15 C 96/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Hněvkovskou ve věci žalobkyně: TECNOBLOCO CONSTRUCOES Jméno žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně , Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 1 450 980 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 450 980 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 450 980 Kč od 3. 5. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 1 450 980 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že na základě smluvního ujednání mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, , zadala dne 28. 4. 2017 společnost , Anonymizováno, ze svého bankovního účtu č. , č. účtu, , vedeného u žalované, příkaz k úhradě částky ve výši 54 000 EUR na bankovní účet č. , IBAN, vedený na jméno , adresa, Oren, přičemž splatnost měla nastat dne 2. 5. 2017. Dne 3. 5. 2017 podal pan , jméno FO, na Policii ČR trestní oznámení, ve kterém tvrdil, že se za něj, jakožto společníka a jednatele společnosti , Anonymizováno, , vydával neznámý pachatel, který́ měl u žalované zažádat o změnu přístupových údajů k internetovému bankovnictví náležejícímu k bankovnímu účtu č. , č. účtu, , vedenému u žalované pro společnost , Anonymizováno, . Dále pan , jméno FO, Policii ČR tvrdil, že žalovaná na žádost neznámého pachatele tyto údaje změnila, a pachatel provedl dne 2. 5. 2017 z předmětného bankovního účtu celkem 3 údajně neautorizované transakce, včetně předmětné transakce ve výši 54 000 EUR. Rovněž dne 3. 5. 2017, tedy den po splatnosti, se společnost , Anonymizováno, obrátila na žalovanou s tím, že se jedná o platbu neautorizovanou. Částka 54 000 EUR se do dispozice , adresa, ve smyslu shora uvedeného platebního příkazu nedostala, přičemž však tyto prostředky nebyly součástí zajišťovacích rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. Žalovaná tak dle žalobkyně učinila na základě zrušení či odvolání platebního příkazu ze strany společnosti , Anonymizováno, . Dle „Oznámení o lhůtách pro provádění platebního styku“ žalované, je přitom klient oprávněn odvolat platební příkaz zadaný́ prostřednictvím elektronického bankovnictví nejpozději 1 pracovní den před dnem splatnosti. Splatnost předmětné transakce však dle výpisu z internetového bankovnictví měla nastat dne 2. 5. 2017, přičemž převodce měl příkaz odvolat až dne 3. 5. 2017. Žalobkyně dále soudu sdělila, že usnesením ze dne 19. 9. 2017, č. j. 32 Nc 1216/2017-53, soud předběžným opatřením uložil žalované povinnost nenakládat s finančními prostředky na účtu č. , č. účtu, , vedeném u žalované, a to do výše 54 000 EUR. Ovšem i přes zákaz nakládat s finančními prostředky na účtu č. , č. účtu, vedeném u žalované, byl předmětný́ účet neznámou osobou zrušen, přičemž nejpozději při zrušení účtu musela tato osoba finanční prostředky na účtu se nacházející a dosahující minimálně částky 54 000 EUR převést či vybrat. Žalobkyně se proto po žalované domáhá částky 54 000 EUR, resp. částky 1 450 980 Kč, dle kurzu vyhlášeného ČNB ke dni 3. 5. 2017, který́ činil 26,87 Kč za EUR, a to z titulu náhrady škody.

