15 C 143/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Hněvkovskou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená anonymizováno údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o nahrazení části rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu <b>I. Výrok 2 a 3 rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro východočeskou oblast ze dne 12. 11. 2015, č. j. ČT [číslo] viz – PeT a Rozhodnutí předsedy rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 4. 4. 2018 č. j. ČT [číslo], se nahrazuje tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci dlužnou cenu za poskytnutou službu elektronickým komunikací v celkové výši 2 380 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 190 Kč od [datum] do zaplacení ve výši, která odpovídá v každém pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a repo sazby vyhlášené ve věstníku [obec] národní banky, ve výši platné vždy k prvnímu dni k příslušného kalendářního pololetí, a se zákonný úrokem z prodlení z částky 1 190 Kč od [datum] do zaplacení ve výši, která odpovídá v každém pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a repo sazby vyhlášené ve věstníku [obec] národní banky ve výši platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí a náhradu nákladu řízení před správními orgány obou stupňů ve výši 2 731,42 Kč, to vše formou splátek po 2 000 Kč měsíčně ke každému 25. dni v měsíci až do úplného zaplacení k rukám právního zástupce žalobce s tím, že neuhrazení byť jediné splátky se stává splatným celý dluh.</b> <b>II. Žalobci se náhrada nákladu řízení nepřiznává.</b> 1. Žalobce žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] požadoval po žalované zaplatit částku ve výši 2 380 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených faktur za služby, jež poskytovala právní předchůdkyně žalobce, společnost [právnická osoba], žalované. Konkrétně se jednalo o smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací u telefonní stanice [číslo] ze dne [datum], ve znění změny smlouvy z [datum] a dále smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací k telefonním stanicím [číslo] a [číslo] uzavřeným rovněž mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovanou. Rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro východočeskou oblast („ ČTÚ“) ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] byla žalobci z výše uvedeného titulu ve výroku I. citovaného rozhodnutí přiznána částka ve výši 15 543,71 Kč s příslušenstvím. Výrokem

II. ČTÚ zamítl návrh žalobce co do částky 2 380 Kč s úrokem z prodlení a smluvní pokutu ve výši 5 438 Kč s úrokem z prodlení. Nepřiznání žalované částky 2 380 Kč odůvodnil ČTÚ tím, že ujednaní o tzv.„ doúčtovaní do výše minimálního plnění“ je smluvní pokutou a nepřiznal jej s ohledem na to, že žalované nebylo umožněno služby elektronických komunikací čerpat, čímž bylo zamezeno dosažení sjednaného minimálního měsíčního plnění. Rozhodnutím předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] byl rozklad podaný žalobcem proti výše citovanému rozhodnutí zamítnut. V odůvodnění rozhodnutí o rozkladu pak bylo dovozeno, že ujednání o doúčtování do výše minimálního plnění bylo smluvní pokutou, která měla být sjednána v textu samotné smlouvy a neměla vyplývat z obchodních podmínek, ani jiných listin. V odůvodnění rozkladu se dále uvádí, že takovéto sjednání smluvní pokuty ve spotřebitelských vztazích mimo hlavní tělo smlouvy je ve smyslu nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 11. 11. 2013, sp. zn.

I. ÚS 3512/11 nepřípustné. Žalobce však uvedl, že ujednání o výši minimálního plnění bylo součástí smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikacích k telefonní stanici [číslo]. Dle části„ Speciální nabídka“ ve změně smlouvy ze dne [datum] se žalovaná zavázala, že bude užívat tarif [anonymizována dvě slova] L po dobu 36 měsíců, přičemž sjednaná výše minimálního plnění činila 1 000 Kč bez DPH (s DPH 1 190 Kč). Jako protiplnění od právního předchůdce žalobce žalovaná obdržela mobilní telefon [anonymizována dvě slova] (IMEI: [číslo]) za zvýhodněnou cenu 1 Kč, který převzala při podpisu změny smlouvy. Tato zmíněná ujednání kromě části„ Speciální nabídka“ ve změně smlouvy samotné vyplývají rovněž ze Speciální nabídky ze dne [datum], která se podpisem smlouvy stala nedílnou součástí smlouvy. Ve změně smlouvy ze dne [datum], žalovaná potvrdila:„ že se seznámila s dokumenty Speciální nabídka a Všeobecné podmínky poskytování služeb („ VP“), jež upravují její závazky plynoucí z využití požadovaných služeb s úvazkem.“ Žalovaná tak dle žalobce prohlásila, že pakliže se zaváže k minimálnímu plnění ve výši 1 000 Kč bez DPH (1 190 Kč s DPH), obdrží jí zvolený telefon [anonymizována dvě slova] pod kódem: [anonymizováno] za cenu 1 Kč. Žalobce dále uvádí, že v čl. 11 VP je uvedeno:„ V případě, že účastník splní stanovené podmínky a využije Speciální nabídky Poskytovatele (…) vztahují se na účastníka podmínky Speciální nabídky a podmínky uvedené v tomto článku, není-li písemně dohodnuto jinak.“ I z tohoto ustanovení lze dle žalobce jednoznačně dovodit, že podmínky Speciální nabídky ze dne [datum] se staly součástí smlouvy. V čl. 11 VP bylo dále sjednáno, že:„ (v ) případě, že účastník využije Speciální nabídku a zároveň se v jejím rámci zaváže k minimálnímu plnění, je povinen po dobu uvedenou ve Speciální nabídce hradit měsíčně za Služby Poskytovatele nejméně částku odpovídající výši sjednaného minimálního plnění. (…) Pokud účastník v některém zúčtovacím období odebere Služby Poskytovatele v nižší hodnotě než je částka minimálního plnění, je Poskytovatel oprávněn vyúčtovat účastníkovi doplatek ve výši rozdílu mezi částkou vyúčtovanou za skutečně poskytnuté Služby a výší sjednaného minimálního plnění.“ Jak žalobce zdůrazňuje, k závěru, že součástí smluvních ujednání jsou vedle smlouvy samotné také obchodní podmínky, ceník a speciální nabídka z [datum] nutně musely dospět i správní orgány, když ČTÚ ve svém prvostupňovém rozhodnutí části návrhu výrokem I. vyhověl, kdy ve faktuře [číslo] přiznal doúčtování ve výši minimálního plnění v plné výši (1 190 Kč) nebo ve faktuře [číslo] v částečné výši 314,78 Kč. Podle žalobce tak měla být přiznána i předmětná částka 2 380 Kč, neboť předmětné ustanovení VP o tzv. minimálním plnění nelze za smluvní pokutu považovat a jeho povaha je od smluvní pokuty zásadně odlišná. Z předmětné smlouvy (jejíž součástí jsou VP) vznikl závazkový právní vztah, jehož obsahem na jedné straně byla povinnost poskytnout službu elektronických komunikací, na druhé straně za to zaplatit dohodnutou úplatu. Oproti tomu smluvní pokuta je způsobem zajištění závazku, jehož účelem je zpravidla peněžitá sankce za porušení či nesplnění smluvních povinností; smluvní pokuta je tak sankcí. Minimální plnění není sankcí za porušení smluvní povinnosti, nýbrž toliko dohodnutou výší minimální úplaty za poskytnuté služby. Dle názoru žalobce tak ČTÚ zaměnil minimální plnění se smluvní pokutou, přičemž jde o naprosto odlišné instituty. Pohledávka žalobce za žalovanou byla, včetně příslušenství, postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum].

