15 C 396/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Barborou Hněvkovskou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený obecním zmocněncem příjmení jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: územní celek , IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátkou JUDr. Ing. jméno příjmení příjmení sídlem adresa o určení existence a trvání nájmu bytu <b>I. Určuje se, že nájemní vztah mezi žalovaným [územní celek] jakožto pronajímatelem a žalobcem [celé jméno žalobce], [datum narození], jakožto nájemcem, k bytu [číslo] ve 13. podlaží domu [adresa] v ulici [ulice], [obec a číslo] – [část obce], existuje a trvá.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 5 náklady státu – svědečné ve výši 395 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá určení, že na něj ve smyslu ust. § 706 a násl. zákona č. 40/1994 Sb. (dále jen. o. z.) přešel nájem bytu. Žalobce dne 8. 11. 2017 obdržel od žalovaného předžalobní výzvu k vyklizení a odevzdání bytu čj. [anonymizováno] 956 230/ 2016, jejíž přílohou je sdělení žalovaného ve věci žádosti žalobce o přechod nájmu bytu č.j. MHMP 504039/2017 ze dne 31. 3. 2018, které nebylo vyhověno. Žalobce se domáhá ochrany svého nájemního práva, neboť žalovaný do jeho práva nájemce zasahuje v rozsahu, ke kterému není oprávněn. Žalobce má naléhavý právní zájem na podání této žaloby, neboť mu žalovaný hrozí žalobou na vyklizení bytu. Žalobce požádal v prosinci 2016 žalovaného prostřednictvím formuláře o osvědčení přechodu nájmu bytu na jeho osobu, neboť se domnívá, že k přechodu nájmu bytu došlo ze zákona. Žalovaný žádosti žalobce nevyhověl. Prvním nájemcem předmětného bytu se stal strýc žalobce, pan [jméno] [celé jméno žalobce], a to na základě Smlouvy o nájmu bytu ze dne 19. 4. 1994 č. [spisová značka]. Spolu s ním se do předmětného bytu nastěhovali i rodiče žalobce [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení], a to včetně žalobce a žili s ním ve společné domácnosti. V roce 1999 se [jméno] [celé jméno žalobce] z důvodu plánovaného sňatku z předmětného bytu odstěhoval a společnou domácnost opustil. Tím přešel nájem bytu na jeho bratra a otce žalobce [jméno] [celé jméno žalobce]. Po nabytí zletilosti žalobce cca v říjnu 2011 se rodiče žalobce spolu se sestrou žalobce [jméno] z předmětného bytu odstěhovali a tím došlo k přechodu nájmu bytu na žalobce. Žalobce též poukázal na svou dobrou víru, když je nájemcem a byt užívá po právu po dobu více než tří let. Navrhl, aby soud předmětný nájemní vztah považoval za řádně uzavřený na základě fikce platnosti nájemní smlouvy ve smyslu ust. § 2238 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ). Žalobce uvedl, že mu Neosvědčení přechodu nájmu bytu nebylo řádně doručeno, a to ani fikcí, když mu zásilka byla doručována na adresu bydliště a sídla firmy otce žalobce [adresa žalobce]. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] a jeho žena [jméno] [příjmení] obdrželi od žalovaného výpověď z nájmu bytu. Důvodem výpovědi byla skutečnost, že nebylo po dobu více než tří měsíců zaplaceno nájemné a náklady na služby, poskytované společně s užíváním předmětného bytu. Žalobce to, že v uvedené době nájemné neplatil, nepopírá. Zároveň tvrdí, že dlužné nájemné později uhradil a že řádně nájemné hradí i nadále. Do doby, než žalobce obdržel výzvu k vyklizení bytu ze dne 8. 11. 2017, měl žalobce za to, že žalovaný považuje nájemní vztah k předmětnému bytu mezi ním a žalobcem za platný, když žalovaný bez výhrad přijímal nájemné a když správce domu spol. [právnická osoba], který je s žalobcem v pravidelném kontaktu, žádné informace o ukončení nájmu žalobci nesdělil. Žalobce má za to, že Výpověď z nájmu, protože mu nebyla řádně doručena, nemá a neměla vůči němu žádné právní účinky a je neplatná. Výpověď byla doručena do rukou [jméno] [celé jméno žalobce], který předmětný byt a společnou domácnost opustil již v roce 1999 a jeho manželky [jméno] [příjmení], která v předmětném bytě nikdy nežila a která se stala manželkou [jméno] [celé jméno žalobce] až v době, kdy přestal sám být nájemcem bytu.

