15 C 253/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Hněvkovskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO: IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného správce konkurzní podstaty úpadce Bytového družstva Salve 10 „v likvidaci“, sídlem Čelakovského sady 433/10, Vinohrady, 120 00 Praha 2 o zaplacení 60 098,84 Kč s příslušenstvím

I. Návrh žalobkyně na změnu žaloby učiněný v závěrečném návrhu ze dne 9. 9. 2024, se zamítá.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala úhrady zákonného úroku z prodlení z částky 60 098,84 Kč od 6. 11. 2020 do 18. 11. 2020, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 60 098,84 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60 098,84 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 005 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že jde o nárok na vydání bezdůvodného obohacení plněním z právního důvodu, který odpadl. Uvedla, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2016 č. j. 75 Cm 85/2007-567, jí byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 52 350 Kč. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2018 č. j. 11 Cmo 66/2016-633 odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 7 748,84 Kč. Náklady řízení za oba stupně ve výši 60 098,84 Kč žalobkyně uhradila dne 11. 8. 2018. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2020, který nabyl právní moci dne 29. 9. 2020, byly rozsudky soudu prvního i druhého stupně včetně výroků o náhradě nákladů řízení zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dopisem doručeným žalovanému dne 29. 10. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k vrácení nákladů řízení, a to do 7 dnů, tj. do 5. 11. 2020. Od 6. 11. 2020 je tak žalovaný v prodlení. Žalovaný na výzvu žalobkyně reagoval tak, že nárok žalobkyně eviduje jako zapodstatovou pohledávku. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy zaslané dne 18. 12. 2020.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že s žalobou nesouhlasí a navrhl, aby ji soud zamítl. Žalobkyně k rukám právního zástupce žalobce skutečně žalovanou částku uhradila, řízení po zrušení dovolacím soudem však stále probíhá, aktuálně je přerušeno. Peněžní prostředky se v konkursní podstatě nenachází, stav konkursní podstaty pak ani neumožňuje uvedené prostředky žalobkyni vrátit, neboť za podstatou je evidováno více pohledávek. Žalovaný tak považuje žalobu za předčasnou a dále poukazuje na to, že nárok žalobkyně je pohledávkou za podstatou a bude uspokojen výhradně v konkursním řízení postupem dle § 32 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb. o konkurzu a vyrovnání (dále jen „ZKV“).

3. V závěrečném návrhu, doručeném soudu dne 9. 9. 2024, žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 60 098,84 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 29. 9. 2020 do zaplacení, tj. od právní moci rozsudku Nejvyššího soudu ČR č. j. 29 Cdo 4633/2018-697. Aniž došlo ke změně okolností, žalobkyně požadovala v závěrečném návrhu přiznat úroky z prodlení od jiného data než v žalobě, k jednání soudu k objasnění této změny se nedostavila, soud proto změnu žaloby podle § 95 odst. 2 o.s.ř. nepřipustil.

4. Účastníci byli k ústnímu jednání, konanému dne 17. září 2024, řádně předvoláni. Žalobkyně i žalovaný se z jednání soudu omluvili, soud proto věc v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“) projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Pro svoji nepřítomnost nemohla být žalobkyně soudem poučena dle § 118a o. s. ř. V rozhodnutí ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, Nejvyšší soud zdůraznil, že poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje, a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Další odročení jednání by za dané situace představovalo porušení zásady rychlosti a hospodárnosti řízení pro svoji neúčelnost, neboť by řízení zbytečně bezdůvodně prodlužovalo.

5. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil nic podstatného pro dané řízení.

6. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně uhradila na účet právního zástupce žalovaného žalovanou částku, představující náklady řízení uložené žalobkyni pravomocným rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2016 č. j. 75 Cm 85/2007-56 a pravomocným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2018 č. j. 11 Cmo 66/2016-633.

7. Soud hodnotil všechny povedené důkazy v souladu s ust. § 132 o. s. ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

8. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

9. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2016 č. j. 75 Cm 85/2007-567, kterým soud zamítl návrh žalobkyně na nahrazení projevu vůle žalovaného při uzavření smlouvy o převodu bytové jednotky, byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 52 350 Kč (výrok II. rozsudku), a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (zjištěno z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2016 č. j. 75 Cm 85/2007-567 na č. l. 2-8 spisu).

10. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 6. 2018 č. j. 11 Cmo 66/2016-633, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 7 748,84 Kč (výrok II. rozsudku), a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. , jméno FO, (zjištěno z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2018 č. j. 11 Cmo 66/2016-633 na č. l. 9-12spisu).