2. Žalovaná ve své replice ze dne [datum] uvedla, že se žádného dluhu nedopustila. Vypsaná telefonní čísla jsou nehoráznost. Číslo žalované je stále stejné, tedy [číslo], a to minimálně již jedenáct let. Ostatní čísla jsou podvod a žalovaná je nikdy nevlastnila. Například [číslo] které si žalovaná ověřila, vlastní pan [příjmení] [jméno] – žalovaná mluvila s manželkou pana [příjmení] dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaná je invalidní ZTP, neví, proč by si pořizovala další čísla. Žádnou dlužnou částku žalobci nedluží a dluh ve výši 17 923,71 Kč s příslušenstvím je lež. Žalovaná dále uvedla, že se jí již přihodilo, že byla kontaktována [právnická osoba] k zaplacení nějaké částky, přičemž poté se toto ukázalo být podvodem a ve skutečnosti mělo jít o úplně jinou paní z [obec]. Žalovaná se domnívá, že i v tomto případě mohlo dojít k něčemu podobnému. Žalovaná rovněž upozornila, že jednou zapomněla občanský průkaz na poště, když si vyzvedávala důchod a za dva dny se jí tento občanský průkaz objevil ve schránce. Zda mohlo dojít ke zneužití tohoto občanského průkazu, neví, ale je to možné. Žalovaná soudu sdělila, že v reakci na rozhodnutí ČTÚ ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zaslala ČTÚ dopis, v němž oznámila, že žádná telefonní čísla nemá a že jim nic platit nebude. Žalovaná rovněž žádala právní předchůdkyni žalobce o výpis telefonních hovorů, ale byla jí místo toho zaslána žádost o poskytování služeb elektronických komunikací sítí právní předchůdkyně žalobce pro [číslo] specifikace mobilní hlasové služby právní předchůdkyně žalobce pro [číslo]. Při soudním jednání konaném dne [datum] žalovaná sdělila, že ke dni [datum] již žalobci uhradila částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná předmětný dluh stále splácí, kdy hradí částku ve výši 2 000 Kč měsíčně.