2. Žalovaný [číslo] nárok uplatněný v žalobě neuznává a navrhl její zamítnutí. Žalovaný nesouhlasí s názorem žalobce, že žalobci svědčí k předmětnému bytu nájemní právo a že došlo k přechodu nájmu na osobu žalobce. K tvrzení žalobce, že mu nebylo doručeno Neosvědčení o přechodu nájmu, žalovaný uvádí, že tento přípis zasílal na adresu jeho trvalého bydliště, které měl v dobu a patrně v současnosti nadále má hlášené na adrese [adresa žalobce]. Pokud žalobce nyní namítá, že mu přípis nazvaný jako Neosvědčení nájmu nebyl doručen, pak žalovaný toto považuje pouze za účelové tvrzení a nemá to v poměrech souzené věci většího významu. Žalovaný k tomu pouze dodává to, že žalobce v rámci svých žalobních tvrzení obsah Neosvědčení o přechodu nájmu popisuje s tím, že uvádí, že s neosvědčením nesouhlasí apod. Je tedy zřejmé, že žalobci [příjmení] o přechodu nájmu bylo doručeno, když je žalobci znám jeho obsah, na který v rámci své žaloby odkazuje. Na základě nájemní smlouvy č. [spisová značka] ze dne 19. 4. 1994, se stal nájemcem bytu pan [jméno] [celé jméno žalobce], strýc žalobce. V nájemní smlouvě jsou toliko označeny osoby, které se společně s nájemcem do předmětného bytu nastěhují, resp. jsou zde identifikováni spolubydlící nájemce bytu. Těmto osobám nevznikl společný nájem a nelze je považovat za společné nájemce, jak mylně žalobce dovozuje. Tyto osoby jsou dosud u žalovaného, resp. u správcovské společnosti, nahlášeny jako, osoby, které v bytě bydlí. Žádná z osob, pokud dle tvrzení žalobce byt opustila, žalovanému ani správcovské společnosti tuto skutečnost resp. změnu nenahlásila. Nelze tedy nijak objektivně zjistit, kdy přesně ty které osoby byt opustily. Z uvedeného důvodu, tak výpověď zněla a byla adresována strýci žalobce, na kterého zněla nájemní smlouva a kterého dle dostupných informací v té době žalovaný považoval na nájemce předmětného bytu. Žalovaný požádal správcovskou [právnická osoba], v.o.s, která byla v rozhodnou dobu pověřena správou bytového domu, ve kterém se nachází i předmětný byt, o prověření, kdo hradil nájemné k předmětnému bytu a jaké osobě byly vypláceny přeplatky na zálohách služeb, a to za dobu od roku 2011. Ze sdělení vyplynulo, že v roce 2011 probíhaly platby nájemného vč. záloh bezhotovostně s tím, že přeplatek za vyúčtování služeb byl vyplacen panu [jméno] [celé jméno žalobce], a to prostřednictvím složenky do vlastních rukou. Stejně tomu bylo i s přeplatkem na vyúčtování služeb v roce 2012. V roce 2013, a to konkrétně dne 13. 8. 2013 se pro výsledný přeplatek na vyúčtování služeb osobně dostavil pan [jméno] [celé jméno žalobce], jehož totožnost byla správcovskou společností ověřena dle občanského průkazu. Přeplatek byl panu [jméno] [celé jméno žalobce] vyplacen v hotovosti. Následně bylo nájemné hrazeno osobou [jméno] [celé jméno žalobce] s tím, že nájemné od žalobce – [celé jméno žalobce], bylo hrazeno až od roku 2016. Žalovaný popírá, že by nájem k bytu přešel na žalobce z jeho otce pana [jméno] [celé jméno žalobce]. Nájemné bylo u předmětného bytu hrazeno různými subjekty: [jméno] [celé jméno žalobce], [jméno] [celé jméno žalobce], [obec] [celé jméno žalobce], [právnická osoba], a.s., [jméno] [příjmení] a žalobce. Není tedy pravdou, že by nájemné bylo hrazeno pouze žalobcem, a to, že žalobce občasně především koncem roku 2016 a v roce 2017 hradil nájem, nemá vliv na závěr, že na žalobce v roce 2011 ani později nájem k předmětnému bytu nepřešel. Dle zjištění žalovaného otec žalobce v roce 2004 nabyl do svého vlastnictví rodinný dům v [obec] u [obec], a od roku 2005 měli na adrese rodinného domu hlášené trvalé bydliště jak rodiče žalobce, tak žalobce sám. Pokud žalobce odvozuje právo nájmu od svého otce, pak ovšem neprokázal, že byly v rozhodnou dobu pro přechod nájmu splněny zákonem stanovené podmínky. V prvé řadě je nutné přesně vymezit, kdy mělo dojít k přechodu nájmu na osobu žalobce a rovněž nebylo prokázáno, že by žalobce v době přechodu nájmu žil se svým otcem ve společné domácnosti. Žalovaný je přesvědčen, že s ohledem na časovou souslednost nabytí nemovitosti v [obec] (r. 2004) a následnou změnu trvalého bydliště (2005) lze mít za to, že rodiče žalobce žili v [obec] společně s tehdy nezletilým žalobcem. Žalobce v žalobě popisuje okolnosti přechodu nájmu, tak že v okamžiku jeho zletilosti se údajně jeho rodiče z bytu odstěhovali s tím, že mu byt přenechali k užívání. Ovšem rozdělení soužití rodičů a dospělých dětí („ osamostatnění dětí“) nelze řešit na úkor vlastníka předmětného domu a zneužívat tak institut přechodu nájmu. Žalovaný v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 26 Cdo 1731/2008 či na rozsudek sp.zn. 26 Cdo 679/2005. Pokud tedy žalobce tvrdí, že se v roce 2011 rodiče žalobce společně s jeho sestrou z předmětného bytu odstěhovali a byt fakticky přenechali žalobci k užívání, pak s ohledem na citovanou judikaturu je zřejmé, že k přechodu nájmu nedošlo. Žalovaný se dále domnívá, že ustanovení § 2238 NOZ na daný případ vůbec nedopadá. Dle komentářové literatury je toto zákonné ustanovení aplikovatelné na případy, kdy mezi stranami nebyla uzavřena platná nájemní smlouva (kupř. nebyla dodržena písemná forma nájemní smlouvy apod.). V souzené věci mezi účastníky nebyla uzavřena žádná nájemní smlouva. Žalovaný má za to, že jakákoliv fikce uzavření nájemní smlouvy ve smyslu citovaného ustanovení není na souzenou aplikovatelná. K tomuto žalovaný dodává, že toto ustanovení rovněž počítá s dobou vírou nájemce (žalobce), ovšem v tomto případě je zcela zřejmé, že žalobce nemohl být, objektivně posuzováno, v dobré víře, že je nájemce předmětného bytu.

