15 C 53/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Hněvkovskou ve věci žalobce: Jméno žalobce A , IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A , sídlem Adresa žalobce B proti žalované: Jméno žalované A ., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta o 13 886 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 886 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 886 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 35 623,50 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinná uhradit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 5 náklady řízení – znalečné ve výši 1 324 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Žalobkyně uvedla, že jsou se žalovanou spoluvlastníky každý jedné ideální poloviny pozemku parc. č. , hodnota, , o výměře 208 m2, v kat. území , Jméno žalované B, (dále jen „Pozemek“). Žalovaná byla v období od 1. 3. 2021 do 30. 6. 2022 výlučným uživatelem Pozemku, bez toho, aniž by žalobkyni poskytovala jakoukoli náhradu za užívání Pozemku připadající na podíl žalobkyně. Žalobkyně má proto v souladu s § 2999 odst. 1 OZ právo na peněžitou náhradu. Ustálená rozhodovací praxe vyšších soudů, vč. Nejvyššího soudu, vycházejí v takovémto případě z toho, že peněžitá náhrada za užívání věci bez právního důvodu musí být poskytnuta ve výši (zpravidla) obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za srovnatelných podmínek. V souladu s metodickým předpisem Státního pozemkového úřadu č. MP 2/4, který upravuje podmínky užívání nemovitých věcí, se kterými je , Jméno žalobce A, příslušný hospodařit, konkr. jeho částí 3.6.2.1., ve spojení s Výměrem Ministerstva financí, kterými se podle § 10 zák. č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, vydává seznam zboží s regulovanými cenami pro rok 2021 a rok 2022, byla výše náhrady z titulu bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání Pozemku žalovanou nad rámec id. podílu žalované na Pozemku, uplatňovaná žalobkyní, stanovena žalobkyní částkou 80 Kč /m2/rok 2021 a částkou 134 Kč/m2 /rok 2022. Celková výše náhrady za bezesmluvní užívání v období od 1. 3. 2021 do 30. 6. 2022 při zohlednění výše id. podílu žalované na Pozemku (id. ½ vzhledem k celku) tak činí částku 13 886 Kč. Náhradu uplatnila žalobkyně u žalované výzvou ze dne 2. 2. 2024, zn. SPU , č. účtu, /Bla se splatností do 19. 2. 2024. Výzva byla žalované doručena formou datové zprávy dne 2. 2. 2024. Žalovaná však na výzvu nereagovala a dlužnou částku žalobkyni dosud neuhradila.

2. Žalovaná nárok uplatněný v žalobě neuznala, ani z části, navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout. Uvedla, že Pozemek užívá téměř výlučně za účelem průjezdu motorovým vozidlem na pozemek parc. č. , hodnota, , o výměře 224 m2, v kat. území , Jméno žalované B, , který slouží mimo jiné k zaparkování motorových vozidel žalované. Není tedy pravdou, že by žalovaná Pozemek využívala nad rámec svého spoluvlastnického podílu, když je zjevné, že Pozemek není z cca 99 % ze strany žalované využíván nijak. Navíc žalovaná nijak nebrání žalobkyni v užívání Pozemku, neboť žalovaná Pozemek neužívá výhradním způsobem, resp. neužívá Pozemek v takovém rozsahu a způsobem, které by znemožňovaly současné užívání Pozemku ze strany žalobkyně v celém rozsahu jejího spoluvlastnického podílu na Pozemku a je čistě na svobodné vůli žalobkyně, zda se rozhodne Pozemek užívat či neužívat, což však nemůže být kladeno k tíži žalované. Žalobkyně ani netvrdí, jakým způsobem žalovaná Pozemek užívá. Nadto žalovaná předmětný Pozemek v minulosti udržovala výlučně na svoje náklady a na druhém spoluvlastníkovi tyto z dobré vůle nepožadovala, a to ani v případě odklízení škod a rekultivace Pozemku po povodních v roce 2002.

3. Žalobkyně v replice na vyjádření žalované uvedla, že přibližně v poslední třetině Pozemku, u hranic s pozemkem parc. č. , hodnota, , kat. území , Jméno žalované B, , se nachází parkovací stání sloužící výhradně pro zaměstnance žalované a že se jedná o dlouhodobý stav.

4. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.) a znaleckým posudkem znalce , právnická osoba, . Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

5. Na základě provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

6. Vlastníky pozemku parc. č. , hodnota, zapsaného na LV č. , hodnota, pro k. ú. , Jméno žalované B, jsou žalovaná a , Anonymizováno, , každý jednou ideální polovinou. Právo hospodařit s majetkem státu má , Jméno žalobce A, , IČO: , Anonymizováno, (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 4 spisu).

7. Dle metodického předpisu Státního pozemkového úřadu č. MP 2/4, který upravuje podmínky užívání nemovitých věcí, se kterými je , Jméno žalobce A, příslušný hospodařit, konkrétně jeho části 3.6.2.1., ve spojení s Výměrem Ministerstva financí, kterými se podle § 10 zák. č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, vydává seznam zboží s regulovanými cenami pro rok 2021 a rok 2022, činí výše nájemného 80 Kč /m2/rok 2021 a 134 Kč/m2 /rok 2022 (zjištěno z metodického pokynu a Výměru MF 01/2021 a 1/2022 na č. l. 5 – 15 spisu).

8. Žalovaná je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , Jméno žalované B, . Pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , Jméno žalované B, bezprostředně sousedí s Pozemkem (zjištěno z ortofotomapy a výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 28 a 29 spisu).

9. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení úhrady za užívání nemovité věci, pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , Jméno žalované B, v období od 1. 3. 2021 do 30. 6. 2022 výzvou ze dne 2. 2 2024 (zjištěno z výzvy v.s. , var. symbol, včetně doručenky datové zprávy na č. l. 18-19 spisu).

10. Žalovaná je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze v oddíle C, vložka , Anonymizováno, , s předmětem podnikání reklamní a propagační činnost (zjištěno z výpisu z OR na č. l. 22 spisu).

11. Dle snímku z aplikace Mapy.cz ze dne 14. 10. 2019 na zpevněné ploše Pozemku přiléhajícího k pozemku parc. č. , hodnota, parkuje osobní automobil (zjištěno ze snímku na č. l. 36 spisu).

12. Žalobkyně dopisem ze dne 12. 2. 2024 vyzvala žalovanou, jako vlastníka pozemku parc. č. , hodnota, a spoluvlastníka Pozemku, který s pozemkem parc. č. , hodnota, funkčně souvisí, k vyjádření zájmu o převod spoluvlastnického podílu na Pozemku (zjištěno z žádosti o stanovisko na č. l. 58 spisu).

13. Dne 27. 2. 2023 proběhlo místní šetření na Pozemku za účasti zástupců žalobkyně a žalované. Dle zápisu (podepsán pouze paní , jméno FO, . , jméno FO, za žalobkyni) se na Pozemku nachází příjezdová cesta lemovaná tújemi, malá plocha travního porostu přiléhá k plotu sousedního pozemku p. č. , hodnota, . Cca v poslední třetině Pozemku se nachází parkovací stání sloužící výhradně pro zaměstnance žalované (zjištěno ze zápisu z místního šetření a fotodokumentace na č. l. 37–38 spisu).

14. Žalovaná hradí dlouhodobě náklady spojené se správou a údržbou Pozemku – úklid, odplevelení, zástřih keřů, odvoz bioodpadu apod. Hlavní náklady na Pozemek v období 2022-2024 byly vyčísleny na částku 49 787 Kč (zjištěno z pracovní smlouvy, faktur a účetních dokladů na č. l. 72–97, 107-115 spisu).

15. Dopisem ze dne 10. 1. 2023 žalovaná vyzvala žalobkyni k úhradě poměrné části nákladů vynaložených v období 7/2019–6/2022 (zjištěno z žádosti na č. l. 106 spisu).

