13 C 320/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 395 448 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 384 448 Kč spolu se zákonným ročním úrokem z prodlení ve výši 14,25 % z částky 384 448 Kč od 3. 4. 2024 do zaplacení a dále částky 11 000 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 164 351,88 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že na základě uzavřené kupní smlouvy ze dne 13. 12. 2017 nabyla žalobkyně vlastnické právo k vozidlu tovární značky , jméno FO, , r.z.: , Anonymizováno, . Souběžně s kupní smlouvou byla téhož dne, tedy 13. 12. 2017, uzavřena servisní smlouva. Žalobkyně vozidlo užívala přibližně do září 2021, kdy se u vozidla projevila nutnost výrazně častěji oproti frekvenci doporučené výrobcem měnit motorový olej. V následujícím období bylo nutné olej měnit již cca po 6 tis. km, a to na základě upozornění infotainmentu vozidla. Ačkoliv žalobkyně absolvovala s vozidlem řadu servisních kontrol, nikdy jí nebyla sdělena příčina nutnosti měnit olej s takovou nestandardně nízkou frekvencí. Žalobkyně nechala vozidlo za účelem zjištění příčiny problému prozkoumat, kdy bylo zjištěno, že příčinou je kontaminace motorového oleje palivem. Kontaminací motorového oleje dochází ke snižování viskozity motorového oleje, čímž se výrazně omezuje mazací funkce motoru, a dochází tak k vyššímu opotřebení motoru a podstatnému snižování jeho životnosti. Bylo vyloučeno, že by předmětnou závadu mohl způsobit uživatel vozidla a zároveň bylo potvrzeno, že předmětná vada se vyskytuje na vozidle od počátku jeho provozování. Dle servisní smlouvy je jejím předmětem provádění záručních prohlídek, oprav, pravidelné údržby a servisních prací včetně karosářských a lakýrnických prací, případně poskytování dalších služeb za podmínek stanovených touto smlouvou na vozidle. Bylo tak povinností žalované provádět záruční prohlídky vozidla. Pokud by tuto povinnost plnila žalovaná řádně, mohla a měla odhalit, že se na vozidle vyskytuje výrobní vada (kontaminace motorového oleje palivem). Pokud by předmětná vada byla žalovanou zjištěna v době, kdy žalobkyni svědčila zákonná práva z vadného plnění, měla žalobkyně možnost domáhat se slevy z kupní ceny vozidla, popř. jiných práv z existence této vady vyplývajících, a to vůči prodávajícímu, byť se shodou okolností jedná o tentýž subjekt, kterým je zhotovitelem dle servisní smlouvy. Předmětná vada tak měla být žalovanou odhalena již při uvedení vozidla do provozu, nejpozději při některé z prvních servisních prohlídek po uvedení vozidla do provozu. S ohledem na neodstranitelnost vady konstruovala žalobkyně v souladu s ustálenou judikaturou výši škody jako rozdíl hodnoty vozidla s předmětnou vadu a hodnotou vozidla bez této vady ve výši 384 448 Kč bez DPH. Žalobkyně dále požadovala také náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s prokázáním výše jejího nároku na náhradu škody za znalečné ve výši 13 310 Kč včetně DPH, tedy 11 000 Kč bez DPH. Žalobkyně předmětnou vadu u žalované neuplatnila. Žalobkyně si vadu na vozidle nenechala odstranit. Žalobkyně dále uvedla, že pakliže se žalovaná dle servisní smlouvy zavázala k provádění záručních prohlídek a pravidelné údržby, bylo její povinností takto podstatnou vadu v rámci prakticky kterékoliv návštěvy servisu žalované odhalit a minimálně o ní žalobkyni informovat. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná provedla následující servisní prohlídky vozidla: dne 1. 6. 2018 před jeho předáním žalobkyni, v rámci níž měla žalovaná provést veškeré úkony uvedené v soupisu servisních prací předepsaných výrobcem vozidla před jeho dodáním zákazníkovi; dne 23. 10. 2018, v rámci níž došlo k výměně pneumatik; dne 13. 11. 2018, v rámci níž došlo k výměně pneumatik; dne 16. 5. 2019, v rámci níž došlo k výměně pneumatik a kapaliny AdBlue; dne 13. 6. 2019, v rámci níž byly prováděny klempířské práce; dne 22. 10. 2019, v rámci níž došlo k výměně pneumatik a kapaliny AdBlue a dne 18. 5. 2020, v rámci níž došlo k prohlídce vozidla a provedení zkušební jízdy. Žalovaná tedy porušila své smluvní povinnosti, kdy neprovedla záruční/servisní prohlídky a dále také porušila svou zákonnou prevenční povinnost. Je zde tedy příčinná souvislost mezi porušením shora uvedených povinností žalovanou a vznikem škody na vozidle.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně neuznala. Žalovaná uvedla, že žalobkyně zcela opomíjí základní soukromoprávní zásady při uplatňování práv z vad a práv z titulu náhrady škody. V posuzovaném případě však chybí zcela jistě první zákonný předpoklad vzniku odpovědnostního vztahu, porušení právní povinnosti. Nad rámec této skutečnosti má potom žalovaná za to, že v předmětné věci není dán ani vznik tvrzené škody. Žalovaná dle žalobkyně měla porušit povinnosti plynoucí ze servisní smlouvy. Žalobkyně si však vykládá obsah servisní smlouvy zcela mylně. Žalobkyně vykládá obsah předmětného bodu smlouvy jako jakousi generální povinnost žalované průběžně odhalovat všechny případné skryté vady vozidla. Předmětné smluvní ujednání je však nutné vykládat v kontextu čl. I. odst. 1.2. servisní smlouvy, podle kterého platí, že servisní práce (tj. činnosti obecně specifikované v čl. I. odst. 1.1.) bude žalovaná jakožto zhotovitel provádět na základě zakázkového listu (smlouvy o dílo) uzavřené mezi oběma účastníky. Jinými slovy, žalovaná byla povinna provést výhradně servisní práce, které byly předmětem dílčího zakázkového listu. V této souvislosti však žalovaná uvádí, že žalobkyně nikdy nenotifikovala předmětnou vadu ani nepožádala o provedení prací směřujících ke zjištění takové případné závady. Předmětná servisní smlouva je tedy svojí povahou tzv. rámcová smlouva, na základě které dochází mezi stranami (účastníky řízení) k uzavírání dílčích smluv o dílo (zakázkových listů). Žalovaná tedy nemohla porušit smluvní povinnost z rámcové servisní smlouvy tím, že sama aktivně nevyhledávala případné skryté vady vozidla. Není objektivně v silách žádného prodejce či autorizovaného servisu, aby na sebe převzal povinnost odhalovat všechny případné skryté vady předmětu koupě. Žalobkyně se případně měla svých nároků z tvrzené vady vozidla domáhat v souladu s § 1925 ObčZ uplatněním práv z vadného plnění. Žalovaná dále uvedla, že v květnu 2021 se do servisu žalované dostavila žalobkyně za účelem reklamace vady vozidla, která se projevovala hlučností a zvýšenou kouřivostí. Žalovaná zjistila vadu turbodmychadla a chtěla řešit věc v rámci záruky. Nicméně bylo zjištěno, že žalobkyně podstatným způsobem překročila maximální možný nájezd na první olejovou náplň, což bylo důsledkem odmítnutí nároku žalobkyně ze strany výrobce. Žalobkyně tak nedodržela tzv. servisní intervaly a neobjednala u žalované pravidelný servis, jehož součástí je výměna motorového oleje. I v řízení vedeném mezi účastníky u Okresního soudu Plzeň – město, jehož předmětem byl nárok žalobkyně na náhradu škody ve výši hodnoty vadného turbodmychadla, bylo uzavřeno, že žalovaná je podle servisní smlouvy povinna provádět pouze objednané a ujednané servisní práce. Předmětem žádného zakázkového listu nebyla záruční prohlídka vozidla, v rámci které by žalovaná mohla odhalit tvrzenou vadu. Žalovaná plnila své povinnosti ze servisní smlouvy řádně, když prováděla na vozidle sjednané práce. Žalovaná v žádném případě nemohla porušila jakoukoliv povinnost tím, že neodhalila tvrzenou skrytou vadu vozidla. Žádná taková povinnost nebyla servisní smlouvou převzata. Současně žalovaná nepochybila ani tím, že neprovedla pravidelný první servis, neboť ho žalobkyně u žalované neobjednala. Žalobkyně se neobjednala na první servisní kontrolu, která byla stanovená po ujetí 25 000 km, kdy se žalobkyně asi při ujetí 30 000 km objednala do jiného servisu, nikoliv k žalované, kde byl poprvé olej vyměněn.

