15 C 14/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr Barborou Hněvkovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 5 550 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 650 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 2 900 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Předmětem řízení na základě žaloby podané k soudu dne datum bylo tvrzení žalobkyně, že dne datum a datum bylo žalovanému poskytnuto ošetření na záchytné stanici provozované žalobkyní, za což byla žalovaný povinen žalobkyni zaplatit celkovou částku 5 550 Kč. Dlužnou částku však ani přes opakované výzvy žalobkyně dosud neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o.s.ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v ust. § 120 odst. 2 o.s.ř. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ust. § 115a o.s.ř. soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřili, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že dne datum a dne datum bylo žalovanému poskytnuto ošetření na záchytné stanici provozované žalobkyní, za což byl žalovaný povinen žalobkyni zaplatit částku 2 650 Kč na základě daňového dokladu číslo splatného dne datum a částku 2 900 Kč na základě daňového dokladu číslo splatného dne datum. Dlužnou částku však ani přes výzvu žalobkyně dosud neuhradil (prokázáno fakturou číslo číslo obálkami k fakturám, ceníkem převozu sanitním vozem k předmětným fakturám, kopií dokladů (příkazů k transportu), upomínkou spisová značka včetně doručenky, předžalobní upomínkou s doručenkou). Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žalobě je třeba v plném rozsahu vyhovět. Podle ust. § 17 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, pokud je klinickým a laboratorním vyšetřením zjištěno, že ošetřovaná osoba není ohrožena na životě selháním základních životních funkcí, ale pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, nebo je ve stavu vzbuzujícím veřejné pohoršení, je tato osoba povinna se podrobit ošetření a pobytu v záchytné stanici po dobu nezbytně nutnou k odeznění akutní intoxikace. Podle odst. 4 věta prvá téhož ustanovení dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. Tím, že byl žalovaný dvakrát ošetřen a pobýval v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně (dne datum a dne datum), vznikla mu povinnost uhradit za toto ošetření žalovanou částku. Tuto povinnost však nesplnil, a proto soud rozhodl, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř., když neshledal důvod k jejímu prodloužení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (a to dle písm. a) výzva k plnění a žalobní návrh), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.