3. ČTÚ ve svém vyjádření ze dne [datum] soudu sdělil, že s tvrzením žalobce o rozdílné povaze výše minimálního plnění a smluvní pokuty, se již vypořádal v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. ČTÚ trvá na názoru, že doúčtování do výše minimálního plnění je smluvní pokutou podle § 544 občanského zákoníku. Z textu Ceníku služeb a z čl. 11 VP plyne, že v případě, že zákazník využije Speciální nabídku a zároveň se zaváže k minimálnímu plnění, je povinen hradit měsíčně za služby nejméně částku odpovídající sjednanému minimálnímu plnění. Pokud zákazník odebere služby v nižší hodnotě, než je částka minimálního plnění, je zákazník povinen uhradit O2 doplatek ve výši rozdílu částky vyúčtované a částky minimálního plnění. Z této formulace je zcela zřejmé, že účastník smlouvy se zavazuje poskytnout poskytovateli plnění pro případ porušení povinnosti ze smlouvy. Za porušení smluvní povinnosti (nedodržení minimálního měsíčního plnění) tak následuje sankce v podobě doúčtování do výše minimálního plnění. Není přitom rozhodné, že nebylo použito pojmu smluvní pokuta. Podstatný je obsah a smysl celého ujednání a tím je bezesporu sankcionování zákazníka za nesplnění sjednané povinnosti. Bez ohledu na to, zda lze ujednání o smluvní pokutě pokládat za určité nebo nikoliv, je nutno poukázat rovněž na skutečnost, že předmětné ujednání nevyhovuje požadavku poctivosti. ČTÚ upozornil na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž je mj. uvedeno následující:„ Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. A proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele také očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu v poctivost svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu (srov. § 265 obchodního zákoníku nebo § 6 nového občanského zákoníku). V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný“. ČTÚ dále upozornil, že povinnosti, jejichž porušení zakládá nárok na smluvní pokutu, se nacházejí v několika dokumentech. Pro průměrného spotřebitele je pak jen stěží uchopitelný rozsah povinností, jejíchž porušení je stíháno smluvní pokutou, zvláště když jednotlivé povinnosti se nacházejí roztroušeny prakticky v celém textu těchto dokumentů. Obdobný závěr zastává rovněž Nejvyšší soud, který se danou problematikou již zabýval a který v rozhodnutí ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 32 ICdo 86/2015 konstatoval následující:„ Listina, na niž strany připojily svůj podpis, co do smluvní pokuty obsahuje toliko informaci, že„ zájemce a T-Mobile si pro případ porušení povinností vyplývajících z Účastnické smlouvy sjednávají smluvní pokuty, které jsou uvedeny ve VPST, v podmínkách služby [anonymizována dvě slova], v Ceníku služeb nebo v dalších obchodních podmínkách, které jsou součástí Účastnické smlouvy…Z uvedeného ujednání pro strany nevyplývají žádná konkrétní práva ani povinnosti, není z něj patrno, splnění jaké konkrétní smluvní povinnosti je zajištěno smluvní pokutou v každém z uvedených dokumentů…Jde pouze o odkaz na tři konkrétní dokumenty a na další, blíže nespecifikované obchodní podmínky, které jsou součástí Účastnické smlouvy, to vše bez označení konkrétních ustanovení, která se vztahují ke smluvní pokutě…Pouhý odkaz v textu smlouvy na ustanovení o smluvní pokutě ve všeobecných podmínkách a v dalších specifikovaných i nespecifikovaných dokumentech vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil. Jde o ujednání podřaditelné pod ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák., neboť v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a je proto s ohledem na § 55 odst. 2 obč. zák. neplatné.“ Nadto, ze znění smlouvy jakož i z vyúčtování smluvní pokuty plyne, že navrhovatel za součást ujednání o smluvní pokutě pokládá i čl. 13 všeobecných podmínek. Dle názoru Ústavního soudu vyjádřeného ve výše uvedeném nálezu ze dne [datum] je ale v zásadě nepřípustné, aby ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo ve smluvních podmínkách. Z tohoto důvodu je proto nepřípustné, aby smluvní podmínky upravovaly ujednání o smluvní pokutě, byť jen částečně. Ujednání o smluvní pokutě obsažené ve specifikaci a ve všeobecných podmínkách, které blíže specifikují podmínky vzniku nároku, tvoří natolik propojený celek, že neplatnost části ujednání musí nutně způsobit neplatnost celku. Jiný závěr by vedl i k absurdním situacím, když kupříkladu všeobecné podmínky vážou povinnost zaplatit smluvní pokutu na prodlení s úhradou delší než 65 dní, specifikace samotná ale takové omezení nezná. Aplikací nálezu ÚS, kterého cílem bylo bránit spotřebitele coby slabší smluvní stranu, pouze na část uvedenou ve všeobecných podmínkách, by tak paradoxně došlo ke zhoršení jeho postavení. ČTÚ závěrem uvedl, že sjednání smluvní pokuty za nedodržení minimálního plnění mimo text smlouvy samotné rozhodně nelze považovat za platné ujednání ve spotřebitelských vztazích, přičemž na smluvní pokutu za doúčtování minimálního měsíčního plnění jsou plně aplikovatelné závěry Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11, který se zabývá sjednáním smluvní pokuty v obchodních podmínkách spotřebitelských smluv.

4. Je-li podána žaloba podle části páté občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud přezkoumává napadené rozhodnutí správního orgánu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. V tomto případě ve smyslu ust. § 250f o.s.ř. projednal věc v mezích, ve kterých se žalobce domáhal projednání sporu v řízení před soudem. V přezkumném řízení soud vycházel jak z důkazů navržených žalobci, tak rovněž z důkazů ze správního spisu, který byl soudu správním orgánem předložen. Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla, účastníci řízení před správním orgánem další relevantní návrhy na doplnění dokazování neměli (ust. § 250d o.s.ř.).

5. V řízení byl listinnými důkazy prokázán následující skutkový stav.

6. Za období od [datum] do [datum] právní předchůdkyně žalobce žalované vyfakturovala částku v celkové výši 17 923,71 Kč (zjištěno z faktur za předmětná období: faktura [číslo] splatná dne [datum] znějící na částku ve výši 4 953,18 Kč včetně souhrnného účtu za tel. číslo [tel. číslo] na [číslo listu] z druhé strany a [anonymizováno] spisu, faktura [číslo] splatná dne [datum] znějící na částku ve výši 1 782,83 Kč včetně souhrnného účtu za tel. číslo [tel. číslo] na č. l [anonymizováno] z druhé strany až [anonymizováno] spisu, faktura [číslo] splatná dne [datum] znějící na částku ve výši 1 376,66 Kč včetně souhrnného účtu za tel. číslo [tel. číslo] na [číslo listu] spisu, faktura [číslo] splatná dne [datum] znějící na částku ve výši 1 190 Kč, včetně souhrnného účtu za tel. číslo [tel. číslo] na [číslo listu] spisu, faktura [číslo] splatná dne [datum] znějící na částku ve výši 1 190 Kč na [číslo listu] z druhé strany, faktura [číslo] splatná dne [datum] znějící na částku ve výši 1 190 Kč včetně souhrnného účtu za tel. č. [tel. číslo] na č. l [anonymizováno] z druhé strany až [anonymizováno] spisu, faktura [číslo] splatná dne [datum] znějící na částku ve výši 1 190 Kč na [číslo listu] z druhé strany, faktura [číslo] splatná dne [datum] znějící na částku ve výši 1 190 Kč na [číslo listu] spisu, faktura [číslo] splatná dne [datum] znějící na částku ve výši 636,45 Kč včetně souhrnného účtu za tel. číslo [tel. číslo] na [číslo listu] spisu, faktura [číslo] splatná dne [datum] znějící na částku ve výši 1 920,58 Kč na [číslo listu] z druhé strany až [anonymizováno] spisu, faktura [číslo] splatná dne [datum] znějící na částku ve výši 344,98 Kč včetně souhrnného účtu za tel. č. [tel. číslo] na [číslo listu] z druhé strany až [anonymizováno] spisu, faktura [číslo] splatná dne [datum] znějící na částku ve výši 300 Kč včetně souhrnného účtu za tel. č. [tel. číslo] na [číslo listu] z druhé strany až [anonymizováno] spisu, faktura [číslo] splatná dne [datum] znějící na částku ve výši 479,03 Kč včetně souhrnného účtu za tel. číslo [tel. číslo] na [číslo listu] z druhé strany až [anonymizováno] spisu a faktura [číslo] splatná dne [datum] znějící na částku 180 Kč ve výši na [číslo listu] spisu).

