15 C 242/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Hněvkovskou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 78 164,01 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, ve které se žalobkyně domáhala úhrady částky 18 888 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 097,46 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 090,12 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 754,63 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 6 599,78 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala úhrady částky 40 776,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 710,93 Kč a s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 404,18 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 718,97 Kč od 21. 2. 2025 do 1. 8. 2025 a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 24 083,70 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 18 500 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 9. 9. 2022 smlouvu o úvěru č. 0418729, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti částku ve výši 30 000 Kč, a který měl žalovaný splatit formou 14 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 984 Kč, zahrnujících poskytnutý úvěr, kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkově se tak žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 55 776 Kč, a to nejpozději ke dni 9. 11. 2023. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 14. 9. 2023 ve výši 1 500 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu celé zbývající částky, sjednané smluvní pokuty, úroku z prodlení a nově byla od 10. 11. 2023 úročena i neuhrazená jistina úvěru. Dne 12. 3. 2025 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo s účinností ke dni 25. 3. 2025 k postoupení pohledávky žalovaného na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Dlužná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 24 083,70 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 135,27 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 11 550 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 264,18 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 4 242,86 Kč, smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč, úroku vyčísleného od 10. 11. 2023 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 3 404,18 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 6 710,93 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení úroků z úvěru ve výši 8 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 24 083,70 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky ve výši 25 218,97 Kč (dále také jen „nárok 1“).Právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřela se žalovaným dne 26. 3. 2022 smlouvu o úvěru č. 0393616, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč, a který měl žalovaný splatit formou 14 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 992 Kč, zahrnujících poskytnutý úvěr, kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkově se tak žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 27 888 Kč, a to nejpozději ke dni 26. 5. 2023. Žalovaný však nesplácel řádně a včas, dnem následujícím po splatnosti poslední sjednané splátky, tj. 27. 5. 2023 byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na uhrazení zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaný následně na dlužnou částku naposledy ještě uhradil dne 14. 9. 2023 částku ve výši 1 500 Kč. Dne 12. 3. 2025 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo s účinností ke dni 25. 3. 2025 k postoupení pohledávky žalovaného na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Dlužná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 6 599,78 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 154,85 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 2 625 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 851,23 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 157,14 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, úroku vyčísleného od 27. 5. 2023 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 1 090,12 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 2.097,46 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroků z úvěru ve výši 8 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 6 599,78 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky ve výši 6 754,63 Kč (dále také jen „nárok 2“).Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Při jednání dne 13. ledna 2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to uplatněný nárok č. 2, to znamená pro částku 18 888 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 2 097,46 Kč, dále s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 090,12 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 754,63 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 6 599,78 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení s tím, že na uplatněném nároku č. 1 trvá.

4. Žalovaný se k výzvě soudu, zda s částečným zpětvzetím žalobkyně souhlasí, nevyjádřil. Soud má tedy za to, že se zpětvzetím souhlasil a v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí, tj. týkající se nároku č. 2, zastavil.

5. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla.

6. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o. s. ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

7. Dne 9. 9. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru č. 0418729, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti částku ve výši 30 000 Kč. Poskytnutý úvěr měl žalovaný splatit formou 14 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 984 Kč, zahrnujících poskytnutý úvěr, kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkově se tak žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 55 776 Kč, a to nejpozději ke dni 9. 11. 2023. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila tvrzený příjem žalovaného ve výši 31 639 Kč výplatní páskou a pracovní smlouvou, tvrzené výdaje žalovaného ve výši 9 960 Kč ověřeny nebyly (prokázáno žádostí o úvěr, smlouvou o úvěru č. 0418729, pracovní smlouvou, dohodou o změně pracovní smlouvy, výplatními páskami a potvrzením zaměstnavatele o příjmu, čestným prohlášením žalovaného o sdílení domácnosti s 1 nebo více osobami).

8. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 11 500 Kč (prokázáno výpisem z transakční historie).

9. Dne 12. 3. 2025 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo s účinností ke dni 25. 3. 2025 k postoupení pohledávky žalovaného na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzením o zaplacení kupní ceny, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025).

10. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 17. 7. 2025, a to nejpozději ve lhůtě do 1. 8. 2025 (prokázáno výzvou k plnění ze dne 17. 7. 2025 včetně podacího lístku).

11. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 9. 9. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 30 000 Kč, kterou měl žalovaný spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem vrátit v celkové částce 55 776 Kč, a to ve 14 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, pohledávku za žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 25. 3. 2025 na žalobkyni. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil celkem částku 11 500 Kč.

12. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

19. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

20. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Soud je povinen z úřední povinnosti zkoumat platnost předmětné smlouvy z hlediska posouzení úvěruschopnosti, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a takovým způsobem, aby nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti, nebo naopak o neschopnosti spotřebitele takový úvěr splácet. V této souvislosti soud konstatuje, že při posuzování splnění této povinnosti, resp. jejího porušení je třeba brát v úvahu veškeré okolnosti takového případu, přičemž dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele (k tomu dále srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Odborná péče totiž předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, popř. výpisem z účtu za období předcházející schválení úvěru, a porovnání těchto údajů s veřejně dostupnými informacemi (např. statistické údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze ČSÚ).

23. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, povinnost kladenou zákonem o spotřebitelském úvěru nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně sice před uzavřením úvěrové smlouvy posuzovala schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr, ale až na poskytnuté výplatní pásky a pracovní smlouvu se plně spolehla pouze na informace získané od žalovaného, zcela rezignovala na ověření tvrzených výdajů žalovaného, na zjištění jeho reálných životních nákladů, včetně nákladů na bydlení apod. Žalobkyně neřešila ani různá sdělení žalovaného týkající se bydlení, když v Žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů a vyživuje jedno dítě a v Čestném prohlášení uvedl, že žije sám s jedním dítětem. Takové posouzení úvěruschopnosti je nedostatečné a nesplňuje požadavek zákona učinit tak s odbornou péčí.

24. Neplatný je i právní úkon, který se svým obsahem nebo účelem příčí dobrým mravům. Pojem „dobré mravy“ není zákonem definován, avšak ustálená soudní praxe jej vykládá jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ustanovení § 588 o. z. tak představuje korektiv smluvní svobody, který brání tomu, aby výkon práv vedl k výsledkům, které jsou zjevně nespravedlivé a v rozporu se základními hodnotami právního řádu. V posuzovaném případě byla sjednána RPSN ve výši 272,44 %, vycházející z délky splácení 14 měsíců, sjednaného pevného úroku 8 % ročně a sjednaných poplatků 14 700 Kč za poskytnutí úvěru, 4 154 Kč za vyhodnocení úvěrového případu a 5 400 Kč za inkaso plateb v hotovosti. Zjevný a hrubý nepoměr mezi plněním věřitele (poskytnutí částky 30 000 Kč) a protiplněním dlužníka (povinnost vrátit za 14 měsíců částku 55 776 Kč, kdy podstatnou část této částky netvoří smluvní úrok, ale poplatky) nelze považovat za legitimní odměnu za poskytnuté finanční prostředky, nýbrž za zneužití slabšího postavení spotřebitele. Takové jednání se svým obsahem i účelem zjevně příčí dobrým mravům. Jelikož se ujednání o ceně úvěru týká podstatné náležitosti smlouvy, která determinuje její celkový charakter, je neplatná celá Smlouva o úvěru. Jedná se o neplatnost absolutní, která působí od samého počátku (ex tunc).

25. Vědomé poskytnutí rizikového úvěru s RPSN 272,44 % a dalších navazujících vysokých poplatků bez dostatečného ověření úvěruschopnosti dlužníka jej splácet, je projevem hrubého zanedbání odborné péče. Takový postup je v příkrém rozporu s principem prevence předlužování a ochrany spotřebitele, což jsou hodnoty chráněné dobrými mravy. Soud uzavírá, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. neplatná.

26. Protože je smlouva o úvěru neplatná, žalobkyně se může po žalovaném domáhat pouze úhrady finanční částky, která mu byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně, ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení.

27. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, žalovaný uhradil celkem částku 11 500 Kč. Bezdůvodné obohacení proto odpovídá částce 18 500 Kč, kterou soud uložil žalovanému žalobkyni uhradit.

28. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 573 o. z., neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení nejpozději do 1. 8. 2025. Žalovaný se tak ocitl v prodlení od 2. 8. 2025.

29. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 věty prvé o.s.ř., když žalobkyně zavinila, že řízení muselo být zastaveno, a dále podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť žalovaný, který by jinak měl nárok na náhradu řízení, byl v řízení zcela pasivní, žádné náklady mu tak nevznikly.

31. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“) a neshledal důvod pro její prodloužení.