13 C 403/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Jelínkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Anonymizováno bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o zaplacení 186 604 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 186 604 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 186 604 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 83 869,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu poskytnutých zápůjček. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalobce v letech 2019 až 2022 žalované bezhotovostním převodem poskytl zápůjčky v celkové výši 186 604 Kč, a to konkrétně dne 29. 4. 2019 ve výši 17 604 Kč, dne 5. 6. 2019 ve výši 9 500 Kč, dne 10. 7. 2019 ve výši 14 000 Kč, dne 29. 8. 2019 ve výši 6 500 Kč, dne 23. 9. 2019 ve výši 20 000 Kč, dne 8. 11. 2019 ve výši 15 000 Kč, dne 20. 4. 2020 ve výši 25 000 Kč, dne 10. 6. 2021 ve výši 20 000 Kč, dne 24. 6. 2021 ve výši 14 000 Kč, dne 6. 8. 2021 ve výši 20 000 Kč a dne 11. 3. 2022 ve výši 25 000 Kč. Účastníci si nesjednali konkrétní dobu splatnosti zápůjček, pročež žalobce smlouvy vypověděl, kdy výpověď všech předmětných smluv o zápůjčce byla žalované doručena dne 14. 5. 2024. Žalovaná však žalobci ničeho neuhradila. Smlouvy o zápůjčce byly sjednány v ústní podobě a nikdo jim nebyl přítomen. Žalobce dále popřel, že by hotovostní tržby z prodejny nejprve vkládal na svůj účet a následně je převáděl na účet žalované. Hotovostní tržby žalobce používal k úhradě některých faktur či nákupů zboží. Žalobce také popřel, že by finanční prostředky, které mu žalovaná vracela, používal zpětně na nákup zboží v obchodě žalované. Žalobce hradil nákup zboží pouze z tržeb, které mu zůstaly v pokladně v hotovosti, nikoli z finančních prostředků vrácených žalovanou, které by si za tímto účelem vybíral ze svého účtu.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobce neuznala. Žalovaná uvedla, že nikdy netrpěla nedostatkem finančních prostředků v takové míře, aby musela po žalobci žádat zápůjčky. Žalobce dobrovolně zasílal finanční částky na firemní účet žalované, neboť se jednalo o měsíční tržby z kamenného obchodu žalované, drogerie v , adresa, , kde žalobce pracoval jako odpovědný vedoucí. Po dohodě s účetní žalované bylo domluveno, aby nedocházelo ke zdvojeni tržeb a i s ohledem na absenci firemní banky v místě prodejny, že bude žalobce ukládat tržby na vlastní účet a následně je bude zasílat na firemní účet žalované s označením platby: „vklad vlastníka“. Žalobce přestal pro žalovanou vykonávat činnost – obsluha obchodu v , adresa, - v dubnu 2022. Poslední tvrzená platba proběhla v březnu 2022, tudíž po ukončení pracovního poměru nebyly ze strany žalobce poskytnuté žádné finanční prostředky žalované, kdy i tato skutečnost svědčí ve prospěch tvrzení žalované, že zaslané finanční prostředky představovaly tržbu z uvedeného obchodu.

3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy a výslechy svědkyně a účastníků. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Účastníci učinili nesporným, že žalobce je společníkem ve společnosti žalované a že zaslal žalované na její číslo účtu, tj. číslo , č. účtu, , platby v celkové výši 186 604 Kč, a to konkrétně dne 29. 4. 2019 částku 17 604 Kč, dne 5. 6. 2019 částku 9 500 Kč, dne 10. 7. 2019 částku 14 000 Kč, dne 29. 8. 2019 částku 6 500 Kč, dne 23. 9. 2019 částku 20 000 Kč, dne 8. 11. 2019 částku 15 000 Kč, dne 20. 4. 2020 částku 25 000 Kč, dne 10. 6. 2021 částku 20 000 Kč, dne 24. 6. 2021 částku 14 000 Kč, dne 6. 8. 2021 částku 20 000 Kč a dne 11. 3. 2022 částku 25 000 Kč.

5. Žalobce zaslal jednateli žalované , adresa, dne 13. 5. 2024 dopis, v rámci něhož mimo jiné vypověděl smlouvy o zápůjčce, na základě kterých poskytl ve prospěch žalované finanční prostředky v celkové výši 186 604 Kč (výpověď ze dne 13. 5. 2024 včetně doručenky). Žalobce opakovaně vyzval žalovanou k úhradě žalované částky (e-mailová komunikace od 27. 2. 2024 do 8. 3. 2024, předžalobní výzva ze dne 16. 7. 2024 včetně doručenky). Na dané žalovaná reagovala tak, že se nejednalo o půjčky, ale o tržby z prodejny, které žalobce neodevzdal žalované, jak bylo mezi účastníky dohodnuto (dopis žalované ze dne 17. 7. 2024).

