15 C 343/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Hněvkovskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 26 878,24 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala úhrady částky 14 078,24 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 976 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 722,38 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 800 Kč od 30. 4. 2024 do 13. 8. 2024 a s úrokem ve výši 18,47 % ročně z částky 12 800 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 800 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovanou došlo dne 12. 10. 2022 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen „Podmínky“). Právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (dále jen „zápůjčka“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 16 745 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 9 563 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,47 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 277 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 65 týdenních splátkách po 489 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 1. 2024. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 12. 10. 2022. Ke dni 19. 3. 2023 činila dlužná jistina částku 12 800 Kč a dlužný poplatek částku 14 078,24 Kč. Os podpisu Smlouvy do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno 2 200 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 4. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 29. 4. 2024 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 38 719,33 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 38 719,33 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalované neuplatňuje. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 26 878,24 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 12 800 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 14 078,24 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 722,38 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 976 Kč, úroků ve výši 18,47 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 800 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 800 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. Žalovaná byla písemně vyzvána k úhradě dlužné částky, ke dni podání žaloby však ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř.

4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle citovaného ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřili, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání.

5. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla.

6. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 12. 10. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit formou 65 splátek, kdy výše jedné splátky od první do předposlední činí 489 Kč, poslední splátka činí 449 Kč. Žalovaná si zvolila i doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 86 %, RPSN 16248 %. Za poskytnutí spotřebitelského úvěru se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 14 340 Kč, zahrnující úrok ve výši 9 563 Kč, částku 1 500 Kč za zpracování úvěru a částku 3 277 Kč za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Celková dlužná částka činí 31 745 Kč (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr).

7. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 12. 10. 2022 ve výši 2 200 Kč (zjištěno z tabulky umoření vyhotovené ke dni 12. 10. 2022).

8. Smlouvou ze dne 29. 4. 2024 byla předmětná pohledávka s účinností k 29. 4. 2024 postoupena na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek). Žalované bylo postoupení řádně oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024).

9. Dne 29. 7. 2024 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu (prokázáno předžalobní výzvou včetně poštovního podacího archu).

10. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v den podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, v hotovosti částku 15 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit formou 65 týdenních splátek spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 14 340 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 31 745 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 %, RPSN činilo 16248 %. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, za celou dobu splácení uhradila pouze částku 2 200 Kč. Smlouvou ze dne 29. 4. 2024 byla předmětná pohledávka s účinností ke dni 29. 4. 2024 postoupena na žalobkyni.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. V obecné rovině lze konstatovat, že žalobkyně si se žalovaným v souladu s § 1 odst. 2 o. z. mohou ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004: „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V předmětné věci je hledisko zachování dobrých mravů o to významnější, neboť žalovaná vystupuje ve smluvním vztahu jakožto spotřebitel a slabší smluvní strana, a náleží jí tak zvýšená soudní ochrana.

18. Ústavní soud v této souvislosti uvádí, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). Z této zásady pak také vychází veškerá následná související judikatura Ústavního soudu, jež mj. dovozuje kupř. neplatnost takové úvěrové smlouvy, jež deklarovala úrok ve výši 79,00 % p. a. a RPSN ve výši 115,32 % (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12).

19. Nelze pak pominout ani soudní praxi obecných soudů, vycházející z uvedených závěrů Ústavního soudu. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 23. 7. 2020, č. j. 66 EXE 2398/2017-264, dovodil, že neplatná je taková smlouva, v níž se úvěrovaný (spotřebitel) zavázal žalobkyni zaplatit celkovou částku 119 952 Kč, přičemž výše poskytnutého úvěru činila toliko 50 001 Kč. Výše smluvní úrokové sazby činila po celou dobu splácení úvěru 66,71 % p. a. Závěr o neplatnosti zmiňované úvěrové smlouvy pak byl potvrzen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2020, č. j. 39 Co 281/2020-466. Městský soud v Praze mj. konstatoval, že smluvní úroková sazba po celou dobu splácení úvěru ve výši 66,71 % p. a. v příslušném období překračovala úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných bankami ČR domácnostem v době poskytnutí úvěru více než šestinásobně.

20. Nejvyšší soud pak ve své praxi dovozuje, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj- až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Konkrétně pak Nejvyšší soud za nepřiměřený považuje např. úrok ve výši 66 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).

21. V předmětné věci byl úvěrovou smlouvou č. , hodnota, ujednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 86 % p. a. Částka poskytnutá na základě spotřebitelského úvěru činila 15 000 Kč, celková částka, jíž měla žalovaná žalobkyni zaplatit, přitom dle smlouvy činila 31 745 Kč. Vrácena tak měla být částka více než dvojnásobná. Smluvená výše úroku přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných bankami ČR domácnostem v době poskytnutí úvěru v ČR mnohonásobně. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12).

22. Současně platí, že standard přezkumu úvěrových smluv je v exekučním řízení nastaven výrazně výše, nežli je tomu v řízení civilním, resp. případný rozpor dané smlouvy s dobrými mravy musí být markantnější, než jak by tomu stačilo v běžném nalézacím řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18). Je tak nasnadě, že shledal-li rozpor s dobrými mravy u smlouvy s obdobnými ujednáními, s jakými se lze shledat v řízení tomto, soud exekuční, tím spíše by absolutní neplatnost takovéto smlouvy měla být dovozena soudem civilním.

23. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je ve smyslu § 588 o. z. neplatná. Žalobkyně se proto může po žalované domáhat pouze úhrady finanční částky, která jí byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně, ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení.

24. Mezi smluvními stranami je nesporné, že žalobkyně poskytla žalované celkem částku ve výši 15 000 Kč a žalovaná již uhradila částku 2 200 Kč, bezdůvodné obohacení proto odpovídá částce 12 800 Kč. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

25. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 573 o. z., neboť žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2024 ve lhůtě nejpozději do 13. 8. 2024, žalovaná je tak v prodlení od 14. 8. 2024.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná byla v řízení úspěšnější pouze v nepatrné části, soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení ani jedné ze stran.

27. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“) a neshledal důvod pro její prodloužení.