3. Soud na prvním místě zjišťoval, zda je ve smyslu ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v řízení dán naléhavý právní zájem žalobce na určení existence a trvání nájmu bytu. Určovací žaloba je preventivního charakteru a uplatní se v případě, kdy lze jejím prostřednictvím eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a dále v případech, v nichž účinněji než jiné právní prostředky (např. žaloba na plnění) vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů Žalobci hrozilo ze strany žalované podání žaloby na vyklizení předmětného bytu. Žalobce se však domnívá, že na něj přešlo ze zákona právo nájmu bytu. Předmětnou žalobou má žalobce v úmyslu odstranit stav nejistoty právních vztahů mezi účastníky řízení. Výsledek tohoto řízení je rozhodným pro trvání nájmu bytu žalobce. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobce má v daném případě naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

4. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci a provedl dokazování výslechy svědků. Na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro své rozhodnutí.

5. Dne 19. 4. 1994 se stal nájemcem bytu pan [jméno] [celé jméno žalobce], a to na základě Nájemní smlouvy na dobu neurčitou ze dne 19. 4. 1994 č. [spisová značka]. Osobami bydlícími v předmětném bytě byli uvedeni bratr [jméno] [celé jméno žalobce], švagrová [jméno] [příjmení] a synovec [celé jméno žalobce] (prokázáno Nájemní smlouvou ze dne 19. 4. 1994 na č.l. 12 spisu).

6. Vlastnické právo k předmětné nemovitosti na adrese [adresa žalobce] (prokázáno informací o pozemku na č.l. 5 spisu).

7. Dne 31. 5. 2016 zaslal žalovaný panu [jméno] [celé jméno žalobce] a paní [jméno] [příjmení] výpověď z nájmu bytu z důvodu zvlášť závažného porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu, a to z důvodu nezaplacení nájemného a služeb za dobu více než tří měsíců a vyzval je k vyklizení a odevzdání bytu. Přílohou výpovědi byla Evidence předpisu a plateb ze dne 31. 5. 2016, ze které vyplývá, že nedoplatek činil 68 650 Kč (prokázáno Výpovědí z nájmu bytu č.j. S – MHMP 956 230/ 2016 ze dne 31. 5. 2016 včetně Evidence předpisu a plateb na č.l. 8 spisu, výzvou k úhradě ze dne 26. 5. 2016 na č.l. 77 spisu,).

8. Dne 5. 12. 2016 požádal žalobce žalovaného o vydání osvědčení o přechodu nájmu bytu, když uvedl, že s předchozím nájemcem byl v příbuzenském vztahu, ve společné domácnosti s ním žil od 14. 9. 1993, není nájemcem žádného bytu a není vlastníkem nemovitosti. Otec žalobce přiložil k žádosti potvrzení, že žalobce není v místě svého trvalého bydliště nájemcem domu [adresa žalobce]. Žalobce v příloze č. 3 též popsal podrobnosti k přechodu nájmu (prokázáno Žádostí o vydání osvědčení o přechodu nájmu bytu ze dne 5. 12. 2016 včetně příloh na č.l. 20 spisu).

9. Ze sdělení žalovaného ve věci žádosti o přechod nájmu bylo zjištěno, že žalovaný nemůže osvědčit přechod nájmu předmětného bytu, a to z důvodu nesplnění zákonných podmínek pro přechod nájmu bytu dle § 706 a násl. o.z. a vyzval žalobce k opuštění, vyklizení a protokolárního odevzdání bytu (prokázáno Sdělením žalované ze dne 31. 3. 2017, č.j. MHMP 504039/2017 na č.l. 6 spisu).

10. Dne 8. 11. 2017 zaslal žalovaný žalobci předžalobní výzvu k vyklizení a odevzdání bytu ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Předžalobní výzva byla žalobci doručována na adresu [adresa žalobce]. Žalobce si výzvu opakovaně nevyzvedl (prokázáno předžalobní výzvou č.j S - MHMP 956 230/ 2016 dne 8. 11. 2017 včetně doručenek).

11. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 11. 11. 2016 bylo zjištěno, že vlastnické právo k nemovitostem v [obec] u [obec], [okres] na [list vlastnictví] svědčí panu [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] [titul za jménem] (prokázáno Výpisem z katastru nemovitostí k datu 11. 11. 2016).