16. Ze znaleckého posudku , právnická osoba, č. , č. účtu, ze dne 1. 7. 2025, znalce z oboru ekonomika, odvětví oceňování nemovitých věcí, soud zjistil, že znalec provedl místní šetření, při kterém zjistil, že Pozemek je protáhlého tvaru o celkové výměře 208 m2 a tvoří v současné době příjezdovou cestu (celkem cca 80 m2) k dvorní části nezastavěného pozemku p. č. , hodnota, u objektu č. p. , Anonymizováno, , který by k datu místního šetření (16. 6. 2025) využit jako parkoviště. Přístupová cesta umožňuje přístup též parkování na východní straně pozemku. Na západní straně pozemku je ve vzdálenosti cca 5 metrů od jeho západního okraje umístěna brána, která nebyla uzavřena. Žalobci po dobu místního šetření nebylo nikterak bráněno použít dotčený pozemek tak, jako byl použit žalovaným, ale s tím rozdílem, že žalobce by musel parkovat na společné části pozemku p. č. , hodnota, a ne na pozemku vlastním, jako parkoval žalovaný. Pozemek tvoří v rozsahu cca 26 m2 přístupovou cestu i k pozemku p. č. , hodnota, pro parkování u domu č. p.

36. Obvyklá výše ročního nájemného za podíl ½ byla za rok 2021 stanovena na částku 18 571 Kč, za rok 2022 na částku 20 720 Kč (zjištěno ze znaleckého posudku na č. l. 150-184 spisu).

17. Pokud soud v řízení provedl další listinné důkazy, pak z těchto neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci samé.

18. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

19. Žalobce a žalovaná jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 208 m2 v k. ú. , Jméno žalované B, . Žalovaná příležitostně užívá část Pozemku k průjezdu motorovým vozidlem na pozemek parc. č. , hodnota, , popř. západní část v rozsahu 1/3 k parkování vozidla.

20. Podle § 1117 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) má každý spoluvlastník právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

21. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

22. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení peněžité částky z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo na straně žalované vzniknout tím, že v období od 1. 3. 2021 do 30. 6. 2022 užívala pozemek parc. č. , hodnota, v katastrálním území , Jméno žalované B, nad rámec svého spoluvlastnického podílu, nese tak břemeno tvrzení ohledně všech prvků skutkové podstaty bezdůvodného obohacení. Byla povinna tvrdit (a následně prokázat), že žalovaná pozemek reálně užívá nad rozsah svého podílu, toto užívání je bez právního důvodu, žalobkyně byla z užívání vyloučena, případně jí v něm bylo bráněno a došlo k majetkovému přesunu (obohacení na straně žalované a ochuzení na straně žalobkyně).

23. Žalobkyně se v žalobě omezila na obecné tvrzení „o dlouhodobém užívání nad rámec spoluvlastnického podílu“, v průběhu řízení pak pouze upřesnila, že cca v poslední třetině Pozemku se nachází parkovací stání sloužící výhradně pro zaměstnance žalované, dále nijak tvrzené nadužívání pozemku nekonkretizovala. Jak vyplývá z judikatury k § 118a o. s. ř., pokud jsou tvrzení účastníka pouze v obecné rovině, nelze takovému nároku vyhovět, neboť soud nemá podklad pro právní posouzení. V daném případě žalobkyně ani po replice žalované a poučení soudu nedokázala specifikovat, v čem spočívá nadužívání spoluvlastnického podílu žalovanou, neuvedla jediné konkrétní jednání žalované, které by žalobkyni bránilo ve vstupu na pozemek, nebo že by se žalobkyně přístupu na pozemek musela domáhat.

24. V řízení bylo prokázáno, a žalovaná ani nesporovala, že Pozemek užívá k průjezdu vozidlem ke svému sousedícímu pozemku parc. č. , hodnota, , příležitostně k zaparkování vozidla v třetině pozemku přiléhající k Pozemku par. č. , hodnota, . Příjezdová cesta zabírá dle znaleckého posudku plochu cca 80 m2. S ohledem na celkovou výměru pozemku 208 m2 je tak zjevné, že žalovaná pozemek užívá, a to v rozsahu nedosahujícím ani jejího spoluvlastnického podílu. Není tak splněn základní předpoklad pro vznik nároku na vydání bezdůvodného obohacení, a to reálné užívání věci nad rozsah spoluvlastnického podílu.

