterou v té době nebylo možno vydržet. Pozemek ve státním vlastnictví byl před nabytím účinnosti novely občanského zákoníku provedené zákonem č. 509/1991 Sb., způsobilým předmětem oprávněné držby, tato držba však vzhledem k § 135a odst. 3 starého o. z., které vylučovalo z vydržení pozemky v tzv. socialistickém vlastnictví, nemohla vyústit v nabytí vlastnického práva vydržením. Jakmile uvedené omezení odpadlo, uplatnily se právní důsledky oprávněné držby, které zákon až doposud vylučoval (srov. R 50/2000). Právní mocí rozhodnutí bývalých národních výborů o přidělení pozemku do osobního užívání vzniklo fyzickým osobám právo, aby s nimi byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku a státu vznikla povinnost takovou dohodu uzavřít. Skutečnost, že přidělovaný pozemek nebyl v tzv. socialistickém společenském vlastnictví, neměla vliv na neúčinnost rozhodnutí - rozhodnutí bylo rozhodnutím orgánu státní správy, projevem státní moci, a nikoli projevem vůle státu jako vlastníka. Jestliže fyzické osobě svědčilo právo osobního užívání pozemku ke dni 31. 12. 1991, dnem 1. 1. 1992 se přeměnilo přímo ex lege na právo vlastnické. V tomto okamžiku došlo současně k zániku vlastnického práva původního vlastníka (státu nebo jiného subjektu), (srovnej nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 103/96). Žalobce navrhoval, aby soud vyzval žalované k doložení dohody o osobním užívání pozemku za dobu od 1. 1. 1964 do 31. 12. 1991. Soud má však za to, že v daném případě nebylo potřeba, aby žalovaní případnou dohodu předkládali. Ať již pak právní předchůdci žalovaných uvedenou dohodou disponovali či nikoli, na rozhodnutí ve věci to nemůže mít vliv. Navíc má soud s ohledem na zmíněný nález Ústavního soudu za to, že pokud by takovouto dohodou disponovali, dnem 1. 1. 1992 by se ze zákona stali právní předchůdci žalovaných vlastníky (, jméno FO, ) sporného pozemku.

28. Vydržení vlastnického práva je jeho nabytí v důsledku kvalifikované držby věci vykonávané po zákonem stanovenou dobu. Účelem vydržení je uvést do souladu dlouhodobý faktický stav se stavem právním a umožnit nabytí vlastnictví držiteli, který věc dlouhodobě ovládá v dobré víře, že je jejím vlastníkem, přičemž tato dobrá víra je podle platné úpravy dána se zřetelem ke všem okolnostem věci. Rubem ovládání věci držitelem je nečinnost vlastníka. Vydržení tak hojí zejména vady nebo nedostatek nabývacího titulu. V případě, že smlouva je neplatná pro vadu, o které nabyvatel nemohl při zachování obvyklé opatrnosti vědět, anebo tu výjimečně titul vůbec není a nabyvatel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu titul je, stane se nabyvatel věci jejím oprávněným držitelem a při splnění dalších podmínek ji vydrží. Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), který by mohl mít za následek vznik práva (PR, 1997, č. 11 – NS sp. zn. 2 Cdon 1178/96). Dobrá víra musí být podložena konkrétními okolnostmi, z nichž lze soudit, že toto přesvědčení držitele je opodstatněné. Okolnostmi, které mohou svědčit pro závěr o existenci dobré víry, jsou zpravidla okolnosti týkající se právního důvodu nabytí práva a svědčící o poctivosti nabytí, tedy tzv. titul uchopení se držby (objektivně oprávněný důvod nabytí držby, např. existence smlouvy, která je pro určitou vadu neplatná). Platné právo nevyžaduje k oprávněné držbě žádný titul, pouze mu jde o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří. Běžné jsou případy, kdy někdo koupí, zdědí nebo jinak nabude pozemek, který začne užívat spolu s částí sousedního pozemku. Titul tu vlastně není (nevztahuje se na předmět držby), nicméně vzhledem k okolnostem případu držitel může být v dobré víře, že tu titul je. Pokud se nabyvatel nemovitosti chopí držby části parcely, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku (SR, 2000, č. 7 – NS sp. zn. 22 Cdo 1848/98). Aby mohlo dojít k vydržení vlastnického práva podle starého o. z., tak se musí jednat o skutečnosti, které budu do 31. 12. 2013 vyřešeny, tj. že nejpozději k datu 31. 12. 2013 dojde k vydržení vlastnického práva. Pokud podmínky pro vydržení vlastnického práva začaly běžet za účinnosti starého o. z., ale dále běží i po 1. 1. 2014, věc je potřeba posoudit dle o. z. v souladu s § 3066 o. z.

