13 C 52/2026
č. j. 13 C 52/2026-29
V PLATNOSTICitované zákony (10)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 101 § 137 § 142 § 151 § 160
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 13
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 2395
- Vyhláška o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, 254/2015 Sb. — § 2
- o spotřebitelském úvěru, 257/2016 Sb. — § 2 § 86
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 167 986,12 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 167 986,12 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 162,42 Kč od 1. 11. 2025 do 30. 11. 2025, kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši 1 609,87 Kč od 1. 11. 2025 do 30. 11. 2025, úrokem ve výši 4,29 % ročně z částky 167 986,12 Kč od 1. 12. 2025 do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 167 986,12 Kč od 1. 12. 2025 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 3 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 740 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 2. 12. 2021 smlouvu o úvěru ze stavebního spoření, na základě které se žalovaný zavázal v případě překlenovacího úvěru splácet úroky z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách až do přidělení cílové částky a po přidělení cílové částky v měsíčních splátkách splácet jistinu úvěru a úroky až do úplného splacení ve sjednané výši. Žalobkyně poskytla žalovanému v prosinci 2021 částku 250 000 Kč, čímž byl přislíbený úvěr zcela vyčerpán. Nejpozději k 25. dni v měsíci následujícím po datu výplaty mělo být započato se splácením jednotlivých splátek, což však žalovaný porušil, když poslední splátku uhradil dne 13. 12. 2024. Žalobkyně žalovaného následně vyzývala k úhradě dlužných splátek, avšak marně, pročež od smlouvy ke dni 31. 10. 2025 odstoupila. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 167 986,12 Kč, úroků ve výši 5 162,42 Kč, úroků z prodlení ve výši 1 609,87 Kč a poplatků ve výši 3 000 Kč.
2. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě jeho příjmů a výdajů, lustrace v bankovních a nebankovních registrech a ostatních registrech a databázích a také na základě scoringového modelu.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
4. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.
5. Účastníci uzavřeli dne 2. 12. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 250 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 294,75 Kč (smlouva o úvěru ze dne 2. 12. 2021, žádost o čerpání úvěru, oznámení o čerpání úvěru, žádost o úvěr, návrh na úvěr). Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (hodnocení bonity, hodnocení registry). Žalovaný splátky řádně splácel, avšak od 31. 12. 2024 se ocitl se splácením úvěru v prodlení (výpis z účtu ze dne 31. 12. 2021, výpisy z účtu ze dne 31. 12. 2022, výpis z účtu ze dne 31. 12. 2023, výpis z účtu ze dne 31. 12. 2024, výpis z účtu stavebního spoření za rok 2022, stav úvěru ke dni 31. 1. 2026). Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne 1. 10. 2025 k úhradě dlužných splátek s tím, že nebude-li dlužná částka uhrazena do 31. 10. 2025, žalobkyně od smlouvy odstoupí (výzva k úhradě ze dne 1. 10. 2025 včetně potvrzení o odeslání). Ke dni 30. 11. 2025 se pohledávka skládala z nesplacené jistiny ve výši 167 986,12 Kč, úroků ve výši 5 162,42 Kč, úroků z prodlení ve výši 1 609,87 Kč a poplatků a smluvní pokuty v celkové výši 3 000 Kč (stav pohledávky k 30. 11. 2025, výpočet úroků z prodlení).
6. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně se žalovaným uzavřela po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 250 000 Kč s tím, že žalovaný měl úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, což však porušil. Žalovaný dlužné splátky neuhradil ani přes výzvu žalobkyně, pročež žalobkyně od smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila.
7. Na základě shora provedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách, což však porušil. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala a posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, o čemž svědčí i fakt, že žalovaný na předmětný úvěr tři roky pravidelně splácel. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl se splácením úvěru v prodlení, žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Soud pak vzal za zjištěné, že žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně jakkoliv zpochybnil. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu dle § 1970 o. z. současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno smluvním úrokem a smluvním úrokem z prodlení.
8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 7 740 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 840 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 450 Kč za dva úkony dle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a c) uvedené vyhlášky. Soud podotýká, že paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka zákonodárce zavedl, aby bylo odstraněno nerovné zacházení s účastníky zastoupenými zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a účastníky takovým zástupcem nezastoupenými. Paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka byla přitom stanovena ve výši 300 Kč proto, že právě takovou náhradu za hotové výdaje dříve přiznával § 151 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) (ve znění účinném do 30. 6. 2018), respektive § 13 odst. 4 advokátního tarifu (ve znění účinném od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2024), účastníku zastoupenému advokátem. Jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší je ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Takto vzniklou mezeru v právu je pak zapotřebí vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a nezastoupenému účastníku přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2638/2025). Vzhledem k uvedenému soud žalobkyni přiznal na základě § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhradu hotových výdajů za jeden úkon ve výši 450 Kč.
9. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.