15 C 278/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Barborou Hněvkovskou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupen advokátem JUDr. jméno příjmení se sídlem adresa o zaplacení 114 520 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 355 467 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 355 467 Kč od 24. 10. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 120 774 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 355 467 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 19. 6. 2015 došlo v obci [obec], ul. [ulice], k dopravní nehodě, na níž mělo účast vozidlo [značka automobilu], [registrační značka] řízené [jméno] [příjmení] a vozidlo [značka automobilu], [registrační značka] řízené [jméno] [příjmení] [jméno] nehodu zavinil [jméno] [příjmení], který vlivem požitého alkoholu nezvládl projetí zatáčky a přejel do protisměru, kde se střetl s právě projíždějícím vozidlem [anonymizováno]. Při dopravní nehodě došlo nejen k věcným škodám na obou zúčastněných vozidlech, ale zejména k těžkým zraněním řidiče [příjmení] [jméno] [příjmení] a jeho spolujezdce [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, a to přesto, že si byl vědom, že není držitelem řidičského oprávnění. [příjmení] [jméno] [příjmení] byl žalovaný [celé jméno žalovaného], který měl vozidlo [anonymizováno] v té době v užívání, a který [jméno] [příjmení] vozidlo svěřil, přestože spolu týž večer popíjeli alkoholické nápoje. [ulice] nehoda byla projednávána v trestním řízení Obvodním soudem pro Prahu 2 [celé jméno žalovaného] byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2, ze dne 2. 12. 2015 č. j. 6 T 260/2016-568, uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky ve formě účastenství v jednočinném souběhu s přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti a byla mu uložena povinnost nahradit škodu poškozeným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], společně a nerozdílně s odsouzeným [jméno] [příjmení]. Rozsudek nabyl právní moci dne 2. 2. 2016. V souvislosti s touto dopravní nehodou vyplatila žalobkyně z titulu pojištění odpovědnosti škodícího vozidla [značka automobilu], [registrační značka] pojistné plnění ve výši 2 355 467 Kč. Toto plnění nepředstavuje vše, co žalobkyně v souvislosti s dopravní nehodou hradila. Žalobkyně uspokojila nároky poškozených ve výši přesahující 3,7 mil. Kč. Žalovaný na sebe dne 27. 4. 2016 podal insolvenční návrh spolu s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém mimo jiné tuto pohledávku v bodě 8 sám uvádí a nepopírá ji. Žalobkyně tuto pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásila, jelikož postih z těchto výplat vznikl až po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek. Žalobkyně tedy nárokuje jen úhradu výplat uhrazených po 8. 7. 2016 ve shora uvedené výši. Žalobkyně uvedla, že postih je dle § 10 zákona č. 168/1999 Sb. originárním nárokem, který vzniká v okamžiku výplaty pojistného plnění a promlčuje se ve standardní tříleté lhůtě, která běží od okamžiku vzniku nároku. Žalovaný, který předal řízení vozidla osobě pod vlivem alkoholu a bez řidičského oprávnění naplnil svým jednáním podmínky pro uplatnění postihu dle § 10 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 10 odst. 2 písm. f zákona č. 168/1999 Sb. a žalobkyně tak má proti žalovanému právo na náhradu toho, co v souvislosti s dopravní nehodou plnil. Žalovaný ani přes výzvy neuhradil ničeho.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že ve výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 6T 260/2015 je uvedeno, že 1. obžalovaný [jméno] [příjmení] dne 19. 6. 2015 kolem 7.28 hod. po požití většího množství alkoholických nápojů, kdy hladina alkoholu v jeho krvi byla nejméně 1,67 g řídil [značka automobilu], rz 4 [anonymizováno] [číslo], nebyl držitelem řidičského oprávnění, po požití alkoholu nebyl schopen řídit bezpečně, nevěnoval se dostatečně řízení a překročil v daném úseku povolenou rychlost, a to více jak dvojnásobně, když při povolené rychlosti 40 km/h jel rychlostí 88,2 km v hodině. Vjel do protisměru a střetnul se s vozidlem [anonymizováno] a způsobil vážná zranění. Z toho vyplývá, že zranění a poškození vozidel způsobil právě [jméno] [příjmení]. Žalovaný [celé jméno žalovaného] způsobil jejich zranění ve formě účastenství, tedy ne jako přímý pachatel. Oba byli odsouzeni nahradit rukou nerozdílnou škodu obou poškozeným tak, jak byla v rozsudku vyčíslena. Pojišťovna nebyla účastníkem řízení. V rozsudku nalézací soud uvedl, že žalovaný umožnil přímému pachateli, aby vozidlo řídil, a dle vyjádření přímého pachatele mu údajně dal pokyn, jeď. Trestného činu se dopustil pouze ve stadiu vědomé nedbalosti a měl údajně bez přiměřených důvodů spoléhat, že [příjmení] řízení zvládne. Soud bohužel uvěřil tvrzení obžalovaného [příjmení] jednak, že po příchodu k vozidlu, dálkovým ovladačem vozidlo otevřel, po té [příjmení] vozidlo nastartoval a údajně na pokyn žalovaného jedeme, se rozjel. Toto tvrzení je však v přímém rozporu jednak se skutečností, jednak s výpovědí žalovaného jak v přípravném řízení trestním, tak při hlavním líčení. Není pravdou, že nezabránil obžalovanému [příjmení] v řízení vozidla, neboť v době, kdy do vozidla na místo řidiče [příjmení] usedl, žalovaný spal na místě spolujezdce, kde se také posléze našlo dálkové ovládání k vozidlu. Smutným faktem, je ta skutečnost, že si nalézací ani odvolací soud v trestním řízení nevyžádal znalecký posudek, ani vyjádření výrobce, že automobil se neotvíral použitím dálkového ovládání vozidla. Rovněž tvrzení obžalovaného [příjmení] při hlavním líčení konaném dne 30.11.2015, str. 4 protokolu, č.l. 538, k dotazu senátu:„ Auto byl automat. Zmáčkl jsme brzdový pedál a obž. [celé jméno žalovaného] zarazil klíč do zapalování a nastartoval“, je nepravdivé, neboť vozidlo se startuje zmačknutím startovacího knoflíku bez klíče. Z trestního spisu je tedy patrno, že viníkem vzniklé škody je řidič vozidla odsouzený [příjmení], a nikoliv žalovaný [celé jméno žalovaného]. Je tedy zcela nepochopitelné, z jakého důvodu [právnická osoba] požaduje náhradu škody pouze po žalovaném a nežaluje skutečného pachatele a viníka, který způsobil škodu. Rovněž je třeba zdůraznit, že v případě trestného řízení nebyla žalobkyně účastníkem řízení, to byla pouze [anonymizováno] a oba poškození, kteří byli se zbytkem odkázání na občansko-právní řízení. Z výše uvedených důvodů navrhl žalovaný žalobu v plném rozsahu zamítnout.

3. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení jiných důkazů v řízení najevo nevyšla, na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

4. Z kopie listiny: relace PČR č. j. KRPA-9547/DN-2015-208-TČ, soud zjistil, že dne 19. 6. 2015 v 7:28 došlo k dopravní nehodě, jejíž hlavní příčinou bylo nepřizpůsobení rychlosti dopravně technickému stavu vozovky, a kterou zavinili [jméno] [příjmení] spolu s [celé jméno žalovaného] a způsobili tak věcnou škodu i škodu na zdraví poškozeným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (prokázáno Detailem relace o dopravní nehodě na č. l. 8 spisu).

5. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 12. 2015 č. j. 6 T 260/2016-568 byl žalovaný spolu s [jméno] [příjmení] pravomocně odsouzen za způsobení dopravní nehody dne 19. 6. 2015, kterou zavinil [jméno] [příjmení], který vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka] řídil a žalovaný mu jej přenechal k užívání. [ulice] nehodou způsobili jak škodu věcnou tak škodu na zdraví poškozeným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalovaný [celé jméno žalovaného] byl uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky v jednočinném souběhu s přečinem těžkého ublížení na zdraví a byla mu uložena povinnost nahradit škodu poškozeným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2016, č. j. 6 To 3/2016 bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, ze dne 2. 12. 2015 č. j. 6 T 260/2016-568 (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 12. 2015 č. j. 6 T 260/2016-568 na č. l. 35 spisu a Usnesením Městského soudu v Praze 6p. zn. 6 To 3/2016 na č. l. 43 spisu).

6. Pan [obec] [celé jméno žalovaného] měl zájem uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jejímž předmětem mělo být pojištění vozidla [značka automobilu], [registrační značka] (prokázáno ze záznamu z jednání dne 22. 11. 2014 na č. l. 30 spisu).

7. Z pojistné smlouvy [číslo] ze dne 21. 11. 2014 soud zjistil, že u vozidla [značka automobilu], [registrační značka] byla pojištěna odpovědnost z provozu předmětného vozidla (prokázáno Pojistnou smlouvou [číslo] na č.l. 32 spisu).