6. Žalobce v roce 2014 zaslal na účet žalované dne 17. 10. 2014 částku 70 000 Kč označenou „vklad vlastníka“ (výpis účtu žalobce za rok 2014 na č. l. 119). Žalobce v roce 2015 zaslal na účet žalované dne 19. 8. 2015 částku 40 000 Kč označenou „vklad majitele“, 25. 8. 2015 částku 15 000 Kč označenou „vklad majitele, 30. 10. 2015 částku 15 000 Kč označenou „vklad majitele“, 2. 12. 2015 částku 15 000 Kč označenou „vklad majitele“ a 29. 12. 2015 částku 20 000 Kč označenou „vklad majitele“ (výpis účtu žalobce za rok 2015 na č. l. 118 a 120). Žalobce v roce 2016 zaslal na účet žalované dne 18. 1. 2016 částku 15 000 Kč označenou „vklad majitele“, 28. 1. 2016 částku 10 000 Kč označenou „vklad majitele“, 24. 2. 2016 částku 10 000 Kč označenou „vklad majitele“, 29. 2. 2016 částku 50 000 Kč označenou „vklad majitele“, 25. 4. 2016 částku 20 000 Kč označenou „vklad vlastníka“, 4. 5. 2016 částku 25 000 Kč označenou „vklad vlastníka“, 11. 5. 2016 částku 20 000 Kč označenou „vklad vlastníka“, 19. 5. 2016 částku 40 000 Kč označenou „vklad vlastníka“, 1. 8. 2016 částku 20 000 Kč označenou „vklad majitele“, 12. 8. 2016 částku 15 000 Kč označenou „vklad majitele“, 31. 8. 2016 částku 20 000 Kč označenou „vklad vlastníka“, 15. 9. 2016 částku 12 000 Kč označenou „vklad vlastníka“, 24. 10. 2016 částku 40 000 Kč označenou „vklad vlastníka“ a 2. 11. 2016 částku 20 000 Kč označenou „vklad vlastníka“ (výpis z účtu žalobce za rok 2016 na č. l. 121–126). Žalobce zaslal v roce 2017 na účet žalované dne 26. 4. 2017 částku 15 000 Kč označenou „vklad vlastníka“, 9. 8. 2017 částku 20 000 Kč označenou „vklad vlastníka“, 11. 8. 2017 částku 20 000 Kč označenou „vklad vlastníka“, 11. 9. 2017 částku 40 000 Kč označenou „vklad“ a 26. 9. 2017 částku 20 000 Kč označenou „vklad“ (výpis z účtu žalobce za rok 2017 na č. l. 127). Žalobce zaslal v roce 2018 na účet žalované dne 25. 1. 2018 částku, Anonymizováno, 15 000 Kč označenou „vklad vlastníka“, 23. 4. 2018 částku 15 000 Kč označenou „vklad majitele“, 17. 5. 2018 částku 15 000 Kč označenou „vklad vlastníka“ a 27. 8. 2018 částku 12 000 Kč označenou „vklad vlastníka“ (výpis z účtu žalobce za rok 2018 na č. l. 129).

7. Žalovaná na bankovní účet žalobce zaslala dne 16. 11. 2017 částku 100 000 Kč označenou jako „vrácení vkladu majitele“ (výpis z účtu žalobce ke dni 16. 11. 2017), dále dne 6. 5. 2019 částku 150 000 Kč označenou jako „vratka vkladu společníka“ (výpis z účtu žalobce ke dni 6. 5. 2019). Z výpisu plateb na účtu žalované týkajících se žalobce za období od 24. 4. 2018 do 11. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalobce zaslal na účet žalované následující částky: dne 24. 4. a 17. 5. 2018 částku, Anonymizováno, 15 000 Kč označené jako „vklad majitele“ a „vklad vlastníka“, 27. 6. 2018 částku 12 000 Kč označenou jako „vklad vlastníka“, 25. 7. 2018 částku 9 000 Kč označenou jako „vklad vlastníka“, 30. 4. 2019 částku 17 604 Kč označenou jako „vklad vlastníka“, 5. 6. 2019 částku 9 500 Kč označenou jako „vklad vlastníka“, 10. 7. 2019 částku 14 000 Kč označenou jako „vklad vlastníka“, 29. 8. 2019 částku 6 500 Kč označenou jako „vklad vlastníka“, 23. 9. 2019 částku 20 000 Kč označenou jako „vklad vlastníka“, 8. 11. 2019 částku 15 000 Kč označenou jako „vklad vlastníka“, 11. 6. 2021 částku 20 000 Kč označenou jako „vklad vlastníka“, 24. 6. 2021 částku 14 000 Kč označenou jako „vklad vlastníka“, 6. 8. 2021 částku 20 000 Kč označenou jako „vklad vlastníka“ a 11. 3. 202 částku 25 000 Kč označenou jako „vklad vlastníka“. Žalovaná poté žalobci na jeho účet zaslala následující částky: dne 5. 5. 2019 částku 150 000 Kč označenou jako „vratka vkladu společníka“, 16. 8. 2019 částku 100 000 Kč označenou jako „vratka vkladu vlastníka“ a 8. 3. 2021 částku 200 000 Kč, Anonymizováno, označenou jako „vratka vkladu vlastníka“ (výpis z účtu žalované na č. l. 93, výpis z účtu žalované za březen 2021, výpis z účtu žalované za květen 2019).

