15 C 221/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Hněvkovskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 91 561,50 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala úhrady částky 46 561,50 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 235,40 Kč a s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 139,36 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 48 671,40 od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,79 % ročně z částky 48 671,40 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 45 215 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 45 215 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, , IČO: , IČO, , uzavřela se žalovaným dne 16. 4. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které měl žalovaný splatit v hotovosti v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 4 785 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 1. 2023. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 50 472 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 37 263 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,79 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9 000 Kč (dále jen „poplatek“). Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím půjčky zkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 22. 5. 2021. Ke dni 15. 10. 2021 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení. Dlužná jistina činila částku 48 671,40 Kč a dlužný poplatek částku 42 890,10 Kč. Od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný celkem částku 4 785 Kč, od podpisu smlouvy o postoupení pohledávky ke dni podání žaloby neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 91 561,50 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 48 671,40 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 42 890,10 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 139,36 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 9 235,40 Kč, úroků ve výši 20,79 % ročně z dlužné jistiny ve výši 48 671,40 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 48 671,40 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný ke dni podání žaloby dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř.

4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle citovaného ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřili, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání.

5. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla.

6. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 16. 4. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 21 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 785 Kč /poslední splátka 4 772 Kč/. Žalovaný si zvolil i doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení a doplňkového pojištění. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 68,8 %, RPSN 99,75 %. Za poskytnutí spotřebitelského úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 47 763 Kč, zahrnující úrok ve výši 37 263 Kč, částku 1 500 Kč za zpracování úvěru a částku 9 000 Kč za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. K prokázání úvěruschopnosti žalovaný předložil pracovní smlouvu, daňové přiznání za rok 2019 a výpis z bankovního účtu za měsíce únor a březen 2021 (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr).

7. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 22. 5. 2021 (zjištěno z tabulky umoření).

8. Smlouvou ze dne 21. 9. 2023 byla předmětná pohledávka s účinnosti k 27. 9. 2023 postoupena na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek). Žalovanému bylo postoupení řádně oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023).

9. Dne 28. 3. 2024 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu (prokázáno předžalobní výzvou včetně poštovního podacího archu).

10. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v den podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti částku 50 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit formou 21 měsíčních splátek spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 47 763 Kč a částkou 2 709 Kč za doplňkové pojištění. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 100 472 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 68,80 %, RPSN činilo 99,75 %. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, za celou dobu splácení uhradil pouze částku 4 785 Kč. Smlouvou ze dne 21. 9. 2023 byla předmětná pohledávka s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupena na žalobkyni.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. V obecné rovině lze konstatovat, že žalobkyně si se žalovaným v souladu s § 1 odst. 2 o. z. mohou ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004: „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V předmětné věci je hledisko zachování dobrých mravů o to významnější, neboť žalovaná vystupuje ve smluvním vztahu jakožto spotřebitel a slabší smluvní strana, a náleží jí tak zvýšená soudní ochrana.

18. Ústavní soud v této souvislosti uvádí, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). Z této zásady pak také vychází veškerá následná související judikatura Ústavního soudu, jež mj. dovozuje kupř. neplatnost takové úvěrové smlouvy, jež deklarovala úrok ve výši 79,00 % p. a. a RPSN ve výši 115,32 % (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12).

19. Nelze pak pominout ani soudní praxi obecných soudů, vycházející z uvedených závěrů Ústavního soudu. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 23. 7. 2020, č. j. 66 EXE 2398/2017-264, dovodil, že neplatná je taková smlouva, v níž se úvěrovaný (spotřebitel) zavázal žalobkyni zaplatit celkovou částku 119 952 Kč, přičemž výše poskytnutého úvěru činila toliko 50 001 Kč. Výše smluvní úrokové sazby činila po celou dobu splácení úvěru 66,71 % p. a. Závěr o neplatnosti zmiňované úvěrové smlouvy pak byl potvrzen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2020, č. j. 39 Co 281/2020-466. Městský soud v Praze mj. konstatoval, že smluvní úroková sazba po celou dobu splácení úvěru ve výši 66,71 % p. a. v příslušném období překračovala úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných bankami ČR domácnostem v době poskytnutí úvěru více než šestinásobně.

20. Nejvyšší soud pak ve své praxi dovozuje, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj- až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Konkrétně pak Nejvyšší soud za nepřiměřený považuje např. úrok ve výši 66 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).

21. Soudu je rovněž známo, že podle databáze ARAD ČNB činila úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami ČR domácnostem v době poskytnutí úvěru v ČR nejvýše 7,48 %.

22. V předmětné věci byl úvěrovou smlouvou ujednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 68,80 % p. a. Částka poskytnutá na základě spotřebitelského úvěru činila 50 000 Kč, celková částka, jíž měl žalovaný žalobkyni zaplatit, přitom dle smlouvy činila 100 472 Kč. Vrácena tak měla být částka dvojnásobná. Smluvená výše úroku přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných bankami ČR domácnostem v době poskytnutí úvěru v ČR více jak devětkrát. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12).

23. Současně platí, že standard přezkumu úvěrových smluv je v exekučním řízení nastaven výrazně výše, nežli je tomu v řízení civilním, resp. případný rozpor dané smlouvy s dobrými mravy musí být markantnější, než jak by tomu stačilo v běžném nalézacím řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18). Je tak nasnadě, že shledal-li rozpor s dobrými mravy u smlouvy s obdobnými ujednáními, s jakými se lze shledat v řízení tomto, soud exekuční, tím spíše by absolutní neplatnost takovéto smlouvy měla být dovozena soudem civilním.

24. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je ve smyslu § 588 o. z. neplatná. Žalobkyně se proto může po žalovaném domáhat pouze úhrady finanční částky, která mu byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení.

25. Mezi smluvními stranami je nesporné, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 50 000 Kč a žalovaný již uhradil částku 4 785 Kč, bezdůvodné obohacení proto odpovídá částce 45 215 Kč. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

26. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 573 o. z., neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou ze dne 28. 3. 2024 ve lhůtě nejpozději do 12. 4. 2024, žalovaný je tak v prodlení od 13. 4. 2024.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný byl v řízení úspěšnější pouze v nepatrné části, soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení ani jedné ze stran.

28. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“) a neshledal důvod pro její prodloužení.