8. Z jednotlivých dokladů o výplatě za období od 18. 8. 2016 do 6. 9. 2018 vyplývá, že žalobkyně vyplatila poškozeným celkem částku 2 355 467 Kč z titulu pojištění škodícího vozidla [značka automobilu], [registrační značka] (prokázáno doklady o výplatě za období od 18. 8. 2016 do 6. 9. 2018 na č. l. 48-81).

9. Dne 13. 8. 2018 žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 3 619 722 Kč do 12. 9. 2018 (prokázáno dopisem žalobkyně - uplatnění práva na náhradu ze dne 13. 8. 2018 na č. l. 85 spisu).

10. Dne 8. 10. 2018 žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 4 861 Kč jako dolikvidaci do 23. 10. 2018 (prokázáno dopisem žalobkyně - uplatnění práva na náhradu ze dne 8. 10. 2018 na č. l. 86 spisu).

11. Upomínkou ze dne 31. 10. 2018 vyzvala žalovaného k úhradě částky 3 624 583 nejpozději do 14. 11. 2018 (prokázáno upomínkou ze dne 31. 10. 2018).

12. Z Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2016 č. j. [spisová značka] soud zjistil, že žalovanému bylo povoleno oddlužení (č. l. 113-114 spisu).

13. Z emailová komunikace ze dne 7. 1. 2019 a násl. vyplývá, že žalovaný zaslal žalobkyni kontakt na svého právního zástupce, avšak bez plné moci. Na dotaz žalobkyně právní zástupce žalovaného nereagoval, proto žalobkyně následně podala žalobu v této věci (prokázáno emailovou korespondencí na č. l. 89 spisu).

14. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 6 C 72/2019 – 118 soud zjistil, že žalobkyni byla pravomocně přiznána částka 114 520 Kč s příslušenstvím za výplatu pojistného plnění [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] pro stejný skutek jako v tomto řízení vůči žalovanému [jméno] [celé jméno žalovaného].

15. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro toto řízení. Na základě shora uvedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro své rozhodnutí.

16. Shora uvedené a provedené důkazy byly soudem hodnoceny, když při jejich hodnocení postupoval podle ust. § 132 o.s.ř., hodnotil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Po zhodnocení všech důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

17. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že dne 19. 6. 2015 došlo k dopravní nehodě, kterou zavinil [jméno] [příjmení], za což byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 12. 2015 č. j. 6 T 260/2016-568 uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky v jednočinném souběhu s přečinem těžkého ublížení na zdraví a byla mu uložena povinnost nahradit škodu poškozeným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalovaný [jméno] [příjmení] vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka], přenechal k užívání. Žalobkyně uhradila pojistné plnění na základě smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla uzavřené dne 22. 11. 2014 mezi otcem žalovaného a žalobkyní. Žalovanému bylo dne 8. 6. 2016 schváleno oddlužení. Žalobkyně svou pohledávku nepřihlásila, když nárok na výplaty pojistného uhrazené poškozeným vznikl až po datu pro přihlášení pohledávek. Žalobkyně postupně vyplatila poškozeným částku ve výši 3 624 583, přičemž v tomto sporu nárokovala zaplacení částky ve výši 2 355 467 Kč, když částka ve výši 114 520 Kč byla žalobkyni pravomocně přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 6 C 72/2019-118. Žalovanému byly zaslány předžalobní upomínky, žalovaný se k výzvám nevyjádřil a ničeho nezaplatil.

18. Podle ust. § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle ust. § 2782 odst. 1 o. z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění.

19. Podle ust. § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla, ve znění platném do 22. 9. 2016, má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy, kterou je pojištěný povinen nahradit.

20. Podle ust. § 10 odst. 2 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla, ve znění platném do 22. 9. 2016, porušením základních povinností při provozu vozidla na pozemních komunikacích se pro účely tohoto zákona rozumí řízení vozidla osobou, která není držitelem příslušného řidičského oprávnění, s výjimkou řízení vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku.

21. Podle ust. § 10 odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla, ve znění platném do 22. 9. 2016, porušením základních povinností při provozu vozidla na pozemních komunikacích se pro účely tohoto zákona rozumí řízení vozidla osobou, která při řízení vozidla byla pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo.

22. Podle ust. § 10 odst. 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla, ve znění platném do 22. 9. 2016, porušením základních povinností při provozu vozidla na pozemních komunikacích se pro účely tohoto zákona rozumí předání řízení vozidla osobě uvedené v písmenech c), d) nebo e).

