15 C 59/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Hněvkovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení užívaných částí společných částí budovy <b>I. Žaloba, že žalovaný je povinen vyklidit ty části společných částí budovy, které užívá v nepřiměřeném rozsahu a to prostory označené jako dílna (hobby místnost), komora (při dílně), komora (při vstupu), zádveří (předsíň), WC a umývárna v 1. PP nacházející se v budově na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], zapsané na LV [číslo] [katastrální uzemí], se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 246 Kč k rukám právního zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se, jakožto vlastnice bytu v budově na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], zapsané na LV [číslo] [katastrální uzemí], po žalovaném domáhá vyklizení společných částí budovy, které měl užívat v nepřiměřeném rozsahu, a to k bydlení. Konkrétně se mělo jednat o prostory označené jako dílna (hobby místnost), komora (při dílně), komora (při vstupu), zádveří (předsíň), WC a umývárna v 1. PP. Žalobkyně dále uvedla, že užívání společných částí budovy žalovaným je předmětem mimořádné správy společné věci, neboť takovýmto užíváním též dochází ke změně účelu těchto prostor. Žalovaný tyto prostory nevyklidil ani k výzvě žalobkyně, jež je takto krácena ve výkonu svého vlastnického práva.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že žalobkyně postrádá věcnou legitimaci, neboť předmětné prostory jsou bytovou jednotkou, jak plyne z příslušného kolaudačního rozhodnutí, a nachází se ve vlastnictví pana [jméno] [příjmení]. Alternativně je žalovaný názoru, že by se jednalo o věc běžné správy společné věci, o níž musí rozhodovat její spoluvlastníci většinou hlasů. K takovémuto rozhodnutí spoluvlastníků však nedošlo. Žalovaný dále soudu sdělil, že v předmětné budově nebydlí a ani dříve nebydlel, stará se zde o úklid společných prostor výše specifikované budovy – chodby, zahrady, chodníku atd. – a rovněž v této budově pomáhá s péčí o pana [jméno] [příjmení], kterému je 93 let. Jméno žalovaného na schránce a zvonku bylo uvedeno právě z důvodu péče o pana [jméno] [příjmení] (například pro případ donášek jídla třikrát v týdnu od MČ [obec a číslo]). Prostory označené žalobou žalovaný užíval pouze v souvislosti s těmito činnostmi (například zde vařil panu [příjmení]. [příjmení]).

3. Na základě listinných důkazů založených ve spise a výslechů svědků soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Vlastnické právo ke stavbě [adresa] zapsané na LV [číslo] obec Praha, [katastrální uzemí], náleží žalobkyni, JUDr. [jméno] [příjmení] a svědkovi [jméno] [příjmení] (zjištěno z informací o stavbě [adresa] č. [list vlastnictví] na č. l. 8 spisu).

5. Ve smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky č. [rok] v předmětném domě uzavřené mezi svědkem [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [celé jméno žalobkyně] jsou předmětné prostory v článku II odst. 4 označené jako společné části budovy (zjištěno ze smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 25. 6. 2010 na č. l. 11-14 spisu).

6. Rozhodnutím Úřadu Městské části [obec a číslo], odboru výstavby, ze dne 7. 11. 2006 bylo určeno, že prostor v 1. PP v domě [adresa], k. ú. [část obce], ulice [adresa žalovaného a žalobkyně], je bytem (prokázáno rozhodnutím Úřadu Městské části [obec a číslo], odbor výstavby, ze dne 7. 11. 2006 na č. l. 69 spisu, včetně podacího lístku a půdorysu suterénu na č. l. 68 spisu).

7. Darovací smlouvou ze dne 23. 2. 2018 Mgr. [jméno] [celé jméno žalobkyně], označená jako dárkyně, daruje bytovou jednotku č. [rok], nacházející se ve výše specifikovaném předmětném domu, a odpovídající podíl na společných částech domu žalobkyni, označené jako obdarovaná (zjištěno z darovací smlouvy mezi Mgr. [jméno] [celé jméno žalobkyně] a paní [celé jméno žalobkyně] ze dne 23. 2. 2018 na č. l. 85-88 spisu).

8. Z fotografií poštovních schránek v předmětné budově soud zjistil, že žalovaný měl na schránkách své jméno (zjištěno z fotografií na č. l. 3-4 spisu).

9. Žalovaný měl v předmětné budově své jméno také na domovních zvoncích (zjištěno z fotografie domovních schránek na č. l. 7 spisu).

10. Ze sdělení [anonymizována čtyři slova] [obec a číslo] („ [anonymizováno]“) ze dne 17. 8. 2021 plyne, že dle smlouvy pana [jméno] [příjmení] s [anonymizováno] byly sjednány donášky obědů k panu [příjmení] domů, a to každodenně. Pracovnice [anonymizováno] nechává jídlo přede dveřmi a následně jej přebírá jiná osoba, nikoli pracovník [anonymizováno], jež jídlo podle potřeby ohřeje či uloží do lednice (zjištěno ze sdělení [anonymizována čtyři slova] [obec a číslo] ze dne 17. 8. 2021 na [číslo] 75 spisu).

11. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vyklizení předmětných prostor (prokázáno výzvou k vyklizení užívaných částí společných částí budovy ze dne 30. 12. 2019 na č. l. 10 spisu včetně podacího lístku ze dne 13. 1. 2020 na č. l. 15 spisu).

12. Z výslechu svědka pana [jméno] [příjmení], soud zjistil, že žalovaný byla dříve žena, nyní je to muž a v předmětném domě uklízel do doby změny pohlaví, neboť poté už to nebyl schopen fyzicky zvládnout. Předmětný prostor je prostorem bytovým, neboť v roce 2006 byl kolaudován jako bytový prostor. Prohlášení vlastníka bylo pravděpodobně v roce 2005 a rodiče svědka pak následně již nezadali změnu v prohlášení vlastníka, a tím pádem ani v katastru nemovitostí. Přibližně v květnu, červnu roku 2019 začal žalovaný svědkovi pomáhat s tatínkem. Svědek má pro tatínka zajištěnou pečovatelskou službu, která tam dochází asi třikrát denně s tím, že pečovatelská služba toto tatínkovi zajišťuje celoročně, včetně víkendu. Pečovatelská služba u tatínka pobude vždy asi 30 minut. Svědek tedy potřebuje někoho, kdo je u tatínka v době, kdy tam není pečovatelská služba, především večer, aby tatínka uložil. I před žalovaným měl svědek jinou paní, která mu s tatínkem pomáhala. Ta také využívala spodní byt, nicméně tam nikdy nebydlela. Rodiče svědka předmětný byt pronajímali s tím, že od roku 2005 nebo 2006 přibližně do roku 2014 až 2015 zde nepřetržitě někdo bydlel. Následně svědkova rodina rekonstruovala hlavní přívod vody, kdy zřejmě byla poškozena nějaká izolace nebo tam bylo něco poškozeno. Byt je proto vlhký, na trvalé bydlení není vhodný, a je potřeba byt zrekonstruovat. Po operacích, respektive od podzimu roku 2020 již na péči o svědkova tatínka žalovaný fyzicky neměl, tuto péči teď z větší části vykrývá sám svědek. Se žalovaným svědek žádnou nájemní či jinou smlouvu nemá, ani smlouvu o péči. V předmětném bytě měl žalovaný své věci, z doby pronájmu tam ještě zbyl nějaký nábytek. Byt je tedy zařízený, je tam obytná místnost, kuchyně, funkční koupelna, tzn., v bytě se může být, avšak ne bydlet. V současné době tam není ani postel, není tam, kde spát. Žalovaný za svědkovým tatínkem docházel denně, například v osm hodin musel tatínkovi podat léky, spíše se tam zdržoval odpoledne a k večeru. Žalovaný také svědkovu tatínkovi vařil obědy. Někdy do podzimu roku 2020 mu pečovatelská služba vozila obědy jedenkrát až dvakrát týdně, ve zbytku obědy vařil žalovaný. Zpráva od [anonymizováno] dle svědka není vypovídající, neboť vychází z toho, co je uvedeno ve smlouvě s [anonymizováno], nicméně fakticky jsou obědy objednávány s nižší četností, což je dohledatelné z plateb svědka za tyto služby. Je možné, že žalovaný vařil v předmětném bytě, ale svědek si myslí, že většinou žalovaný vařil přímo u tatínka. Tatínek svědka je zvyklý na své soukromí a chce být i často sám. Svědek proto žalovanému nabídl, že dole je prázdná garsonka (předmětný byt), kde může v těchto chvílích žalovaný být a že ji tam pro tyto případy může využívat. Svědek dovolil žalovanému mít své jméno na schránce kvůli dovážce obědů. Svědek se domnívá, že žalovaný měl jméno i na zvonku, aby se na něj někdo dozvonil.

13. Z výslechu svědka pana [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyni a žalovaného zná od vidění. Svědek se staral o pana [příjmení], žalovaného jednou potkal jenom mezi dveřmi, kdy se střídali u pana [příjmení], a jednou mu ukazoval, kde má pan [příjmení] léky. Se žalovaným se svědek tolik nepotkával, protože měl službu od 7:00 do 15:00 hodin a žalovaný o pana [příjmení] pečoval vždy až po svědkovi. Svědek neví o tom, že by v předmětných prostorách žalovaný přespával. Neví ani, zda žalovaný předmětné prostory nějak využíval a není si vědom, že by žalovaný v tom domě bydlel. Každý den panu [příjmení] v roce 2020 pečovatelská služba obědy nevozila. Pan [anonymizováno] ani celý oběd nesnědl, tudíž se mu to například rozdělilo i na delší den apod. Svědek neví o tom, zda žalovaný panu [příjmení] někdy oběd vařil, jen ví, že tam měl vždy nějaký oběd přichystaný, a ten mu svědek ohříval. Pravděpodobně tyto obědy chystal žalovaný.

14. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci.

15. Soud dále upozorňuje, že nemůže přihlédnout k důkaznímu prostředku, který je nezákonný. Nezákonným je pak takový důkazní prostředek, který byl opatřen v rozporu s obecně závaznými předpisy a jehož pořízením nebo opatřením došlo k porušení práv jiné fyzické nebo právnické osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 10. 1998, sp. zn. 21 Cdo 1009/98). Nezákonnými jsou proto i takové důkazní prostředky, které v rozporu s právními předpisy zasahují do práva na ochranu osobnosti. Kupříkladu tak nahrávka či záznam telefonního hovoru může být jako důkaz v občanském soudním řízení použit zásadně jen se svolením fyzické osoby, která byla účastníkem tohoto hovoru (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 191/05). Vzhledem k tomu, že žalovaný takovýto souhlas v řízení nedal, nahrávky rozhovoru ze dne 17. 8. 2019 soud jako důkazní prostředek nepřipustil. Obdobně pak soud nemohl přihlédnout a hodnotit důkaz - fotografie zásilky v poštovní schránce žalovaného na č. l. 5 spisu, neboť takováto zásilka a údaje o ní jsou chráněny ústavně zaručeným právem na soukromí garantovaným v tomto případě článkem 13 usnesení č. 2/1993 Sb., předsednictva [obec] národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, jakožto součástí ústavního pořádku České republiky (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 2. 2008, sp. zn. I. ÚS 3038/07).

16. Soud má za prokázaný tento skutkový stav. Žalobkyně je vlastnicí bytové jednotky č. [rok], nacházející se v domě [adresa], zapsaném na LV [číslo] obec Praha, [katastrální uzemí], na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], a odpovídajícího podílu na společných částech tohoto domu. Žalovaný do podzimu roku 2020 pečoval o pana [jméno] [příjmení] bydlícího ve výše specifikovaném domě. Přibližně do stejné doby žalovaný rovněž uklízel společné a související prostory předmětného domu. [příjmení] o pana [příjmení]. [příjmení] spočívala v úkonech jako příprava jídla či podávání léku, a to odpoledne a večer, zejména v době, kdy u pana [příjmení]. [příjmení] nebyla přítomna pečovatelská služba [anonymizováno] nebo svědek [příjmení]. Svědek [jméno] [příjmení] umožnil v souvislosti s péčí o pana [příjmení]. [příjmení] žalovanému užívat prostory nacházející se v 1. PP předmětného domu, žalovaný v nich však nebydlel a nájemní smlouvu uzavřenu neměl. Rozhodnutím Úřadu Městské části [obec a číslo], odboru výstavby, pak bylo určeno, že tyto prostory jsou bytem. Žalovaný měl své jméno uvedeno na poštovní schránce a domovním zvonku předmětného domu. Žalobkyně dopisem odeslaným dne 13. 1. 2020 vyzvala žalovaného, aby jím užívané předmětné prostory vyklidil.

17. Podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. Dle § 1040 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Alternativně pak dle § 1042 o. z. platí, že vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší (…).

18. Podle § 1158 odst. 1 o. z., bytové spoluvlastnictví je spoluvlastnictví nemovité věci založené vlastnictvím jednotek.

19. Podle § 1159 o. z. jednotka zahrnuje byt jako prostorově oddělenou část domu a podíl na společných částech nemovité věci vzájemně spojené a neoddělitelné.

20. Dle § 1160 o. z. jsou společné alespoň ty části nemovité věci, které podle své povahy mají sloužit vlastníkům jednotek společně (odst. 1). Společnými jsou vždy pozemek, na němž byl dům zřízen, nebo věcné právo, jež vlastníkům jednotek zakládá právo mít na pozemku dům, stavební části podstatné pro zachování domu včetně jeho hlavních konstrukcí, a jeho tvaru i vzhledu, jakož i pro zachování bytu jiného vlastníka jednotky, a zařízení sloužící i jinému vlastníku jednotky k užívání bytu. To platí i v případě, že se určitá část přenechá některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání (odst. 2).

21. Soud nejprve s ohledem na shora citovanou právní úpravu konstatuje, že žaloba na vyklizení nebytového prostoru by v tomto případě byla žalobou vlastnickou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2708/2006). Problematika běžné či mimořádné správy společné věci, předestřená účastníky, není ve věci relevantní, neboť tvrzený zásah do práv žalobkyně by porušoval přímo její vlastnické právo k bytové jednotce ve smyslu § 1159 o. z., chráněné již ústavním pořádkem České republiky (článkem 11 usnesení č. 2/1993 Sb., předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky).

