15 C 362/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Hronovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 31 195 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 6 195 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 195 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 065,19 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu se smluvenými úroky a poplatky. Termín splatnosti pohledávky byl sjednán na datum. Dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Ke dni postoupení se pohledávka za žalovaným skládala z nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč a nesplacené smluvní pokuty. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně dále zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. K jednání soudu konaného dne datum se žalovaný, ač řádně obeslán, bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou účast na jednání omluvila. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o. s. ř.“), jednal v nepřítomnosti obou účastníků.

4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno následující.

5. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, uzavřel dne datum smlouvu nazvanou„ o úvěru“ číslo ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne datum a ze dne datum. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě těchto smluv měla žalovanému poskytnout částku v celkové výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 31 195 Kč (tzn. včetně smluvního úroku) se splatností ke dni datum. Dále bylo mezi stranami ujednáno, že v případě prodlení vzniká žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dluhu na jistině a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 50 Kč za upomínku. RPSN byla sjednána ve výši 1 846,4 % (zjištěno ze smlouvy o úvěru číslo dne datum, datum a datum).

6. Žalobkyně celkově na účet žalovaného zaslala částku 25 000 Kč (zjištěno z výpisu z běžného účtu za období datum, výpisu z účtu za období anonymizováno – datum, výpisu z účtu za období datum, výpisu z účtu ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum, ze dne anonymizováno – datum, ze dne anonymizováno – datum, ze dne datum, ze dne datum, ze dne anonymizováno – datum, ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum, ze dne anonymizováno – datum, ze dne datum, výpis z účtu ze dne anonymizováno – datum, výpisu z účtu ze dne datum, výpisu z účtu ze dne datum, výpisu z účtu ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum, výpisu z účtu za období anonymizováno – datum, výpisu z účtu ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum).

7. Z titulu smlouvy o postoupení pohledávek datum byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy). Žalovanému bylo postoupení řádně oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a poštovního podacího arch).

8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, což žalovaný neučinil, a to ani na základě upomínky žalobkyně (zjištěno z výzvy před podáním žaloby ze dne datum včetně podacího archu).

9. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil nic podstatného pro toto řízení.

10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka v celkové výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit částku 31 195 Kč, a to do datum. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes výzvu žalobkyně.

11. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

19. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Žádný z předložených důkazů neprokazuje, že by žalobkyně splnila povinnost kladenou zákonem o spotřebitelském úvěru, v tomto případě tedy řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohl jí soud ani poučit ve smyslu § 118a o. s. ř. Podle ustálené judikatury jí takové poučení mohlo být dáno v jednací síni, nicméně svou nepřítomností (byť omluvenou) se žalobkyně možnosti být takto poučena vzdala.

22. Žalovaný neuvedl žádné údaje týkající se jeho příjmů a výdajů. Nebylo zjištěno, jak s údaji bylo pracováno, v jakém rozsahu byly údaje ověřeny, nebylo zjištěno, zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, nebo dalších rejstřících. K takovému ověřování byla žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, dle shora citované právní úpravy povinna. Žalobkyně tak soudu neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného.

23. Úvěrující je povinen ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje úvěrovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. také na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede nikoli k pouhému spolehnutí se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Postup žalobkyně tak nelze považovat za zákonem vyžadované řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

24. Za této situace soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. neplatná.

25. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci ze dne 5. 3. 2020, ve věci OPR-Finance C -679/18, ECLI:EU:C: 2020 Soudní dvůr v tomto rozhodnutí došel k závěru, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

26. Zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěn již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. zejména bod 34. a 35. usnesení). Citovaným usnesením Ústavního soudu byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 7. 2010.

27. V tomto případě, kdy je smlouva o úvěru neplatná, se žalobkyně může po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, která mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy byla poskytnuta, ve výši tvrzené po případném započtení částečné úhrady ze strany žalované, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení.

28. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkovou částku 25 000 Kč. V žalobě žalobkyně uvádí, že žalovaný doposud neuhradil ničeho. Bezdůvodné obohacení proto odpovídá této částce, tj. výši nesplacené části jistiny. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovaného povinným uhradit žalobkyni úrok z prodlení za dobu ode dne následujícího po splatnosti úvěru. Jedná se přitom o úrok z prodlení ve výši dané § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

29. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal důvod pro její prodloužení.

30. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 065,19 Kč, přičemž tato částka představuje 60,28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,14 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19,86 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 248 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 195 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne datum a z částky 500 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne datum včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.