2. Žalovaná ve svých replikách sdělila soudu, že shora citovaným předběžným opatřením nebyla žalované stanovena žádná povinnost. Dokonce ani nebylo žalované soudem doručováno, a žalovaná se tak o jeho existenci dozvěděla až z komunikace s právním zástupcem žalobkyně ze dne 6. 11. 2018. Navíc účet společnosti , Anonymizováno, byl, bez souvislosti a bez znalosti citovaného předběžného opatření, zrušen k 1. 11. 2017 na základě vypovědi žalované ze srpna 2017, tj. ještě před vydáním citovaného předběžného opatření. Žalovaná dále soudu sdělila, že předmětný příkaz k převodu z účtu zadala společnost , Anonymizováno, se splatností transakce 2. 5. 2017, uvedená částka odešla z účtu společnosti , Anonymizováno, na cílový́ účet. Dne 3. 5. 2017 se zástupce společnosti , Anonymizováno, dostavil na pobočku žalované a tento převod reklamoval a požadoval storno převodu a vrácení odchozí částky na účet. Žalované se v souladu s reklamací společnosti , Anonymizováno, podařilo částku převodu stornovat, respektive jí zajistit ještě před připsáním platby na účet příjemce v zahraničí a vrátit dne 15. 5. 2017 na účet, sníženou o transakční poplatky, vrácena byla částka ve výši 53 903,80 EUR. Společnost , Anonymizováno, byla o uvedeném vrácení platby informována dopisem žalované ze dne 16. 5. 2017. Žalovaná přitom upozornila, že pokud daný klient tvrdí (a v konkrétním případě takto tvrdil i u Policie ČR), že převod byl neoprávněný, a že platební příkaz k němu nezadal, převáděná částka má být klientovi vrácena (a nikoli vyplacena z vlastních prostředků žalované), když z logiky věci rovněž vyplývá, že tato částka nepatří zamyšlenému příjemci. V této souvislosti se žalovaná odkázala na plnění zákonem stanovené prevenční povinnosti, stejně jako na příslušná ustanovení zákona č. 21/1992, o bankách. Žalovaná má za to, že případná škoda žalobkyni nevznikla jednáním žalované, ale popřípadě jednáním společnosti , Anonymizováno, , která měla po vrácení finančních prostředků na účet v plném rozsahu možnost z těchto (či zcela jiných) finančních prostředků realizovat převod znovu.

3. Žalobkyně je ve své reakci na vyjádření žalované názoru, že právo odvolat příkaz v uvedených lhůtách příslušných ustanovení zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku svědčí jen tomu uživateli, který́ platební příkaz dává. Společnost , Anonymizováno, nemohla odvolat platební příkaz, který́ dle své reklamace nezadala, tj. platební transakci neautorizovala. Naopak, žalobkyně uvedla, že společnost , Anonymizováno, žalované oznámila neautorizovanou transakci a domáhala se toho, aby jí žalovaná vrátila stav účtu do stavu před odepsáním platby ve výši 54 000 EUR. Žalovaná byla v případě oznámení neautorizované platby povinna postupovat dle zákona o platebním styku, který́ mj. zakládá odpovědnost poskytovatele, tj. v projednávaném případě žalované banky, za umožnění neautorizované platební transakce. Žalované takto vznikla povinnost uvést platební účet, z něhož byla částka platební transakce odepsána, do stavu, v němž by byl, kdyby k tomuto odepsání nedošlo, a to ze svých vlastních prostředků. Žalovaná však dle žalobkyně jednala v rozporu se svými zákonnými povinnostmi, neboť na místo dorovnaní výše prostředků na účtu společnosti , Anonymizováno, na vrub vlastních prostředků, vrátila již odeslanou platbu ve výši 54 000 EUR, a to dokonce po dni splatnosti, přičemž takovou možnost zákon neupravuje. Tím, že žalovaná vrátila finanční prostředky (a vyhnula se tak své restituční povinnosti), došlo ke vzniku škody na straně žalobkyně. Závěrem žalobkyně uvedla, že i v případě, že by soud neshledal porušení zákona o platebním styku ze strany žalované, žalovaná se svým jednáním dopustila flagrantního porušení prevenční povinnosti stanovené v § 2900 (potažmo § 2901) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. I kdyby žalovaná vyhodnotila, že je platba neautorizovaná a společnosti , Anonymizováno, je nutno finanční prostředky z odeslaných plateb vrátit tou formou, jakou žalovaná zvolila (jakkoli není zřejmé, dle jakého zákonného ustanovení by tak měla žalovaná činit), měla tak provést s nejvyšší mírou obezřetnosti, tzn., žalovaná měla např. vrácené prostředky uložit na zvláštní účet a vyčkat předběžného opatření, neboť o návrhu na jeho vydání byla žalobkyně informována.

4. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Žalobkyně je právnickou osobou založenou a registrovanou ve , Anonymizováno, (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně včetně úředního překladu).

6. Smlouvou o smlouvě budoucí se společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále také jen jako „společnost , Anonymizováno, “), mj. zavázala žalobkyni zaplatit částku 54 000 EUR na účet č. , IBAN, vedený na jméno , adresa, Žalovaná není účastníkem této smlouvy, ani se o ní smlouva jiným způsobem nezmiňuje (zjištěno ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní v překladu do českého jazyka na č. l. 15-17 spisu).

7. Společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela dne 20. 4. 2017 se žalovanou smlouvu o běžném účtu. Za společnost , Anonymizováno, smlouvu uzavíral pan , jméno FO, – statutární zástupce (smlouva o běžném účtu ze dne 20. 4. 2017 na č. l. 84-85 spisu). Součástí této smlouvy pak byly všeobecné obchodní podmínky žalované. V části III bodu 20 VOP žalované se pak uvádí, že klient může odvolat platební příkaz nejpozději jeden pracovní den před splatností platebního příkazu. Dle bodu 22 je klient povinen oznámit , Anonymizováno, neautorizovanou nebo nesprávně provedenou platební transakci bez zbytečného odkladu poté, co se o ní dozvěděl, a to písemně na adresu , Anonymizováno, a/nebo osobně v pobočce , Anonymizováno, , nejpozději však do 13 měsíců ode dne odepsání peněžních prostředků z Klientova účtu. Dle bodu 28 téže části ČSOB vrátí Klientovi částku platební transakce v případě neautorizované nebo nesprávně provedené platební transakce neprodleně poté, co se o této skutečnosti dozví a zjistí oprávněnost požadavku Klienta. V části IX. VOP se pak uvádí, že odvolat (tj. změnit či zrušit) platební příkaz lze nejpozději jeden pracovní den před dnem splatnosti, a to buďto písemně na pobočce žalované (tehdy do 17:00 hod.) nebo elektronicky (do 20:00 hod.) (Obchodní podmínky pro účty a platební styk , Anonymizováno, na č. l. 109-124 spisu).

8. Z dokumentu pro klienty žalované nazvaného „Oznámení o lhůtách pro provádění platebního styku“ plyne, že zrušení či změna platebního příkazu je možná nejpozději jeden pracovní den před dnem splatnosti, a to buďto písemně na pobočce žalované (tehdy do 17:00 hod.) nebo elektronicky (do 20:00 hod.) ((prokázáno Oznámením o lhůtách pro provádění platebního styku na č. l. 25-27 spisu).

9. Na potvrzení o platebním příkazu ze dne 28. 4. 2017 se uvádí, že pan , jméno FO, dne 28. 4. 2017 dal žalované platební příkaz, aby z účtu č. , hodnota, byla zaslána částka 54 000 EUR na účet č. , IBAN, vedený na jméno , adresa, Oren se splatností 2. 5. 2017 ((prokázáno potvrzením o příkazu ze dne 28. 4. 2017, který měl být proveden 2. 5. 2017 na č. l. 35 spisu).

10. Dne 2. 5. 2017 odeslal pan , jméno FO, emailovou zprávu žalované, kde se odkazuje na telefonický kontakt s žalovanou téhož dne s tím, že se druhý den dostaví na pobočku žalované kvůli blokaci 3 převodů, které neprovedl s odkazem na podvodné jednání (prokázáno potvrzení o příkazu ze dne 28. 4. 2017, který měl být proveden 2. 5. 2017 na č. l. 35 spisu).

11. Při podání vysvětlení u Policie ČR dne 3. 5. 2017 pan , jméno FO, uvedl, že z účtu č. , č. účtu, vedeném u žalované došlo ke třem neoprávněným (neautorizovaným) transakcím, z nichž jednou byla předmětná transakce částky 54 000 EUR (zjištěno z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 3. 5. 2017 na č. l. 135-137 spisu).