7. Z Ceníku služeb právní předchůdkyně žalobce plyne:„ (…) zaváže-li se účastník při využití Speciální nabídky k minimálnímu plnění v určité výši, je povinen platit měsíčně paušální částku nejméně odpovídající zvolenému minimálnímu plnění. Pokud účastník v příslušeném zúčtovacím období využije služeb (vyjma platebních transakcí) v celkové výši, která přesahuje nebo je rovna zvolenému minimálnímu plnění, poskytne [anonymizována dvě slova] účastníkovi slevu v plné výši paušální částky minimálního plnění. Jinak je účastníkovi vystaveno vyúčtování, jehož celková částka odpovídá minimálnímu plnění.“ (zjištěno z Ceníku [anonymizováno] mobilní hlasová služba a [anonymizováno] mobilní internetové připojení na [číslo listu] spisu).

8. Ze Všeobecných podmínek právní předchůdkyně žalobce (dále jen„ VOP“), konkrétně z čl. 11 bod 1 a 4 bylo zjištěno, že„ V případě, že účastník splní stanovené podmínky a využije Speciální nabídky Poskytovatele, vztahují se na účastníka podmínky Speciální nabídky a podmínky uvedené v tomto článku, není-li písemně dohodnuto jinak.“ Dále zde pak stojí:„ V případě, že účastník využije Speciální nabídku a zároveň se v jejím rámci zaváže k minimálnímu plnění, je povinen po dobu uvedenou ve Speciální nabídce hradit měsíčně za Služby Poskytovatele nejméně částku odpovídající výši sjednaného minimálního plnění. (…) Pokud účastník v některém zúčtovacím období odebere Služby Poskytovatele v nižší hodnotě než je částka minimálního plnění, je Poskytovatel oprávněn vyúčtovat účastníkovi doplatek ve výši rozdílu mezi částkou vyúčtovanou za skutečně poskytnuté Služby a výší sjednaného minimálního plnění.“ (zjištěno ze Všeobecných podmínek poskytování služeb elektronických komunikací prostřednictvím mobilních sítí [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], čl. 11 bod 1 a 4).

9. Dne [datum] uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobce formulářovou smlouvu„ Žádost o poskytování služeb elektronických komunikací sítí [anonymizováno]“ pro číslo [tel. číslo], na jejímž základě začala být žalované poskytována služba [anonymizována tři slova] a jež výslovně uvádí, že nedílnou součástí smlouvy jsou také VOP právní předchůdkyně žalobce (zjištěno z žádosti o poskytování služeb elektronických komunikací sítí [anonymizováno] ze dne [datum] na č. l. 70 spisu).

10. Dne [datum] došlo k úpravě formulářové smlouvy pro číslo [tel. číslo] ze dne [datum], a to tak, že žalované byla poskytnuta služba pod názvem [anonymizována tři slova] po dobu alespoň 36 měsíců. Žalovaná stvrdila, že se seznámila s VOP a s tzv.„ Speciální nabídkou Mobil + od [datum]“ (dále jen„ Speciální nabídka“) právní předchůdkyně žalobce stanovující cenu měsíčního plnění za poskytnuté služby a zařízení. Od právní předchůdkyně žalobce žalovaná obdržela mobilní telefon [anonymizována dvě slova], IMEI: [číslo], s aktivačním kódem: [anonymizováno] (zjištěno z žádosti o změnu B pro číslo [tel. číslo] ze dne [datum] na [číslo listu] z druhé strany). Sjednaná výše minimálního plnění k poskytnutému zařízení s příslušným aktivačním kódem činila 1 000 Kč bez DPH, s DPH pak 1 190 Kč (zjištěno ze Speciální nabídky Mobil + od [datum] na [číslo listu] – [anonymizováno] spisu).

11. Částky účtované v předmětných fakturách buďto převyšují částku 1 190 Kč, a to tehdy, došlo-li k přečerpání limitu služeb poskytovaných žalované na základě„ Speciální nabídky“, nebo se rovnají částce 1 190 Kč, k čemuž docházelo v případech, kdy žalovaná během příslušeného zúčtovacího období nevyčerpala služby ve smluvené ceně 1 190 Kč a právní předchůdkyně žalobce je tak do této sjednané výše dopočetla (zjištěno z výše uvedených souhrnných účtů a dále z podrobného účtu rozpisu hovorů pro tel. číslo [tel. číslo] za období ode dne [datum] do dne 15. 4. 2009 [číslo listu] z druhé strany [anonymizováno] spisu, podrobného účtu rozpisu hovorů pro tel. číslo [tel. číslo] za období ode dne [datum] do dne [datum] na [číslo listu] z druhé strany až [anonymizováno] spisu, podrobného účtu rozpisu hovorů pro tel. číslo [tel. číslo] za období ode dne [datum] do dne [datum] na [číslo listu] spisu, podrobného účtu rozpisu hovorů pro tel. číslo [tel. číslo] za období ode dne [datum] do dne [datum] na [číslo listu] spisu, podrobného účtu rozpisu hovorů pro tel. číslo [tel. číslo] za období ode dne [datum] do dne [datum] na [číslo listu] z druhé strany a souhrnného účtu za telefonní číslo [tel. číslo] za období ode dne [datum] do dne [datum] na [číslo listu] spisu).