8. Na účtu č. 3652 byla vedena evidence stavu účtu žalobce. V roce 2015 žalobce uhradil žalované částky 15 000 Kč a 20 000 Kč. Částka 35 000 Kč byla převedena do dalšího roku (stav účtu k 31. 12. 2015 na č. l. 92). V roce 2016 žalovaná uhradila žalobci částku 265 000 Kč a žalobce uhradil žalované částky 15 000 Kč, 10 000 Kč, 10 000 Kč, 50 000 Kč, 20 000 Kč, 25 000 Kč, 20 000 Kč, 40 000 Kč, 40 000 Kč, 20 000 Kč, 20 000 Kč, 15 000 Kč, 20 000 Kč, 12 000 Kč, 40 000 Kč a 20 000 Kč. Částka 147 000 Kč byla převedena do dalšího roku (stav účtu k 31. 12. 2016 na č. l. 91). V roce 2017 vyplatila žalovaná žalobci částku 100 000 Kč a žalobce uhradil žalované částky, Anonymizováno, 15 000 Kč, 4 000 Kč, 20 000 Kč, 20 000 Kč a 40 000 Kč. Částka 146 000 Kč byla převedena do dalšího roku (stav účtu ke dni 31. 12. 2017 na č. l. 90). V roce 2018 žalobce zaslal žalované částky 15 000 Kč, 15 000 Kč, 15 000 Kč, 12 000 Kč a 9 000 Kč (stav účtu ke dni 31. 12. 2018 na č. l. 89). V roce 2019 žalovaná vyplatila žalobci částku 150 000 Kč a částku 100 000 Kč. Žalobce zároveň žalované uhradil částky 17 604 Kč, 9 500 Kč, 14 000 Kč, 6 500 Kč, 20 000 Kč a 15 000 Kč (stav účtu 31. 12. 2019 na č. l. 88). V roce 2020 měl žalobce za žalovanou stále pohledávku ve výši 44 604 Kč (stav účtu k 31. 12. 2020 na č. l. 87). V roce 2021 žalovaná žalobci uhradila částku 200 000 Kč a žalobce žalované uhradil částky 20 000 Kč, 14 000 Kč a 20 000 Kč. Žalovaná tak ke konci roku 2021 za žalobcem evidovala pohledávku ve výši 101 396 Kč (stav účtu k 31. 12. 2021 na č. l. 86). V roce 2022 žalobce uhradil žalované částku 25 000 Kč, pročež se pohledávka žalované za žalobcem snížila z částka 101 396 Kč na částku 76 396 Kč (stav účtu k 31. 12. 2022 na č. l. 85). Ze stavu účtu žalované ke dni 31. 12. 2024 a ke dni 31. 12. 1012 bylo zjištěno, že žalovaná má stále za žalobcem pohledávku ve výši 76 396 Kč (stav účtu ke dni 31. 12. 2024 na č. l. 83, stav účtu k 31. 12. 2023 na č. l. 84).

9. Na účtu č. 3653 byla vedena evidence stavu účtu jednatele žalované. V roce 2024 žalovaná evidovala za jednatelem žalované závazek ve výši 175 000 Kč (stav účtu na č. l. 108).

10. Zápůjčky žalované byly evidovány na účtu č. 3793. V roce 2011 byly žalované poskytnuty zápůjčky ve výši 300 000 Kč, 83 157 Kč a 5 000 Kč. Žalovaná na zápůjčky uhradila částky 8 000 Kč a 83 157 Kč. Zbývající částka 297 000 Kč se převedla do dalšího roku. V roce 2024 žalovaná evidovala vůči blíže neurčené třetí osobě závazek z titulu poskytnuté zápůjčky ve výši 297 000 Kč (stav účtu na č. l. 107).

11. Jednatel žalované zaslal žalobci dne 10. 3. 2022 SMS zprávu, v níž uvedl následující: „ty jsi ještě neposlal žádnou tržbu na účet jak jsme se domlouvali ???“ Na to od žalobce přišla odpověď: „Ještě ne, zítra vložím a pošlu“ (print screen komunikace mezi účastníky dne 10. 3. 2022 na č. l. 161).

12. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil následující. Žalobce uvedl, že platby, které zasílal na účet žalované jakožto své osobní finanční prostředky označené jako vklad společníka, případně vlastníka, byly takto označeny z důvodu, že je žalovaná potřebovala na úhradu faktur a nebyly peníze na účtu. Mezi účastníky byla domluva o tom, aby se takto platby měly označovat. Jednalo se o prostředky žalobce, které měl buď ze zrušeného spoření, z výtěžku prodeje bytu či o jeho úspory a peníze z pronájmu. Žalobce počítal s tím, že mu tyto finanční prostředky opět žalovaná vrátí zpět, dělo se tak i v minulosti. Žalobce zasílal peníze žalované k žádosti jednatele žalované, aby bylo možné zaplatit faktury žalované. Žalobce také dále uvedl, že mezi účastníky byla domluva, že se žalobci eventuálně vrátí zpět prostředky označené jako vklad vlastníka. Žalobce dále k upřesňujícímu dotazu soudu uvedl, že zde slovo „eventuálně“ asi nemělo být. Žalobce pracoval u žalované jako obchodní zástupce. Většinou prodával v kamenné prodejně, zhruba 10 let, střídal se zde s jednatelem žalované, někdy zde byl i sám. Účastníci s účetní žalované nikdy nejednali společně o firemních záležitostech žalované. Žalobce nevěděl, jakým způsobem se řešilo, pokud žalované chyběly peníze z tržeb. Firma byla v mínusu již v okamžiku, kdy se převáděla na současnou firmu žalované. Žalobce nevěděl, u jaké banky měla žalovaná založeny účty, jejich počet, ani zda došlo v průběhu doby ke změně banky. Žalobce si nepamatoval, jaký byl podíl hotovostních a bezhotovostních plateb v obchodě. Uvedl, že ze začátku provozu obchodu byly platby jen hotovostní, a když se poté mohlo platit i kartou, začaly být i bezhotovostní platby. Za dobu roku 2019–2022 byly platby kartou asi v poměru 80 % vůči hotovostním platbám. Hotovostní platby činily zhruba 2 000 Kč denně. Co se týče hotovostních faktur, žalobce uvedl, že pokud se přivezlo zboží, někdy se platilo i v hotovosti. Zhruba 20 000 Kč až 30 000 Kč měsíčně tvořily platby v hotovosti. Zboží se většinou platilo v hotovosti. Co se týče hotovostních tržeb z obchodu, ty si každý z účastníků nechával a následně byly používány na nákup dalšího zboží. Hotovostní tržby však nikdy nebyly zasílány z účtu žalobce na účet žalované. Tržby si také nosili účastníci domů, druhý den byly opět doneseny zpět do obchodu. Jeden čas se provádělo i vyúčtování hotovostních tržeb, kdy se na to vedla nějaká evidence, ale to trvalo zhruba rok, dva roky. Žalobce však nevěděl, jak bylo dané vedeno v účetnictví žalované, to řešil s účetní jen jednatel žalované. Tržba se točila, byl nějaký příjem i výdej, z tržeb se platily i osobní záležitosti účastníků. Mezi účastníky byla domluva, že to bude vlastně něco jako příplatek ke mzdě, bonus, neboť žalobce měl značně nízkou mzdu od žalované. Dohoda byla, že když má žalobce takto nízký příjem, může osobní záležitosti účastníků hradit i z peněz z tržeb, co zbyly doma, nicméně výše, do jaké si může peníze z těchto tržeb brát, mezi účastníky stanovena nebyla. Takovýmto způsobem s penězi nakládal nejen žalobce, ale i jednatel žalované. Žalobce také někdy tyto peníze žalované vracel na její účet zpět, ale bez jakéhokoliv označení. Žalobce sám nevlastnil vkladovou kartu k účtu žalované. Žalobce si již nepamatoval, jak dané prostředky vkládal na účet žalované. Někdy ji však měl k dispozici od jednatele žalované. Žalobce však nikdy nedostal od jednatele žalované pokyn, aby vložil částku odpovídající tržbám na účet žalované. Žalobce si již nepamatoval, zda i sám jednatel žalované vkládal na účet žalované finanční prostředky. Žalobce přestal finanční prostředky žalované pod označením „vklady společníka“ zasílat v okamžiku, kdy skončil pracovat v kamenném obchodě.