12. Ze Sdělení správcovské firmy [právnická osoba] bylo zjištěno, že v průběhu let 2011 až březen 2015 bylo nájemné hrazeno formou SIPO bezhotovostně, kdy přeplatky byly vypláceny panu [jméno] [celé jméno žalobce]. Od května 2015 do září 2016 bylo nájemné hrazeno [jméno] [celé jméno žalobce], spol. M.R.P., JUDr. [jméno] [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce]. Od října 2016 bylo nájemné hrazeno panem [celé jméno žalobce], vyjma měsíců 4. 6., 9. a 11. 2016, kdy nepřišla žádná úhrada. Z Evidenčního listu platného od 1. 12. 2016 vyplývá, že k 31. 10. 2016 nemá pronajímatel vůči nájemci žádné pohledávky (prokázáno Sdělením spol. [příjmení] v.o.s ze dne 7. 2. 2018, výdajovými pokladními doklady z 9. 9. 2014 a z 14. 8. 2013 na č.l. 75 a 76 spisu, Evidenčním listem ze dne 11. 11. 2016 na č.l. 83 spisu).

13. Z vyjádření České pošty bylo zjištěno, že v rámci služby SIPO evidují spojovací [číslo] na jméno [jméno] [celé jméno žalobce] (prokázáno sdělením České pošty ze dne 9. 11. 2018).

14. Dne 21. 11. 2005 bylo vydáno Městským úřadem Úvaly Kolaudační rozhodnutí, ve kterém stavební úřad povolil užívání novostavby rodinného domu o jedné bytové jednotce se suterénem využívaným pro provozovnu a dílnu pro repasování kulečníkových stolů, stavbu přípojek a stavbu jímky na vyvážení (prokázáno Kolaudačním rozhodnutím ze dne 21. 11. 2005).

15. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědek rodinu [příjmení] zná od roku 1994. V roce 1994 se do předmětného bytu nastěhovala [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalobce], [jméno] [celé jméno žalobce], syn [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce] (žalobce) a následně se narodila sestra žalobce [jméno]. V předmětném domě svědek bydlí asi o deset pater níž, s rodinou [příjmení] se navštěvuje. [jméno] [celé jméno žalobce] se asi přibližně dva roky po nastěhování odstěhoval ke své babičce, protože se měl ženit. Svědek neví o tom, že by [jméno] měl někdy v bytě po svatbě bydlet. Z bytu se odstěhovala [jméno] s žalobcem, protože se s [jméno] hádali. V době, kdy se [jméno] [celé jméno žalobce] oženil a byt opustil, tak se [jméno] s žalobcem vrátili zpátky a narodila se dcera [jméno] v roce 2001. V bytě žili dva dospělí a dvě děti. Pak se tam ještě asi na tři čtvrtě roku objevil další bratr [jméno] [příjmení]. Žalobce se s rodiči do [obec] nepřestěhoval, neboť tam nebylo místo, navíc si v té době moc nerozuměl s matkou, hádali se. Rodiče žalobce se odstěhovali v roce 2011, neměli v úmyslu se vrátit. Od roku 2011 bydlí v bytě žalobce sám, se svědkem se stýká často. Neví, kdo je uveden na domovní schránce v současné době, vždycky tam bývalo [anonymizováno]. V bytě zůstala postel a nějaký nábytek s notebookem. Svědek pomáhal [anonymizováno] se stěhováním do [obec]. Žalobce má v bytě své osobní věci, osobní věci někoho dalšího z rodiny v bytě nezůstaly. Žalobce studoval gymnázium v [část obce], po gymnáziu začal pracovat. V současné době má žalobce přítelkyni. V loňském roce byl svědek u žalobce v předmětném bytě na návštěvě, byt je zabydlený.

16. Z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že do předmětného bytu se s manželem, žalobcem a švagrem [jméno] [celé jméno žalobce] nastěhovali někdy na přelomu roku 1993 a 1994 po narození syna. Po dvou letech se svědkyně s žalobcem odstěhovala na čas k rodičům z důvodu hádek se švagrem. Následně v roce 1999 se švagr odstěhoval do bytu své babičky a oženil se. Stěhoval se natrvalo. Svědkyně se žalobcem se poté vrátili zpět k manželovi, kde žili do roku 2011, pak se s manželem a dcerou přestěhovala do [obec]. V průběhu doby v bytě ještě necelý rok bydlel další švagr [obec]. V [obec] si svědkyně s manželem vybrala někdy v roce 2005 pozemek s tím, že si tam postaví rodinný dům. Dům byl kolaudován v roce 2005, stavba byla rychlá a původně využívaná pouze jako opravna kulečníkových stolů. Do roku 2011 dávali dohromady horní patra, aby se tam dalo bydlet. V roce 2011 se stěhovali. V suterénu domu byla opravna kulečníkových stolů, dále tam byl sklep a nahoře byly obytné místnosti a manžel tam měl ještě advokátní kancelář. V přízemí byl obývací pokoj a o patro výš byl dcery pokoj a ložnice. Jiný prostor tam již nebyl. Žalobce se do [obec] nestěhoval, vůbec o tom neuvažovali, byl již plnoletý a měl těžkou pubertu, vztahy mezi svědkyní a žalobcem nebyly ideální a ani tam neměl svůj pokoj. Z bytu se rodina kromě žalobce stěhovala natrvalo, žalobce v té době studoval gymnázium, následně studoval přírodovědeckou fakultu, tu nedostudoval a začal pracovat. Finančně žalobce od roku 2011 rodiče podporovali, když žil v předmětném bytě. Po celou tuto dobu tam žije nepřetržitě. Z rodiny tam nikdo od té doby nežil. Na platbách na nájem předmětného bytu se podíleli všichni, včetně obou švagrů, kteří to hradili jako kompenzaci za repasovnu kulečníkových stolů. Někdy zaplatil nájem manžel a od doby, kdy žalobce pracuje, tak si hradí nájem již sám. Do roku 2005 měla svědkyně i žalobce trvalý pobyt na adrese [adresa]. Dům v [obec] nikdo od roku 2005 do roku 2011 nevyužíval, byla to provozovna kulečníkových stolů.