12. Dne [datum] uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobce formulářovou smlouvu„ Žádost o poskytování služeb elektronických komunikací sítí O2“ pro tel. č. [tel. číslo], na jejímž základě jí začala být poskytována služba [anonymizována tři slova] (zjištěno z Žádosti o poskytování služeb elektronických komunikací sítí O2 ze dne [datum] na [číslo listu] spisu).

13. Dne [datum] došlo k úpravě formulářové smlouvy pro číslo [tel. číslo], a to tak, že žalované byla poskytnuta služba pod názvem [anonymizována tři slova] po dobu alespoň 25 měsíců (zjištěno z žádosti o změnu B pro tel. č. [tel. číslo] ze dne [datum]).

14. Dne [datum] uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobce formulářovou smlouvu pro číslo [tel. číslo], která dne [datum] byla dále upravena v rámci uzavřené„ Speciální nabídky- Mobil + - změna tarifu“ pro číslo [tel. číslo]. Na základě této smluvní úpravy byla žalované po dobu 42 měsíců poskytnuta služba [anonymizována tři slova] a žalovaná dále obdržela zařízení [anonymizováno] [číslo] grey, IMEI: [číslo] za zvýhodněnou cenu 1 Kč (zjištěno z dodacího listu [číslo] ze dne [datum] na [číslo listu], účtenky [číslo] ze dne [datum] na konečnou částku 1 Kč na [číslo listu],„ Speciální nabídky- Mobil + - změna tarifu“ ze dne [datum], dokladu o výměně přístroje pro mobilní číslo [tel. číslo] ze dne [datum], stvrzenky – daňový doklad příjmový ze dne [datum] a ze stvrzenky – daňový doklad výdajový ze dne [datum] v přílohové obálce spisu).

15. Dne [datum] uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobce formulářovou smlouvu„ Specifikace služby [anonymizováno] mobilní hlasové“ pro číslo [tel. číslo], na jejímž základě jí začala být poskytována služba [anonymizováno] Mobil Internet Standart (UMTS) na dobu 24 měsíců (zjištěno ze Specifikace služby [anonymizováno] mobilní hlasové ze dne [datum] na [číslo listu] spisu).

16. Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě na žalobce přešla předmětná pohledávka za žalovanou. Postoupení bylo žalované řádně oznámeno (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek na [číslo listu] spisu, Oznámení postupitele o postoupení pohledávky na č. l. 8 spisu a poštovního podacího arch ze dne [datum] na [číslo listu] spisu).

17. Výrokem I. rozhodnutí ČTÚ byla žalované uložena povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 15 543,71 Kč s příslušenstvím. Ve výroku II. byl návrh právního předchůdce žalobce v částce ve výši 2 380 Kč s příslušenstvím a v částce ve výši 5 438 Kč s příslušenstvím zamítnut. Důvodem pro nepřiznání částky 5 438 Kč s příslušenstvím je uvedena skutečnost, že se jednalo o smluvní pokutu, jež nebyla mezi stranami sjednána v samotném textu uzavírané smlouvy. Jako důvod pro nepřiznání částky 2 380 Kč pak ČTÚ uvádí, že žalované byl omezen rozsah poskytovaných služeb. Žalovaná tak nemohla služby, za něž bylo následně provedeno doúčtování do výše minimálního plnění plně využívat. Doúčtování do výše minimálního plnění pak bylo materiálně posouzeno rovněž jako smluvní pokuta. Výrokem III. byla právnímu předchůdci žalobce přiznána na náhradě nákladů řízení částka ve výši 1 349,58 Kč (zjištěno z Rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizována čtyři slova] [číslo listu] [anonymizováno]).

18. Po projednání podaného rozkladu rozkladovou komisí ČTÚ byl rozklad žalobce předsedou Rady ČTÚ zamítnut a výrok II. a III. prvostupňového rozhodnutí potvrzeny. Ve druhostupňovém rozhodnutí byl zopakován závěr, že také v případě doúčtování do výše minimálního plnění se svou povahou jedná o smluvní pokutu. Závěr, že se povahou jedná o závazek poskytnout plnění pro případ porušení smluvní povinnosti, tedy o smluvní pokutu, byl dovozen z formulace VOP právní předchůdkyně žalobce:„ Pokud účastník v některém zúčtovacím období odebere Služby Poskytovatele v nižší hodnotě než je částka minimálního plnění, je Poskytovatel oprávněn vyúčtovat účastníkovi doplatek ve výši rozdílu mezi částkou vyúčtovanou za skutečně poskytnuté Služby a výší sjednaného minimálního plnění.“ Následně bylo uzavřeno, že ustanovení o smluvní pokutě nacházející se mimo vlastní text smlouvy je, s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, neplatné. Žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení o rozkladu (zjištěno z Rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu o rozkladu [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo listu] [anonymizováno]).

19. Na základě provedených důkazů má soud dostatek podkladů pro své rozhodnutí, důkazy hodnotil podle své úvahy ve smyslu ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o.s.ř.“), kdy každý hodnotil jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Přihlédl přitom pečlivě ke všemu, co uvedli účastníci. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl soud žádné pochybnosti. Soud provedeným dokazování získal dostatek skutkových zjištění pro své rozhodnutí. Z dalších provedených důkazů (Faktura [číslo] na [číslo listu] z druhé strany až [anonymizováno] spisu, Faktura [číslo] na [číslo listu] z druhé strany až [anonymizováno] spisu, Faktura [číslo] na [číslo listu] z druhé strany až [anonymizováno] spisu, Průvodní dopis žádosti o poskytování služeb elektronických komunikací sítí [anonymizována tři slova] [číslo listu] [anonymizováno]) nebylo zjištěno nic podstatného pro dané řízení.