13. Z účastnického výslechu jednatele žalované soud zjistil následující. Žalobce pracoval v obchodě žalované od roku 2010 do roku 2022. Žalobce a jednatel žalované spolu měli nejen pracovní, ale také osobní vztah, kdy byli partneři a žili spolu v jedné domácnosti. Jednatel žalované uvedl, že dokud byla banka v místě obchodu žalované, tak nebyl problém vkládat peníze přímo na účet. Žalobce byl vedoucí prodejny žalované a tržbu, kterou měl za den, musel vkládat na svůj účet, neboť neměl k dispozici kreditní kartu, která byla vedená na jméno jednatele žalované. Vklad hotovosti na účet žalované byl jinak zpoplatněn. Žalovaná měla postupně tři účty, jeden u , jméno FO, , poté u , právnická osoba, a následně i u , právnická osoba, . Dispoziční právo k účtům měl jen jednatel žalované. Po přestěhování do , adresa, v roce 2010 byl účet veden jen u , právnická osoba, . Účet u , právnická osoba, je současným bankovním účtem, který byl založený asi od roku 2016. Dispoziční právo k tomuto účtu měl také jen jednatel žalované, nicméně k internetovému bankovnictví měl přístup i žalobce, neboť věděl přihlašovací údaje jednatele žalované. Žalovaná evidovala hotovostní tržby, ale bylo potřeba tyto finanční prostředky vkládat na bankovní účet. Z tohoto důvodu se účastníci a účetní žalované dohodli na tom, že žalobce vloží finanční prostředky na svůj účet a přepošle je následně žalované s poznámkou „vklad společníka“ či „vklad vlastníka“. Žalobce peníze zasílal kumulativně, třeba jedenkrát za měsíc. Mezi účastníky nebyla domluva, v jakých částkách či intervalech budou finanční prostředky ze strany žalobce vkládány na účet žalované, někdy se tak dělo i k žádosti jednatele žalované. Pokud měl hotovost jednatel žalované, zasílal ji žalované ze svého účtu stejným způsobem jako žalobce. Vzhledem k tomu ale, že žalobce většinou pracoval odpoledne a jednatel žalované dopoledne, tak jednatel žalované měl málokdy větší hotovost u sebe. Schůzka mezi účastníky a účetní žalované nebyla plánovaná. Uskutečnit se mohla zhruba v září 2014, ale mohlo to být i v jinou dobu, jednatel žalované si již dané nepamatoval. Jednatel žalované uvedl, že k ní došlo asi tak, že si účetní přijela pro dokumenty k jednateli žalované do obchodu žalované, řešili tento problém s hotovostními platbami a do toho přijel žalobce, pročež se domluvili na tomto řešení. Až od proběhnutí schůzky byla domluva, že platby v hotovosti budou probíhat s uvedením poznámky, že se jedná o vklady vlastníka či společníka. Dané řešení bylo navrženo ze strany účetní z důvodu, aby nedocházelo ke zdvojení plateb, tržeb. Jednatel žalované uvedl, že v účetnictví chybí asi 76 000 Kč, kdy žalobce při ukončení pracovního poměru u žalované nevyúčtoval tržby za tuto částku. Žalovaná částka je pak sice tržbou, kterou žalobce neodevzdal, nicméně účetní podle svých dokumentů, které si přebírala vždy jednou za měsíc, dospěla k částce cca 76 000 Kč. Co se týče vrácení vkladů ze společnosti žalované žalobci, jednalo se o částky, které byly ze strany žalované zasílány žalobci, z níž žalobce následně většinou hradil náklady pro chod obchodu.

