13 C 27/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 750 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 431,25 Kč, jejíž splatnost se stanoví na třetí den od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 318,75 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 750 Kč od 15. 2. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, ) se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitel“), dne 14. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl původní věřitel žalovanému úvěr v celkové výši 38 250 Kč, a to v několika platbách na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , kdy dne 14. 10. 2022 byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 12 750 Kč, dne 27. 10. 2022 částka ve výši 12 750 Kč a dne 15. 11. 2022 částka ve výši 12 750 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána na 14. 10. 2024. Žalovaný se však s úhradou úvěru dostal do prodlení, pročež původní věřitel úvěr ke dni 14. 2. 2023 zesplatnil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu. Pohledávka původního věřitele za žalovaným byla následně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2023 na společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 na žalobkyni. Žalovaný na svém dluhu ke dni podání žaloby uhradil částku, Anonymizováno, 25 500 Kč. Žalovaná pohledávka se tak skládá z nesplacené jistiny ve výši 12 750 Kč s příslušenstvím.

2. K výzvě soudu, jak žalobkyně, resp. původní věřitel, zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována mj. lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, na základě čehož původní věřitel nepojal podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splatit. Žalovaný původnímu věřiteli uhradil dne 26. 10. 2022 částku 12 750 Kč a dne 15. 11. 2022 částku 13 068,75 Kč, celkem tedy 25 818,75 Kč, z čehož bylo 25 500 Kč započteno na jistinu a 318,75 Kč na příslušenství.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, přičemž žalobkyně, která se z jednání omluvila, souhlasila, aby soud jednal a rozhodl bez její přítomnosti.

4. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.

5. Původní věřitel se žalovaným uzavřel dne 14. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr, a to v několika platbách bezhotovostní převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , kdy dne 14. 10. 2022 byla žalovanému poskytnuta částka 12 750 Kč, dne 27. 10. 2022 částka 12 750 Kč a dne 15. 11. 2022 částka 12 750 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 14. 10. 2024 (smlouva o úvěru ze dne 14. 10. 2022 včetně příloh, občanský průkaz žalovaného, potvrzení o provedených platbách, sdělení , Anonymizováno, ). Žalovaný se však se splacením úvěru ocitl v prodlení, pročež původní věřitel úvěr ke dni 14. 2. 2023 zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky (informování o zesplatnění úvěru). Pohledávka původního věřitele za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek na společnost , právnická osoba, . a následně na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno (smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 a dne 19. 12. 2023 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě ze dne 11. 1. 2024 včetně podacího lístku).

6. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel poskytl žalovanému částku 38 250 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s příslušenstvím do sjednaného data splatnosti, což však neučinil, pročež původní věřitel úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávky. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany původního věřitele řádně prověřována.

7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

9. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Aktivní legitimace žalobkyně vychází ze smlouvy o postoupení pohledávek dle § 1879 o. z.

15. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

16. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

17. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

18. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do částky 12 431,25 Kč.

19. Žalobkyně, resp. původní věřitel, nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného tak, jak mu ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně, resp. původní věřitel, nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.

20. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou částku 12 431,25 Kč. Žalovanému byla poskytnuta částka v celkové výši 38 250 Kč, přičemž dle nezpochybněného tvrzení žalobkyně na tento svůj dluh uhradil celkem 25 818,75 Kč. Žalovaný je tedy povinen v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou část nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. částku 12 431,25 Kč, na kterou dle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradil.

21. Dle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Částku 12 431,25 Kč soud uložil žalovanému zaplatit se splatností k 3. dni od právní moci rozsudku. Žalovaný v řízení nebyl nijak kontaktní a soudu neposkytl žádnou součinnost, soudu tak proto ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyl objektivně schopen splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Soud tak dospěl k závěru, že doba 3 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu je zcela přiměřená možnostem žalovaného.

22. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, resp. byla neúspěšná pouze v nepatrné části, právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 615 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení a jedná se o standardizované znění žaloby, jenž zástupkyně žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.