22. V dané věci bylo zjištěno, zejména z příslušného rozhodnutí Úřadu Městské části [obec a číslo], odboru výstavby, zjištěno, že prostory, označené v žalobě za společné, jsou ve skutečnosti bytem, který žalobkyně nevlastní, což však žalobkyně při podání žaloby nevěděla, kdy navíc ve smlouvě má tyto prostory označené za společné.

23. Žalobkyni se však v řízení nepodařilo prokázat, že žalovaný v předmětných prostorách skutečně bydlel. Z provedených důkazů bylo toliko zjištěno, že žalovaný tyto prostory užíval tehdy, když pečoval o pana [jméno] [příjmení] bydlícího v témže domě. Soud pak neměl důvod pochybovat o svědectví pana [jméno] [příjmení], jenž mj. uvedl, že pan [příjmení]. [příjmení] ve věku 94 let vyžaduje soukromí, pročež žalovaný ve chvílích, v nichž nepečoval o pana [příjmení]. [příjmení], pobýval se souhlasem D. [příjmení] v předmětných prostorách. Vzhledem k tomu, že v rozhodném období žalovaný o pana [příjmení]. [příjmení] pečoval přes odpoledne až do večera, je nasnadě, že pobýval v předmětných prostorách a neodjížděl mezi jednotlivými pečovatelskými úkony pryč. Vzhledem k tomu, že pan [příjmení]. [příjmení] nevyžadoval pouze přípravu jídla (bylo nutné mu rovněž podávat léky apod.), je zcela bez relevance, kolikrát týdně [anonymizováno] jídlo panu [příjmení]. [příjmení] fakticky doručovalo; nehledě na to, že při péči o člověka v takto pokročilém věku je zcela na místě doručené jídlo ještě například ohřát či jinak dále připravit k přímé konzumaci a být opečovávanému člověku případně při jídle dále nápomocen, což opět vyžaduje přítomnost další osoby, zde tedy žalovaného. Nedůvodnost opouštět na krátké časové intervaly předmětný dům pak dále podtrhuje skutečnost, že žalovaný alespoň částečně spravoval (uklízel) chodby domu, zahradu či chodník před domem. Jméno žalovaného na domovním zvonku či na poštovní schránce se může při posuzování celé této otázky jevit jako sporný bod, nicméně samo o sobě žádným způsobem neprokazuje, že by žalovaný v předmětných prostorách skutečně bydlel. Vezme-li se v úvahu, že pan [příjmení]. [příjmení] vyžadoval či mohl vyžadovat soukromí mezi jednotlivými pečovatelskými úkony, a žalovaný tak tyto chvíle trávil v předmětných prostorách, jeví se jako zcela legitimní, aby měl na domovních zvoncích své jméno a případní doručovatelé či jiné osoby se mohli spojit přímo s ním. Toto je pak zcela možné a pravděpodobné, aniž by žalovaný v předmětném domě a prostorách musel skutečně bydlet. Jinými slovy, nelze tvrdit, že by doručování pošty či jméno na domovních zvoncích bez dalšího prokazovalo bydlení žalovaného ve tvrzených prostorách, když tato tvrzení žalobkyně vyvrátili slyšení svědci. Svědek [příjmení] pak dále vyvrátil, že by měl žalovaný uzavřenu nájemní smlouvy k předmětnému prostoru, což žalovaný při ústním jednání též sám vyvrátil.

24. Závěrem soud konstatuje, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný ani v minulosti ani ke dni rozhodnutí v této věci v tvrzených prostorách nebydlel a nájemní smlouvu k předmětným prostorám uzavřenu neměl. Plyne tak nejen z občanského průkazu žalovaného vystaveného dne 28. 7. 2021, ale také ze zaslaných rozhodnutí Městské části [obec a číslo] o změně jména a příjmení žalovaného ze dne 9. 6. 2021 či ze svědectví [jméno] [příjmení]. Žalobkyni se současně nepodařilo prokázat opak.

25. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 246 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1 (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 684/2016), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 11. 2020, z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 6. 2021, z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 15. 7. 2021, z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 6. 10. 2021, z částky 1 500 Kč za prostudování spisu dle § 11 odst. 3 a. t., které svým významem odpovídá prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) a. t. ze dne 25. 10. 2019. Soud v tomto ohledu uvádí, že žaloba obsahovala řadu pro řízení významných příloh, díky čemuž lze považovat za účelný i úkon nahlížení do spisu vykonaný advokátkou, právní zástupkyní žalované (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18). Náhrada nákladů zastoupení advokátem dále sestává z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 15. 2. 2022 včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 600 Kč ve výši 2 646 Kč O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal důvod pro její prodloužení.