23. Podle ust. § 10 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla, ve znění platném do 22. 9. 2016, odpovídá provozovatel vozidla společně a nerozdílně s pojištěným za pohledávku pojistitele na náhradu vyplacené částky proti pojištěnému podle odstavce 1 písm. b), neprokáže-li, že nemohl jednání pojištěného ovlivnit.

24. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4550/2011 vyplývá, že osobou, která je objektivně odpovědná za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků, je zásadně provozovatel dopravního prostředku, a to i tehdy, jestliže v okamžiku vzniku škody sám neřídil. Pouze v případě, že dopravní prostředek byl použit bez vědomí nebo proti vůli provozovatele, odpovídá za škodu ten, kdo tímto způsobem dopravního prostředku použil. Společná a nerozdílná odpovědnost původce škody a provozovatele pak nastupuje v těch případech, kdy provozovatel zneužití svého dopravního prostředku umožnil svou nedbalostí.

25. Na základě výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že [jméno] [příjmení] svým protiprávním jednáním poškodil osobní automobil tov. z. [anonymizována dvě slova] [registrační značka] a došlo tak ke škodě na zdraví u poškozených [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], přičemž veškeré náklady vynaložené na opravu poškozeného vozidla a náhradu škody na zdraví poškozeným uhradila žalobkyně. Žalovaný [jméno] [příjmení] vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka], přenechal k užívání, ačkoliv věděl, že je pod vlivem alkoholu. Soud má za to, že žalovaný byl ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, provozovatelem škodícího vozidla, když předmětné vozidlo měl sám k dispozici a umožnil [jméno] [příjmení] vozidlo řídit. Regresním nárokem se nesankcionuje pouze nezpůsobilý řidič, nýbrž i kdokoliv jiný (sám provozovatel či jiná osoba, jíž bylo vozidlo svěřeno), jestliže takové osobě předal řízení vozidla, a podílel se tím na vyvolání nezákonného stavu vedoucího ve svém důsledku ke vzniku újmy. K námitce žalovaného, že v trestním řízení byl nesprávně zjištěn skutkový stav a žalovaný tak neměl být odsouzen spolu s [jméno] [příjmení] a za škodu tak neodpovídá, soud konstatuje, že toto mu nepřísluší posuzovat a hodnotit, když je rozhodnutím v trestním řízení podle § 135 o.s.ř. vázán. I další námitku žalovaného, že měl být spolu s žalovaným zažalován i viník dopravní nehody [jméno] [příjmení], nepovažuje soud za důvodnou, neboť záleží na žalobkyni, zda zažaluje jak původce škody, tak i provozovatele, či osobu, která měla vozidlo svěřené do užívání, nebo pouze jednoho z nich. Regresní nárok může být uplatněn vůči komukoliv, kdo za újmu z jakéhokoliv titulu odpovídá a kdo zároveň naplnil zákonné důvody pro vznik regresu. V případě uhrazení škody žalovaným, má žalovaný právo následného postihu vůči [příjmení] [příjmení].

26. Na základě provedených listinných důkazů s odkazem na shora zmíněná zákonná ustanovení má soud za prokázané, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení vyplacené částky poškozeným, které žalobkyně vynaložila v důsledku způsobené dopravní nehody. Vyplacení předmětných částek v období od 18. 8. 2016 do 6. 9. 2018 v celkové výši 2 355 4678 Kč žalobkyně listinnými důkazy prokázala. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě veškerých nákladů, které v souvislosti s dopravní nehodou poškozeným v tomto období vyplatila, žalovaný však na výzvu žalobkyně nereagoval a ničeho neuhradil. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

27. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti částky 4 861 Kč (23. 10. 2018), uvedené v upomínce ze dne 8. 10. 2018, když splatnost částky 3 669 722 Kč byla již dne 12. 9. 2018.

28. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

29. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spoj. s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku ve výši 117 774 Kč a deseti náhradách hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a to za úkony: návrh ve věci samé ze dne 1. 7. 2019, návrh na přerušení řízení ze dne 22. 6. 2021, návrh na pokračování v řízení ze dne 3. 5. 2021, vyjádření ze dne 22. 6. 2021, příprava účasti na jednání dne 7. 12. 2021, účast na jednání dne 7. 12. 2021, příprava účasti na jednání dne 30. 3. 2022, účast na jednání dne 30. 3. 2022, příprava účasti na jednání dne 31. 8. 2022, účast na jednání dne 31. 8. 2022, tj. 3 000 Kč, celkem tedy náklady řízení činí částku ve výši 120 774 Kč, a byly přiznány v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).