13 C 92/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Jelínkovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 o zrušení výživného pro zletilou dceru

I. Vyživovací povinnost žalobce k žalované stanovená naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 10. 2001, č. j. 5 P 579/2000-63, se zrušuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal zrušení výživného ke své zletilé dceři, žalované. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaná ukončila vzdělávání před 10 lety, a žalobci je stále v rámci exekuce strháváno výživné.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se nedostavila, z jednání se neomluvila, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona o. s. ř., když jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 10. 2001, č. j. 5 P 579/2000-63, byla žalobci uložena povinnost přispívat na výživu tehdy nezletilé žalované částkou 2 000 Kč měsíčně (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 10. 2001, č. j. 5 P 579/2000-63). Žalovaná byla od 1. 9. 2011 do 31. 1. 2014 žákyní adresa obor Stravovací a ubytovací služby, kdy vzdělávání ukončila, následně od 1. 9. 2014 nastoupila na Anonymizováno obor Stravovaní a ubytovací služby, přičemž vzdělávání ke dni 18. 11. 2014 na výzvu ukončila (potvrzení délky vzdělávání ze dne 14. 6. 2023). Žalobce pobírá starobní důchod, který mu je od ledna 2024 vyplácen ve výši 20 948 Kč měsíčně, přičemž tento důchod podléhá exekuci a žalobci jsou prováděny srážky ve výši 5 494 Kč měsíčně na úhradu výživného žalované (oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 12. 2023, potvrzení České správy sociálního zabezpečení ze dne 28. 2. 2024, zpráva České správy sociálního zabezpečení ze dne 5. 4. 2024).

5. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl.

6. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalovaná je zletilou dcerou žalobce, která již před 10 lety ukončila vzdělávání, a žalobci jsou stále strhávány srážky z jeho starobního důchodu na výživné žalované.

7. Dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

8. Dle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

9. Soud hodnotil provedené důkazy ve smyslu § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

10. Na základě shora provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce je otcem dnes již zletilé žalované, na jejíž výživu přispívá pravidelně částkou 2 000 Kč měsíčně. Žalovaná do dne 18. 11. 2014 studovala na Anonymizováno, obor vzdělávání Stravovaní a ubytovací služby, kdy toto studium ukončila. Žalobce stále hradí výživné stanovené v opatrovnickém řízení o úpravu poměrů žalované, tehdy nezletilé, přičemž toto mu je strháváno z jeho starobního důchodu. Soud se proto za nastalé situace zabýval tím, zda vyživovací povinnost žalobce jakožto otce vůči žalované, která již nabyla plné svéprávnosti a v brzké době dosáhne věku 30 let, trvá či tato ze zákona ve smyslu § 911 o. z. zanikla, neboť žalovaná je schopna sama se živit. V řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno, natož pak prokázáno, že by se stále vzdělávala, a připravovala se tak na své budoucí povolání či že by se nebyla schopna sama živit. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaná před 10 lety ukončila své studium a je schopna živit se samostatně, pročež není důvodu, aby jí žalobce stále hradil stanovené výživné. Pro rozhodnutí soudu ve věci bylo irelevantní posuzování majetkových poměrů účastníků včetně vztahů mezi žalobcem a žalovanou, neboť klíčovým předpokladem pro vznik a trvání vyživovací povinnosti je existence rodinněprávního poměru a zejména zásadně tzv. stav odkázanosti na výživu na straně oprávněné, resp. zvláštní kritéria ve vazbě na jednotlivé druhy výživného. V posuzovaném případě tedy soud dospěl k závěru, že žalovaná je schopna samostatně se živit a uspokojovat své potřeby, aniž by byla odkázána na výživu ze strany žalobce, pročež výrokem I. rozsudku vyživovací povinnost žalobce k žalované zrušil.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) uvedené vyhlášky.

12. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.