13 C 529/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Jelínkovou ve věci osvojitele: Jméno osvojitele A, narozený Datum narození osvojitele A bytem Adresa osvojitele A osvojence: Jméno osvojence A, narozená Datum narození osvojence A bytem Adresa osvojence A synů osvojence: Jméno osvojence B, narozený Datum narození osvojence B Jméno osvojence C, narozený Datum narození osvojence C oba bytem Adresa osvojence C oba zastoupeni opatrovníkem Městskou částí Praha 13 sídlem Sluneční náměstí 2580/13, 158 00 Praha 5 manželky osvojitele: Jméno osvojitele B, narozená Datum narození osvojitele B bytem Adresa osvojitele C o osvojení zletilého, který je obdobou osvojení nezletilého

I. Jméno osvojence A, rozená jméno FO, narozená Datum narození osvojence A, dcera matky Jméno osvojitele B, rozené rodné přijmení, narozené Datum narození osvojitele B, narozeného datum, zemřelého datum, se ke dni právní moci tohoto rozsudku stává osvojencem osvojitele tituly před jménem jméno FO, narozeného Datum narození osvojitele A.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Osvojitel se svým návrhem domáhal osvojení osvojence Jméno osvojence A, narozené Datum narození osvojence A. Svůj návrh odůvodnil tím, že osvojitel uzavřel dne 16. 10. 1993 manželství s jméno FO, matkou osvojence, která měla v péči osvojence. Otcem osvojence byl jméno FO. Osvojitel žil s matkou osvojence přibližně od 9 let věku osvojence, kdy se mezi nimi vytvořil prakticky vztah rodič – dítě. Osvojenec Jméno osvojence A se se svým biologickým otcem od rozvodu jejích rodičů nikdy nesetkala. Osvojitel se k osvojenci vždy choval jako k vlastní dceři, žili spolu ve společné domácnosti, jezdili na dovolené, hradil její vzdělání, podporuje ji a pro její oba nezletilé syny Jméno osvojence B a Jméno osvojence C je dědečkem. Osvojenec Jméno osvojence A je rozvedená a vyslovila přání, aby ji osvojitel osvojil, čemuž dříve bránil nesouhlas jejího biologického otce, který však již před několika lety zemřel. Osvojenec Jméno osvojence A se k návrhu osvojitele na její osvojení připojila. Manželka osvojitele s podaným návrhem na osvojení osvojence souhlasila. Nezletilí synové osvojence Jméno osvojence B a Jméno osvojence C vyslovili souhlas s tím, aby jejich matka byla osvojitelem osvojena. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav. Osvojitel a manželka osvojitele uzavřeli manželství dne datum před adresa (oddací list). Osvojiteli a manželce osvojitele se dne datum narodil dnes již zletilý syn jméno FO (rodný list jméno FO). Osvojenec Jméno osvojence A se narodila dne Datum narození osvojence A a je dítětem manželky osvojitele Jméno osvojitele B, rozené rodné přijmení, narozené Datum narození osvojitele B, narozeného datum (rodný list osvojence). Otec osvojence tituly před jménem jméno FO zemřel dne datum (úmrtní list jméno FO). Rozsudkem Obvodního soudu pro adresa, č. j. spisová značka, bylo manželství osvojence Jméno osvojence A a tituly před jménem jméno FO rozvedeno (rozsudek Obvodního soudu pro adresa, č. j. spisová značka). Osvojenec Jméno osvojence A je matkou dvou nezletilých dětí, a to Jméno osvojence B, narozeného Datum narození osvojence B, a Jméno osvojence C, narozeného Datum narození osvojence C (rodný list Jméno osvojence B, rodný list Jméno osvojence C). Oba nezletilí synové osvojence souhlasili s tím, aby byla jejich matka osvojitelem osvojena (zpráva Městské části adresa ze dne datum). Z výslechu osvojitele soud zjistil, že osvojitel o osvojence pečoval jako o vlastní dítě již v době její nezletilosti, asi od jejích 9 let, přičemž osvojitel neznal žádné důvody, které by osvojení osvojence bránily. Z výslechu osvojence soud zjistil, že osvojitel o osvojence pečoval jako o vlastní dítě, přičemž osvojenec Jméno osvojence A neznala žádné důvody, které by jejímu osvojení bránily. Z výslechu manželky osvojitele soud zjistil, že souhlasí s tím, aby byla její dcera, osvojenec Jméno osvojence A, osvojitelem osvojena, přičemž neznala žádné důvody, které by osvojení bránily. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl. Dle § 801 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), osvojuje-li osoba, která je rodičem, soud zhodnotí, není-li osvojení v zásadním rozporu se zájmy dětí osvojitele; majetkové zájmy nejsou pro posouzení rozhodující. Dle § 846 o. z. zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Dle § 847 odst. 1 písm. c) a d) o. z. zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti a osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Dle odst. 2 zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky pro to, aby byl osvojenec osvojitelem osvojen. Osvojitel o osvojence pečoval jako o vlastní dítě již v době její nezletilosti, a to od 9 let věku osvojence, kdy uzavřel manželství s matkou osvojence Jméno osvojitele B a společně žili jako rodina. Osvojitel má se svou manželkou Jméno osvojitele B další dítě, dnes již zletilého syna jméno FO, tedy biologického sourozence osvojence, kdy soud neshledal, že by osvojení již vzhledem k této skutečnosti bylo v zásadním rozporu se zájmy jméno FO. Osvojenec Jméno osvojence A je rozvedená a má dva nezletilé syny, kteří mají s osvojitelem velmi hezký vztah, kdy jej vždy považovali za dědečka a s osvojením jejich matky souhlasili. Otec osvojence Jméno osvojence A již zemřel a matka osvojence, manželka osvojitele, s osvojením své dcery svým manželem souhlasila. Věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojencem je pak zcela přiměřený. Soud dospěl k závěru, že daném případě neexistují žádné okolnosti, které by osvojení bránily, ani skutečnosti, které by svědčily o tom, že by osvojení bylo v rozporu s dobrými mravy a vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné náležitosti § 847 odst. 1 písm. c) a d) o. z. a osvojitel, osvojenec, synové osvojence a manželka osvojitele, matka osvojence, vyslovili souhlas s tímto osvojením, soud návrhu vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť nedospěl k závěru, že by okolnosti případu odůvodňovaly, aby některému z účastníků byly náklady řízení nahrazeny. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání však nemohou s úspěchem podat ty osoby, které se práva odvolání výslovně vzdaly.