15 C 284/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Hněvkovskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného 115 120Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala úhrady částky 24 878 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14, 75 % ročně z částky 24 878 Kč od 31. 1. 2024 do 2. 6. 2024 a částky 20 354,66 Kč a úroku ve výši 71,04 % ročně z částky 79 341,59 Kč od 31. 1. 2024 do 23. 2. 2024 ve výši 3 604,08 Kč, úrok ve výši 71,04 % ročně z částky 79 341,59 Kč od 24. 2. 2024 do 24. 2. 2024 ve výši 30,39 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 79 341,59 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 31. 1. 2024 dosáhne částky 291 225 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 69 888 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 69 888 Kč od 3. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku podle poměru úspěchu žalobkyně ve věci ve výši 5 929,50 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 15. 8. 2023 se žalobkyní smlouvu o úvěru č. , RČ, , na základě které mu žalobkyně dne 16. 8. 2023 poskytla na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 5 056 Kč počínaje měsícem září 2023, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Úrok za poskytnutí úvěru byl sjednaný ve výši nominální úrokové sazby 74,04 % ročně. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Protože žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů u splátky č. , hodnota, splatné dne 25. 11. 2023, žalobkyně úvěr ke dni 29. 1. 2024 zesplatnila a žalovaného vyzvala ke splacení celého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil 10 112 Kč. Zbývající dlužnou částku, sestávající z nové dlužné jistiny úvěru ve výši 93 368,45 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy, kterou žalobkyně požaduje pouze k datu vyhotovení žaloby, tj. 20 354,66 Kč a úroku ve výši 71,04 % z částky 79 341,59 Kč od 31. 1. 2024 do zaplacení, žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 30. 10. 2024, účastníci byli k tomuto jednání řádně obesláni a zároveň byli poučeni o následcích nedostavení se k jednání. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, doručení bylo vykázáno, soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), jednal v jeho nepřítomnosti.

4. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla.

5. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o. s. ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

6. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. , RČ, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 80 000 Kč převodem na účet č. , č. účtu, , a žalovaný se zavázal poskytnutou částku splatit formou 48 měsíčních splátek ve výši 5 056 Kč, a to spolu se smluvním úrokem ve výši 71,04 % p. a. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 242 688 Kč, RPSN 99,41 % (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. , RČ, na č. l. 9-11 spisu, oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , RČ, na č. l. 7 spisu, splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru č. , RČ, na č. l. 8 spisu, dodatku č. , hodnota, ze dne 16. 8. 2023 na č. l. 28-29 spisu, důkaz o odeslání 1 Kč na č. l. 33 p.v.).

8. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný byl rozvedený, starobní důchodce s příjmem ve výši 17 126 Kč (důchod), s náklady na bydlení 5 090 Kč (zjištěno z hodnocení klienta na č. l. 19 spisu, předsmluvního formuláře na č. l. 20-23 spisu, prohlášení klienta na č. l. 25-26 spisu, výpisu z nebankovního registru klientských informací NRKI na č. l. 31 spisu, karty klienta na č. l. 13 spisu).

9. Dne 16. 8. 2023 zaslala žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, pod v.s. , var. symbol, částku 80 000 Kč (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru na č. l. 24 spisu).

10. Žalovaný neuhradil splátku č. , hodnota, splatnou dne 25. 11. 2023. Žalobkyně vyzvala dne 27. 12. 2023 a 25. 1. 2024 žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru (zjištěno z karty klienta na č. l. 13 spisu, výzvy k zaplacení ze dne 27. 12. 2023 na č. l. 15 spisu a ze dne 25. 1. 2024 na č. l. 14 spisu).

11. Ke dni 29. 1. 2024 žalobkyně úvěr žalovaného zesplatnila, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem ze dne 29. 1. 2024, a vyzvala jej k okamžitému uhrazení částky v celkové výši 94 766 Kč (prokázáno oznámením ze dne 29. 1. 2024 na č. l. 17 spisu).

12. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 14. 5. 2024. Žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku uhradil nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 14. 5. 2024 včetně podacího archu na č. l. 27 spisu).

13. Ostatní provedené listinné důkazy soud nehodnotil a nevyvozoval z nich žádné skutkové ani právní závěry, neboť to bylo pro posouzení věci nadbytečné. Na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro své rozhodnutí.

14. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky v celkové výši 80 000 Kč, které měl žalovaný vrátit formou 48 měsíčních splátek spolu se smluvním úrokem ve výši 71,04 % p. a. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 242 688 Kč, RPSN 99,41 %. Protože žalovaný i přes výzvy žalobkyně nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně jej ke dni 29. 1. 2024 zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 10 112 Kč.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. V obecné rovině lze konstatovat, že žalobkyně si se žalovaným v souladu s § 1 odst. 2 o. z. mohou ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004: „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V předmětné věci je hledisko zachování dobrých mravů o to významnější, neboť žalovaná vystupuje ve smluvním vztahu jakožto spotřebitel a slabší smluvní strana, a náleží jí tak zvýšená soudní ochrana.

22. Ústavní soud v této souvislosti uvádí, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). Z této zásady pak také vychází veškerá následná související judikatura Ústavního soudu, jež mj. dovozuje kupř. neplatnost takové úvěrové smlouvy, jež deklarovala úrok ve výši 79,00 % p. a. a RPSN ve výši 115,32 % (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12).

23. Nelze pak pominout ani soudní praxi obecných soudů, vycházející z uvedených závěrů Ústavního soudu, jež je žalobkyni nepochybně známa, neboť řízením, na něž bude odkazováno, byla sama účastníkem. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 23. 7. 2020, č. j. 66 EXE 2398/2017-264, dovodil, že neplatná je taková smlouva, v níž se úvěrovaný (spotřebitel) zavázal žalobkyni zaplatit celkovou částku 119 952 Kč, přičemž výše poskytnutého úvěru činila toliko 50 001 Kč. Výše smluvní úrokové sazby činila po celou dobu splácení úvěru 66,71 % p. a. Závěr o neplatnosti zmiňované úvěrové smlouvy pak byl potvrzen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2020, č. j. 39 Co 281/2020-466. Městský soud v Praze mj. konstatoval, že smluvní úroková sazba po celou dobu splácení úvěru ve výši 66,71 % p. a. v příslušném období překračovala úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných bankami ČR domácnostem v době poskytnutí úvěru více než šestinásobně.

24. Nejvyšší soud pak ve své praxi dovozuje, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj- až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Konkrétně pak Nejvyšší soud za nepřiměřený považuje např. úrok ve výši 66 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).

25. Soudu je rovněž známo, že podle databáze ARAD ČNB činila úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami ČR domácnostem v době poskytnutí úvěru v ČR nejvýše 7,03 %.

26. V předmětné věci byl úvěrovou smlouvou ujednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 71,04 % p. a. Částka poskytnutá na základě spotřebitelského úvěru činila 80 000 Kč, celková částka, jíž měl žalovaný žalobkyni zaplatit, přitom dle smlouvy činila 242 688 Kč. Vrácena tak měla být částka více jako trojnásobná. Smluvená výše úroku přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných bankami ČR domácnostem v době poskytnutí úvěru v ČR více jako desetkrát. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12).

27. Současně platí, že standard přezkumu úvěrových smluv je v exekučním řízení nastaven výrazně výše, nežli je tomu v řízení civilním, resp. případný rozpor dané smlouvy s dobrými mravy musí být markantnější, než jak by tomu stačilo v běžném nalézacím řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18). Je tak nasnadě, že shledal-li rozpor s dobrými mravy u smlouvy s obdobnými ujednáními, s jakými se lze shledat v řízení tomto, soud exekuční, tím spíše by absolutní neplatnost takovéto smlouvy měla být dovozena soudem civilním.

28. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je ve smyslu § 588 o. z. neplatná. Žalobkyně se proto může po žalovaném domáhat pouze úhrady finanční částky, která mu byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení.

29. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 80 000 Kč a žalovaný již uhradil částku 10 112 Kč, bezdůvodné obohacení proto odpovídá částce 69 888 Kč. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

30. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 573 o. z., neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení dne 14. 5. 2024 ve lhůtě 15 dnů.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení poměrně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 929,50 Kč, přičemž tato částka představuje 21,42 % z jejich celkové výše. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 5 757 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 115 120 Kč za 3 úkony právní služby po 5 740 Kč (příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, účast na jednání soudu dne 30. 10. 2024), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a 21 % DPH.

32. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“), když neshledal důvod pro její prodloužení.