11. Na účtu č. , hodnota, byla dne 16. 8. 2018 zúčtována odchozí transakce ve výši 60 098,84 Kč ve prospěch účtu , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , s poznámkou Spor 75 Cm 85/2007 – náklady řízení, rozsudky I. a II. stupně (zjištěno z historie účtu na č. l. 19 spisu).

12. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2020 č. j. 29 Cdo 4633/2018-697, který nabyl právní moci dne 29. 9. 2020, byly rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2016 č. j. 75 Cm 85/2007-56 a Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2018 č. j. 11 Cmo 66/2016-633 včetně výroků o náhradě nákladů řízení zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (zjištěno z rozsudku NS 29 Cdo 4633/2018-697 na č. l. 13-18 spisu).

13. Výzvou ze dne 29. 10. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného ke zpětné úhradě nákladů řízení ve výši 60 098,84 Kč. Bez dokladu o odeslání (zjištěno z výzvy na č. l. 20 spisu).

14. Žalovaný dopisem ze dne 19. 11. 2020 v reakci na přípisy žalobkyně ze dne 20. 10. 2020 a 29. 10. 2020 sdělil, že nárok žalobkyně eviduje jako zapodstatovou pohledávku a takto bude také v rámci řízení řešena (zjištěno z dopisu žalovaného ze dne 19. 11. 2020 na č. l. 21 spisu).

15. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 18. 12. 2020 a ze dne 23. 7. 2021. Bez dokladu o odeslání (zjištěno z předžalobní upomínky I. a II. na č. l. 22-23 spisu).

16. Dle sdělení Mgr. , jméno FO, , místopředsedy Městského soudu v Praze, k žádosti žalobkyně o informaci, je řízení o nahrazení projevu vůle s uzavřením smlouvy o převodu bytu do vlastnictví člena družstva za trvání konkursu na majetek bytového družstva řízením ve smyslu § 161 odst. 3 o.s.ř., která se, bylo-li řízení zahájeno do 1. 1. 2014, projednávala podle § 200e o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013. Nešlo tedy o incidenční spor, ale o spor z právního vztahu mezi družstvem a jeho členem podle § 9 odst. 3 písm. g) o.s.ř. ve znění do 31. 12. 2007 (zjištěno ze sdělení Mgr. , jméno FO, na č. l. 71 spisu).

17. K odvolání žalobkyně rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 1. 2023 č. j. 4 Cmo 7/2023-110 tak, že se řízení 16 Cm 24/2003 o nahrazení projevu vůle účastníka nezastavuje. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že řízení 16 Cm 24/2003 bylo zahájeno dne 28. 1. 2003, přičemž konkurz na majetek označeného účastníka , právnická osoba, „v likvidaci“, IČ: , IČO, , nezaložil ztrátu jeho způsobilosti být účastníkem řízení ani jeho procesní způsobilost, zákonným důsledkem bylo pouze přerušení řízení. Označeným účastníkem řízení zahájeného navrhovatelkou později dne 26. 3. 2007 o totožné věci, vedené pod sp. zn. 75 Cm 85/2007, byl již správce konkurzní podstaty úpadce. Soud proto usnesení Městského soudu v Praze č. j. 16 Cm 24/2003-83 ze dne 1. 12. 2022 změnil tak, že řízení se nezastavuje (zjištěno z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2023 č. j. 4 Cmo 7/2023-110).

18. K odvolání žalobkyně i žalovaného rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 7. 2023 č. j. 4 Cmo 38/2023-906 tak, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2023 č. j. 75 Cm 85/2007-866, kterým bylo řízení zastaveno (výrok I.), potvrzuje, a ve výroku II. o nákladech řízení se mění tak, že účastníku se právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolací řízení (zjištěno z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 7. 2023 č. j. 4 Cmo 38/2023-906).

