15 C 49/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Hněvkovskou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu škody <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 872 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 872 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9 438 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou k zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalovaném náhrady škody ve výši 3 872 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že proti žalobci bylo usnesením Policie ČR ze dne [datum] zahájeno trestní stíhání vedené pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], které však skončilo vydáním usnesení státního zástupce, kterým zrušil usnesení Policie ČR o zahájení trestního stíhání. Žalobce v této trestní věci právně zastupoval [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] se sídlem [adresa], kterému žalobce za jeho právní služby uhradil částku 83 792,50 Kč. Žalobce zároveň dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody podle zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve výši 83 792,50 Kč. Žalovaný vydal dne [datum] stanovisko, kterým přiznal žalobci částku 79 920,50 Kč a tuto částku mu následně vyplatil. Žalobci tak nebyla přiznána náhrada škody ve výši 3 872 Kč za úkon nahlížení do spisu ze dne [datum], přičemž tato žalobci dle jeho tvrzení náleží podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu, ve kterém je uvedeno, že za úkony neuvedené v odst. 1 nebo 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svojí povahou nejbližší. V tomto konkrétním případě je podle žalobce úkon nahlížení do spisu v trestním řízení svou povahou a účelem nejbližší úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu („a. t.“). Zároveň žalobce uvedl, že účelnost nahlížení do spisu je dána potřebou obviněného vědět, co je mu kladeno za vinu a jaké důkazy proti němu svědčí, aby se mohl účinně bránit, a to především s ohledem na závažnost trestného činu vraždy, pro který bylo trestní řízení zahájeno a dále s ohledem na fázi trestního stíhání, které bylo teprve na počátku. Navíc se jednalo o úkon, který trval 1 hodinu a 40 minut, což dokládá, že se nejednalo o zanedbatelný čas a nahlédnutí bylo účelné. Žalobce žádá o náhradu nákladů řízení.

2. Dne [datum] podal žalovaný vyjádření, v němž nárok žalobce zcela neuznal a navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Uvedl, že účtované úkony jsou co do druhu, délky a použité sazby v souladu s obsahem trestního spisu s výjimkou úkonu ze dne [datum], kterým je nahlížení do spisu, neboť o tomto úkonu nebylo dohledáno potvrzení o jeho vykonání. Nicméně bez ohledu na chybějící záznam o tomto úkonu, za nahlížení do spisu nenáleží podle žalovaného odměna za právní služby, neboť se nejedná o úkon mající oporu v advokátním tarifu, když jej nelze podřadit pod § 11 odst. 1 písm. f) a. t. Pokud jej žalobce uplatnil s odkazem na § 11 odst. 3 a. t., žalovaný zdůrazňuje, že tento odstavec nemá sloužit nepřípustnému rozšiřování úkonů vyjmenovaných v odst. 1 a 2, a pokud by zákonodárce zamýšlel hradit jiné prostudování spisu, nežli to upravené v § 11 odst. 1 písm. f) a. t., nepochybně by takový úkon do advokátního tarifu začlenil. Své argumenty žalovaný dokládá rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 6. 1999, sp. zn. 7 TZ 66/99 a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 9. 1998, sp. zn. 4 To 53/98, ze kterých podle žalovaného vyplývá, že ustanovení § 11 odst. 3 a. t. nemá sloužit nepřípustnému rozšiřování úkonů v odst. 1 a 2. Žalovaný požaduje náhradu nákladů řízení.

3. Ve věci rozhodl tento soud rozsudkem [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], a to tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Proti tomu rozsudku podal žalobce dne [datum] ústavní stížnost. Ústavní soud následně nálezem ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 3906/17, ústavní stížnosti žalobce vyhověl a napadený rozsudek zrušil. Ústavní soud uvedl, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 došlo k porušení žalobcova práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím při výkonu veřejné moci podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Žalobcovo trestní stíhání pro trestný čin účastenství na vraždě bylo zahájeno dne [datum], proti čemuž se prostřednictvím svého obhájce žalobce bránil stížností. Stěžovateli přitom v tu dobu reálně hrozil mnohaletý trest odnětí svobody, a pokud by si stěžovatel obhájce sám nezvolil, splňoval by zřejmě podmínky pro nutnou obhajobu. V době před vydáním rozhodnutí státním zástupcem o jeho stížnosti stěžovatelův obhájce využil možnosti nahlédnout do trestního spisu, aby zjistil aktuální stav vyšetřování a mohl připravit další taktiku obhajoby ve věci obvinění z takto závažné trestné činnosti. Do soudní fáze trestní stíhání poté nedospělo pro zásah státního zástupce vyvolaný obranou stěžovatele. Ústavní soud proto označil úkon nahlížení do spisu z hlediska povinného zastoupení při celkovém zohlednění průběhu trestního řízení za účelný a považuje jej za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 a. t., neboť se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) a. t.. Zdejší soud je právním názorem Ústavního soudu vázán.