29. Soud dospěl k závěru, že v daném případě došlo k vydržení vlastnického práva již právním předchůdcem žalovaných, a to právě , jméno FO, , který pozemek nepřetržitě držel a užíval nejpozději od roku 1985, kdy ho zdědil po svých rodičích. Dle § 134 odst. 1 starého o. z. bylo k vydržení potřeba, aby měl oprávněný držitel věc v nepřetržité držbě po dobu 10 let a existoval zde putativní titul. , jméno FO, pozemek nabyl na základě rozhodnutí v dědickém řízení po svých rodičích (naposledy dědickým řízením vedeným pod sp. zn. , spisová značka, ). , jméno FO, pozemek nepřetržitě držel, užíval a obhospodařoval, kdy i vzhledem ke skutečnosti, že pozemek byl připlocen k nemovitým věcem ve vlastnictví , jméno FO, a jeho právních předchůdců, byl , jméno FO, objektivně v dobré víře, že pozemek je v jeho vlastnictví a že byl ve vlastnictví jeho právních předchůdců. V řízení bylo prokázáno, že nejpozději v 50. letech minulého století (na základě předložených fotografií) byl pozemek k nemovitým věcem ve vlastnictví právních předchůdců žalovaných připlocen, v dobré víře nepřetržitě držen a užíván jako zahrada. Vzhledem ke skutečnosti, že před 1. 1. 1992 nebylo takovéto vydržení možné, nemohli právní předchůdci žalovaných, včetně právních předchůdců , jméno FO, , vlastnické právo k pozemku vydržet. Dle § 134 odst. 3 starého o. z. se však do vydržecí doby 10 let započítává i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Vzhledem k uvedenému , jméno FO, vydržel vlastnické právo k pozemku již dnem 1. 1. 1992. Nejpozději pak vydržel vlastnické právo k pozemku do 10 let od nabytí vlastnického práva k nemovitým věcem (pozemku parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, ) na základě dědického řízení po jeho rodičích v roce 1985/1986, tj. v roce 1995/1996. Soud má za to, že , jméno FO, byl oprávněným držitelem, kdy byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu pozemek patří a že také patřil jeho právním předchůdcům. , jméno FO, nabyl nemovité věci, jejichž součástí byl připlocený pozemek, po svých rodičích, kteří již takto připlocený pozemek nabyli po svých právních předchůdcích v roce 1959. Pozemek byl součástí nemovitých věcí ve vlastnictví právních předchůdců žalovaných po generace. , jméno FO, neměl důvod pochybovat o poctivosti nabytí, uchopení se držby pozemku. Pozemek je o výměře 114 m², pozemky parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, , které , jméno FO, nabyl, měly celkovou výměru 862 m². Ani poměr plochy pozemku vůči zbylým nemovitým věcem nebyl důvodem, aby zde absentovala dobrá víra. Soud tak na základě uvedeného dospěl k závěru, že již právní předchůdce žalovaných , jméno FO, vydržel vlastnické právo k pozemku. Žalovaní se pak stali vlastníky pozemku na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. , spisová značka, , a to v rámci dědického řízení po svém příbuzném (otci a manželovi) , jméno FO, .

30. I pokud by soud dospěl k závěru, že by zde nebyly splněny podmínky pro řádné vydržení vlastnického práva k pozemku, má za to, že by zde došlo k mimořádnému vydržení vlastnického práva. Nyní již však samotnými žalovanými. Soud se je vždy povinen z úřední povinnosti zabývat otázkou, zda ve věci nedošlo k mimořádnému vydržení dle § 1095 o. z., a to i pokud účastník tvrdí, že spornou věc nabyl vydržením, ať již podle § 134 starého o. z. nebo řádným vydržením podle § 1089 a násl. o. z., a z jeho žalobních tvrzení vyplývají okolnosti, na které je vázáno vydržení mimořádné (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 286/2024). Pro mimořádné vydržení jsou zákonem stanovené pouze dvě podmínky, a to podmínka časová, uplynutí doby 20 let nepřetržité držby nemovité věci, a dále podmínka, že se žalovaným neprokáže nepoctivý úmysl. V daném případě tedy není důležité prokázání právního důvodu užívání pozemku, ani ničeho dalšího. Mimořádné vydržení je institutem, u něhož se vychází z toho, že pokud nepřerušená držba trvá takto dlouhou dobu, tj. 20 let, tak i pokud bylo od začátku něco v nepořádku, vyjma nepoctivého úmyslu, který by musel být žalovaným prokázán, uplynutím této doby se již k danému nepřihlíží, neboť faktický vlastník věci měl dostatečně dlouhou dobu na to, aby se mohl mimořádnému vydržení bránit. Jediným limitem mimořádného vydržení je tedy dále nepoctivý úmysl, který se prokazuje od počátku doby, kdy se osoba chopí držby věci. O. z. zohledňuje i to, co se stalo před účinností o. z., neboť začátek stavu je datován ještě za účinnosti starého o. z. § 3066 o. z. umožňuje započítat držbu předcházející účinnosti o. z., kdy tak pokud do 20leté doby pro možnost mimořádného vydržení započítáváme i držbu před rokem 2014, držba musí být minimálně 5 let dále, tj. čtvrtina času tak musí proběhnout po roce 2014. V posuzované věci bylo dané splněno, kdy by mimořádné vydržení vlastnického práva k pozemku žalovanými nastalo ke dni 1. 1. 2019.31. 