15 C 446/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Hněvkovskou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalovaného] o zaplacení 42 093 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala úhrady částky 15 619 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 619 Kč od 26. 9. 2023 do zaplacení a dále pohledávku ve výši 624,32 Kč a dále úrok ve výši 67,05 % ročně z částky 34 448,01 Kč od 26. 9. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 9. 2023 dosáhne částky 90 036 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 850 Kč od 12. 10. 2023 do zaplacení, a to formou splátek po 1 000 Kč měsíčně ke každému 25. dni v měsíci, počínaje dnem 25. 4. 2024 až do úplného zaplacení s tím, že neuhrazením, byť jediné splátky se stává splatným celý dluh.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 838,88 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to formou splátek po 1 000 Kč měsíčně ke každému 25. dni v měsíci, počínaje 25. 4. 2024 až do úplného zaplacení s tím, že neuhrazením, byť jediné splátky se stává splatným celý dluh.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný dne 31. 3. 2023 uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu žalobkyně dne 31. 3. 2023 poskytla na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 36 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v 30 měsíčních splátkách ve výši 2 850 Kč počínaje duben 2023, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Úrok za poskytnutí úvěru byl sjednaný ve výši nominální úrokové sazby 67,05 % ročně. Součástí splátky byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet ve výši 349 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Protože žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů u splátky č. 4 splatné dne 20. 7. 2023, žalobkyně úvěr ke dni 24. 9. 2023 zesplatnila a žalovaného vyzvala ke splacení celého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil 9 650 Kč. Zbývající dlužnou částku, sestávající z nové dlužné jistiny úvěru ve výši 39 024,05 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy, kterou žalobkyně požaduje pouze k datu vyhotovení žaloby, tj. 624,32 Kč, úroku ve výši 67,05 % z částky 34 448,01 Kč od 26. 9. 2023 do zaplacení a úhrady za pojištění schopnosti splácet ve výši 1 047 Kč, žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Po podání žaloby žalovaný uhradil ještě částku 500 Kč.

2. Žalovaný uvedl, že před podáním žaloby navrhoval žalobkyni smír, splátky 1 000 Kč měsíčně z částky 25 850 Kč s tím, že by uhradil úroky z prodlení a náklady řízení přibližně ve výši 6 000 Kč, žalobkyně však na jeho návrh nereagovala. Dále uvedl, že je zaměstnán jako skladník s příjmem 38 000 Kč čistého měsíčně, splácí 10 500 Kč měsíčně České spořitelně a.s., 8 000 Kč výživné a přibližně další 3 000 Kč na další dluhy ve sporech, kde uzavřel smír, jak tak schopen platit měsíčně ve splátkách částku 1 000 Kč.

3. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr částku celkem 10 150 Kč.

4. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Žalobkyně ani žalovaný po poučení soudem podle ust. § 119a o.s.ř. ve spojení s ust. § 205a o.s.ř. neuvedli žádné další skutečnosti a nenavrhovali další důkazy.

5. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o. s. ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

6. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. 9103220524, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 36 000 Kč převodem na účet č. [bankovní účet], a žalovaný se zavázal poskytnutou částku splatit formou 30 měsíčních splátek ve výši 2 850 Kč, a to spolu se smluvním úrokem ve výši 67,05 % p. a. Měsíční splátka zahrnovala i úhradu za sjednané pojištění schopnosti splácet. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 75 030 Kč, RPSN 92,02 % (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. 9103220524 na č. l. 8-10 spisu, oznámením o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. 9103220524 na č. l. 11 spisu, splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru č. 9103220524 na č. l. 12 spisu, dodatku č. 1 ze dne 31. 3. 2023 na č. l. 41-43 spisu).

8. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (zjištěno z hodnocení klienta na č. l. 19 spisu, předsmluvního formuláře na č. l. 20-23 spisu, prohlášení klienta na č. l. 28-29 spisu, výpisu z registru SOLUS na č. l. 34 spisu, výpisu z nebankovního registru klientských informací NRK na č. l. 35 spisu, karty klienta na č. l. 1836-37 spisu, výpisu z běžného účtu žalovaného na č. l. 30 spisu).

9. Dne 31. 3. 2023 zaslala žalobkyně na účet žalovaného č. 0 [bankovní účet] pod [variabilní symbol] částku 36 000 Kč (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru na č. l. 27 spisu).

10. Žalobkyně vyzvala dne 21. 8. 2023 a 20. 9. 2023 žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru (zjištěno z výzvy k zaplacení ze dne 21. 8. 2023 na č. l. 25 spisu a ze dne 20. 9. 2023 na č. l. 24 spisu).

11. Ke dni 24. 9. 2023 žalobkyně úvěr žalovaného zesplatnila, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem ze dne 24. 9. 2023, a vyzvala jej k okamžitému uhrazení částky v celkové výši 41 469 Kč (prokázáno oznámením ze dne 24. 9. 2023 na č. l. 17 spisu).

12. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 4. 10. 2023. Žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku uhradil nejpozději do 7 dnů od data odeslání výzvy (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 4. 10. 2023 včetně podacího archu na č. l. 33 a 36 spisu).