12. Na druhé straně výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného u žalované za měsíc květen 2017 se uvádí, že došlo k vrácení platby učiněné na účet paní , adresa, , neboť se jednalo o podvodnou platbu. Vrácena byla částka 53 903,80 EUR. Příslušná zahraniční banka byla žalovanou požádána o vrácení platby ((prokázáno výpisem z účtu č. , č. účtu, za měsíc květen 2017 na č. l. 82 spisu).

13. V dopise ze dne 16. 5. 2017 banka informuje společnost , Anonymizováno, , že došlo k vrácení částky 54 000 EUR ponížené o poplatky zahraniční banky. Žalovaná zde uvádí, že reaguje na reklamaci pana , jméno FO, učiněnou dne 3. 5. 2017 osobně na pobočce žalované. Žalovaná v dopise dále uvedla, že zatím nemá prokázáno, že by se mělo jednat o neautorizované platební transakce a o vrácení prostředků rozhodne až na základě výsledku šetření orgánů činných v trestním řízení ((prokázáno dopisem žalované společnosti , právnická osoba, ze dne 16. 5. 2017 na č. l. 83 spisu).

14. Tehdejší právní zástupkyně žalobkyně se obrátila dne 30. 5. 2017 na žalovanou s tím, že žádá o zdůvodnění, proč došlo k zablokování předmětné částky 54 000 EUR na účtu vedeném na jméno , adresa, Oren. Právní zástupkyně dále požádala žalovanou o uvolnění těchto finančních prostředků a upozornila ji, že pakliže je žalovaná dá k dispozici odesílateli, finanční prostředky zcela nepochybně nenávratně zmizí (zjištěno z oznámení o hrozící škodě ze dne 30. 5. 2017 na č. l. 23 spisu a plné moci na č. l. 20 spisu).

15. Žalovaná ve své odpovědi právní zástupkyni žalobkyně uvedla, že požadované informace ji zákon neopravňuje sdělit a ve zbytku se odkázala na platnou právní úpravu a rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, jimiž se žalovaná řídí ((prokázáno odpovědí žalované ze dne 2. 6. 2017 na č. l. 24 spisu).

16. Výpovědí ze dne 9. 8. 2017 žalovaná vypověděla smlouvu o běžném účtu č. , č. účtu, vedeném na obchodní firmu společnosti Kingfirst ((prokázáno výpovědí smlouvy o účtu ze dne 9. 8. 2017 na č. l. 85 z druhé strany). Ke dni zrušení tohoto účtu, tj. 1. 11. 2017, se na něm nacházelo 75,59 EUR ((prokázáno výpisem z účtu za měsíc listopad 2017 na č. l. 86 spisu).

17. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 19. 9. 2017, č. j. 32 Nc 1216/2017-53, nařídil předběžné opatření, jímž společnosti , Anonymizováno, zakázal nakládat s peněžními prostředky na účtu č. , č. účtu, vedeným u žalované, a to do výše 54 000 EUR ((prokázáno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 9. 2017, č. j. 32 Nc 1216/2017-53, na č. l. 28 spisu).

18. V dopise adresovaném žalované ze dne 6. 11. 2018 žalobkyně mj. upozorňuje žalovanou na zákaz, jenž byl udělen společnosti , Anonymizováno, usnesením o předběžném opatření Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 9. 2017, č. j. 32 Nc 1216/2017-53, nakládat s prostředky do výše 54 000 EUR nacházejícími se na účtu č. , č. účtu, vedeném u žalované ((prokázáno žádostí o informaci ze dne 6. 11. 2018 na č. l. 87 spisu). Dopis pak byl žalované doručen 7. 11. 2018 ((prokázáno doručenkou na č. l. 89 spisu).