3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy a výslechy svědků. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Účastníci učinili nesporným, že mezi nimi byla dne 13. 12. 2017 uzavřena kupní smlouva, na základě které žalobkyně nabyla vlastnické právo k vozidlu značky , jméno FO, , registrační značky , SPZ, , přičemž k předání vozidla žalobkyni došlo dne 12. 6. 2018. Dále, že mezi účastníky byla dne 13. 12. 2017 uzavřena servisní smlouva, na základě které se žalovaná zavázala na předmětném vozidle provádět záruční prohlídky, opravy, pravidelné údržby a servisní práce, včetně karosářských a lakýrnických prací, případně poskytovat další služby za podmínek stanovených touto smlouvou, přičemž servisní práce měly být prováděny na základě potvrzení zakázkového listu mezi účastníky.

5. Mezi žalobkyní jako kupující a žalovanou jako prodávající byla dne 13. 12. 2017 uzavřena kupní smlouva, na základě které žalobkyně nabyla vlastnické právo k vozidlu tovární značky , jméno FO, , model , jméno FO, (dále jen také jako „vozidlo“), za kupní cenu 108 896 EUR. Ve smlouvě byla mimo jiné sjednána záruka na vozidlo v trvání 3 let ode dne jeho protokolárního předání žalobkyni nebo 100 000 km podle toho, co nastane dříve (kupní smlouva ze dne 13. 12. 2017).

6. Mezi žalobkyní jako objednatelem a žalovanou jako zhotovitelem byla dne 13. 12. 2017 uzavřena servisní smlouva, na základě které se žalovaná zavázala na vozidle provádět záruční prohlídky, opravy, pravidelné údržby a servisní práce, včetně karosářských a lakýrnických prací, případně poskytovat další služby za podmínek stanovených touto smlouvou, přičemž servisní práce měly být prováděny na základě potvrzení zakázkového listu mezi účastníky. Žalovaná byla povinna provádět všechny servisní práce v souladu s předpisy výrobce v bezvadné kvalitě a v dohodnutém termínu. Žalobkyně se zavázala zaplatit žalované cenu za servisní práce (servisní smlouva ze dne 13. 12. 2017).

7. U vozidla měl být po najetí 26 000 km či po 12 měsících udělán servis, který mimo jiné obsahoval práce spočívající v provedení kontroly vozidla podle pokynů WSM, výměně motorového oleje a olejového filtru a provedení zkušební jízdy dle WSM pokynů (soupis servisních prací výrobce vozidla při najetí 26 000 km včetně překladu do českého jazyka). Pravidla servisní prohlídky vozidla prodejcem nebo autorizovaným servisem jsou pro zachování prvotřídního stavu vozidla nesmírně důležité. Plynulému průběhu tohoto procesu může zákazník napomoci tím, že si domluví návštěvu, pokud se nejedná o nouzovou situaci, a uvede stručný popis svého vozidla a povahu vyžadovaných prací. Prodejce poté zkontroluje online historii údržby a rozhodne, jaká servisní prohlídka je potřeba. 1. servisní interval je po najetí 26 000 km nebo 12 měsíců (výňatek k návodu k obsluze, a to konkrétně č. l. 485 a 481).

8. Žalobkyně po zakoupení vozidla opakovaně navštívila servis žalované, kdy si u žalované objednala následující práce. Dne 23. 10. 2018 si žalobkyně objednala práce, které však nespočívaly ve sjednání servisu vozidla (faktura ze dne 23. 10. 2018), dne 13. 11. 2018 si objednala výměnu al disků (faktura se dne 13. 11. 2018), dne 16. 5. 2019 doplnění kapaliny ad blue a demontáž a uskladnění sady kol (faktura ze dne 16. 5. 2019), dne 13. 6. 2019 si objednala klempířské práce a lakování (faktura ze dne 13. 6. 2019) a pronájem náhradního vozidla (faktura ze dne 13. 6. 2019), a dne 29. 10. 2019 si žalobkyně objednala doplnění kapaliny ad blue a demontáž a uskladnění sady kol (faktura na č. l. 71).

