15 C 201/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Hněvkovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 53 503 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 32 003 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 46 297 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 62,46 % ročně z částky 41 755,38 Kč od 18. 7. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 18. 7. 2020 dosáhne částky 169 200 Kč, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 500 Kč od 18. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že spolu dne 22. 6. 2019 uzavřeli smlouvu o úvěru číslo. Na základě této smlouvy byl žalované dne 28. 6. 2019 poskytnut úvěr ve výši 43 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 83,83 % p. a., a to formou 60 měsíčních splátek ve výši 2 350 Kč. Žalovaná uhradila toliko splátky v ujednané výši ke dni 12. 8. 2019, 12. 9. 2019, 11. 10. 2019, 12. 11. 2019, 12. 12. 2019, 10. 1. 2020, 12. 2. 2020, 9. 4. 2020 a 5. 6. 2020. Zbývající dlužnou částku žalovaná dobrovolně nezaplatila, byť byla k její úhradě žalobkyní vyzvána předžalobní upomínkou. V důsledku prodlení žalované žalobkyně dále žádá náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 7 206,30 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud provedl dokazování žalobkyní navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o. s. ř.“), ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla.

4. Žalobkyně se žalovanou uzavřely smlouvu o úvěru číslo. Žalobkyni byl na základě této smlouvy poskytnut úvěr ve výši 43 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku splácet formou 60 měsíčních splátek, a to spolu se smluvním úrokem ve výši 83,83 % p. a. Celková částka, jíž měla žalovaná zaplatit, původně činila 141 000 Kč. Výše jedné měsíční splátky byla sjednána na 2 350 Kč (část A smlouvy). Na úrocích za poskytnutý úvěr mohla žalobkyně požadovat nejvýše 169 200 Kč (část B, čl. 2). V případě prodlení žalované se splátkou delší než 30 dní byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž takovéto prodlení vzniklo. Maximální výše smluvní pokuta za jeden rok dle smlouvy činí 2 999 Kč (část B, čl. 6). Pakliže by došlo k zesplatnění celé jistiny úvěru, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky (část B, čl. 6), jež může dosáhnout částky 200 000 Kč (část B, čl. 6). U každé splátky, s níž by žalovaná byla v prodlení po dobu delší 15 dní, bylo dále sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč (část B, čl. 6). Žalobkyně smlouvu podepsala dne 27. 6. 2019 (prokázáno smlouvou o úvěru číslo ze dne 27. 6. 2019 na č. l. 7-10 spisu).

5. Žalobkyně poskytla žalované dne 28. 6. 2019 částku ve výši 43 000 Kč (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru na č. l. 35 spisu).

6. Dle karty klienta žalovaná zaplatila žalobkyni celkem deset splátek po 2 350 Kč, a to ke dni 12. 8. 2019, 12. 9. 2019, 11. 10. 2019, 12. 11. 2019, 12. 12. 2019, 10. 1. 2020, 12. 2. 2020, 9. 4. 2020, 5. 6. 2020 a 3. 8. 2020 (prokázáno kartou klienta na č. l. 13 spisu).

7. Žalobkyní byla ověřována úvěruschopnost žalované (zjištěno z hodnocení klienta na č. l. 21-22 spisu, hodnocení klienta na č. l. 21-22 spisu, výplatní pásky za období dubna a května 2019 na č. l. 25-26 spisu, pracovní smlouvy včetně dodatku na č. l. 27-31 spisu, potvrzení o pracovním poměru ze dne 27. 6. 2019 na č. l. 32-33 spisu, výpisu z nebankovního registru klientských informací na č. l. 34 spisu a výpisu záznamu z registru Solus na č. l. 41 spisu).

8. Žalobkyně dne 17. 3. 2021 zaslala žalované předžalobní upomínku (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 17. 3. 2021 včetně podacího archu na č. l. 39-40 spisu).

9. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil nic podstatného pro toto řízení.

10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr.

11. Žalobkyně se žalovanou uzavřely smlouvu o úvěru číslo jež mj. obsahovala ujednání o smluvním úroku za poskytnutí úvěru ve výši 83,83 % p. a., celková částka, jíž měla žalovaná žalobkyni zaplatit, pak dle smlouvy činila 141 000 Kč. Výše poskytnutého úvěru činila 43 000 Kč. V případě prodlení žalované se splátkou delší než 30 dní byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž takovéto prodlení vzniklo. V případě zesplatnění celé jistiny úvěru však byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, a to až do výše 200 000 Kč. U každé splátky, s níž by žalovaná byla v prodlení po dobu delší 15 dní, bylo rovněž sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč. Žalovaná zaplatila žalobkyni celkem deset splátek po 2 350 Kč. Následně se ocitla žalovaná v prodlení a došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaná neuhradila nárokované dlužné částky ani po zaslání předžalobní upomínky.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. V obecné rovině lze konstatovat, že žalobkyně si s žalovanou v souladu s § 1 odst. 2 o. z. mohou ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004:„ Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V předmětné věci je hledisko zachování dobrých mravů o to významnější, neboť žalovaná vystupuje ve smluvním vztahu jakožto spotřebitel a slabší smluvní strana, a náleží jí tak zvýšená soudní ochrana.