19. Žalovaná ve své odpovědi ze dne 12. 11. 2018 právní zástupkyni žalobkyně uvedla, že požadované informace ji zákon neopravňuje sdělit z důvodu existence bankovního tajemství (prokázáno odpovědí žalované na žádost o informaci ze dne 12. 11. 2018 na č. l. 30 spisu20. Z ostatních listinných důkazů (veřejný dokument o prodeji a nákupu pozemku, resp. český překlad na č. l. 11 z druhé strany až 13 spisu, potvrzení ze dne 12. 9. 2016 v překladu do českého jazyka na č. l. 14 spisu, smlouva o odborné spolupráci na č. l. 18-19 spisu, usnesení Policie ČR ze dne 26. 7. 2017, č. j. KRPA-161625-57/tč-2017-001174-1-fan, na č. l. 21 spisu, usnesení Policie ČR ze dne 26. 7. 2017, č. j. KRPA-161625-56/tč-2017-001174-1-fan, na č. l. 22 spisu, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 37 C 127/2017-34 na č. l. 31-32 spisu, sdělení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 2. 10. 2018 na č. l. 33 spisu, usnesení soudní exekutorky , tituly před jménem, , jméno FO, č. j. 091 EX 01964/19-014 na č. l. 34 spisu, informace o podání návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 14. 9. 2017 na č. l. 105 spisu, e-mailová korespondence mezi , jméno FO, a , jméno FO, na č. l. 106-108 spisu, výzva k vyřízení transakce – odeslání peněz z účtu , právnická osoba, ze dne 26. 7. 2017 na č. l. 125 spisu, úřední překlad listiny na č. l. 134 a 138 spisu tlumočníkem na č. l. 165-166 spisu) soud nezjistil žádné skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci.

21. Soud v této souvislosti dále konstatuje, že v českém právním řádu (jakož i v mezinárodních smlouvách, jež jsou jeho součástí) není výslovně zakotvena možnost účastníků obracet se na soudy v České republice v písemném styku (tj. činit písemná podání, podávat návrhy procesní či věcné) v cizím jazyce, jakož ani povinnost soudů v občanském soudním řízení takové písemnosti v cizím jazyce přijímat, či dokonce je bez dalšího nechávat úředně překládat do jazyka českého, ať už pro potřeby soudu či jiných účastníků. Taková práva nevyplývají z pozitivní právní úpravy, nejsou garantována ani na úrovni práva na soudní ochranu a spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a 37 odst. 3, 4 Listiny základních práv a svobod a nejsou podřaditelná ani pod právo jednat ve své mateřštině a právo na ustanovení tlumočníka ve smyslu § 18 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 91 Co 308/2015). Byť Ústavní soud České republiky dovozuje, že zákonná úprava může v tomto směru standard spravedlivého procesu rozšířit, zatím se tak nestalo (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. Pl. ÚS - st. 20/05). Je-li účastník soudem k opatření překladu vyzván (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Azs 156/2005-47) a překlad nedoloží, nemusí soud k danému důkaznímu prostředku přihlížet. Účastníkům tak lze, zejména s ohledem na procesní ekonomii, do budoucna doporučit, aby soudu předkládali veškeré důkazní prostředky již přeložené do českého jazyka. V daném případě účastníci listiny, na jejichž provedení trvali, nakonec soudu přeložené do českého jazyka doložili.

22. Všechny v řízení provedené důkazy soud zhodnotil postupem dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že jsou plně věrohodné, nikterak si neodporují, naopak se navzájem doplňují a dohromady přesvědčivě vytváří ucelený obraz skutkového stavu. Dalšími důkazy řízení doplňováno nebylo, neboť skutkový stav je v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí prokázán s dostatečnou mírou jistoty.

23. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Klient žalované, společnost , právnická osoba, , dne 28. 4. 2017 zadala žalované platební příkaz, aby z účtu č. , č. účtu, byla zaslána částka 54 000 EUR na účet č. , IBAN, vedený na jméno , adresa, , a to se splatností dne 2. 5. 2017. Dne 2. 5. 2017 jednatel společnosti , Anonymizováno, , pan , jméno FO, , komunikoval telefonicky a následně e-mailem s žalovanou a informoval jí, že se dostaví následující den na pobočku žalované z důvodu blokace tří transakcí, které nezadal. Dne 3. 5. 2017 se dostavil do pobočky žalované a reklamoval shora uvedený převod a požádal o vrácení převedené částky 54 000 EUR zpět na účet č. , č. účtu, s tvrzením, že pokyn k převodu nezadal, a jednalo se tak o neautorizovanou transakci. Žalovaná požádala příslušnou zahraniční banku o vrácení platby. Následně tak došlo k vrácení předmětné platby (ponížené o poplatky zahraniční banky), přičemž jako důvod je ve výpisu z účtu č. , č. účtu, uvedena podvodná platba. Společnost , Anonymizováno, byla o uvedeném vrácení platby informována dopisem žalované ze dne 16. 5. 2017. Výpovědí ze dne 9. 8. 2017 žalovaná vypověděla smlouvu o běžném účtu č. , č. účtu, , přičemž ke dni 1. 11. 2017, tj. ke dni zrušení tohoto účtu, se zde nacházelo 75,59 EUR. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 19. 9. 2017, č. j. 32 Nc 1216/2017-53, nařídil předběžné opatření, jímž společnosti , Anonymizováno, zakázal nakládat s peněžními prostředky na účtu č. , č. účtu, vedeného u žalované, a to do výše 54 000 EUR. Dopisem tehdejší právní zástupkyně žalobkyně, doručeným žalované dne 7. 11. 2018, byla žalovaná poprvé informována o existenci nařízení tohoto předběžného opatření a jeho účincích.

24. Podle § 2 odst. 3 písm. a) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění účinném do 12. 1. 2018 (dále jen zákon o platebním styku), se plátcem rozumí uživatel, z jehož platebního účtu mají být odepsány peněžní prostředky k provedení platební transakce nebo který dává k dispozici peněžní prostředky k provedení platební transakce. Dle § 1 písm. c) zákona o platebním styku se pak zkratka „poskytovatel“ používá pro poskytovatele platebních služeb.

25. Podle § 115 odst. 1 zákona o platebním styku, jestliže byla provedena neautorizovaná platební transakce, poskytovatel plátce neprodleně po té, co mu plátce neautorizovanou platební transakci oznámil, uvede platební účet, z něhož byla částka platební transakce odepsána, do stavu, v němž by byl, kdyby k tomuto odepsání nedošlo (písm. a)), vrátí částku platební transakce, včetně zaplacené úplaty a ušlých úroků, plátci, jestliže postup podle písmene a) nepřipadá v úvahu (písm. b)).

26. Dle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

27. Podle § 2901 o. z., vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami. Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit.

28. Podle § 12 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o bankách“), banka nebo pobočka banky z jiného než členského státu je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejích vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky. Podle odst. 3 citované právní úpravy vykonává banka nebo pobočka banky z jiného než členského státu svou činnost s odbornou péčí […].

29. V daném případě má soud po zjištění skutkového stavu a zhodnocení důkazů za to, že žalovaná vrácením platby neporušila žádnou ze svých povinností, kdy předcházela vzniku újmy svého klienta, společnosti , Anonymizováno, . Vzhledem k tomu, že předmětnou platbu v době nahlášení neautorizované platby stále bylo možné vrátit, je zcela na místě, že žalovaná tak v souladu s požadavkem odborné péče při spravování svěřených finančních prostředků svých klientů, stejně jako obecnou prevenční povinností poskytovatelů platebních služeb, učinila.