9. Ze servisní historie vozidla bylo zjištěno, že u žalované byla dne 1. 6. 2018 provedena předprodejní inspekce, další servisní práce byly od srpna 2020, kdy mělo vozidlo najeto 32 467 km, dále prováděny u společnosti , právnická osoba, (servisní historie vozidla, včetně překladu do českého jazyku na č. l. 141–144). Při předprodejní inspekci má být provedena mimo jiné práce spočívající v provedení silničního testu a kontroly podle instrukcí v PDI manuálu (soupis prací včetně překladu do českého jazyka).

10. Dne 25. 11. 2022 bylo společností , právnická osoba, provedeno měření olejových vzorků vozidla od žalobkyně s datem odběru 17. 5. 2022. Tento vzorek byl nový nepoužitý olej a byl dodaný k možnosti určit stav použitého oleje odebraného z motoru. Další odběr oleje z vozidla byl proveden dne 14. 11. 2022, přičemž ke zkoušce došlo dne 25. 11. 2022. Bylo zjištěno, že u druhého vzorku se jedná o použitý olej. Nový a použitý olej by měl být shodný. Nový olej byl do motoru nalitý servisním střediskem , právnická osoba, dne 17. 5. 2022 při stavu tachometru 54 862 km. Vzorek použitého oleje byl odebraný ve stejném servisním středisku dne 14. 11. 2022 při stavu tachometru 61 325 km. Výměna olejové náplně byla tedy provedená po 6 463 km. Oba vzorky byly podrobené analýze na ICP, kde se stanovují otěrové kovy a additivační prvky, dále na infračerveném spektrometru, kde se stanovuje stupeň zestárnutí oleje, a byla změřená viskozita oleje při 100C. Z naměřených otěrových kovů je patrný vyšší obsah hliníku, chromu a železa. Uvedené prvky většinou pochází z horní části motoru. Vyšší obsah ložiskových kovů zde není patrný. Oproti novému oleje je zde i patrný poměrně výrazný pokles viskozity oleje. Na infračerveném spektru je patrný výrazný esterový pás. Byl stanoven předklad, že se jedná o kontaminaci oleje palivem (protokoly o výsledku měření ze dne 25. 11. 2022).

11. Znalec , jméno FO, vypracoval ke dni 28. 3. 2023 odborné stanovisko k nepřiměřeně časté výměně motorového oleje ve vztahu k počtu najetých kilometrů od výměny motorového oleje k jeho další výměně. Z protokolů o výsledku měření olejových vzorků plyne závěr, že motorový olej je kontaminován palivem. Degenerace motorového oleje proběhla po ujetí 6 463 km. Doporučení výměna oleje a filtru je po ujetí 15 000 km. Kontaminace motorového oleje je závažná okolnost, zejména se snižuje výrazně viskozita motorového oleje, čímž se výrazně omezuje jeho funkce – mazání motoru. Z protokolu mimo jiné vyplývá, že motorový olej obsahuje kovové prvky hliník, chrom a železo. Jedná se o vyšší opotřebení motoru z důvodu nižší viskozity motorového oleje – jeho schopnosti mazání pohyblivých částí motoru. Nastavení funkce regenerace filtru pevných částic je chybná a znalec usoudil, že se jedná o závažnou závadu, která způsobuje časté výměny motorového oleje a filtru, což vede k výrazně vyšším provozním nákladům a vyššímu opotřebení motoru. V žádném případě nemůže řidič – provozovatel vozidla za vznik uvedené závady. Jedná se o vadu vozidla, které dle předložených dokladů existuje od počátku provozování předmětného vozidla (odborné stanovisko , jméno FO, ).

12. Znalec , jméno FO, k žádosti žalobkyně vypracoval dne 25. 1. 2024 znalecký posudek ke stanovení tržní hodnoty vozidla a stanovení rozdílu mezi tržní hodnotou vozidla s vadou dle odborného stanoviska , jméno FO, ze dne 28. 3. 2023 a bez vady ke dni předání vozidla žalobkyni, tj. ke dni 12. 6. 2018. Hodnota vozidla bez vady byla stanovena na částku 2 792 464 Kč včetně DPH a tržní hodnota vozidla s vadou byla stanovena na částku 2 328 000 Kč včetně DPH (znalecký posudek číslo , hodnota, ). Za vypracování znaleckého posudku pro žalobkyni si znalec , jméno FO, vyúčtoval částku 13 310 Kč včetně DPH, tj. 11 000 Kč bez DPH (faktura ze dne 27. 1. 2024).

13. Žalobkyně u žalované uplatnila náhradu škody v důsledku zanedbání povinností žalované vyplývajících ze servisní smlouvy ve výši 465 182 Kč včetně DPH, kterou vyčíslila jako rozdíl hodnoty vozidla s předmětnou vadou (kontaminace motorového oleje palivem) a hodnotou vozidla bez této vady dle výpočtu znalce , jméno FO, (výzva k náhradě škody ze dne 13. 3. 2024 včetně doručenky zprávy).