17. Z výslechu svědka [jméno] [celé jméno žalobce] soud zjistil, že v roce 1993 se spolu s bratrem, švagrovou [jméno] nastěhovali do bytu v [anonymizováno] ulici, v září se narodil žalobce. V roce 1995 – 1996 se švagrová [jméno] s žalobcem přibližně na dva roky odstěhovala jinam. Svědek zůstal v bytě bydlet s bratrem [jméno]. Přibližně v roce 1998 – 1999 se švagrová opět přistěhovala s žalobcem zpět. Následně v roce 1999 si svědek našel manželku, oženil se a odstěhoval se natrvalo do [obec]. V bytě zůstal bydlet bratr [jméno], jeho manželka [jméno], žalobce a v roce 2001 se narodila ještě jejich dcera [jméno]. Když svědek ještě v bytě bydlel, podílel se na placení nákladů bytu s bratrem. Když v bytě bydleli všichni i se švagrovou, platil svědek asi třetinu. Když tam bydlel sám s bratrem tak jednu polovinu. Po odstěhování svědek dále přispíval na byt dál, za pronájem dílny na kulečníkové stoly v domě v [obec] platil nájem v bytě v [anonymizováno] ulici, od roku 1999 do roku 2005. Možná že část hradil bratr, ale přesně si nevybavuje. Nájem hradil až do roku 2011, nájem úplně přestal platit někdy v roce 2014 2015. Peníze za nájem ve výši maximálně jedné třetiny posílal bratrovi a bratr to následně hradil ze svého účtu. Dříve, když v bytě svědek bydlel, dával peníze v hotovosti bratrovi. Svědek rodinu po odstěhování v bytě navštěvoval, švagrová se špatně snášela s žalobcem, často se hádali. Kolem roku 2011 se bratr se svou manželkou a s dcerou stěhovali do [obec], žalobce tam prakticky nechtěli, nebylo tam pro něj ani místo. Svědek byl přímo u toho, kdy švagrová žalobci řekla, že on se tam stěhovat nebude, že tam pro něj není místo a že ho tam nechce. Dům v [obec] nebo pozemek v [obec] se původně kupoval jako dílna pro kulečníkové stoly. V předmětném bytě v [anonymizováno] ulici od roku 1993 nepřetržitě někdo bydlel. Žalobce tam v současné době stále bydlí. Od [anonymizováno] svědkovi přišel nějaký dopis, asi to byla výpověď dva roky zpátky. Na tuto výpověď nijak nereagoval, výpověď předal svému bratrovi jako právníkovi. Výpověď byla dána z důvodu, že žalobce asi nezaplatil za nějaké období nájem. Nájem byl doplacen. Za celou dobu, co se svědek odstěhoval až do doby, kdy dostal výpověď z nájmu, nikdy nesděloval, že se z bytu odstěhoval. Manželka svědka v předmětném bytě nikdy nebydlela. V domě v [obec] byla dílna na kulečníky a sklad náhradních dílů, to byl celý spodek domu. V prvním patře byl obývák s kuchyňskou linkou a nahoře byla ložnice, malý pokoj pro [jméno] a bratr tam měl ještě kancelář. Pokoj [jméno] byl malý, prostor pro žalobce tam nebyl. Svědek měl za to, že po odstěhování nájem přešel na bratra, ale je pravda, že žádný krok k tomu neudělal. Přeplatky za nájem jednou až dvakrát vybral svědek. S bratrem byli domluveni, že pokud přijde pošta, může to bratr otevřít, později to nejspíš přebíral žalobce. Do vlastních rukou svědek přebral až výpověď.

18. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce], [titul za jménem] soud zjistil, že do [jméno] ulice se svědek nastěhoval počátkem roku 1994 spolu s manželkou [jméno], žalobcem a později dcerou [jméno], bydlel tam nepřetržitě do září roku 2011. Byt získal bratr [jméno] výměnou, ten v bytě bydlel do roku 1999, kdy se odstěhoval. V průběhu soužití s [jméno] se manželka na přechodnou dobu odstěhovala do [obec]. Necelý rok bydlel v [anonymizováno] ulici i druhý bratr [obec]. Od roku 1994 jsme se na nájemném podíleli s bratrem [jméno], bratr platil jednu třetinu, svědek platil dvě třetiny, vše z osobního účtu. Vedli jsme společnou domácnost. Bratr [obec], když tam bydlel, tak rovněž přispíval. V září 2011 se rodina přestěhovala do [obec]. V [obec] probíhala podnikatelská činnost, společnost zajišťovala provoz kulečníkových stolů. V [obec] byl koupen pozemek, na kterém už stál objekt, od počátku byl využíván k podnikání. Dům byl používán zároveň k podnikatelské činnosti a zároveň pro bydlení. Nejprve tam byla dílna pro kulečníkové stoly. Od roku 2010 měl v nemovitosti v [obec] svědek advokátní kancelář a později i sídlo firmy. V roce 2011 se žalobce do [obec] nepřestěhoval, neboť v té době studoval v [obec] a v [obec] nebyly podmínky k přestěhování celé rodiny, neboť k dispozici bylo pouze druhé nadzemní podlaží. Žalobce přibližně za dva roky dokončil studia na gymnáziu a neúspěšně se pokoušel o studium na vysoké škole. Nájem bytu platil svědek přímo nebo jeho bratři jako kompenzaci za užívání domu v [obec] k podnikatelské činnosti, později žalobce sám. Na nájemném vznikl dluh, ten byl uhrazen. Výzva k vystěhování přišla, když již byl dluh na nájemném uhrazen. V domě v [obec] je suterén, ve kterém je velká garáž a technické místnosti, kulečníky byly v garáži. V současné době tam již kulečníky nejsou. V prvním nadzemním podlaží jsou dvě místnosti, jedna velká, což je kuchyň a obývací pokoj, druhá místnost menší a malá koupelna. V malé místnosti má v současné době svědek kancelář. Ve druhém nadzemním podlaží jsou čtyři místnosti, malá ložnice, jeden pokoj je jako šatna a kancelář. V roce 2011 tam byly pouze dvě obyvatelné místnosti, v prvním nadzemním podlaží byl obývák a kuchyň, ale stále tam byla dílna a jeden pokoj byla převlékárna. Ve druhém nadzemním podlaží byly dvě ložnice. V jedné místnosti byl nábytek, knížky apod., nevybalené věci, tato místnost byla neobyvatelná, musely by sám udělat stavební úpravy, aby byla obyvatelná a další pokoj sloužil k mým podnikatelským účelům. Žalobce se nepřestěhoval do domu, byl v té době plnoletý, soužití s ním bylo celkem náročné, moc nevycházel s matkou. Žalobce do roku 2015 nebo 2016 studoval. Pracoval ve finanční agentuře, která zprostředkovává pojistné úvěry apod. Poté pracoval v [anonymizováno] domě a v současné době se přihlásil k Policii ČR. Během studií dělal různé brigády. V září roku 2011 bylo žalobci jasně řečeno, že zůstane bydlet v bytě. Svědek s manželkou nechtěli, aby se do [obec] žalobce stěhoval, nepočítali s ním, žádná místnost tam pro něj připravená nebyla. Neměli v úmyslu se vrátit do předmětného bytu, byly rádi, že jdou do svého.

19. Soud potřebu dalšího dokazování neshledal, skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn. Po zhodnocení všech těchto důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, vzal za prokázaný níže uvedený skutkový stav. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil nic podstatného pro dané řízení.

20. Žalobce se svou matkou, otcem a strýcem žil v předmětném bytě od roku 1994 na základě nájemní smlouvy, kterou uzavřel strýc žalobce. V roce 1999 se strýc žalobce [jméno] [celé jméno žalobce] z důvodu plánovaného sňatku z předmětného bytu odstěhoval. Do roku 2011 žil žalobce v předmětném bytě se svými rodiči včetně své sestry [jméno]. V roce 2011 se jeho otec s matkou a sestrou odstěhovali do domu v [obec]. Žalobce se s nimi nepřestěhoval, neboť nevycházel se svou matkou, rodiče jej tam nechtěli a v domě s ním nepočítali. Žalobce až do dnešního dne bydlí nepřetržitě v předmětném bytě v [anonymizováno] ulici. Žalovaný vypověděl v roce 2016 nájem strýci žalobce a jeho manželce z důvodu neplacení nájmu. Nájem byl doplacen a následně požádal žalobce žalovaného o osvědčení přechodu nájmu bytu ze zákona na jeho osobu, čemuž žalovaný nevyhověl, přechod nájmu neosvědčil a vyzval žalobce k vyklizení bytu.

21. Podle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto datem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht. Při posuzování merita věci tedy soud postupoval podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného ke dni přechodu nájmu bytu na žalobce (dále jen„ obč. zák.“).

22. Podle § 706 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) ve znění platném v době přechodu nájmu bytu na žalobce (v době od 1. 7. 2006 do 31. 10. 2011) jestliže nájemce zemře a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, stávají se nájemci (společnými nájemci) jeho děti, partner, rodiče, sourozenci, zeť a snacha, kteří prokáží, že s ním žili v den jeho smrti ve společné domácnosti a nemají vlastní byt. Podle odst. 2 se nájemci (společnými nájemci) se stávají také vnuci nájemce a ti, kteří pečovali o společnou domácnost zemřelého nájemce nebo na něho byli odkázáni výživou, jestliže prokáží, že s ním žili ve společné domácnosti nepřetržitě alespoň po dobu tří let před jeho smrtí a nemají vlastní byt. Jde-li o vnuky nájemce, může soud z důvodů zvláštního zřetele hodných rozhodnout, že se stávají nájemci, i když soužití ve společné domácnosti s nájemcem netrvalo tři léta. Jde-li o osoby, které nájemce do bytu přijal až po sjednání nájemní smlouvy, vztahuje se na tyto osoby ustanovení věty první pouze tehdy, jestliže se na tom nájemce a pronajímatel písemně dohodli; to neplatí, jde-li o vnuky nájemce.