14. Z výslechu svědkyně , jméno FO, , účetní žalované po dobu cca 25 let, která zpracovávala daňová přiznání i pro žalobce, soud zjistil následující. Svědkyni byly předloženy k nahlédnutí důkazy na č. l. 83 až 92, a to stavy účtů žalobce k jednotlivým letem, k nimž svědkyně uvedla následující. Účet „365“ je účtem závazků, nemá vliv na hospodářský výsledek společnosti. Na č. l. 83 částka mínus 76 396 Kč představuje přeplatek na vkladu, tedy pohledávku žalované vůči žalobci. Na č. l. 85 byla částka 25 000 Kč žalovanou vyplacena žalobci. Na č. l. 86 byla částka 200 000 Kč žalovanou vyplacena žalobci, zbylé další částky zaslal žalobce žalované. Částky 150 000 Kč a 100 000 Kč na č. l. 88 byly vráceny žalobci ze strany žalované. Částka 44 604 Kč je roční převod, dané zůstalo na účtu. Co se týká uvedených označení „vklad vlastníka/společníka“, tak vklady jsou myšleny tržby z obchodu. Účastníci a svědkyně se domluvili na tom, aby účetně tržby z obchodu prošly účetnictvím. V , adresa, , kde byl obchod žalované, nebyla banka, tak si tyto tržby z obchodu žalobce i jednatel žalované vkládali na své účty a následně je zasílali na firemní účet žalované. Co se týče označení „vratka“, tak to se žalobci zasílaly peníze na nákup zboží do obchodu. Vracela se mu tak však i půjčka. U vratek nebylo rozlišováno, zda se jednalo o vrácení půjčky či o vrácení na nákupy zboží. I jednatel žalované měl takto veden svůj účet, který také začínal číslem 365. Tato dohoda účastníků o zasílání tržeb z obchodu byla někdy od roku 2018 z důvodu, že se měnila banka z , Anonymizováno, na , právnická osoba, . Svědkyně uvedla, že schůzka byla pravděpodobně naplánovaná mezi účastníky, aby bylo vše daňově i účetně v pořádku, pročež se domluvilo, že se tržba zboží bude vkládat na osobní účet žalobce nebo jednatele žalované, kteří budou poté posílat tyto částky na firemní účty s označením vklad vlastníka. Účelem zasílání finančních prostředků z osobních účtů žalobce a jednatele žalované na účet žalované bylo, aby na účtu žalované byly firemní prostředky, aby bylo z čeho možno platit například faktury za nákupy zboží. Všichni se shodli na tom, že to bude nejlepší a po celou dobu to také fungovalo. Jednalo se o společný nápad, aby to bylo pro všechny co nejjednodušší. Zároveň to nebylo pojmenováno jako tržba, neboť z pokladny byly vyjížděny lístečky jako reálná měsíční tržba, kterou svědkyně dále účtovala jako tržbu na výnosy, které se evidovaly na jiném účtu začínajícím číslem 6. Takto evidované tržby nebyly duplicitní, neboť se to evidovalo v účetnictví jinak. Tržby byly evidovány bokem na účtu v účetnictví, a to začínajícím číslo 6. V účetnictví jsou důležité tzv. „pětkové“ účty jako náklady a „šestkové“ účty jako příjmy, konkrétně účet 604 je účet na prodej zboží, všechny příjmy žalované. Na účtu 379 se potom evidují krátkodobé zápůjčky pro žalovanou. Svědkyni byl dále předložen k nahlédnutí důkaz na č. l. 107, k němuž svědkyně uvedla, že se jedná o účet, kde jsou evidovány zápůjčky, jedná se o účet „3“ konkrétní osoby. Nicméně svědkyně s ohledem na tuto sjetinu nebyla schopna říci, od koho tyto zápůjčky byly. Muselo se však jednat o krátkodobé půjčky. Z uvedeného vyplývá, že částka 83 157 Kč i částka 5 000 Kč byla vrácena. Co se týká částky 300 000 Kč, tak tato byla zapůjčena žalované v hotovosti, přičemž vyplývá, že v roce 2024 na tuto částku zbývalo zaplatit ze strany žalované 297 000 Kč. Svědkyně nebyla schopni určit, zda tento účet „3“ náleží žalobci, jednateli žalované či třetí osobě. Pokud by žalobce něco půjčil žalované, bylo by to evidováno na jeho účtu č. 365, mohlo by to také ale být pojmenováno jako vklad. Z předložených důkazů na č. l. 83–91 svědkyně nebyla takto schopna sdělit, zda se jednalo o zápůjčku či o tržbu a zaslání peněz na další obchod. Dle svědkyně však uvedené vklady ani vratky nebyly zápůjčkami ze strany žalobce, neboť měla za to, že by zde byla i nějaká poznámka o tom, že se jedná o zápůjčku. Zároveň z předloženého důkazu na č. l. 93 vyplývá, že se o zápůjčky nejednalo. K dotazu, aby vysvětlila, proč z důkazu (na č. l. 93) vyplývá, že dne 21. 4. 2020 byl proveden vklad vlastníka - žalobce na účet žalované v částce 25 000 Kč, nicméně ze stavu k účtu k 31. 12. 2020 na č. l. 87 nevyplývá, že by tento vklad vlastníka byl v účetnictví zaevidován, svědkyně uvedla, že takto to z č. l. 87 nelze poznat. Uvedeno to však zde být nemusí, kdy záleží na tom, jak to svědkyně dále zaúčtovala. Svědkyně si nebyla jistá, jak na tom byla hospodářsky žalovaná v roce 2019–22, tedy, zda potřebovala zápůjčku. Svědkyně však uvedla, že bankovní zápůjčka to v dané době určitě nebyla. Možná nějaká zápůjčka byla, ale není si tím jistá, ani v jaké výši a od koho. Pravděpodobně se mohlo jednat o zápůjčku někoho z rodiny. Svědkyně dále uvedla, že stav hotovosti v pokladně byl v pořádku. Žádné nesrovnalosti zde nebyly. Fyzicky ani účetně se nelze dostat v pokladně do mínusu. Svědkyně uvedla, že ohledně podílu hotovostních a bezhotovostních plateb na provozovně žalované lze uvést, že na dané měla vliv i doba covidu. Obecně za covidu byly spíše bezhotovostní platby, předtím byly spíše hotovostní platby. Teď v roce 2025 se jedná spíše o bezhotovostní platby, zhruba před pěti lety byly spíše hotovostní platby. Svědkyně si však nebyla jistá, odkdy má žalovaná na provozovně platební terminál.

15. Z dalších důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí věci (, Anonymizováno, smlouva ze dne 15. 8. 2019, přehled účtů žalobce na č. l. 54 p. v., oznámení banky ze dne 5. 3. 2019, smlouva o prodloužení záruky na č. l. 55 p. v., daňové přiznání žalobce za rok 2021, daňové přiznání žalobce za rok 2022, výzva ze dne 10. 4. 2024 na č. l. 62, výpis z účtu žalobce ke dni 27. 3. 2017 na č. l. 75, výpis z účtu žalobce ke dni 23. 6. 2017 na č. l. 76).

16. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh na doplnění dokazování dalšími navrženými a neprovedenými důkazy, jelikož má za to, že tyto důkazy nejsou relevantní pro prokázání skutečností významných pro rozhodnutí ve věci.

17. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl.

18. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené důkazy, které zhodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Co se týče předložených listinných důkazů soud o jejich pravosti a pravdivosti neměl žádných pochybností. Soud považuje výpověď svědkyně za věrohodnou a vyšel z ní v prakticky celém rozsahu, kdy neměl důvod pochybovat o její pravdivosti, a to i s ohledem na to, že svědkyně zpracovávala účetnictví pro oba účastníky. Výpověď účastníků – žalobce a jednatele žalované -hodnotil soud s přihlédnutím k tomu, že se jedná o účastnickou výpověď. Účastník má vždy na výsledku sporu zájem a není, na rozdíl od svědka, povinen vypovídat pravdu a nic nezamlčovat. Co se týče výpovědi jednatele žalované tu soud považuje za zcela věrohodnou, kdy neměl důvod nevěřit skutečnostem, které jednatel žalované uvedl. Soud tak bere výpověď jednatele žalované za přesvědčivou a věrohodnou, a to zejména s ohledem na skutečnost, že jeho výpověď nebyla v rozporu s jinými důkazy (vyjma účastnické výpovědi žalobce) a že i spolu s dalšími důkazy utvořila ucelený obraz věci. Soud poté nepovažuje výpověď žalobce za věrohodnou, a to v těch zásadních bodech ohledně tvrzení, že měl žalobce žalované poskytovat zápůjčky. V řízení byly naopak na základě dalších provedených důkazů prokázány skutečnosti, které vyvrátily tvrzení žalobce. Vyjma výpovědi žalobce nebyl v řízení proveden jediný důkaz, který by prokazoval, že by mezi účastníky, v rozhodném období, byly sjednány smlouvy o zápůjčce. Soud má naopak i s ohledem na frekvenci plateb žalobce na účet žalované (zejména v některých obdobích) za to, že žalobce žalované zasílal její hotovostní tržby z obchodu, nikoli poskytoval zápůjčky.

19. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu.

20. Žalobce je společníkem ve společnosti žalované a byl také zaměstnancem žalované po dobu cca 10 let, kdy pracoval v jejím kamenném obchodu. Mezi účastníky bylo sjednáno, že hotovostní tržby žalované budou vkládány na osobní účty žalobce a/nebo jednatele žalované s tím, že ti následně tyto finanční prostředky budou zasílat na účet žalované s označením „vklad vlastníka/společníka“. Za období od 29. 4. 2019 do 11. 3. 2022 tak žalobce ze svého účtu naposílal na účet žalované celkem částku 186 604 Kč s označením „vklad vlastníka“. I žalovaná v tomto rozhodném období žalobci zaslala na jeho účet finanční prostředky pod označením „vratka vkladu vlastníka/společníka“. Od doby, co žalobce přestal v obchodě žalované pracovat, tj. od dubna 2022, již žalované na účet další finanční prostředky nezaslal.

21. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

22. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

23. V řízení ze strany žalobce nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byly uzavřeny v souladu s § 2390 o. z. smlouvy o zápůjčce, na základě kterých by žalobce žalované postupně v období od 29. 4. 2019 do 11. 3. 2022 poskytl celkem částku 186 604 Kč, a to konkrétně dne 29. 4. 2019 částku, Anonymizováno, 17 604 Kč, dne 5. 6. 2019 částku 9 500 Kč, dne 10. 7. 2019 částku 14 000 Kč, dne 29. 8. 2019 částku 6 500 Kč, dne 23. 9. 2019 částku 20 000 Kč, dne 8. 11. 2019 částku 15 000 Kč, dne 20. 4. 2020 částku 25 000 Kč, dne 10. 6. 2021 částku 20 000 Kč, dne 24. 6. 2021 částku 14 000 Kč, dne 6. 8. 2021 částku 20 000 Kč a dne 11. 3. 2022 částku 25 000 Kč. Žalobce, ačkoli byl soudem poučen, nenavrhl žádný důkaz k prokázání svého tvrzení o poskytnutí zápůjček, kdy se v podstatě omezil jen na konstatování, že smlouvy o zápůjčce byly sjednány mezi účastníky ústně bez přítomnosti další osoby, pročež žalobce nemá k dispozici žádný další důkaz k prokázání těchto skutečností. V řízení bylo mezi účastníky nesporné, že předmětné částky žalobce žalované na její účet zaslal, mezi účastníky byl však spor ohledně důvodu zaslání těchto finančních prostředků. V řízení bylo prokázáno, že minimálně od roku 2014 do roku 2022 žalobce zasílal pravidelně v různých časových intervalech finančních prostředky označené jako „vklady vlastníka/společníka/majitele“ a zároveň, že žalovaná minimálně za období od roku 2017 zasílala na účet žalobce finanční prostředky označené jako „vratka/vrácení vkladu vlastníka/společníka“. Tyto skutečnosti účastníci nijak nerozporovali. Předmětné platby byly reflektovány i v účetnictví žalované. Soud dospěl k závěru, že platby, které byly zasílány žalobcem na účet žalované, a to tedy zejména platby týkající se rozhodného žalovaného období, byly hotovostními tržbami žalované, které si žalobce vkládal na svůj účet a následně je žalované zasílal na její firemní účet.