14. Mezi účastníky bylo vedeno soudní řízení o zaplacení 211 016 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody za poškozené turbodmychadlo a nákladů s tímto souvisejících. Žaloba žalobkyně byla zamítnuta. V rámci řízení u soudu prvního stupně bylo mimo jiné zjištěno, že žalobkyně dne 22. 10. 2019 objednala u žalované přezutí pneumatik a doplnění kapaliny AdBlue, uskladnění letních kol, vyčištění interiéru a výměnu koberečků, přičemž na této listině se nachází ručně psaná poznámka, že zákazník byl upozorněn na signalizaci servisního intervalu. Žalobkyni byl jako kupující předán spolu s vozidlem předán také návod k použití, návod k obsluze a plán servisních prohlídek a online servisní historie. Dále bylo zjištěno, že účastníci si smlouvou ze dne 13. 12. 2017 sjednali, že žalovaná bude pro žalobkyni provádět servisní činnost na základě předem obdržené písemné objednávky. Podkladem pro jakékoliv servisní úkony na vozidle měl být dle smlouvy zakázkový list. Povinnost zajistit pravidelný servis vozidla tak stíhal žalobkyni, nikoliv žalovanou, a to v daném případě po ujetí doporučených maximálních 26 000 km, resp. po 12 měsících od uvedení vozidla do provozu, v závislosti na tom, která z těchto hranic nastane dříve. Ačkoliv žalobkyně několikrát navštívila provozovnu žalované v časovém rozmezí října 2018 až října 2019, pokaždé tomu bylo z jiných důvodů než za účelem provedení servisní prohlídky spojené s nutnou výměnou motorového oleje. Žalovaná přitom v souladu se servisní smlouvou ani nemohla na vozidle činit žádné úkony navíc, mohla je pouze doporučit (rozsudek Okresního soudu Plzeň-město, č. j. 14 C 224/2022–133). Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu. Odvolací soud mimo jiné uvedl, že žalobkyně jako objednatel měla právo objednávat v servisním středisku žalované příslušné servisní práce a další služby písemně mailem a povinnost zaplatit jejich cenu. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně v době od října 2018 do října 2019 několikrát navštívila provozovnu žalované z různých důvodů, nikdy to však nebylo za účelem provedení servisní prohlídky spojené s výměnou motorového oleje. Dne 22. 10. 2019 činil stav tachometru 24 348 km, kdy bylo žalovanou provedeno nasazení zimních kol, uskladnění letních kol, doplnění Ad blue a vyčištění. K další návštěvě žalobkyně servisu žalované došlo poté až dne 18. 5. 2020, kdy žalobkyně poukazovala na „kouřivost a divný zvuk motoru“. Po zkušební jízdě provedené servisním technikem žalované , jméno FO, bylo vozidlo přitaženo zpět jako nepojízdné. Po odmítnutí žalované provést opravu v rámci záruky bylo vozidlo převezeno do autoservisu , právnická osoba, v Praze, kde byla provedena oprava pravého turbodmychadla. Videozáznamem pořízeným dne 18. 5. 2020 žalovaná prokazovala, že po nastartování vozu se na palubní přístrojové desce zobrazil nápis „Service required“. Odvolací soud dospěl k závěru, že k tomu, aby byla žalobkyně jako poškozená se svým nárokem na náhradu škody úspěšná, musela by prokázat nejen vznik škody, ale také porušení smluvní povinnosti žalovanou a současně i příčinnou souvislost mezi tímto porušením smluvní povinnosti a vznikem škody, což se jí nepodařilo. Z provedených důkazů totiž vyplynul jednoznačný závěr, že žalovaná žádnou smluvní, ale ani jinou zákonnou, povinnost, neporušila. Odvolací soud uvedl, že žalobkyně v rámci svých úvah, kterými se zjevně snažila přenést svou odpovědnost za škodu na vozidle na žalovanou, pomíjí, že to byla ona jako provozovatel vozidla, kdo měl dbát na dodržování servisních prohlídek tak, aby došlo ke včasné výměně oleje. Pokud by tedy po 12 měsících od předání vozidla a jeho uvedení do provozu, a to bez ohledu na počet v té době najetých kilometrů, objednala servisní prohlídku vozidla za účelem mimo jiné výměny oleje, jak jí servisní smlouva a harmonogram servisních prací ukládala, k poškození turbodmychadla by nedošlo. Bylo povinností žalobkyně objednat se a dostavit s vozidlem na servisní prohlídku nejpozději v červnu 2019 (rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 64 Co 177/2024-167). Dovolání žalobkyně poté bylo Nejvyšším soudem odmítnuto (usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 2236/2024–191).

15. Z výslechu svědka , jméno FO, , bývalého zaměstnance žalované, který u ní pracoval cca do roku 2022 či 2023, soud zjistil, že u žalované pracoval v letech 2018 až 2020 jako vedoucí dílny, kdy měl za úkol výstupní kontrolu vozidel po opravě, zda byly dodrženy servisní postupy, dále měl organizovat práci na dílně a zadávat úkony dalším pracovníkům dle servisních předpisů. Svědek příležitostně prováděl i servisní prohlídky. Svědek si předmětné vozidlo vybavoval, kdy si však nepamatoval, že by na vozidle byly prováděny servisní prohlídky. Svědek si majitele vozidla velmi dobře pamatoval, neboť ten byl velice neurvalým zákazníkem, pročež na takovéto jednání svědek nemohl zapomenout. Svědek uvedl, že k tomu, aby mohla být provedena servisní prohlídka, je potřeba podepsaný zakázkový list ze strany klienta, který zadá servisu, žalované, aby servisní prohlídku provedla. Žalovaná bez zakázky klienta nemůže servisní prohlídku vykonat. , jméno FO, byl vedoucím servisu žalované v době, kdy zde svědek působil, sám však servisní prohlídky neprováděl. Svědek uvedl, že není možné při kontrole odhalit výrobní vadu vozidla v jeho motorové části, kdy se kontrolují viditelné vady. Dále uvedl, že po předání vozidla zákazníkovi po jeho zakoupení žádná další prohlídka vozidla neprobíhá, ale vždy se před předáním zákazníkovi, nejenom tedy po zakoupení vozidla, vozidlo kontroluje, záleží však na tom, co mechanik konkrétně na vozidle prováděl. Svědek k tomu, kdy se obvykle doporučovalo provedení servisní prohlídky zákazníkům, uvedl, že ze strany svědka tomu bylo činěno na upozornění mechanika, kdy doporučoval převážně práce typu ojeté pneumatiky, ojeté brzdy, viditelný únik provozní kapaliny, jako je chladící brzdová kapalina, olej, benzín a podobně. U daného vozidla si však svědek dané neuvědomoval. Svědek uvedl, že pokud vozidlo hlásí, že se blíží servisní prohlídka, tak servis na dané zákazníka upozorní. Pokud zákazník servisní interval překročí, bývá zvykem, že servisní technik zákazníka na dané upozorní, nicméně je na zákazníkovi, aby sdělil, zda si předmětný servis chce nechat provést či nikoliv. Není však povinností upozornit zákazníka na provedení servisu na vozidle, činilo se tak za účelem zlepšení kvality ve směru k zákazníkům, povinnost to byla pouze u nebezpečné závady ohrožující život zákazníka. Vytíženost servisu je velká, pokud se zákazník objedná na výměnu pneumatik, servis má na danou objednanou práci vyhrazený čas. Další maličkost se případně dokázala vmáčknout do tohoto časového prostoru, práce na větší závadě však již bylo potřebo objednat na jiný termín. První servisní prohlídka po ujetí 26 000 km se pohybuje v rozmezí 1,5 hodiny až 2 hodin práce v servisu. Během zkušební jízdy není možné zjistit vadu spočívající v nadměrném ředění oleje motorovou naftou, neboť daná osoba vidí pouze to, co vidí v autě zákazník.