25. V rozsudku ze dne 18. 5. 2018 sp. zn. 28 Cdo 5386/2016 Nejvyšší soud judikoval, že „pokud jeden ze spoluvlastníků domu druhému v užívání domu nebrání, pak tomu z nich, který nemovitost užívá, užíváním společných prostor nevzniká bezdůvodné obohacení“. Soud se proto zabýval i tím, zda žalovaná vytvořila jakékoli bariéry pro volný přístup žalobkyně na Pozemek a tím jí užívání Pozemku znemožnila či omezila. Žalobkyně však k tomuto žádné tvrzení neuvedla a pokud bylo při místním šetření zjištěno, že na pozemku se nachází brána, tak tato byla zjevně nepoužívaná, což vyplývá i z pořízených snímků, tudíž Pozemek byl volně přístupný.

26. Podílet se na užívání společné věci je právem spoluvlastníka, nikoliv jeho povinností. Pokud se spoluvlastník rozhodne své právo nerealizovat, neznamená to, že mu za toto nevyužití náleží peněžitá náhrada od druhého spoluvlastníka, který věc užívá. Náhrada náleží až v momentě, kdy je toto právo vyloučeno nebo podstatně ztíženo jednáním druhého spoluvlastníka.

27. Základní povinností každého spoluvlastníka je podílet se na nákladech spojených s věcí podle velikosti svého podílu (§ 1122 odst. 1 o. z.). Pokud jeden spoluvlastník vynaloží náklady na společnou věc v zájmu ostatních, má právo na poměrnou náhradu od ostatních. V projednávaném případě bylo prokázáno, že veškeré náklady na údržbu Pozemku nese dlouhodobě pouze žalovaná. Žalobkyně na tyto náklady, i přes výslovnou výzvu žalované. nepřispívá, ačkoliv je k tomu povinna. Ačkoliv v řízení nebyl uplatněn vzájemný návrh na úhradu nákladů údržby, je tato skutečnost relevantní pro posouzení dobrých mravů a legitimity nároku žalobkyně. V situaci, kdy žalobkyně jako státní orgán disponuje rozsáhlými možnostmi správy majetku, se její rezignace na údržbu a následné vymáhání náhrady za tvrzené „nadužívání“ jeví jako ryze fiskální postup, který nerespektuje soukromoprávní podstatu spoluvlastnického vztahu.

28. Žalovaná užívala cestu k průjezdu a příležitostnému parkování dlouhodobě, a to i před rozhodným obdobím. Žalobkyně jako spoluvlastník měla možnost kdykoliv navrhnout jiný způsob užívání nebo se na užívání podílet, což neučinila a neprokázala ani žádný „aktivní odpor“ žalované. Pouhé faktické užívání věci jedním ze spoluvlastníků (nepřesahující rozsah spoluvlastnického podílu) při pasivitě druhého, nezakládá nárok na peněžitou náhradu.

29. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovaná užívala Pozemek nad rámec svého spoluvlastnického podílu, ani že by žalobkyni v jejím užívání Pozemku jakkoliv bránila, soud proto žalobu v plném rozsahu zamítnul.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 35 623,50 Kč. Tyto náklady sestávají z náhrady nákladů důkazů – uhrazená záloha na znalecký posudek ve výši 11 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 886 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 x 1 660 Kč dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. za písemná podání ze dne 5. 4. 2024, 8. 9. 2024, 20. 12. 2024, 10. 4. 2025 a 23. 7. 2025, z částky 1 660 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. za účast na jednání dne 20. 11. 2024, 19. 11. 2025, 4. 2. 2026 a při místním šetření dne 5. 6. 2025; včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. v znění účinném do 31. 12. 2024, 5 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. v akt. znění a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.

31. O povinnosti žalobkyně uhradit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 5 znalečné ve výši 1 324 Kč, rozhodl soud v souladu s ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V dané věci je sice žalobkyně osvobozena od soudního poplatku ze zákona, to však neznamená, že je automaticky vyloučena z úhrady nákladů státu, které stát prokazatelně uhradil. Proto soud rozhodl tak, že žalobkyně je povinna uhradit státu znalečné, které bylo přiznáno znalci , jméno FO, v celkové výši 33 886 Kč. Žalovaná a žalobkyně složili zálohu na vypracování znaleckého posudku ve výši 20 000 Kč každý, fakticky je tedy žalobkyně povinna zaplatit na nákladech státu - znalečném částku ve výši 1 324 Kč (výrok IV.).