19. S ohledem na zjištěný skutkový stav dospěl soud k následujícímu závěru:

20. Na základě pravomocného rozhodnutí soudu uhradila žalobkyně žalovanému částku ve výši 60 098,84 Kč, představující náklady řízení před soudem prvního a druhého stupně v řízení 75 Cm 85/2007, ve kterém se žalobkyně po žalovaném, jako správci konkurzní podstaty úpadce Bytového družstva Salve 10 „v likvidaci“, domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného při uzavření smlouvy o převodu bytové jednotky. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2020 č. j. 29 Cdo 4633/2018-697, který nabyl právní moci dne 29. 9. 2020, byly rozsudky soudu Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2016 č. j. 75 Cm 85/2007-56 a Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2018 č. j. 11 Cmo 66/2016-633 včetně výroků o náhradě nákladů řízení zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení uhrazených nákladů. Žalovaný reagoval dopisem ze dne 19. 11. 2020, kdy jednak potvrdil přijetí výzvy k vrácení uhrazených nákladů ze dne 29. 10. 2020 a dále uvedl, že nárok žalobkyně eviduje jako zapodstatovou pohledávku. Řízení 75 Cm 85/2007 bylo pravomocně zastaveno s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

21. Podle ust. § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle ust. § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. (dále jen IZ) se pro věci zahájené před účinností IZ použijí dosavadní právní předpisy.

24. Podle ust. § 25 odst. 2 věta první se náklady sporu o pravost, výši či pořadí popřených pohledávek pokládají za náklady podstaty, zúčastnil-li se takového sporů správce.

25. Podle ust. § 31 odst. 2 ZKV jsou pohledávkami za podstatou, pokud vznikly po prohlášení konkursu hotové výdaje a odměna správce podstaty (a), náklady spojené s udržováním a správou podstaty (b), náhrada nutných výdajů a odměna likvidátora a odměna odpovědného zástupce za činnost prováděnou po prohlášení konkursu (c), daně, poplatky, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění (d), nároky věřitelů ze smluv uzavřených správcem podstaty, včetně smluv o úvěru za účelem financování vývozu poskytnutého podle zvláštního zákona po předchozím souhlasu věřitelského výboru, úroků a smluvních pokut podle těchto smluv, jakož i ze smluv týkajících se provozování podniku, od nichž správce neodstoupil podle § 14 odst. 2 (e), nároky na vrácení plnění ze smluv, od nichž bylo odstoupeno podle § 14 odst. 1 písm. a) (f), pohledávky výživného ze zákona (g), pohledávky za podstatou označené za ně zvláštním právním předpisem (h).

26. Žalobkyně se domáhá vydání bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému tím, že si ponechal žalobkyní zaplacenou částku, když důvod pro její zaplacení odpadl. Žalovaný namítá, že jde o pohledávku spadající do konkurzní podstaty.

27. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

28. Řízení, ve kterém byly původně náklady řízení žalovanému přiznány, nebylo řízením ve sporu o pravost, výši či pořadí popřené pohledávky. Nárok člena družstva podle § 23, 24 č. 72/1994 Sb. není pohledávkou uplatnitelnou v insolvenčním řízení, oprávněná osoba není konkurzním věřitelem. Navíc žalobkyně uplatnila svůj nárok na uzavření smlouvy o převodu bytové jednotky do jejího vlastnictví proti likvidátorovi bytového družstva ještě před prohlášením konkurzu. Soud tak souhlasí s žalobkyní, že pohledávka žalobkyně za žalovaným není pohledávkou za podstatou a žalobkyně se jí správně domáhá v civilním řízení postupem dle § 9 odst. 1 o.s.ř..

29. V řízení bylo prokázáno a mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně uhradila žalovanému prostřednictvím jeho právního zástupce částku 60 098,84 Kč představující pravomocně přiznané náklady řízení vedeného pod sp. zn. 75 Cm 85/2007. Rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR byly rozsudky soudu prvního i druhého stupně zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Po právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vyzvala žalobkyně žalovaného k vrácení bezdůvodného obohacení, což žalovaný neučinil. Soud tak na základě shora uvedených skutečností uzavírá, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a protože dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, soud mu tuto povinnost uložil.

30. Protože žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení od 6. 11. 2020, kde dle jejího tvrzení uplynula 7 denní lhůta daná žalovanému k dobrovolnému splnění povinnosti, avšak žalovaná v řízení nedoložila datum odeslání resp. doručení výzvy žalovanému, soud jí požadované úroky z prodlení od 6. 11. 2020 do 18. 11. 2020 nepřiznal. Protože však žalovaný na výzvu žalobkyně ze dne 29. 10. 2024 reagoval dopisem ze dne 19. 11. 2020, její obdržení tím prokazatelně potvrdil. Soud tak úroky z prodlení žalobkyni přiznal až dnem, kdy výzva byla již prokazatelně v dispozici žalovaného a žalovaný mohl plnit, a to podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 005 Kč, které představuje zaplacený soudní poplatek. Náhradu nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., žalobkyně výslovně nepožadovala.

32. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty prvé před středníkem o. s. ř., přičemž neshledal důvod k jejímu prodloužení.