16. Z výslechu svědka , jméno FO, , zaměstnance žalované, soud zjistil, že u žalované pracoval i v letech 2018–2020 na pozici vedoucího servisu. Náplní práce svědka je postarat se o chod servisního oddělení, řešit nestandardní situace, sám však servisní prohlídky na vozidlech neprovádí. Svědek si předmětné vozidlo dobře vybavuje, a to z důvodu, že v dané věci již vypovídal i u jiného soudu a také proto, že se jednatel žalobkyně zhruba na přelomu let 2019, 2020 dožadoval opravy předmětného vozidla v rámci záruky, kdy vozidlo bylo přistaveno s kouřícím motorem, s bílým kouřem z výfuku, kdy mu však byla záruka odmítnuta, neboť nebyl dodržen harmonogram servisních prohlídek na vozidle. Svědek si jednatele žalobkyně velice dobře pamatoval, neboť byl velmi nevybíravý. Svědek však práce na vozidle sám neprováděl, nicméně si uvědomoval, že jednatel žalobkyně do servisu žalované jezdil jen na doplňování kapaliny, případně přezouvání pneumatik. Na vozidle však žalovanou nikdy nebyly prováděny servisní prohlídky. Aby mohla být servisní či záruční prohlídka provedena, je nezbytné, aby si zákazník prohlídku objednal. Nelze servisní prohlídku bez objednávky zákazníka udělat. Při objednání servisní prohlídky poté zákazník nemusí specifikovat, jaké konkrétní práce mají být na vozidle provedeny, postačuje, pokud sdělí, že žádá provedení servisu. Žalovaná potom sama provádí servis na vozidle, a to s ohledem na manuál, v němž je uveden servisní plán prací, které mají být na vozidle provedeny. Svědek uvedl, že servisní interval je předepsán, intervaly se mění v průběhu let, ale zde byl interval jeden rok nebo najetí 26 000 km podle toho, která skutečnost nastane dříve. Zákazníci se informovali jen při jejich příjezdu, buď v okamžiku, že se blížil servisní interval, nebo bylo po servisním intervalu a servis nebyl proveden. Tehdy se sice zákazník informuje, ale není to povinností servisu, je to na odpovědnosti zákazníka. V rámci protokolu o předání vozidla při jeho prodeji zákazníkovi je uveden interval servisních prohlídek. Svědek si vybavoval, že na jedné z posledních zakázek bylo v rámci zakázkového list uvedeno, že byl překročen limit, kdy si žalobkyně i přes upozornění nenechala servis udělat. Důsledkem neprovedení servisní, záruční prohlídky je skutečnost, že je poté zamítnuta záruka, pokud má nějaká vada přímou souvislost na to, že servisní prohlídka nebyla provedena. Základním aspektem je bezpečnost zákazníka. Pokud se například najde na vozidle únik oleje z převodovky, tak se zákazník o tomto informuje, je tedy povinností servisu dané sdělit, nicméně je stále na zákazníkovi, zda si danou opravu objedná. Závadu projevující se v ředění motorového oleje naftou nelze detekovat v rámci první prohlídky před předáním zákazníkovi. To nastává z důvodu regenerace filtrů pevných částic, a pokud regenerace probíhá častěji, tak to má za následek ředění motorového oleje naftou a z podstaty této závady se dané projevuje po ujetí desetitisíců až statisíců kilometrů, kdy tak u první kontroly tyto prohlídky nejsou stanoveny, neb vozidlo nemá najeto téměř žádné kilometry, pročež by prohlídka ničeho neukázala.

17. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh na doplnění dokazování vypracováním znaleckého posudku, vyžádáním si videozáznamů prokazujících existenci upozornění na displej vozidla ke dni 18. 5. 2020 ze spisu Okresního soudu Plzeň-město, pod sp. zn. 14 C 224/2022, vyžádáním si vyjádření výrobce vozidla co do provedených servisních prohlídek vozidla a dalšími navrženými a neprovedenými důkazy, jelikož má za to, že tyto důkazy nejsou relevantní pro prokázání skutečností významných pro rozhodnutí ve věci.

18. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl.

19. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené důkazy, které zhodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu.

20. Žalobkyně jako kupující a žalovaná jako prodávající uzavřely kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo nabytí vlastnického práva žalobkyně k vozidlu. Žalobkyni bylo vozidlo předáno dne 12. 6. 2018. Účastníci zároveň uzavřeli servisní smlouvu, na základě které se žalovaná jako zhotovitel zavázala pro žalobkyni jako objednatele provádět na vozidle záruční prohlídky, opravy, pravidelné údržby a servisní práce, přičemž servisní práce měly být prováděny na základě potvrzení zakázkového listu mezi účastníky. Na vozidle měla být po najetí 26 000 km či po 12 měsících provedena první servisní, záruční, prohlídka. Žalobkyně od doby koupě vozidla opakovaně navštívila servis žalované za účelem provedení prací na vozidle, nikdy si však u žalované neobjednala servisní prohlídku. Na vozidle byla v roce 2022 odhalena závada spočívající v kontaminaci motorového oleje palivem.

21. Dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

22. Dle § 2913 odst. 1 o. z., poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

23. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

24. Mezi účastníky byla v souladu s § 2079 a násl. o. z. dne 13. 12. 2017 uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem bylo nabytí vlastnického práva žalobkyně k vozidlu, které jí bylo předáno dne 12. 6. 2018. Zároveň dne 13. 12. 2017 byla mezi žalobkyní jako objednatelem a žalovanou jako zhotovitelem v souladu s § 1746 odst. 2 o. z. uzavřena servisní smlouva, na základě které se žalovaná zavázala na vozidle provádět záruční prohlídky, opravy, pravidelné údržby a servisní práce, přičemž servisní práce měly být prováděny na základě potvrzení zakázkového listu mezi účastníky. U vozidla měla být po najetí 26 000 km či po 12 měsících, podle toho, která skutečnost nastane dříve, provedena první servisní, záruční, prohlídka. Žalobkyně po zakoupení vozidla opakovaně navštívila servis žalované za účelem provedení prací na vozidle žalobkyně, nikdy si však u žalované neobjednala žádné servisní práce či prohlídky, kdy se pak převážně jednalo o práce spočívající ve výměně pneumatik či doplnění ad blue kapaliny do vozidla. V roce 2022 byla na vozidle odhalena závada spočívající v kontaminaci motorového oleje palivem, pročež se žalobkyně po žalované domáhala náhrady škody. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná porušila své povinnosti provádět záruční/servisní prohlídky vozidla. Pokud by tuto povinnost plnila žalovaná řádně, mohla a měla dle žalobkyně odhalit, že se na vozidle vyskytuje výrobní vada (kontaminace motorového oleje palivem), pročež by žalobkyni svědčila zákonná práva z vadného plnění vůči prodávajícímu. Žalobkyně tedy měla za to, že žalovaná porušila své smluvní povinnosti, kdy neprovedla záruční/servisní prohlídky a dále také porušila svou zákonnou prevenční povinnost, kdy je dána příčinná souvislost mezi porušením povinností žalované a vznikem škody na vozidle žalobkyně. Soud však dospěl k závěru, že žalovaná žádnou svou smluvní, případně zákonnou, povinnost neporušila, neboť má za to, že právě žalobkyni stíhala povinnost objednat si u žalované servisní/záruční prohlídku vozidla, kterou žalovaná bez objednávky žalované provést nemohla.

25. Základními předpoklady odpovědnosti za škodu jsou porušení povinnosti (protiprávní jednání) a vznik škody v příčinné souvislosti s daným porušením povinnosti (protiprávním jednáním). Mezi protiprávním jednáním a škodou musí existovat vztah příčiny a následku. O vztah příčinné souvislosti (tzv. kauzální nexus) jde, vznikla-li škoda následkem porušení povinnosti odpovědné osoby, tedy, je-li doloženo, že nebýt takového porušení povinnosti, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, která škodu způsobila a bez níž by škodlivý následek nenastal. Při zjišťování příčinné souvislosti je třeba zkoumat, zda v komplexu skutečností přicházejících v úvahu jako příčiny škody existuje skutečnost, se kterou zákon odpovědnost v daném případě spojuje. Příčina musí mít nepochybnou věcnou vazbu na vznik škody; příčinná souvislost tak není dána tam, kde do děje vstoupila jiná skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující, tedy je-li vznik újmy vyvolán bezprostředně okolností, která nemá věcný vztah k porušení dané povinnosti. Příčinná souvislost mezi jednáním či opomenutím škůdce a vznikem škody je tedy jedním ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu. Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána. Příčinná souvislost je dána, vznikla-li škoda v důsledku protiprávního jednání škůdce, tedy za pravidelného průběhu věcí by bez škůdcova jednání vůbec nenastala. Škoda musí být nezprostředkovaným následkem protiprávního jednání, které je její hlavní příčinou, nesmí jít o příčinu jen vedlejší, popř. příčinu zkoumanou jen v obecné rovině bez rozboru jednotlivých prvků konkrétní situace. Pokud dojde k řetězení jednotlivých příčin a následků, musí škoda bezprostředně vzejít z jednání škůdce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2008, sp. zn. 32 Cdo 1733/2008).