23. Podle § 708 obč. zák. ustanovení § 706 odst. 1 a 2 a § 707 odst. 1 platí i v případě, jestliže nájemce opustí trvale společnou domácnost.

24. Podle § 2238 o. z. užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou. Podle přechodných ustanovení o. z. se úpravou o. z. řídí i nájemní vztahy vzniklé před jeho účinností (nepravá retroaktivita). Ustanovení § 2238 o. z. lze tedy použít i na nájemní vztah, který měl vzniknout před 1. 1. 2014.

25. Při zkoumání naplnění znaků pro přechod nájmu bytu podle shora zmíněných ustanovení je podstatné, zda jsou prokázány objektivně zjistitelné okolnosti, které svědčí o úmyslu osob založit a vést takové spolužití nikoliv na dobu přechodnou. Soud má za prokázané tvrzení žalobce, že v předmětném bytě v [anonymizováno] ulici nejprve trvale bydlel ve společné domácnosti se svým otcem, matkou a strýcem od roku 1994, poté se s matkou na přechodnou dobu odstěhoval, následně se vrátil s matkou zpět. V roce 1999 se z předmětného bytu trvale odstěhoval nájemce bytu [jméno] [celé jméno žalobce] za účelem uzavření manželství. Podle tehdy platného ust. § 706 a § 708 zákona č. 40/1964 Sb. (od 1. 1. 1992 do 30. 3. 1996, kdy znění těchto ustanovení zákona bylo stejné, jaké je uvedené shora) přešel nájem bytu na jeho bratra [jméno] [celé jméno žalobce], se kterým vedl od roku 1994 společnou domácnost, a společně též hospodařili, kdy jeho bratr neměl vlastní byt, což bylo prokázáno zejména z jejich svědeckých výpovědí. V roce 1999 tedy přešel nájem bytu ze zákona z pana [jméno] [celé jméno žalobce] na jeho bratra pana [jméno] [celé jméno žalobce] a vznikl společný nájem manželů [jméno] a [jméno] [příjmení]. Po odstěhování se žalobcova strýce [jméno] [celé jméno žalobce] žil žalobce spolu se svými rodiči a od roku 2001 i se svou sestrou ve společné domácnosti nepřetržitě až do října roku 2011, kdy se jeho otec, matka a sestra odstěhovali do domu v [obec] u [obec]. V řízení bylo svědeckými výpověďmi prokázáno, že žalobce se s nimi z vůle rodičů neodstěhoval, neboť s matkou nevycházel a rodiče pro něj neměli v domě místo. Námitka žalovaného, že lze na daný případ aplikovat rozsudek Nejvyššího soudu 26 Cdo 1731/2008 není důvodná, neboť ve zmíněném rozsudku byl posuzován jiný skutkový stav, kdy se rodiče stěhovali ze společného bytu, ve kterém vedli společnou domácnost i se svými dvěma zletilými dětmi, kterým navrhli, aby se s nimi odstěhovaly do velkého domu, kde je místo pro 5 osob. Děti odmítly s tím, že se chtějí osamostatnit a zůstaly nadále bydlet v předmětném bytě. Soudní praxe tak dovodila (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 227/2004, 26 Cdo 1670/2005), že došlo-li k ukončení společné domácnosti nikoli z vůle nájemce, ale toliko jednostranně z vůle osoby, jež s ním žila ve společné domácnosti a která se odmítla spolu s ním odstěhovat do jiného bytu, nejde o trvalé opuštění domácnosti nájemcem bytu, jež by mělo za následek přechod práva nájmu bytu na spolužijící osobu. V tomto řízení je však situace odlišná a shora zmíněné judikatorní závěry na daný případ nedopadají, neboť rodiče žalobce se nechtěli přestěhovat spolu se svým synem, nepočítali s ním a ani pro něj nebylo v domě místo. Žalobce tedy nezůstal v bytě ze své vůle, ale z vůle rodičů a proto na něj z jeho rodičů přešel nájem předmětného bytu. Soud má za to, že při posuzování přechodu nájmu v takovémto případě je důležitá vůle společných nájemců bytu (manželů [anonymizováno]), kteří chtěli trvale zrušit společnou domácnost vedenou s žalobcem a trvale opustit společnou domácnost bez žalobce. Trvalé opuštění domácnosti je nejen úkonem faktickým, ale i úkonem právním. Musí být výrazem svobodné vůle nájemce, uvážený a zcela zřetelný, a v souladu s dobrými mravy. Jde o obecné jednání vedené s úmyslem domácnost zrušit a již neobnovit. Vůle jiných osob není rozhodná V daném případě tedy byl splněn předpoklad přechodu nájmu bytu na žalobce.