30. Žalobkyně ve zkoumané věci nebyla plátcem ve smyslu shora citovaného § 2 odst. 3 písm. a) zákona o platebním styku. Klíčovou otázkou v posuzované věci proto bylo, zda nedošlo k případnému protiprávnímu jednání žalované spočívajícímu v pochybení ve vyhodnocení úmyslů jejího klienta-plátce, společnosti , Anonymizováno, , a současně zda existuje příčinná souvislost mezi případným pochybením (protiprávním jednáním) žalované a újmou vzniklou žalobkyni. Takto by mohl být konstituován nárok žalobkyně na náhradu vzniklé újmy dle obecných ustanovení občanského zákoníku. Evropská komise zdůraznila, že při postupu banky reflektovaném v českém právním řádu (výše citovaným) § 115 zákona o platebním styku je třeba hledat spravedlivou rovnováhu mezi zájmem plátce na urychleném zjednání nápravy a zájmem poskytovatele na minimalizaci rizika podvodného jednání ze strany plátce. Tato rovnováha se pak promítá do požadavku tzv. předběžného posouzení nároku plátce. Pokud poskytovatel platebních služeb na základě předběžného posouzení nároku plátce může vyloučit, že plátce jedná podvodně, má splnit restituční povinnost okamžitě. Naopak v případě vysokého stupně podezření na podvodné jednání plátce může poskytovatel odložit splnění restituční povinnosti do doby, která je přiměřená vzhledem k nutnosti provést další nezbytná šetření. Přiměřenost doby šetření je třeba posuzovat s ohledem na okolnosti jednotlivého případu. V mezních případech, kdy na základě předběžného posouzení nelze učinit závěr ani o vysokém stupni pravděpodobnosti podvodného jednání plátce, ani nelze podvodné jednání plátce vyloučit, má poskytovatel rovněž splnit restituční povinnost okamžitě s tím, že následně mu samozřejmě vzniká právo na vrácení restituované částky z titulu bezdůvodného obohacení, jestliže se ukáže, že poskytovatel za neautorizovanou platební transakci ve skutečnosti neodpovídá (srov. Evropská komise, Q 223, 8. 6. 2009 a dále BERAN, Jiří. § 115 [Rozsah a obsah odpovědnosti]. In: BERAN, Jiří, DOLEŽALOVÁ, Daniela, STRNADEL, Dalibor, ŠTĚPÁNOVÁ, Alice. Zákon o platebním styku. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 550, citováno rovněž žalobkyní).

31. Soud se proto rozhodl aplikovat kritérium předběžného posouzení nároku plátce také na předmětnou věc (byť zde k samotnému plnění na základě restituční povinnosti nedošlo) a zabýval se tím, zda bylo v možnostech žalované předvídat podvodné jednání společnosti , Anonymizováno, . V daném případě učinit takovéto závěry v možnostech žalované nebylo a být nemohlo. Je tomu tak zejména proto, že dostaví-li se na pobočku žalované její klient, který jí ještě předem telefonicky a emailem upozorní, co se stalo a následně reklamuje neautorizovanou transakci, žalovaná banka nemůže bez dalšího podezřívat svého klienta z podvodu a nečinit kroky v zájmu ochrany finančních prostředků svěřených jí jejím klientem. Žalobkyně v předmětném řízení namítala, že žalovaná musela vědět, že úmysly společnosti , Anonymizováno, jsou nekalé, ovšem z předložených důkazů takovýto závěr žádným způsobem nevyplývá. Nebylo prokázáno, že by žalované byly či měly být známy jakékoli skutečnosti (ať už z transakční či jiné historie společnosti , Anonymizováno, u žalované), jež by odůvodňovaly případné podezření této společnosti z chystaného podvodu na daném příjemci předmětných finančních prostředků. Žalované ani nemohla být známa související smluvní ujednání mezi žalobkyní a společností , Anonymizováno, , na jejichž základě měla být částka 54 000 EUR z účtu společnosti , Anonymizováno, odeslána. Za této situace pak ani nelze po žalované rozumně požadovat, aby vyčkávala na závěry vyšetřování orgánů činných v trestním řízení, neboť jakmile by částka 54 000 EUR dorazila do dispozice vlastníka (vlastnice) zahraničního účtu, nebylo by již možné odchozí finanční prostředky společnosti , Anonymizováno, , tj. klientovi žalované, úspěšně navrátit. Soud na tomto místě opakuje, že vrácení či zrušení platby, je-li ještě v daný okamžik možné, je zcela adekvátním a důvodným řešením vzniklé situace, vezme-li se v úvahu, že pokud by banky této možnosti nevyužívaly, nastupovala by okamžitě jejich restituční povinnost dle citované právní úpravy. Žalovaná tak zrušila a vrátila platbu na účet jejího klienta, společnosti , Anonymizováno, , což lze považovat za logický, rozumný a v bankovnictví zcela běžný postup. Ad absurdum by logika užitá žalobkyní (tj. že vrácením platby za shora popsaných podmínek může potenciálnímu příjemci, popřípadě třetí osobě, vzniknout újma, za níž odpovídá banka) mohla vést k závěru, že banka (poskytovatel platebních služeb) za vzniklou újmu odpovídá také v případě, kdy daná smluvní strana úmyslně poruší smlouvu, jíž je vázána, a vůbec příkaz k platbě nedá, byť jej bance dát měla. Jak již bylo výše uvedeno, společnost , Anonymizováno, mohla kdykoli učinit nový platební příkaz a to, že tak úmyslně neučinila, nemůže být na újmu žalované, která o podvodných záměrech svého klienta nemohla v daný okamžik vědět.