26. Účastníci se ve věci shodli na tom, že co se týká rozdílu mezi servisními pracemi, záručními prohlídkami, tak servisní práce jsou obecný, souhrnný název prací v servisu, kdy se v podstatě jedná o všechny práce v servisu. Co se pak týče záručních prohlídek, to jsou práce, jejichž provedení či neprovedení má vliv na běh záruky. Záruční prohlídka se dělá při najetí určitého stanoveného počtu kilometrů, který je předepsaný výrobcem vozidla, resp. dosažením určitého intervalu. V daném případě byl interval určen při najetí 26 000 km či po 12 měsících, podle toho, která skutečnost nastane dříve. Zákazník poté přijede sám do servisu a sdělí, že žádá provedení servisu či záruční prohlídky, nicméně nemusí nijak konkretizovat práce, které mají být na vozidle provedeny. Žalobkyni bylo vozidlo předáno dne 12. 6. 2018. Žalobkyně poté servis žalované opakovaně navštívila, kdy si dne 23. 10. 2018 u žalované objednala práce, které však nespočívaly ve sjednání servisu vozidla, dne 13. 11. 2018 si objednala výměnu al disků, dne 16. 5. 2019 doplnění kapaliny ad blue a demontáž a uskladnění sady kol, dne 13. 6. 2019 si objednala klempířské práce a lakování a pronájem náhradního vozidla a dne 29. 10. 2019 si dále objednala doplnění kapaliny ad blue a demontáž a uskladnění sady kol. Ani v jednom případě si však žalobkyně u žalované neobjednala servisní či záruční prohlídku. Ačkoli pak byla žalobkyně soudem poučena, aby dotvrdila, zda a případně kdy u žalované prováděla pravidelné servisní prohlídky a doložila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení, žalobkyně uvedla, že u žalované proběhly následující servisní prohlídky. Dne 1. 6. 2018 před předáním vozidla žalobkyni, dne 23. 10. 2018, v rámci níž došlo k výměně pneumatik, dne 13. 11. 2018, v rámci níž došlo k výměně pneumatik, dne 16. 5. 2019, v rámci níž došlo k výměně pneumatik a kapaliny ad blue, dále dne 13. 6. 2019, v rámci níž byly provedeny klempířské práce, dne 22. 10. 2019, v rámci níž došlo k výměně pneumatik a kapaliny ad blue, a dne 18. 5. 2020, v rámci níž došlo k prohlídce vozidla a provedení zkušební jízdy. Z daného však žalobkyně nijak neprokázala, že by u žalované objednala servisní/záruční prohlídku. V řízení bylo sice prokázáno, že žalobkyně v těchto dnech navštívila servis žalované, nicméně objednávky žalobkyně nikdy nespočívaly v provedení servisní/záruční prohlídky. Naopak bylo prokázáno, že si žalobkyně objednávala převážně výměnu pneumatik či doplnění ad blue kapaliny. Žalobkyně tedy neprokázala, že by si u žalované objednala servisní práce na vozidle. V předmětné věci měla být u vozidla po najetí 26 000 km či po 12 měsících provedena servisní/záruční prohlídka. Žalobkyně od doby koupě vozidla disponovala návodem k obsluze vozidla, online servisní historií a plánem servisních prohlídek. Již v návodu k obsluze je uvedeno, že „Pravidla servisní prohlídky vozidla prodejcem nebo autorizovaným servisem jsou pro zachování prvotřídního stavu vozidla nesmírně důležité. Plynulému průběhu tohoto procesu může zákazník napomoci tím, že si domluví návštěvu, pokud se nejedná o nouzovou situaci, a uvede stručný popis svého vozidla a povahu vyžadovaných prací. Prodejce poté zkontroluje online historii údržby a rozhodne, jaká servisní prohlídka je potřeba.“ Z daného tedy dle soudu zejména vyplývá, že je na žalobkyni jako zákazníkovi, aby si objednala u žalované konkrétní práce (např. servisní/záruční kontrolu), které mají být na vozidle provedeny. Pouhá skutečnost, že se žalobkyně dostaví do servisu žalované za účelem provedení jakýchkoli jiných objednaných prací, než je právě objednání servisní/záruční prohlídky, sama o sobě neznamená povinnost žalované provést servisní/záruční prohlídku. Jinak řečeno, žalovaná má za povinnost provést pouze ty práce, které si u ní žalobkyně objedná. Žalobkyně jakožto zákazník pochopitelně nemusí specifikovat konkrétní práce, které má žalovaná na vozidle provést, neboť dané je pak povinností žalované, kdy by tak zcela postačovalo, pokud by žalobkyně žalované sdělila, že žádá provedení záruční/servisní prohlídky. Uzavřená servisní smlouva podává, že servisní práce budou prováděny na základě potvrzení zakázkového listu mezi účastníky. Povinnost objednat si záruční/servisní prohlídku tedy stíhá žalobkyni. Pokud si žalobkyně u žalované servisní/záruční prohlídku neobjednala, nemůže jít dané k tíži žalované, která má za povinnost na vozidle řádně provádět pouze objednané práce. Žalobkyně si však u žalované sjednávala povětšinou jen jednodušší práce jako je výměna pneumatik. Žalobkyně si tedy sice opakovaně v letech 2018 až 2019 u žalované objednala různé práce na vozidle, nikdy se však nejednalo o servisní/záruční prohlídku. V řízení bylo prokázáno, že u žalované byla dne 1. 6. 2018 provedena předprodejní inspekce, po předání vozidla žalobkyni pak byly servisní práce prováděny až od srpna 2020 (vozidlo mělo najeto 32 467 km), dále, nicméně již u společnosti , právnická osoba, . Žalobkyně měla nechávat vozidlo servisovat po ujetí max 26 000 km nebo po 12 měsících od uvedení do provozu podle toho, co nastane dříve, pročež si měla žalobkyně nejpozději v červnu 2019 (1 rok od převzetí vozidla) objednat u žalované servisní/záruční prohlídku, nicméně ničeho takového neučinila.

27. Mezi účastníky bylo vedeno i jiné soudní řízení, kdy se žalobkyně po žalované domáhala náhrady škody za poškozené turbodmychadlo vozidla, nicméně její žaloba byla zamítnuta, což bylo potvrzeno i soudem odvolacím. V rámci řízení u soudu prvního stupně i soudu odvolacího byly tvrzeny a prokazovány skutečnosti, které souvisí také s předmětnou věcí projednávanou zdejším soudem. V daném případě byla totiž nejen shoda účastníků, ale také vozidla a řešilo se zde, zda tím, že žalovaná neprovedla na vozidle žalobkyně servis, porušila své povinnosti, a je tak za tvrzenou závadu vozidla odpovědná. I v tamním řízení bylo postaveno najisto, že žalobkyně navštívila servis žalované opakovaně v rozmezí roku 2018 až 2019, pokaždé tomu však bylo z jiných důvodů než za účelem provedení servisní prohlídky spojené s nutnou výměnou motorového oleje. Tamní soudy pak stejně jako soud zdejší dospěly k závěru, že povinnost zajistit pravidelný servis vozidla stíhal žalobkyni, nikoli žalovanou, a to po ujetí doporučených max. 26 000 km či po 12 měsících od uvedení vozidla do provozu v závislosti na tom, která z těchto skutečností nastane dříve. V tamním řízení bylo také prokázáno, že dne 22. 10. 2019 činil stav tachometru vozidla 24 348 km, kdy bylo žalovanou provedeno nasazení zimních kol, uskladnění letních kol, doplnění ad blue kapaliny a vyčištění. K další návštěvě žalobkyně servisu žalované došlo poté až dne 18. 5. 2020, kdy žalobkyně poukazovala na „kouřivost a divný zvuk motoru“. Soudy dospěly k závěru, že žalovaná žádnou smluvní, ani jinou zákonnou, povinnost, neporušila, kdy pokud by si žalobkyně po 12 měsících od předání vozidla, a to bez ohledu na počet v té době najetých kilometrů, objednala servisní prohlídku vozidla, jak jí servisní smlouva a harmonogram servisních prací ukládala, k tvrzenému poškození by nedošlo. Zdejší soud se s tímto závěrem ohledně skutečnosti, že povinnost objednat si servisní/záruční prohlídku stíhala právě žalobkyni a že žalovaná žádnou svou smluvní či zákonnou povinnost neporušila, zcela ztotožňuje.