24. Žalobce pracoval v obchodě žalované po dobu cca 10 let, a to zhruba do dubna 2022. V řízení bylo prokázáno, že účastníci se ohledem na to, že v , adresa, , kde byl obchod žalované, nebyla banka, a aby nedocházelo ke zdvojení tržeb, dohodli, že hotovostní tržby z obchodu žalované budou ze strany žalobce a/nebo jednatele žalované vkládány na jejich osobní účty s tím, že následně je budou zasílat na účet žalované s označením „vklad vlastníka/společníka“. Zároveň bylo sjednáno, že pokud bude žalovaná zasílat na účet žalobce finanční prostředky na nákup zboží do obchodu, bude je označovat jako „vratka“. Tímto způsobem však mohly být zasílány i zápůjčky, které žalobce žalované případně poskytl. V daném případě, tedy ohledně plateb žalobce provedených v rozhodném období roku 2019 až 2022, se však o zápůjčky žalobce žalované nejednalo. S ohledem na frekvenci a počet plateb ze strany žalobce na účet žalované má soud naopak za to, že dané svědčí o tom, že žalobce zasílal na účet žalované její tržby z obchodu. Dohoda o tomto mezi účastníky proběhla za účasti a kooperace účetní žalované, která s účastníky uvedený způsob zasílání hotovostních tržeb žalované domluvila. Ačkoli žalobce uvedl, že nikdy nedostal od jednatele žalované pokyn, aby vložil částku odpovídající tržbám na účet žalované, v řízení bylo prokázáno, že například v březnu 2022 zaslal jednatel žalované žalobci SMS zprávu, v níž žalobce konfrontoval s tím, že žalobce ještě neposlal žádnou tržbu na účet, na což žalobce reagoval tak, že dané učiní zítra. Žalovaná také ještě před zahájením řízení ve věci k výzvě žalobce na vrácení zápůjček reagovala tak, že se o žádné zápůjčky nejednalo, kdy naopak šlo o tržby z prodejny. V řízení bylo také prokázáno, že žalovaná vůči žalobci od roku 2022 eviduje pohledávku ve výši 76 396 Kč. Žalovaná sice blíže neurčené třetí osobě v roce 2024 dlužila částku 297 000 Kč, nicméně pokud by se jednalo o zápůjčku ze strany žalobce, daná zápůjčka by byla evidována v účetnictví žalované na účtu žalobce č. 3652, což zde nebylo. Zároveň dané vyplynulo i z výpisu z účtu žalované na č. l.

93. Soud tedy dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by předmětné platby za žalované období byly zápůjčkami poskytnutými žalobcem žalované, kdy naopak bylo prokázáno, že mezi účastníky byla domluva o tom, že si žalobce, i jednatel žalované, budou na svůj osobní účet vkládat hotovostní tržby z obchodu žalované a následně je budou zasílat na účet žalované s označením „vklad vlastníka/společníka“. Vzhledem k uvedenému tak soud žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I.).

25. O nákladech řízení rozhodl soud § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalované v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 83 869,50 Kč. Náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za 1 úkon (vyjádření žalované ze dne 16. 10. 2024) a částka 1 350 Kč po 450 Kč za každý ze tří úkonů (vyjádření žalované ze dne 2. 4. 2025, účast při jednání dne 19. 5. 2025 a vyjádření žalované ze dne 24. 6. 2025) dle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a c) uvedené vyhlášky. Soud podotýká, že paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka zákonodárce zavedl, aby bylo odstraněno nerovné zacházení s účastníky zastoupenými zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a účastníky takovým zástupcem nezastoupenými. Paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka byla přitom stanovena ve výši 300 Kč proto, že právě takovou náhradu za hotové výdaje dříve přiznával § 151 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 3 advokátního tarifu (ve znění účinném do 30. 6. 2018), respektive § 13 odst. 4 advokátního tarifu (ve znění účinném od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2024), účastníku zastoupenému advokátem. Jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší je ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Takto vzniklou mezeru v právu je pak zapotřebí vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a nezastoupenému účastníku přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2638/2025). Vzhledem k uvedenému soud žalované přiznal na základě § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhradu hotových výdajů za 1 úkon ve výši 450 Kč dle advokátního tarifu ve znění účinném 1. 1. 2025. Náklady dále sestávají z odměny za zastoupení advokátem ve výši 64 350 Kč po 8 580 Kč za každý ze 7 a půl úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, 2x účast při jednání dne 29. 9. 2025, účast při jednání dne 8. 12. 2025, vyjádření žalované ze dne 19. 1. 2026, účast při jednání dne 4. 3. 2026, závěrečný návrh žalované ze dne 25. 3. 2026 a ½ úkonu za účast při jednání dne 4. 5. 2026) dle § 7 a § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu, z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 3 600 Kč za 8 úkonů právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalované. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.