1. podmínka mimořádného vydržení, a to uplynutí doby 20 let nepřerušené držby, byla splněna. V řízení bylo prokázáno, že žalovaní nabyli mj. pozemek parc. č. , hodnota, , zahradu, o výměře 718 m² na základě dědického řízení po , jméno FO, , a to usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 27. 6. 1998. V řízení bylo prokázáno, že v roce 2011 byl v souvislosti s digitalizací pozemek parc. č. , hodnota, o výměře 718 m² rozdělen na pozemky parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, o výměře 369 m², parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, o výměře 13 m², parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, o výměře 222 m² a parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, o výměře 114 m². V daném případě tak již ke dni 27. 6. 2018 žalovaní pozemek nepřetržitě drželi po dobu 20 let. I 2. podmínka mimořádného vydržení, a to absence nepoctivého úmyslu žalovaných, byla splněna. V řízení ze strany žalobce nebylo tvrzeno, natož pak prokázáno, že by žalovaní měli nepoctivý úmysl. Nepoctivý úmysl neznačí nepoctivou držbu dle § 992 odst. 1 o. z., věta druhá o. z., kdy ke kvalifikaci držby jako nepoctivé se nutně nevyžaduje nepoctivý úmysl; zpravidla postačí i nedbalost, pokud držiteli musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Kvalifikace držby nikoliv v nepoctivém úmyslu vychází z hodnocení poctivosti či nepoctivosti v obecném smyslu. K naplnění takové držby postačí držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma; jde zde o kritérium obdobné dobré víře v nejméně přísném pojetí. Samotný nikoliv nepoctivý úmysl se nemusí změnit v úmysl nepoctivý jen tím, že držitel zjistí okolnosti, ze kterých se podává, že vlastníkem věci je ve skutečnosti někdo jiný. Je třeba zvážit, že i vlastnické právo k nemovitosti lze nabýt mimoknihovně (vydržením), takže ani vědomost o tom, že držitel nemovitosti není jako vlastník evidován ve veřejném seznamu, nevylučuje nepoctivý úmysl. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá, kdy skutečný vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé, morální v obecném smyslu. Bylo-li vyhověno žalobě napadající držbu nebo její poctivost, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 788/2022). V daném případě katastrální úřad v roce 2011 vyrozuměl účastníky o duplicitě zápisu vlastnického práva k pozemku. Městská část , adresa, , která má svěřenou správu pozemku, poté až v květnu 2019 vyzvala žalované, aby s Městskou částí , adresa, vstoupili k řešení vzniklé situace. Žalobce tak od dubna 2011 věděl o duplicitě vlastnického práva, nicméně po dobu dalších několika let ničeho nečinil, kdy pak žalobu na určení vlastnického práva k pozemku podal až v roce 2025, tj. o 14 let později, co se o duplicitě zápisu dozvěděl. Soud vzhledem ke všemu uvedenému dospěl k závěru, že již právní předchůdce žalovaných , jméno FO, vydržel vlastnické právo k pozemku, a to dnem 1. 1. 1992, nejpozději v roce 1995/1996. Žalovaní tak sami pro tento případ nemohli vlastnické právo k pozemku vydržet, kdy se stali již vlastníky pozemku na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. , spisová značka, , a to v rámci dědického řízení po , jméno FO, . Pokud by však nebyly splněny podmínky pro řádné vydržení vlastnického práva ze strany , jméno FO, , má soud za to, že byly splněny podmínky pro mimořádné vydržení vlastnického práva, a to žalovanými ke dni 1. 1. 2019. S ohledem na tyto závěry soudu a procesní návrh žalovaných soud žalobu zamítl, aniž by dále rozhodl (dalším výrokem) o tom, kdo je vlastníkem pozemku.

32. O nákladech řízení rozhodl soud § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšným žalovaným v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 67 735,80 Kč. Náklady sestávají z odměny za zastoupení advokátem ve výši 22 200 Kč po 3 700 Kč za každý z 6 úkonů právní služby za 1 zastoupenou osobu (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 16. 10. 2025, vyjádření ze dne 14. 11. 2025, účast při jednání dne 4. 2. 2026, vyjádření ze dne 18. 3. 2026 a účast při jednání dne 20. 4. 2026) dle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za druhou a každou další takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu snížená mimosmluvní odměna. Mimosmluvní odměna se snižuje za druhou osobu o 20 %, za třetí osobu o 40 %, za čtvrtou osobu o 60 % a za pátou a každou další osobu o 80 %. V daném případě zástupce žalovaných zastupoval celkem 3 žalované, pročež mu za žalovaného 1 náleží odměna ve výši 22 200 Kč, za žalovaného 2 ve výši 17 760 Kč a za žalovanou 3 ve výši 13 320 Kč, celkem tedy ve výši 53 280 Kč. Dále náklady sestávají z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 2 700 Kč za 6 úkonů právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek. Náklady řízení činí celkem částku 67 735,80 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaných. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.