26. Soud se dále zabýval námitkou žalovaného, že žalobce neměl od roku 2005 v předmětném bytě hlášené trvalé bydliště, když to měl hlášené v domě rodičů v [obec] Ani tato námitka žalovaného však není relevantní, neboť odhlášení z trvalého pobytu má pouze evidenční charakter. Navíc odhlášení z trvalého pobytu žalobce učinil jeho otec v době jeho nezletilosti z důvodu navýšení počtu obyvatel v obci [obec] a čerpání odměny ve výši 2 000 Kč na osobu, jak bylo zjištěno z jeho svědecké výpovědi.

27. Vzhledem k tomu, že nájem bytu přešel ze zákona z pana [jméno] [celé jméno žalobce] na jeho bratra [jméno] [celé jméno žalobce] již v roce 1999, nebyla výpověď z nájmu bytu ze dne 31. 5. 2016, tedy po sedmnácti letech od přechodu nájmu bytu, adresovaná [jméno] [celé jméno žalobce] a jeho manželce [jméno] [příjmení] vůči žalobci právně účinná, neboť nebyla doručena nájemci bytu. Podle ust. § 2286 o. z. výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Soudní praxe se ustálila v názoru (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 26 Cdo 4020/2011, 26 Cdo 3842/2007), že byla-li výpověď z nájmu bytu daná osobě, která není nájemcem bytu, nemá žádné právní účinky. Vyvolat zamýšlené následky tudíž nemůže ani následná výzva žalovaného k vyklizení předmětného bytu žalobcem.

28. Ani skutečnosti namítané žalovaným, že nájem bytu a zálohy na služby hradil i po svém odstěhování se z bytu pan [jméno] [celé jméno žalobce] a inkasoval i přeplatky na službách, neznamenají, že by žalobce nebyl řádným nájemcem bytu, když není rozhodné, kdo nájem bytu za žalobce hradí, to je věcí nájemce a pro žalovaného by mělo být zásadní pouze to, že mu platby za nájem včas a ve stanovené výši chodí.

29. Soud se v daném případě ztotožnil s názorem žalobce, že je možné na daný případ aplikovat § 2238 o. z., neboť dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1236/2015 vyplývá, že toto ustanovení lze použít i na nájemní vztah, který měl vzniknout před 1. 1. 2014. S ohledem na principy nepravé retroaktivity může být toto ustanovení aplikováno až po účinnosti o. z., což znamená, že podmínky v něm stanovené pro ochranu„ poctivého nájemce“ musí být splněny po 1. 1. 2014. K tomu, aby se nájemní smlouva považovala za platně uzavřenou (i když se tak ve skutečnosti nestalo – smlouva je neplatná, popř. nebyla uzavřena vůbec), je podle § 2238 o. z. třeba, aby„ nájemce“ byt užíval a zároveň byl v dobré víře, že je nájemcem. Nejvyšší soud uzavřel, že uživatel bytu může být považován za řádného nájemce ve smyslu § 2238 jen tehdy, jestliže byt užíval alespoň tři roky v dobré víře, že je jeho nájemcem a zároveň jeho dobrá víra trvala k 1. 1. 2014. V daném případě bylo prokázáno, že žalobce předmětný byt nepřetržitě užíval od roku 1999 spolu se svými rodiči a od října roku 2011, kdy jeho rodiče trvale opustili společnou domácnost, min. do roku 2016, tedy do podání výpovědi žalovaného z nájmu bytu jeho strýci a tetě, v dobré víře, že je nájemcem bytu. Jeho dobrá víra tedy bezpochyby trvala i k 1. 1. 2014 a trvala po dobu tří let, neboť užívání bytu žalobcem do té doby nikdo nezpochybnil. Námitku žalovaného, že toto ustanovení se vztahuje pouze na uzavřené nájemní smlouvy, vyvrátil shora uvedený rozsudek Nejvyššího soudu, který připustil, že nájemní smlouva nemusí být za splnění podmínek uvedených v § 2238 uzavřena. V dané věci navíc nájemní smlouva uzavřena byla, a to se strýcem žalobce, kdy se nové nájemní smlouvy, pokud došlo k přechodům nájmu na osoby bydlící s nájemcem ve společné domácnosti dle § 706 obč. zák., uzavírat nemusí. Byly tedy naplněny podmínky § 2238 o. z. a žalobce se stal nájemcem bytu i ze shora popsaných důvodů.

30. Na základě shora uvedeného je nutno dospět k závěru, že žaloba byla podána oprávněně. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

31. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl v řízení v celém rozsahu úspěšný. Žalobce tak má nárok na náhradu paušálních nákladů v částce 4 700 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a paušální náhradě nákladů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za 9 úkonů po 300 Kč (návrh ve věci samé ze dne 13. 12. 2017, účast u ústního jednání dne 2. 10. 2018, 20. 2. 2019, 5. 6. 2019, 23. 10. 2019, 29. 1. 2020 a 7. 2. 2020, vyjádření ze dne 2. 11. 2018, písemný závěrečný návrh ze dne 8. 1. 2020), tj. 2 700 Kč.

32. O povinnosti žalovaného zaplatit státu na náhradě nákladů svědečné ve výši 395 Kč, rozhodl soud v souladu s ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V dané byl žalovaný neúspěšný a předpoklady pro osvobození od soudních poplatků u něj nejsou dány, proto soud rozhodl tak, že je žalobce povinen uhradit státu svědečné ve výši 395 Kč přiznané svědkovi [jméno] [příjmení].