28. Ačkoli žalobkyně také namítala nevěrohodnost svědka , jméno FO, z důvodu jeho stávajícího zaměstnaneckého poměru k žalované a dále rozporovala pravdivost výpovědí svědků, soud nepovažoval tyto námitky žalobkyně za důvodné. Dle soudu je například zcela pochopitelné, že si svědci po tak dlouhé době některé věci nepamatovali, zároveň však soudu přijde naprosto uvěřitelné, že si svědci i po letech pamatují jednoho konkrétního zákazníka, v daném případě jednatele žalobkyně, a to zvláště z důvodu, jak svědci uvedli, že jeho chování bylo velmi nevybíravé. Ze svědeckých výpovědí však bylo zejména prokázáno, což soud ve věci považuje za stěžejní skutečnost pro rozhodnutí ve věci, že si žalobkyně, ač servis žalované navštívila, nikdy servisní/záruční prohlídku neobjednala a že je na samotném zákazníkovi, aby si servisní/záruční prohlídku objednal, nehledě na případné upozornění ze strany servisu. Mezi účastníky byla sice uzavřena servisní smlouva, jejíž předmět spočíval v obecném shrnutí prací, které má žalovaná pro žalobkyni provádět, nicméně zároveň smlouva obsahovala ujednání, že servisní práce budou prováděny na základě potvrzení zakázkového listu mezi účastníky. Již tedy ze samotného textu servisní smlouvy vyplývá povinnost žalobkyně si za účelem možnosti provedení servisních prací tyto práce nejprve u žalované objednat. Jinak řečeno, žalovaná není sama od sebe, tj. bez objednávky žalobkyně, oprávněna, natož pak povinna, na vozidle cokoli provádět. Dle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Soud se domnívá, že je běžné, že při návštěvě servisu, stejně jako při návštěvě každého místa poskytujícího zákazníkům služby, je nejprve potřeba, aby si zákazník službu objednal, aby mu pak mohla být poskytnuta. V daném případě soud uvěřil svědkům, že si pamatovali jednatele žalobkyně a skutečnost, že si jednatel žalobkyně, i přes případné upozornění zaměstnanců žalované, nenechal na vozidle provést servisní/záruční prohlídku, resp. si ji neobjednal. Soud má za to, že i pokud by žalovaná neupozornila žalobkyni, že se blíží servisní interval či že ho již žalobkyně překročila, zůstává stále povinností žalobkyně si objednat servisní prohlídku. Odpovědnost za neobjednání servisní prohlídky tak může jít pouze k tíži samotné žalobkyně.

29. Pro možnost úspěchu předmětné žaloby by musely být splněny všechny podmínky vzniku odpovědnosti za škodu. Základními předpoklady odpovědnosti za škodu pak jsou porušení povinnosti (protiprávní jednání) a vznik škody v příčinné souvislosti s daným porušením povinnosti (protiprávním jednáním). Mezi protiprávním jednáním a škodou musí existovat vztah příčiny a následku. V daném případě však nebyl naplněn již první předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu, a to porušení povinnosti žalované, kdy soud dospěl vzhledem k provedenému dokazování k závěru, že žalovaná neměla povinnost sama od sebe, tj. bez zakázky ze strany žalobkyně, provádět servisní/záruční prohlídky či jakoukoli jinou neobjednanou práci na vozidle žalobkyně. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaná žádnou svou smluvní, případně ani zákonnou, povinnost neporušila. Předmětem žádného zakázkového listu nebyla servisní/záruční prohlídka vozidla, v rámci které by pak žalovaná případně mohla odhalit tvrzenou vadu (kontaminaci motorového oleje palivem). V předmětné věci tak nebyl naplněn již první předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu, pročež se soud pro nadbytečnost dalšími předpoklady (vznikem škody a příčinnou souvislostí mezi porušením povinnosti a vznikem škody), a tedy ani dalšími navrženými a neprovedenými důkazy, nezabýval. Vzhledem ke všemu uvedenému proto soud výrokem I. žalobu zamítl.

30. O nákladech řízení rozhodl soud § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalované v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 164 351,88 Kč. Náklady sestávají z odměny za zastoupení advokátem ve výši 118 800 Kč za každý ze 12 úkonů právní služby po 9 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření žalované ze dne 23. 7. 2024, vyjádření žalované ze dne 1. 10. 2024, účast na mediaci dne 5. 12. 2024, vyjádření žalované ze dne 19. 2. 2025, účast při jednání dne 30. 4. 2025, vyjádření žalované ze dne 16. 7. 2025, účast při jednání dne 23. 7. 2025, porada s klientem dne 13. 10. 2025, účast při jednání dne 15. 10. 2025, vyjádření žalované ze dne 12. 11. 2025 a účast při jednání dne 17. 12. 2025) dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč za 4 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 3 600 Kč za 8 úkonů právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, dále z náhrady za cestovné dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu a § 157 a § 158 zákona č. 262/2006, zákoník práce, ve spojení s vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí č. 398/2023 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2024, ve výši 1 564 Kč (zástupce žalované použil při cestě ze svého sídla k mediátorovi a zpět, při počtu celkem 190 km, osobní automobil RZ , SPZ, průměrnou spotřebou 6,8 l/100 km, palivo NM, sazba náhrady činí dle § 1 písm. b) vyhlášky u osobních vozidel 5,60 Kč za 1 km jízdy, výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty je dle § 4 písm. c) vyhlášky stanovena na 38,70 Kč), a náhrady za cestovné dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu a § 157 a § 158 zákona č. 262/2006, zákoník práce, ve spojení s vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025, ve výši 6 464 Kč po 1 616 Kč za každou cestu tam a zpět dne 30. 4. 2025, dne 23. 7. 2025, dne 15. 10. 2025 a dne 17. 12. 2025 (zástupce žalované použil při cestě ze svého sídla k soudu a zpět, při počtu celkem 198 km, osobní automobil RZ , SPZ, průměrnou spotřebou 6,8 l/100 km, palivo NM, sazba náhrady činí dle § 1 písm. b) vyhlášky u osobních vozidel 5,80 Kč za 1 km jízdy, výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty je dle § 4 písm. c) vyhlášky stanovena na 34,70 Kč); dále z náhrady za promeškaný čas ve výši 600 Kč za každou i jen započatou půlhodinu po 100 Kč v souladu s § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a náhrady za promeškaný čas ve výši 3 600 Kč za každou i jen započatou půlhodinu po 150 Kč (6 x 150 Kč za 1 cestu) v souladu s § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalované. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.