18. Ústavní soud v této souvislosti uvedl, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). Z této zásady pak také vychází veškerá následná související judikatura Ústavního soudu, jež mj. dovozuje kupř. neplatnost takové úvěrové smlouvy, jež deklarovala úrok ve výši 79,00 % p. a. a RPSN ve výši 115,32 % (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12).

19. Nelze pak pominout ani soudní praxi obecných soudů, vycházející z uvedených závěrů Ústavního soudu, jež je žalobkyni nepochybně známa, neboť řízením, na něž bude odkazováno, byla sama účastníkem. Obvodní soud pro Prahu 5 v usnesení ze dne 23. 7. 2020, č. j. 66 EXE 2398/2017-264 uvedl, že neplatná je taková smlouva, v níž se úvěrovaný (spotřebitel) zavázal žalobkyni zaplatit celkovou částku 119 952 Kč, přičemž výše poskytnutého úvěru činila toliko 50 001 Kč. Výše smluvní úrokové sazby činila po celou dobu splácení úvěru 66,71 % p. a. Závěr o neplatnosti zmiňované úvěrové smlouvy pak byl potvrzen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2020, č. j. 39 Co 281/2020-466 Městský soud v Praze mj. konstatoval, že smluvní úroková sazba po celou dobu splácení úvěru ve výši 66,71 % p. a. v příslušném období překračovala úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných bankami ČR domácnostem v době poskytnutí úvěru více než šestinásobně.

20. Nejvyšší soud pak ve své praxi dovozuje, že přijatelnou„ mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj- až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Konkrétně pak Nejvyšší soud za nepřiměřený považuje např. úrok ve výši 66 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).

21. Soudu je rovněž známo, že podle databáze ARAD ČNB činila úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami ČR domácnostem v době poskytnutí úvěru v ČR nejvýše 8,41 %.

22. V předmětné věci byl úvěrovou smlouvou ujednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 83,83 % p. a. Částka poskytnutá na základě spotřebitelského úvěru činila 43 000 Kč, celková částka, jíž měla žalovaná žalobkyni zaplatit, přitom dle smlouvy činila 141 000 Kč. Vrácena tak měla být částka více než třikrát vyšší a smluvená výše úroku přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných bankami ČR domácnostem v době poskytnutí úvěru v ČR téměř desetkrát. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12). Na věci nemůže nic změnit ani řádné ověření úvěruschopnosti žalované, kterou žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla.

23. Současně platí, že standard přezkumu úvěrových smluv je v exekučním řízení nastaven výrazně výše, nežli je tomu v řízení civilním, resp. případný rozpor dané smlouvy s dobrými mravy musí být markantnější, než jak by tomu stačilo v běžném nalézacím řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18). Je tak nasnadě, že shledal-li rozpor s dobrými mravy u smlouvy s obdobnými ujednáními, s jakými se lze shledat v řízení tomto, soud exekuční, tím spíše by absolutní neplatnost takovéto smlouvy měla být dovozena soudem civilním.

24. Vzhledem k tomu, že dle judikatury Soudního dvora Evropské unie nelze ujednání o výši úroků oddělit od ostatního obsahu smlouvy (srov. například rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, ve věci C -377/14, Radlingerovi ca FINWAY a. s., ECLI:EU:C: 2016), soud označil předmětnou úvěrovou smlouvu za neplatnou jako celek. Žalobkyně se proto po žalované může domáhat toliko úhrady finanční částky, která jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy byla poskytnuta, ve výši tvrzené po započtení částečné úhrady ze strany žalované, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně, ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení.

25. V žalobě žalobkyně uvádí, že žalovaná uhradila devět splátek, každou ve výši 2 350 Kč. Až po vyhlášení rozsudku však soud zjistil, že z klientské karty žalované vyplývá úhrada deseti, nikoli devíti splátek. Bezdůvodné obohacení proto odpovídá částce vypočtené jako rozdíl mezi jistinou a devíti splátkami zaplacenými žalovanou. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovanou povinnou uhradit žalobkyni úrok z prodlení za dobu ode dne následujícího po splatnosti úvěru. Jedná se přitom o úrok z prodlení ve výši dané § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvod pro její prodloužení.

27. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

28. Výrokem III. soud nepřiznal žalobkyni (mělo být uvedeno žalované) právo na náhradu nákladů řízení. Dle § 142 odst. 2 o. s. ř. by náležel nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 19,64 % z celkové výše nákladů řízení (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,82 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 40,18 %) žalované, jíž však žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.