4. V řízení soud provedl dokazování všemi žalobci a žalovaným navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o.s.ř.), včetně důkazů, provedených z trestního spisu [anonymizováno] [číslo]. Potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla.

5. V řízení byl prokázán následující skutkový stav:

6. Proti žalobci bylo usnesením Policie ČR ze dne [datum] zahájeno trestní stíhání vedené pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], které však skončilo vydáním usnesení státního zástupce [anonymizována tři slova] v [obec] ze dne [datum], kterým zrušil usnesení Policie ČR o zahájení trestního stíhání (prokázáno usnesením [anonymizována tři slova] v [obec], sp. zn. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] z trestního spisu [anonymizováno] [číslo]). V návaznosti na toto usnesení Policie ČR o věci znovu jednala a rozhodla usnesením ze dne [datum] o odkladu trestní věci, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti, opravňující zahájení trestního stíhání podle § 160 trestního řádu (prokázáno usnesením Policie České republiky č.j [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] z trestního spisu [anonymizováno] [číslo]). Žalobce v této trestní věci právně zastupoval [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] se sídlem [adresa], kterému žalobce za jeho právní služby uhradil částku 83.792,50 Kč (prokázáno kvitancí ze dne [datum] o zaplacení 83 792,50 Kč a transakční historií [příjmení] [příjmení] ze dne [datum]). Žalobce dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve výši 83 792,50 Kč (prokázáno uplatněním nároku na náhradu škody – náklady právního zastoupení ze dne [datum] a potvrzením Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum] o doručení podání). Žalovaný vydal dne [datum] stanovisko, kterým přiznal žalobci částku 79 920,50 Kč a tuto částku mu následně vyplatil (prokázáno stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum], schvalovací doložkou plnění na základě mimosoudního vypořádání nároku na odškodnění Ministerstva spravedlnosti ČR, odbor odškodňování). Žalobce dne [datum] na úřadovně [ulice a číslo], [obec a číslo] v čase od 10:00 do 11:40 hod nahlížel do trestního spisu (prokázáno originálem záznamu o nahlédnutí do trestního spisu ze dne [datum]).

7. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné informace pro dané řízení. Po zhodnocení všech důkazů a následně také dle závěru Ústavního soudu České republiky ve shora zmiňovaném nálezu ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 3906/17, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

8. Podle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. se může poškozený domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. V daném případě uplatnil žalobce písemně nárok na zaplacení náhrady škody ve výši 3 872 Kč dne [datum] u Ministerstva spravedlnosti ČR. Žaloba u příslušného soudu byla podána dne [datum], tedy včas.

9. Při posuzování věci soud vycházel z ustanovení § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu („a. t.”). Podle § 11 odst. 3 a. t. za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží advokátovi odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší. Podle § 11 odst. 1 písm. f) a. t. náleží advokátovi odměna za úkon právní služby, spočívající v prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to za každé započaté dvě hodiny.

10. Zdejší soud vázán závěry Ústavního soudu v nálezu ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 3906/17, uvádí, že za úkon nahlížení do spisu v trestním řízení náleží žalobci dle § 11 odst. 3 a. t. náhrada nákladů právního zastoupení, přičemž se soud přiklonil též k tvrzením žalobce a dospěl tak k závěru, že nahlížení do spisu před skončením trestního řízení, za situace kdy žalobce splňoval podmínky pro nutnou obhajobu a jeho zástupce nahlížel do spisu v době před vydáním rozhodnutí státního zástupce o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání (k úkonu došlo dne [datum], přičemž usnesení o zahájení trestního stíhání bylo pro stížnost žalobce zrušeno dne [datum]), se povahou i účelem v relevantní míře blíží úkonu prostudování spisu při skončení vyšetřování podle § 11 odst. 1 písm. f) a. t. Úkon nahlížení do spisu ze dne [datum] přitom žalobce soudu prokázal. Stát je z toho důvodu povinován žalobci náklady v souvislosti s tímto úkonem nahradit.

11. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení z dlužné částky od [datum], tedy po uplynutí šestiměsíční lhůty žalované k plnění dle § 15 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 438 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za šest úkonů právní služby stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 3 872 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 000 Kč za podání žaloby dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 000 Kč za vyjádření podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 1 000 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] z částky 1 000 Kč za účast na jednání soudu ze dne [datum] a z částky 1 000 Kč za účast na jednání soudu ze dne [datum] včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 800 Kč ve výši 1 638 Kč.

13. Soud nepřiznal žalobci úkon právní služby za uplatnění nároku na náhradu škody u Ministerstva ČR dne [datum], neboť na tento úkon nelze pohlížet jako na předžalobní výzvu žalobce podle § 142a o.s.ř.. Dle § 34 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále„ zákon č. 82/1998 Sb.“), nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Soud uvádí, že § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. výslovně znemožňuje žalobci přiznat náhradu nákladů za právní zastoupení za úkon předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d), případně odst. 2 písm. h) a. t. Tato konstrukce vychází z následující premisy, na níž také mj. upozorňuje Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 18. 7. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1728/2011. Projednání nároku u příslušného úřadu, v tomto případě Ministerstva spravedlnosti, upravené § 14 zákona č. 82/1998 Sb., jež je obligatorní podmínkou pro následné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu, končí sdělením, že nárok bude nebo nebude (zcela nebo zčásti) uspokojen. Nedošlo-li ze strany Ministerstva k dobrovolnému uspokojení uplatněného nároku, další pokusy o změnu jeho postoje, tj. kupříkladu zaslání speciální předžalobní upomínky právním zástupcem, postrádají na účelnosti. Zákon stejně tak shora citovaným ustanovením výslovně znemožňuje přistupovat k samotným podáním učiněným při projednání nároku před Ministerstvem jako k předžalobní výzvě (v obou případech dále srov. například usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. III. ÚS 445/16 či aktuálnější usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2384/20). Dále platí, že jednání před Ministerstvem je ze své povahy neformální, nevyžadující právní zastoupení dané osoby. Samozřejmě, nechat se i v této fázi zastupovat právním zástupcem je možné, bylo by však v rozporu s obecnou zásadou přiměřenosti (§ 2 o. s. ř) a účelnosti za takovéto úkony přiznávat v následném soudním řízení náhradu nákladů právního zastoupení.

14. Současně dle názoru tohoto soudu platí, že právě předběžným projednáním nároku před Ministerstvem je materiálně naplněn zákonem předpokládaný účel předžalobní výzvy (tj. vyrozumění protistrany, případné předsoudní jednání). S tím souvisí nález Ústavního soudu České republiky ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. II. ÚS 3627/18, na nějž odkazuje žalobce. Ústavní soud zde dovodil, že v případech obdobných věci zde projednávané nelze v soudním řízení s odkazem na absenci předžalobní upomínky nepřiznat účastníkovi náhradu nákladů za právní zastoupení jako takovou, neboť, jak žalobce správně cituje, zákon č. 82/1998 Sb. je ve vztahu k o. s. ř. zákonem speciálním a institut předžalobní výzvy dle § 142a o. s. ř. je zde materiálně nahrazen předžalobním uplatněním nároku v podobě předběžného projednání nároku před Ministerstvem spravedlnosti. Náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s právním zastoupením jako taková tak žalobci náleží, náhrada za tvrzený úkon předžalobní upomínky však nikoli.

15. Z uvedených důvodů soud žalobci náhradu nákladů za úkon uplatnění nároku na náhradu škody u Ministerstva spravedlnosti ve smyslu § 142a o. s. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d), případně odst. 2 písm. h) a. t. nepřiznal. Ke stejným závěrům dochází dále například komentářová literatura, konkrétně [příjmení], [jméno]. § 31 (Náklady řízení). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno]. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. [nakladatelství], 2017, s. 274.

16. Soud dále žalobci nepřiznal náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s podáním ústavní stížnosti, neboť k náhradě nákladů řízení před Ústavní soudem je oprávněn pouze Ústavní soud v řízení před Ústavním soudem, a to podle § 62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jenž stanoví že Ústavní soud může v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. III. ÚS 2118/19). Podání ústavní stížnosti žalobcem tak nebylo úkonem uplatněným v řízení před zdejším soudem, ale v řízení před Ústavním soudem. Šlo tak o jiné řízení, proto soud nemohl tento úkon právní služby žalobci přiznat.

17. Lhůtu k plnění ponechal soud obecnou, tedy třídenní, podle § 160 odst. 1 o.s.ř. část před středníkem, když pro stanovení lhůty jiné neshledal žádné důvody.