13. Ostatní provedené listinné důkazy soud nehodnotil a nevyvozoval z nich žádné skutkové ani právní závěry, neboť to bylo pro posouzení věci nadbytečné. Na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro své rozhodnutí.

14. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky v celkové výši 36 000 Kč, které měl žalovaný vrátit formou 30 měsíčních splátek spolu se smluvním úrokem ve výši 67,05 % p. a. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 75 030 Kč, RPSN 92,02 %. Protože žalovaný i přes výzvy žalobkyně nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně jej ke dni 24. 9. 2023 zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu. Žalovaný na dluh uhradil částku 10 150 Kč.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. V obecné rovině lze konstatovat, že žalobkyně si se žalovaným v souladu s § 1 odst. 2 o. z. mohou ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004:„ Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V předmětné věci je hledisko zachování dobrých mravů o to významnější, neboť žalovaná vystupuje ve smluvním vztahu jakožto spotřebitel a slabší smluvní strana, a náleží jí tak zvýšená soudní ochrana.

22. Ústavní soud v této souvislosti uvádí, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). Z této zásady pak také vychází veškerá následná související judikatura Ústavního soudu, jež mj. dovozuje kupř. neplatnost takové úvěrové smlouvy, jež deklarovala úrok ve výši 79,00 % p. a. a RPSN ve výši 115,32 % (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12).

23. Nelze pak pominout ani soudní praxi obecných soudů, vycházející z uvedených závěrů Ústavního soudu, jež je žalobkyni nepochybně známa, neboť řízením, na něž bude odkazováno, byla sama účastníkem. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 23. 7. 2020, č. j. 66 EXE 2398/2017-264, dovodil, že neplatná je taková smlouva, v níž se úvěrovaný (spotřebitel) zavázal žalobkyni zaplatit celkovou částku 119 952 Kč, přičemž výše poskytnutého úvěru činila toliko 50 001 Kč. Výše smluvní úrokové sazby činila po celou dobu splácení úvěru 66,71 % p. a. Závěr o neplatnosti zmiňované úvěrové smlouvy pak byl potvrzen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2020, č. j. 39 Co 281/2020-466 Městský soud v Praze mj. konstatoval, že smluvní úroková sazba po celou dobu splácení úvěru ve výši 66,71 % p. a. v příslušném období překračovala úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných bankami ČR domácnostem v době poskytnutí úvěru více než šestinásobně.

24. Nejvyšší soud pak ve své praxi dovozuje, že přijatelnou„ mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj- až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Konkrétně pak Nejvyšší soud za nepřiměřený považuje např. úrok ve výši 66 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).

25. Soudu je rovněž známo, že podle databáze ARAD ČNB činila úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami ČR domácnostem v době poskytnutí úvěru v ČR nejvýše 7,49 %.

26. V předmětné věci byl úvěrovou smlouvou ujednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 67,05 % p. a. Částka poskytnutá na základě spotřebitelského úvěru činila 36 000 Kč, celková částka, jíž měl žalovaný žalobkyni zaplatit, přitom dle smlouvy činila 75 030 Kč. Vrácena tak měla být částka více jak dvojnásobná. Smluvená výše úroku přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných bankami ČR domácnostem v době poskytnutí úvěru v ČR téměř devětkrát. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12).

27. Současně platí, že standard přezkumu úvěrových smluv je v exekučním řízení nastaven výrazně výše, nežli je tomu v řízení civilním, resp. případný rozpor dané smlouvy s dobrými mravy musí být markantnější, než jak by tomu stačilo v běžném nalézacím řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18). Je tak nasnadě, že shledal-li rozpor s dobrými mravy u smlouvy s obdobnými ujednáními, s jakými se lze shledat v řízení tomto, soud exekuční, tím spíše by absolutní neplatnost takovéto smlouvy měla být dovozena soudem civilním.

28. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je ve smyslu § 588 o. z. neplatná. Žalobkyně se proto může po žalovaném domáhat pouze úhrady finanční částky, která mu byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení.

29. Mezi smluvními stranami je nesporné, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 36 000 Kč a žalovaný již uhradil částku 10 150 Kč, bezdůvodné obohacení proto odpovídá částce 25 850 Kč. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

30. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 573 o. z., neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení dne 4. 10. 2023 ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy, tj. do 11. 10. 2023. Žalovaný se tak ocitl v prodlení od 12. 10. 2023.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení poměrně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 838,88 Kč, přičemž tato částka představuje 22,82 % z jejich celkové výše. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 105 Kč a nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 8 odst. 1 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 42 093 Kč, sestávající z částky 2 820 Kč za účast na jednání dne 13. března 2024, včetně jedné paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 920 Kč ve výši 1 033,20 Kč.

32. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o. s. ř.“). Žalovaný požádal o možnost plnění dluhu ve splátkách. S ohledem na tvrzenou nepříznivou majetkovou situaci žalovaného, jeho příjem a pravidelné výdaje, umožnil soud žalovanému hradit dluh žalobkyni ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně až do úplného zaplacení.