20. Podle ust. § 244 odst. 1 o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1 o.s.ř.), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

21. Podle ust. § 246 odst. 1 o.s.ř. k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta, přičemž tento návrh se nazývá žalobou.

22. Podmínkou přípustnosti žaloby podané podle části páté (ust. § 244 a násl. o.s.ř.) je jednak včasnost jejího podání, kdy podle ust. § 247 odst. 1 o.s.ř. musí být taková žaloba podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu, přičemž zmeškání této lhůty nelze prominout a také využití všech zákonem připuštěných řádných opravných prostředků v řízení před správním orgánem (podle ust. § 247 odst. 2 o.s.ř. je žaloba nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky nebo jestliže jím uplatněné řádné opravné prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost projednány). Žalobci podali žalobu k soudu dne [datum], přičemž v řízení před správním orgánem opravný prostředek přípustný nebyl. Rozhodnutí správního orgánu druhého stupně bylo vydáno dne [datum]. Tím, že žalobce podal žalobu k soudu dne [datum], uvedenou zákonnou lhůtu dodržel a žaloba byla tedy podána včas.

23. Podle ust. § 250a odst. 1 o.s.ř. účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem. Podle ust. § 250b odst. 2 o.s.ř. nesmí být v průběhu řízení před soudem změněn okruh účastníků, jaký tu byl v době rozhodnutí správního orgánu; to neplatí, došlo-li za řízení před soudem k procesnímu nástupnictví (§107 a 107a). Podle ust. § 250b odst. 3 o.s.ř. návrh, o němž rozhodl správní orgán, nesmí být v průběhu řízení před soudem změněn. Tato zákonná podmínka se musí odrazit ve znění žalobního petitu, kdy soud může pouze správní rozhodnutí nahradit rozhodnutím vlastním (rozhodnout tedy podle původního, ve správním řízení požadovaného návrhu žadatele) či žalobu zamítnout jako nedůvodnou (dospěje-li k závěru, že správní orgán o věci rozhodl správně).

24. Podle ust. § 250e odst. 1 o.s.ř. soud není vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem. Může však vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu. Možnost zopakovat důkazy provedené před správním orgánem není dotčena (odstavec 2).

25. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

26. Podle ust. § 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů („ obch. zák.“), mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není jako typ smlouvy v hlavě II. citovaného zákona upravena.

27. Podle ust. § 273 odst. 1 obch. zák. část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

28. Podle ust. § 52 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů („ obč. zák.“) spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je dodavatelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle odst. 3 citovaného ustanovení je spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

29. Podle ust. § 55 odst. 2 obč. zák., ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

30. Podle ust. § 56 odst. 1 obč. zák., nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Dle odst. 2 citovaného ustanovení, transponujícího směrnici Rady 93/13/ o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, v tomto případě čl. 4 odst. 2 této směrnice, se ustanovení odstavce 1 nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. Dle čl. 4 odst. 2 uvedené směrnice se posouzení nepřiměřené povahy podmínek netýká ani definice hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti ceny a odměny na straně jedné, ani služeb nebo zboží dodávaných výměnou na straně druhé, pokud jsou tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem.

31. Podle ust. § 544 odst. 1 obč. zák. sjednají-li si strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

32. Podle ust. § 35 odst. 2 je právní úkony vyjádřené slovy třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

33. Vzhledem k tomu, že se žalobce domáhal pouze nepřiznané částky ve výši 2 380 Kč, soud se již druhou z nepřiznaných částek, tj. ve výši 5 438 Kč, nezabýval. Předmětem přezkumu rozhodnutí ČTÚ rovněž nebyla otázka samotného uzavření smluv, neboť tato byla již v řízení před ČTÚ pravomocně vyřešena, resp. ČTÚ považoval uzavření smluv, pravost podpisů a související problematiku za prokázané a jejich případná nepravost nebyla namítána. Soud v této souvislosti pouze konstatuje, že vzhledem k prokázané historii kontraktace mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovanou (tj. v období od [datum] do [datum]) rovněž není možné, aby ke všem shora vyjmenovaným právním jednáním mezi účastníky došlo toliko na základě zneužití ztraceného občanského průkazu a případného vydávaní se za žalovanou, když ta sama uvedla, že občanský průkaz jí byl navrácen po dvou dnech. Dopis zaslaný ČTÚ v průběhu správního řízení, na nějž se žalovaná dovolává, soudu předložen nebyl a z rozhodnutí ČTÚ plyne, že takovýto dopis neobdržel. V souvislosti s námitkou žalované, že jedno z předmětných telefonních čísel v současnosti užívá třetí osoba, odlišná od žalované a žalované neznámá, se soud přiklonil k tvrzení žalobce, že v případě ukončení smlouvy (event. i z jiných důvodů) může být dané telefonní číslo znovu přiděleno novému uživateli. Tím lze vysvětlit, proč se žalovaná dovolala této třetí osobě, aniž by přitom byla vyloučena možnost předchozího uzavření výše uvedené formulářové smlouvy mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobce. Tyto závěry pak pouze potvrzují v řízení před správním orgánem nerozporovanou platnost uzavření předmětných smluv. Soud se tak dále omezil toliko na otázku právního posouzení institutu tzv. minimálního plnění, resp. doúčtování do výše minimálního plnění, a na její implikace. Zejména pak bylo v tomto ohledu zkoumáno, zda ujednání o minimálním plnění je svým obsahem a účelem smluvní pokutou, či pouze nárokem na plnění dle smluvních ujednání.

