15 C 167/2022
č. j. 15 C 167/2022-18
V PLATNOSTIObvodní soud pro Prahu 5 rozhodl o zaplacení částky 2 650 Kč s úrokem 10 % ročně a náhradě nákladů řízení ve výši 1 200 Kč. Soud uznal, že žalovaná byla převezena na záchytnou stanici za účelem ošetření akutní intoxikace, což podle zákona o opatřeních k ochraně před škodami působenými návykovými látkami způsobilo povinnost uhradit náklady. Rozsudek byl vydán bez jednání, protože žalovaná se k výzvě nevyjádřila a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání. Náhrada nákladů řízení byla přiznána podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na výši poplatku a nákladů na úkony.
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Hněvkovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2 650 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 650 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne datum bylo žalované poskytnuto převezení na záchytnou stanici provozovanou žalobkyní, za což byla žalovaná povinna žalobkyni zaplatit celkovou částku 2 650 Kč. Dlužnou částku však ani přes opakované výzvy žalobkyně dosud neuhradil.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř.
4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání.
5. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla.
6. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že dne datum byla žalovaná převezena na záchytnou stanici provozovanou žalobkyní, za což byla žalovaná povinna žalobkyni zaplatit částku 2 650 Kč na základě daňového dokladu číslo splatného dne datum. Dlužnou částku však ani přes výzvu žalobkyně dosud neuhradil (prokázáno fakturou číslo obálkou k faktuře, ceníkem převozu sanitním vozem, kopií dokladů (účet za dopravu, příkaz ke zdravotnímu transportu), předžalobní upomínkou s doručenkou).
7. Podle § 17 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, pokud je klinickým a laboratorním vyšetřením zjištěno, že ošetřovaná osoba není ohrožena na životě selháním základních životních funkcí, ale pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, nebo je ve stavu vzbuzujícím veřejné pohoršení, je tato osoba povinna se podrobit ošetření a pobytu v záchytné stanici po dobu nezbytně nutnou k odeznění akutní intoxikace. Podle odst. 4 věty prvá téhož ustanovení dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba.
8. Tím, že byly žalované žalobkyní poskytnuty výše popsané služby, vznikla jí povinnost uhradit za ně žalovanou částku. Tuto povinnost však žalovaná nesplnila, a proto soud rozhodl, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno.
9. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.
11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. a neshledal důvod k jejímu prodloužení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.