32. Podobně nelze po žalované požadovat, aby takto navrácené finanční prostředky schraňovala na zvláštním účtu či je jiným způsobem pozdržovala, neboť by tímto způsobem de facto tyto finanční prostředky svému klientovi (byť dočasně) odebírala bez právního titulu a zamezila by mu s nimi volně disponovat, aniž by k tomu měla v daný okamžik jakýkoli důvod.

33. Ve věci výše specifikovaného předběžného opatření pak soud uvádí, že disponovat s finančními prostředky do výše 54 000 EUR bylo zakázáno společnosti , Anonymizováno, , naopak žalované toto usnesení žádné povinnosti neukládalo. Usnesení o nařízení předběžného opatření rovněž bylo doručováno pouze , Anonymizováno, u žalované byl již dokonce zrušen.

34. V obecné rovině tento soud dále konstatuje, že žalovaná ani jiné banky nejsou založeny a neexistují proto, aby zajišťovaly a staraly se o plnění závazků uzavřených mezi osobami soukromého práva. K takovému účelu slouží v poslední instanci soudy, na něž se žalobkyně také v souvislosti s neplněním smluvních závazků ze strany společnosti , Anonymizováno, obrátila. Jak správně podotkla žalovaná, společnosti , Anonymizováno, nic nebránilo v tom, aby smluvenou částku žalobkyni odeslala znovu a fakt, že tato společnost tak učinit nechtěla, nemůže vést ke vzniku odpovědnosti žalované za újmu, jíž společnost , Anonymizováno, (a tedy nikoli žalovaná) žalobkyni způsobila. Soud dále podotýká, že v případě stornování neautorizované platby nelze aplikovat VOP žalované a jejich ustanovení o běžném režimu zrušení či změny autorizované platby (zde tedy zejména podmínky o lhůtách pro stornování platby), která se nevztahují na případy potenciálního zneužití účtu klienta.

35. Lze tak shrnout, že soud nepovažuje jednání žalované za protiprávní, čímž je také dále vyloučena možnost přičítat žalované odpovědnost za vzniklou škodu na straně žalobkyně podle § 2900 a násl. o. z. Předběžné posouzení nároku plátce ve smyslu shora uváděné metodiky Evropské komise proběhlo zcela standardním způsobem a žalovaná nijak nevybočila ze svých zákonných mantinelů, když zcela legitimně jednala v zájmu svého klienta. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

36. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 700 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 2 700 Kč představující 300 Kč za každý z devíti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (písemné podání ze dne 25. 6. 2020, 24. 2. 2021 a 17. 10. 2021, příprava na ústní jednání konaná dne 26. 1. 2021, 19. 5. 2021 a 19. 10. 2021 a účast na uváděných třech ústních jednání).