34. Minimální plnění je upraveno v Ceníku právní předchůdkyně žalobce takto:„ Zaváže-li se účastník při využití Speciální nabídky k minimálnímu plnění v určité výši, je povinen platit měsíčně paušální částku nejméně odpovídající zvolenému minimálnímu plnění. Pokud účastník v příslušeném zúčtovacím období využije služeb (vyjma platebních transakcí) v celkové výši, která přesahuje nebo je rovna zvolenému minimálnímu plnění, poskytne [anonymizována dvě slova] účastníkovi slevu v plné výši paušální částky minimálního plnění. Jinak je účastníkovi vystaveno vyúčtování, jehož celková částka odpovídá minimálnímu plnění“ a dále pak ve VOP právní předchůdkyně žalobce:„ V případě, že účastník využije Speciální nabídku a zároveň se v jejím rámci zaváže k minimálnímu plnění, je povinen po dobu uvedenou ve Speciální nabídce hradit měsíčně za Služby Poskytovatele nejméně částku odpovídající výši sjednaného minimálního plnění. (…) Pokud účastník v některém zúčtovacím období odebere Služby Poskytovatele v nižší hodnotě než je částka minimálního plnění, je Poskytovatel oprávněn vyúčtovat účastníkovi doplatek ve výši rozdílu mezi částkou vyúčtovanou za skutečně poskytnuté Služby a výší sjednaného minimálního plnění.“ Konkrétní výše ceny měsíčního minimálního plnění je pak stanovena v dokumentu„ Speciální nabídka Mobil+ od [datum]“, v položce„ [anonymizována dvě slova], aktivační kód: [anonymizováno]“ a to ve výši 1 000 Kč bez DPH (s DPH pak 1 190 Kč). Soud se na základě právě citovaného nemohl ztotožnit se závěry správního orgánu, a to z následujících důvodů. Žalované byly poskytnuty smluvené služby a rovněž sjednané zařízení, přičemž jako protiplnění byla sjednána minimální částka v paušální výši, již musela žalovaná právní předchůdkyni žalobce každý měsíc hradit. Povahou se tak jedná o zcela obvyklý smluvní poměr mezi zákazníkem v postavení spotřebitele na straně jedné a mobilním operátorem na straně druhé. Je přitom běžnou praxí těchto smluv, že zákazník se zavazuje k opakovanému měsíčnímu plnění v paušální výši, za což jsou mu operátorem poskytnuty smluvené služby, případně smluvená zařízení. Neexistuje tak důvod, aby na doúčtování do výše tohoto minimálního plnění (v případech, kdy hodnota využitých služeb v daném zúčtovacím období nedosahuje hodnoty paušální částky) bylo pohlíženo jako na sankcionování zákazníka za to, že nevyčerpal dostatečné množství služeb, a nelze jej proto označit za smluvní pokutu, a to ani ve smyslu výše citovaného ustanovení občanského zákoníku upravujícího výklad právních úkonů (resp. právního jednání). Naopak, právní předchůdkyně žalobce a žalovaná spolu ve vztahu k částce 2 380 Kč uzavřely inominátní spotřebitelskou smlouvu ve smyslu výše citovaných ustanovení § 269 odst. 2 obch. zák. a ustanovení § 52 odst. 1 obč. zák. Z citace ustanovení obč. zák. o smluvní pokutě pak plyne, že se jedná o institut zřizovaný„ pro případ porušení smluvní povinnosti.“ Logikou použitou v rozhodnutích správního orgánu by pak bylo možné dojít k závěru, že již pouhé nevyčerpání služeb v určité výši je porušením smluvních povinností ze strany zákazníka - žalované, přičemž však sama smlouva (resp. Ceník a VOP, jež jsou její součástí) se situacemi nevyužití sjednaných služeb v předpokládaném množství počítá a umožňuje je. Nezbývá tak než zopakovat závěr, že institut minimálního plnění nelze považovat za sankční ustanovení rovnající se ujednání o smluvní pokutě, když žalovaná nevyčerpáním služeb v určité výši žádné své smluvní povinnosti neporušila. Předmětnému právnímu poměru pak není na vadu, že ujednání o minimálním plnění není obsaženo přímo v textu výše specifikované samotné formulářové smlouvy, neboť, jak již bylo řečeno, se nejedná o smluvní úpravu zakotvující smluvní pokutu – výše uváděná judikatura Ústavního soud České republiky (případně Nejvyššího soudu České republiky) se tak v tomto případě neaplikuje. Nelze také neupozornit na rozporuplnost zkoumaných rozhodnutí správního orgánu, jimiž byla například ve faktuře [číslo] ve výši 871,14 Kč nebo ve faktuře [číslo] ve výši 314,78 Kč doúčtování ve výši minimálního plnění žalobci přiznána.

35. Na základě předchozích závěrů týkajících se posouzení otázky povahy minimálního plnění soud dále konstatuje, že smluvená cena za služby, do jejíž výše případně docházelo k předmětnému doúčtování, pak nepodléhá zvýšené ochraně spotřebitele ve smyslu ust. § 56 obč. zák. Dle soudu byl splněn požadavek formálního vyjádření ceny za služby upravený v ust. § 56 odst. 2 obč. zák. a v čl. 4 odst. 2 směrnice Rady [číslo] (k němuž soud přihlížel v souladu s rozsudkem Soudního dvora ze dne 4. prosince 1974, C -41/74 Yvonne van Duyn v Home Office, ECLI:EU:C: 1974, a to z důvodu nepřesné transpozice unijního právního předpisu do českého právního řádu – srov. HULMÁK, Milan. § 56 (Zákaz některých smluvních ujednání). In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan, ELIÁŠ, Karel, NYKODÝM, Jiří, NOVOTNÝ, Marek, KRÁLÍK, Michal, MIKEŠ, Jiří, FIALA, Roman, DVOŘÁK, Jan, JEHLIČKA, Oldřich, LIŠKA, Petr, LAVICKÝ, Petr, MACEK, Jiří, PŘIB, Jan, HANDLAR, Jiří, SE, Markéta. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 537). Ačkoli je tato cena ve„ Speciální nabídce“ uvedena bez DPH, což soud v tomto případě nepovažuje za účelnou či vůči zákazníkovi-plátci DPH vstřícnou praktiku, stěží lze takto obecně rozšířený a praktikovaný způsob uvádění ceny označit za nepoctivý ve smyslu porušení zákonné úpravy ochrany spotřebitele či za nacházející se v rozporu s principy zmiňovanými v judikatuře Ústavního soudu České republiky.

