15 C 465/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Hněvkovskou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 10 270 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, ve kterém se žalobkyně domáhala úhrady částky 4 183,56 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 6. 2023 do zaplacení, částku 110,96 Kč a částku 482 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 134,65 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 5. 1. 2023 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen formou 6 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 330,89 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal splatit i smluvní kapitalizovaný úrok ve výši 3 985,34 Kč. Celkově se tak žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 13 985,34 Kč, a to nejpozději ke dni 5. 7. 2023. Protože žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, úvěr byl ke dni 8. 5. 2023 zesplatněn, čímž právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Dne 8. 12. 2020 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo ke dni 5. 6. 2023 k postoupení pohledávky žalovaného na žalobkyni. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 14 443,94 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 3 763,56 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 530,38 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 10 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 8. 6. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 110,96 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 913,56 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč a smluvní pokutu ve výši 270 Kč.

2. Podáním doručeným soudu dne 9. 2. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 4 183,56 Kč představující požadované příslušenství, resp. kapitalizovaný úrok ve výši 3 913,56 Kč a smluvní pokutu ve výši 270 Kč, když dále požadovala pouze dlužnou jistinu ve výši 10 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení, neboť nebyla schopna doložit důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud v tomto rozsahu dle § 96 o.s.ř. řízení zastavil.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř.

5. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle citovaného ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyjádřila v žalobě, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání.

6. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla.

7. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno následující:

8. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 5. 1. 2023 pomocí prostředků komunikace na dálku (sms kód) smlouvu o úvěru splatném ve splátkách [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr výši 10 000 Kč převodem na účet č. [bankovní účet], a který se žalovaný zavázal splatit v šesti měsíčních splátkách po 2 330,89 Kč s úrokovou sazbou 126,91 % a RPSN 232 %. Pro případ prodlení s jakoukoliv částí závazku se žalovaný zavázal hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení (prokázáno smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , tel. číslo, ).

9. Z účtu žalovaného byla dne 5. 1. 2023 provedena verifikační platba (prokázáno výpisem z účtu).

10. Dne 5. 1. 2023 byla provedena platba, kterou byla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] převedena částka 10 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu).

11. Dne 8. 12. 2020 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo ke dni 5. 6. 2023 k postoupení pohledávky žalovaného na žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno (zjištěno z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 6. 2023, podacího archu).

12. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky opakovaně vyzýván (prokázáno upomínkou ze dne 8. 3. 2023, opakovanou upomínkou ze dne 7. 4. 2023, předžalobní výzvou k plnění ze dne 2. 10. 2023 včetně podacího archu).

13. Ostatní provedené listinné důkazy soud nehodnotil a nevyvozoval z nich žádné skutkové ani právní závěry, neboť to bylo pro posouzení věci nadbytečné.

14. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč, ze kterých žalovaný nesplatil ničeho, což v řízení nesporoval. Ke dni 8. 5. 2023 proto žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu.

15. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

20. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

21. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

22. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

23. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Soud je povinen z úřední povinnosti zkoumat platnost předmětné smlouvy z hlediska posouzení úvěruschopnosti, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a takovým způsobem, aby nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti, nebo naopak o neschopnosti spotřebitele takový úvěr splácet. V této souvislosti soud konstatuje, že při posuzování splnění této povinnosti, resp. jejího porušení je třeba brát v úvahu veškeré okolnosti takového případu, přičemž dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele (k tomu dále srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Odborná péče totiž předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, popř. výpisem z účtu za období předcházející schválení úvěru, a porovnání těchto údajů s veřejně dostupnými informacemi (např. statistické údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze ČSÚ).

26. Žádný z předložených důkazů neprokazuje, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost kladenou zákonem o spotřebitelském úvěru, v tomto případě tedy řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k výzvě soudu o doložení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného výslovně uvedla, že takovými důkazy nedisponuje. Žalobkyně tak soudu neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky dostatečně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného zkoumala, soud proto dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. neplatná.

27. Protože je smlouva o úvěru neplatná, žalobkyně se může po žalovaném domáhat pouze úhrady finanční částky, která mu byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, ze které žalovaný neuhradil ničeho, bezdůvodné obohacení proto odpovídá této částce. Soud žalobkyni přiznal i vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky.

28. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 134,65 Kč, přičemž tato částka představuje 94,74 % z jejich celkové výše. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 270 Kč, sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném a vymezením dlužné částky. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b AT.

30. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o. s. ř.“) a neshledal důvod pro její prodloužení.