36. Soud rovněž nemohl dovodit ani prvostupňovým rozhodnutím ČTÚ tvrzenou suspendaci [příjmení] karet žalované, když ta nic v tomto ohledu netvrdila, resp. nenamítala, že by služby, za něž je po ní požadována úhrada, nemohla užívat. Žalobce naopak uvedl, že k omezení poskytování služeb žalované nedošlo a příčin nečerpání služeb v příslušném zúčtovací období může být více, např. ztráta [příjmení] karty nebo její pouhé nevyužívání.

37. Ze všech výše uvedených důvodů tak soud uzavírá, že mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovanou byla dne [datum] uzavřena formulářová smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací pro číslo [tel. číslo] nazvaná„ Žádost o poskytování služeb elektronických komunikací sítí [anonymizováno]“, jíž se právní předchůdkyně žalobce zavázala poskytnout žalované smluvené služby a koncové zařízení (dne [datum] tarif [anonymizována tři slova] a po úpravě smlouvy ze dne [datum] tarif [anonymizována tři slova] a mobilní telefon [anonymizována dvě slova]) a žalovaná se zavázala za to platit sjednanou cenu v paušální výši. Součástí smlouvy byly dle jejího ustanovení VOP právní předchůdkyně žalobce, jež dále upravují, že se na zákazníka vztahují podmínky„ Speciální nabídky“. V úpravě formulářové smlouvy„ Žádost o změnu B“ ze dne [datum] pak žalovaná potvrdila, že se Speciální nabídkou a VOP právní předchůdkyně žalobce byla seznámena. Pakliže žalovaná nevyužila sjednané služby v hodnotě, resp. množství, jež předpokládala„ Speciální nabídka“, výše dohodnuté ceny za příslušné zúčtovací období zůstávala dle ustanovení„ Speciální nabídky“, Ceníku a VOP právní předchůdkyně žalobce stále stejná, a docházelo tak k doúčtování sjednané ceny za příslušné zúčtovací období do výše 1 190 Kč. U takovéhoto ujednání pak soud neshledal, že by mělo sankční charakter a bylo by reakcí na porušení smluvních povinností (Ceník a VOP právní předchůdkyně žalobce naopak tuto situaci předvídají). Pohledávka právních předchůdců žalobce byla na žalobce řádně postoupena. Vzhledem k uvedeným zjištěním soud rozhodl tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl.

38. S ohledem na částečnou změnu rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro východočeskou oblast ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] viz – PeT a Rozhodnutí předsedy rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [číslo], rozhodl soud též o přiznání zbylé náhrady nákladů řízení před správními orgány obou stupňů, kdy ve správním řízení bylo žalobci přiznáno 1 349,58 Kč (309,20 Kč za uhrazený správní poplatek a 1 040,38 Kč za právní zastoupení), žalobce se však domáhal úhrady částky 4 081 Kč. Soud tak dopočítal náhradu nákladů správního řízení, které žalobci náleží ve výši 2 731,42 Kč, a to za zbylý správní poplatek ve výši 625,80 Kč a zbylých nákladů právního zastoupení ve výši 2 105,62 Kč.

39. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jsou-li tu však důvody hodné zvláštního zřetele nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat (ust. § 150 o.s.ř.). Důvody zvláštního zřetele hodné musí být přitom dány na straně žalobce i žalovaného. Úvaha soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Musí se jednat o okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Jinak řečeno, je třeba zkoumat nejen dopad uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkové sféry neúspěšného účastníka, ale i dopad nepřiznání náhrady nákladů řízení do majetkové sféry účastníka úspěšného. Soud tak především přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, k výši nákladů řízení, ale i k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, k postojům účastníků v průběhu řízení apod.

40. V projednávané věci soud přihlédl k faktu, že žalobce je velká, ekonomicky silná společnost, na jehož ekonomickou sféru nemůže mít nepřiznání náhrady nákladů řízení žádný negativní vliv. Naopak žalovaná prokázala, že od ledna 2021 pobírá pouze invalidní důchod ve výši 7 286 Kč Kč. Bydlí s manželem, pobírajícím starobní důchod ve výši 16 281 Kč, přičemž jejich výdaje činí přibližně částku ve výši 15 500 Kč měsíčně za služby a související platby, dále pak samozřejmě mají výdaje spojené s běžným životem, tj. nákupem potravin, léků apod.. Z důvodu nepříznivého zdravotního stavu není žalovaná a ani nemůže být zaměstnána, neboť je mimo domov odkázána na invalidní vozík. Uložení povinnosti žalované hradit náklady řízení žalobkyni v požadované výši 31 564,60 Kč, by se jevilo jako nepřiměřeně tvrdé a nespravedlivé též s přihlédnutím k tomu, že žalovaná nezpůsobila podání této žaloby, neboť šlo v podstatě pouze o právní posouzení důvodu nepřiznání částky 2 380 Kč žalobci Českým telekomunikačním úřadem. Žalovaná se navíc snaží dlužnou částku, přiznanou ve správním řízení, žalobci splácet po 2 000 Kč měsíčně, kdy ke dni rozhodnutí soudu již žalovaná uhradila 28 000 Kč.

41. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že jsou dány podmínky pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř., a rozhodl tak, že se procesně úspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává.