16 C 116/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu jako samosoudkyní Mgr. Klárou Hronovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 118 630 Kč,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 118 630 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení ve výši 63 537,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 22.2.2022 domáhala po žalované zaplacení částky 118 630 Kč s tím, že na základě nájemní smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 1.7.2008 byla žalovaná nájemcem objektu č.p. , Anonymizováno, , na pozemku č. parc. , Anonymizováno, , adrese , právnická osoba, , k.ú. , adresa, . Na úhradách zákonného úroku z prodlení za pozdní úhradu nájemného za období od 1.7.2018 do 11.2.2019 dluží žalovaná žalobkyni částku ve výši 10 109 Kč. Na úhradách smluvního poplatku z prodlení podle čl. V odst. 4 nájemní smlouvy za pozdní úhradu nájemného za období od 1.7.2018 do 11.2.2019 dluží žalovaný žalobkyni částku ve výši 108 521 Kč. Žalovaná byla k úhradě dluhu v celkové výši 118 630 Kč marně vyzvána dopisem - výzvou č.j. , Anonymizováno, - ze dne 7.1.2022.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu s tím, že k pozdější úhradě nájemného došlo na základě dohody se žalobkyní, byť neformální, dle které bylo žalované umožněno zaplatit nájemné až po rozhodnutí o žádosti o snížení nájemného. Za této situace dle žalované nelze požadovat úrok z prodlení ani poplatek z prodlení, resp. takový požadavek je dle žalované v rozporu s dobrými mravy. Pro případ, že by se jednalo o nárok, byť jen částečně důvodný, vznesla žalovaná námitku promlčení takového nároku.

3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, předloženými účastníky řízení, příp. vyžádanými soudem. Žádné další návrhy na doplnění dokazování nebyly účastníky vzneseny a ani soud neshledal potřebu dalšího dokazování.

4. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána žalobkyní důvodně. Z provedeného dokazování má soud poté za prokázaný následující skutkový stav:

5. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně je oprávněna hospodařit s následující nemovitostí v majetku hlavního města Prahy: objekt č.p. , Anonymizováno, , na pozemku č. parc. , Anonymizováno, , adrese , právnická osoba, , k.ú. , adresa, . Žalobkyně jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce uzavřely dne 1.7.2008 Nájemní smlouvu, na základě které byly dány žalované do pronájmu nemovitosti - objekt č.p. , Anonymizováno, , na pozemku č. parc. , Anonymizováno, , adrese , právnická osoba, , k.ú. , adresa, ; smlouva byla uzavřena na dobu určitou, 20 let, s účinností od 1.1.2008. V rámci čl. V. Nájemní smlouvy bylo ujednáno roční nájemné ve výši 191 136 Kč, splatné ročně, vždy do 30. dne šestého měsíce příslušného kalendářního roku. Pro případ prodlení s kteroukoliv splátkou nájemného se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni poplatek z prodlení ve výši 0,25 % z dlužné částky denně (čl. V.

4. Nájemní smlouvy). Uvedené skutečnosti má soud za prokázané Nájemní smlouvou ze dne 1.7.2008 ve spojení s přílohami k této Smlouvě. Mezi účastníky není sporu o tom, že nájemné za rok 2018, splatné ke dni 30.6.2018, a činící s ohledem na inflaci částku 195 914 Kč, bylo žalovanou žalobkyni zaplaceno takto: dne 6.2.2019 částka 100 000 Kč, dne 7.2.2019 částka 92 000 Kč a dne 11.2.2019 částka 3 914 Kč. S ohledem na tuto pozdní úhradu proto žalobkyně vyčíslila žalované smluvní pokutu ve výši 108 521,41 Kč a zákonný úrok z prodlení s touto úhradou ve výši 10 108,84 Kč; uvedená skutečnost je zřejmá z rozpisu úhrad nájemného pro , právnická osoba, za rok 2018. Mezi účastníky není sporováno, že částka v celkové výši zažalované částky doposavad žalovanou žalobkyni zaplacena nebyla.

6. Mezi účastníky byl v období od 22.7.2019 do 5.9.2022 veden u zdejšího soudu spor o vyklizení pronajaté nemovitosti na základě nájemní smlouvy ze dne 1.7.2008, a to pod sp.zn. , spisová značka, . Z obsahu spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp.zn. , spisová značka, bylo především zjištěno, že rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 4.4.2022, č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 5.9.2022, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně Městská část Praha 5 domáhala po žalované , právnická osoba, vyklizení budovy č. p. , Anonymizováno, , č. o. , Anonymizováno, , na adrese , právnická osoba, , , adresa, , která je součástí pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, , obec , adresa, , katastrální území , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, , a žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 246 Kč. V rámci odůvodnění tohoto rozsudku soud mimo jiné poukázal na tu skutečnost, že mezi stranami probíhala jednání o snížení výše nájemného, a to již od roku 2017, kdy o jeho snížení žalovaná požádala s ohledem na značné investice vložené žalovanou do předmětné nemovitosti, a v této souvislosti dále na existenci ústní dohody, dle které po dobu jednání o novém nájemním vztahu nebo jeho adekvátní úpravě neměla žalovaná činit žádné úkony včetně placení nájemného. Obvodní soud pro Prahu 5 ve svém rozsudku ze dne 4.4.2022, č.j. , spisová značka, , k této otázce výslovně uvedl „…Soud tedy považuje vyčkávání žalované na rozhodnutí žalobkyně za zcela legitimní, navíc za situace existence dohody se zastupitelem žalované o nehrazení nájemného do doby rozhodnutí o jeho výši. I kdyby nebyly dodrženy interní postupy žalobkyně ke schválení takové dohody, nemůže to jít k tíži žalované jako třetí osoby, která byla v dobré víře ohledně informací, které obdržela…“ (odst. 38. označeného rozsudku), dále s tím, že „…Žalovaná je nadto nezisková organizace, která se zabývá výlučně veřejně prospěšnou činností, i v předmětné nájemní smlouvě je jako předmět nájmu uvedeno „k obecně prospěšným účelům – ochrana přírody, ekologická výchova a podpora občanské společnosti formou činnosti spolků a sdružení. Podmínkou uzavření nájemní smlouvy bylo provedení generální rekonstrukce nemovitosti, jak plyne ze sdělení Obvodního zastupitelstva Prahy 5 ze dne 28. 7. 1993 i ze smlouvy o uzavření budoucí nájemní smlouvy ze dne 6. 1. 1994. V nájemní smlouvě jsou zohledněny a na nájemné započteny náklady, které žalovaná do rekonstrukce již vložila, nikoli náklady, které žalovaná do požadované generální rekonstrukce teprve vloží a které žalovaná v řízení precizně vyčíslila. Žalovaná se započtení či zohlednění těchto nákladů ve vztahu k požadovanému nájemnému opakovaně snažila, avšak bezúspěšně. Od 11. 6. 2018 žalovaná nadto sdílí předmětnou nemovitosti s , adresa, zřízeným žalobkyní, což je další důvod, proč oprávněně mohla očekávat dohodu o změně výše nájemného s žalobkyní. K prodlení s úhradou nájemného tak na straně žalované nedošlo z důvodu nerespektování smluvních ujednání, nýbrž pouze z důvodu očekávání rozhodnutí žalobkyně, které bylo učiněno až po dvou letech. Žalovaná v otázce nájemného či obecně nájmu předmětné nemovitosti rozhodně nebyla nečinná, na dané téma proběhlo několik jednání, jak plyne z provedeného dokazování. Naopak jednání žalobkyně, která oznámila žalované rozhodnutí o zamítnutí žádosti úpravy výše nájemného až po splatnosti nájmu a ihned poté odstoupila od smlouvy se žalovanou, a to i přesto, že nájemné bylo ze strany žalované uhrazeno neprodleně po obdržení rozhodnutí žalobkyně, je třeba považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy…“ (odst. 39. označeného rozsudku), či konečně „…Kromě uvedeného po celou dobu trvání prodlení s uhrazením výše nájemného nebyla žalované zaslána jakákoli upomínka k jeho úhradě, a to i přesto, že podle svědecké výpovědi svědka , jméno FO, se jednalo o běžnou praxi upomínky zasílat. I tento fakt podporuje závěr soudu o tom, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o dočasném nehrazení nájemného do rozhodnutí žalobkyně o žádosti žalované o jeho výši, o to spíše, že ohledně úhrady nájemného za předchozí období byl postup stejný, tedy žalovaná požádala o snížení nájemného, toto bylo zamítnuto, následně žalovaná nájemného uhradila, tj. žalovaná oprávněně usoudila, že se jedná o běžný postup mezi účastníky….“ (odst. 40. označeného rozsudku). Obvodní soud pro Prahu 5 ve svém rozsudku ze dne 4.4.2022, č.j. , spisová značka, , poté uzavřel, že nájem nebyl ze strany žalobkyně platně ukončen s ohledem na rozpor tohoto úkonu s dobrými mravy, a žalovaná tedy nadále užívá nemovitosti po právu; z těchto důvodů proto přistoupil k zamítnutí žaloby. Žalobkyně podala proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4.4.2022, č.j. , spisová značka, , včasné odvolání, Městský soud v Praze však svým rozsudkem ze dne 9.8.2022, č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 5.9.2022, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že „…má za prokázané, že v daném případě s ohledem na žádost žalovaného o snížení nájemného za rok 2018 bylo ze strany některého ze zástupců žalobkyně žalovanému neformálně sděleno, že do doby vyřešení jeho žádosti o snížení nájemného, nemusí být nájemné placeno. Odvolací soud zcela ve shodě s žalobkyní nemá žádné pochyby o tom, že tuto „neformální dohodu“ nelze považovat za dohodu platnou. Odvolací soud si je plně vědom, jakým způsobem je tvořena vůle žalobkyně (viz žalobkyní zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3328/2014) a že v tomto směru nemůže uvedená dohoda obstát. Nicméně tuto „neformální dohodu“ je třeba vzít v potaz při zvážení, zda právní jednání žalobkyně spočívající v odstoupení od Smlouvy (ne)bylo právě s ohledem na tuto i další okolnosti projednávaného případu rozporné s dobrými mravy…“ (odst. 15. označeného rozsudku Městského soudu v Praze), dále s tím, že „…Soud prvního stupně však postupoval správně, když úkon žalobkyně spočívající v odstoupení od Smlouvy zhodnotil v celém kontextu situace, přičemž dospěl k závěru, že tento úkon je třeba shledat absolutně neplatným pro jeho rozpor s dobrými mravy. S tímto závěrem se odvolací soud plně ztotožňuje…“ (odst. 17. označeného rozsudku Městského soudu v Praze), když dospěl k závěru, dle kterého „…Za situace, kdy mezi účastníky došlo k „neformální dohodě“ podle které žalovaný nemusel platit nájemné za rok 2018 do doby, než bude rozhodnuto o jeho žádosti o snížení nájemného a při zohlednění dalších okolností, ze kterých se podává, že vztahy mezi účastníky byly do značné míry neformální a takto fungovaly až do roku 2018 (zejm. dřívější neformální jednání o odložení splatnosti nájemného za rok 2015 v souvislosti s žádostí o jeho snížení), je odstoupení žalobkyně od Smlouvy k 7.3.2019, poté, co z její strany nebylo vyhověno žádosti žalovaného o snížení nájemného (žalovanému oznámeno v lednu 2019), kdy žalovaný po oznámení zamítnutí jeho žádosti dlužné nájemné za rok 2018 platí v únoru 2019, zcela jistě v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z., a tedy absolutně neplatné. Nájemní vztah založený Smlouvou ze dne 1.7.2008 trvá a nárok žalobkyně na vyklizení nemovitosti podle § 1040 odst. 1 o.z. dán není.“ …“ (odst. 18. označeného rozsudku Městského soudu v Praze). Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9.8.2022, č.j. , spisová značka, , bylo poté odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12.4.2023, č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 21.4.2023. Z provedených důkazů v rámci spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 (listinné důkazy a výpovědi svědků čtené při jednání zdejšího soudu dne 30.7.2019) bylo zjištěno dále následující: 1) pronajaté prostory byly na základě Smlouvy o bezplatném užívání prostor ze dne 11.6.2018 zčásti užívány i , adresa, , a to především za účelem činnosti související s ochranou přírody a společenskými a charitativními akcemi (prokázáno Smlouvou o bezplatném užívání prostor ze dne 11.6.2018); 2) žalobkyně a žalovaná pořádaly společné aktivity – výstavy, přednášky, akce a tematické vycházky v dané lokalitě, a to i v roce 2018 (prokázáno informačními plánky a plakátky a přehledy těchto činností v rámci); 3) mezi účastníky probíhala jednání stran žádosti žalované o snížení nájemného ze dne 2.1.2017, dále ohledně užívání objektu (prokázáno dopisem ze dne 2.1.2017 a výpověďmi svědků , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ); 4) v rámci těchto jednání bylo žalované ze strany některého ze zástupců žalobkyně ústně sděleno, že do doby vyřízení žádosti o snížení nájemného nemá ze strany žalované docházet k žádným úkonům, a to ani co se týče hrazení nájemného (prokázáno výpovědí svědka , tituly před jménem, , jméno FO, ve spojení s naprostou pasivitou žalobkyně co do případných upomínek k úhradě nájemného ze strany žalobkyně po celou dobu až po samotné zamítnutí žádosti žalované o snížení nájemného; byť ostatní svědci slyšení v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. , spisová značka, existenci takové dohody nepotvrdili, soud neměl žádného důvodu nevěřit výpovědi svědka , jméno FO, v tomto směru, když navíc z výpovědí všech svědků je zřejmé, že tito nebyli na schůzkách účastníků přítomni vždy, příp. po celou dobu jejich trvání; ohledně naprosté pasivity žalobkyně co do upomínání žalované k úhradě soud poukazuje i na dopis právního zástupce žalované ze dne 29.10.2019, kdy tento v reakci žalované na výzvu k zaplacení částky ve výši 118 630,25 Kč výslovně uvedl: „Nájemce s městskou částí aktivně jednal o výši nájemného, resp. novém uspořádání rozsahu užívání nebytových prostor a s tím spojeným upravením výše nájemného, a pokud tedy městská část trvala na tom, aby nájemce zaplatil nájemné ještě před dosažením dohody o jeho výši, mohla a měla městská část nájemce na to upozornit nebo o jeho žádosti rozhodnout dříve.“). Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobkyně žádost žalované o snížení nájemného zamítla na zasedání Rady Městské části Praha 5 dne , datum, , o čemž byla žalovaná informována dopisem žalobkyně doručeným v prvé polovině ledna 2019.

7. Z protokolu z jednání Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci pod sp.zn. , spisová značka, konaného dne 3.2.2021 soud poté zjistil, že v dané věci (řízení o vyklizení domu) byl soudem proveden pokus o smírné vyřešení věci. Žalovaná v této souvislosti uvedla, že má zájem ve věci mimosoudně jednat a navrhla se souhlasem žalobkyně zaslání návrhu dohody. Jak má soud za prokázané z dopisu žalované ze dne 1.3.2021 ve spojení s detailem odeslané zprávy ze dne 3.3.2021, žalovaná zaslala následně žalobkyni návrh na smírné řešení sporu o užívání „, Anonymizováno, “ v , Anonymizováno, ; z daného podání je zcela zřejmé, že návrh se týkal pouze otázky užívání dané nemovitosti, nikoli sporné úhrady řešené v rámci tohoto řízení. Z dopisu žalobkyně ze dne 31.5.2021 poté vyplývá, že tato sdělila žalované, že za účelem smírného vyřešení věci je třeba vyřešit i další potenciálně sporné záležitosti, mimo jiné s tím, že žalovaná byla vyzvána k úhradě závazků v celkové výši 219 847,81 Kč zahrnující předchozí neuhrazené závazky a nově i částku bezdůvodného obohacení za užívání budovy v období od 1.1.2021 do 10.6.2021, přičemž úhrada této částky, případně její uznání a dohoda o jejím splátkovém uhrazení je dle žalobkyně základním předpokladem smírného vyřešení celé věci. Jak je zřejmé z dopisu žalované ze dne 30.6.2021 ve spojení s průvodkou elektronického podání ze dne 12.7.2021, žalovaná požádala žalobkyni prominutí částky smluvní pokuty a úroku z prodlení, a to s tím, že k opožděné úhradě nájemného za rok 2018 došlo z důvodu že žalovaná čekala o odpověď na svou žádost o snížení nájemného. Žalobkyně rozhodla dne 6.12.2021, že neschvaluje prominutí příslušenství pohledávek (zákonný úrok z prodlení/smluvní pokuta/poplatek z prodlení) nájemci nebytových prostor (budovy) , právnická osoba, , jehož dluh k 13.10.2021 činí: dluh z úroku z prodlení 10 108,84 Kč a dluh ze smluvní pokuty 108 521,41 Kč; uvedená skutečnost byla prokázána zápisem z 54. schůze Rady městské části Praha 5 konané dne , datum, , číslo usnesení , Anonymizováno, . Z dopisu žalobkyně ze dne 7.1.2022 ve spojení s doručenkou ze dne 11.1.2022 vyplývá, že žalovaná byla tímto dopisem vyrozuměna, že její žádost o prominutí příslušenství pohledávky, tj. zákonného úroku z prodlení a poplatku z prodlení nebyla na základě usnesení Rady městské části Praha 5 č. , Anonymizováno, ze dne 6.12.2021 schválena.

8. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, jak již bylo uvedeno výše, že žaloba nebyla podána žalobkyní důvodně.

9. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč.zák.“) a zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, (dále jen „zákon č. 116/1990 Sb.“) byly zrušeny zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), který nabyl účinnosti dne 1.1.2014. Podle ustanovení § 3074 odst. 1 věta prvá o.z. nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na uvedené ustanovení soud při posouzení vzniku nájemního vztahu a práv a povinností v této souvislosti sjednaných postupoval dle dosavadních právních předpisů, tj. dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, popř. podle zák. č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, a co do posouzení práv a povinností vzniklých po účinnosti nového občanského zákoníku podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

10. Podle ustanovení § 3 zákona č. 116/1990 Sb. nájem vzniká na základě písemné nájemní smlouvy, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné nebytový prostor do užívání. Nájemní smlouva musí obsahovat předmět a účel nájmu, výši nájemného a úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru nebo způsob jejich určení, a nejde-li o nájem na dobu neurčitou, dobu, na kterou se nájem uzavírá. Jde-li o nájem sjednaný k účelu podnikání, musí nájemní smlouva obsahovat také údaj o předmětu podnikání v provozovně umístěné v pronajatém nebytovém prostoru.

11. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 116/1990 Sb. není-li výše nájemného nebo úhrada za podnájem upravena obecně závazným právním předpisem, stanoví se dohodou. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení není-li dohodnuto jinak, nájemné spolu s úhradou za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru se platí v měsíčních splátkách předem vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního měsíce.

12. Podle ustanovení § 544 odst. 1 obč.zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

13. Podle ustanovení § 513 o.z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

14. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

16. Podle ustanovení § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

17. Podle ustanovení § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

18. Podle ustanovení § 610 odst. 1 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

19. Podle ustanovení § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 označeného ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

20. Podle ustanovení § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

21. Podle ustanovení § 647 o.z. v případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží.

22. Žalobkyně jako pronajímatelka, mající právo hospodaření k předmětným nemovitostem, a žalovaná jako nájemce, uzavřely dne 1.7.2008 nájemní smlouvu o nájmu výše specifikované nemovitosti v katastrálním území , adresa, , a to v souladu s ustanovením § 3 odst. 1 zák. č. 116/1990 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření této smlouvy. V rámci této Smlouvy si smluvní strany sjednaly výši nájemného, které se žalovaná zavázala žalobkyni hradit se splatností 1x ročně, vždy do 30. dne šestého měsíce příslušného kalendářního roku. Zároveň bylo sjednáno (čl. V.

4. Nájemní smlouvy), že pro případ prodlení s kteroukoli splátkou nájemného se žalovaná jakožto nájemce zavazuje zaplatit žalobkyni jakožto pronajímateli poplatek z prodlení ve výši 0,25 % z dlužné částky denně. Byť charakter této sankce může vyznívat neurčitě, soud nakonec ve shodě s žalobkyní, po zvážení veškerých aspektů dané věci, dospěl k závěru, že tímto způsobem byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta v uvedené výši ve smyslu ustanovení § 544 obč.zák. Soud v této souvislosti zejména zohlednil tu skutečnost, že příslušenství, které mohla žalovaná v době uzavření smlouvy po žalované požadovat, nikdy nemohlo míti podobu poplatku z prodlení, neboť toto příslušenství nebylo možné požadovat v případě prodlení s úhradou nájemného u nebytového prostoru, kde mohl být vznesen vždy a pouze požadavek na úhradu zákonného úroku z prodlení (dle ustanovení § 697 obč.zák. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. příslušenství ve formě poplatku z prodlení náleželo věřiteli v době účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, vždy jen v případě prodlení s úhradou nájemného nebo úhradou za plnění, poskytovaná s užíváním bytu). Skutečnost, že tato sankce je svým charakterem smluvní pokutou, vyplývá i z rozhodnutí Rady MČ Praha 5 ze dne , datum, , kdy je tento požadavek takto výslovně označen jakožto dluh ze smluvní pokuty, což nebylo žalovanou v dané době ani nijak sporováno.

23. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaná skutečně zaplatila sjednané nájemné s prodlením více než 7 měsíců, když toto nájemné za rok 2018, splatné k 30.6.2018, bylo zaplaceno ve třech splátkách ve dnech 6.2.2019, 7.2.2019 a 11.2.2019. Soud nicméně zohlednil všechny okolnosti dané věci a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není možné posoudit jako důvodný. Zohledněny byly soudem tyto skutečnosti: V daném případě žalovaná v pronajatém objektu pořádala vzdělávací a společenské akce, a to pod záštitou a ve spolupráci se žalobkyní. Pronajatá nemovitost byla rovněž ze strany žalované rekonstruována, když v té souvislosti následně žalovaná požádala žalobkyni o snížení nájemného. Následně rovněž došlo k odstoupení žalobkyně od uzavřené nájemní smlouvy. Jak vyplývá ze spisu zdejšího soudu sp.zn. , spisová značka, , mezi účastníky probíhala v této souvislosti písemná i ústní komunikace, věc byla řešena, a to zejména co do užívání daného objektu, přičemž žalovaná byla ubezpečena, byť neformálně v ústní formě, že nemá nájemné do vyřízení žádosti o snížení nájemného hradit. Soud v této souvislosti vycházel zejména z výpovědí svědků slyšených v řízení pod sp.zn. , spisová značka, , především pak z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , který takto výslovně vypověděl. Bez významu není ani ta skutečnost, že žalobkyně po celou dobu, kdy byla vedena jednání mezi účastníky, platby nájemného u žalované neurgovala, což svědčí rovněž o ústním pokynu či dohodě tak, jak vypověděl svědek , tituly před jménem, , jméno FO, . Soud si je vědom té skutečnosti, že formálně žádné takové rozhodnutí příslušnými orgány žalobkyně přijato nebylo, tj. jinými slovy – jakákoli ústní dohoda v tomto směru je neplatným právním úkonem (k tomu viz ustanovení § 41 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, rovněž tak i ustanovení § 72 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 97 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze), nicméně lze porozumět tomu, že žalovaná, právně neznalá, s přihlédnutím k okolnostem v té době a i k charakteru své bohulibé činnosti na poli ochrany přírody poskytované ve prospěch společnosti i občanů Prahy 5, mohla nabýt dojmu, že příp. postačí následné doplacení, nebyla-li by se svou žádostí úspěšná, a není zde riziko žádných následných sankcí. Soud se rovněž v této souvislosti ztotožňuje se závěry, ke kterým dospěly soudy nalézací i odvolací v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. , spisová značka, , a na které také odkazuje (odst. 6 tohoto rozsudku). Pro úplnost soud doplňuje, že žalovaná požádala o snížení nájemného již počátkem roku 2017, tj. s dostatečným časovým předstihem před splatností nájemného za rok 2018 (k 30.6.2018); pokud pak žalobkyně rozhodla o této žádosti se značným prodlením až koncem roku 2018 a žalovaná se i s ohledem na toto pozdní jí očekávané rozhodnutí ocitla v prodlení s úhradou, lze tuto skutečnost přičítat jako jeden z aspektů rozhodnutí soudu k tíži žalobkyně a nikoli žalované. Soud proto uzavírá, že za situace, kdy žalobkyně žádosti žalované o snížení nájemného nakonec nevyhověla a žalovaná, byť se zpožděním, dlužné nájemné uhradila, požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení a současně s ním i smluvní pokuty se jeví s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti jako požadavek nemravný (ustanovení § 6, § 8 o.z.). Žalobkyni proto nebyla již z tohoto důvodu přiznána právní ochrana, a žaloba byla proto v celém svém rozsahu zamítnuta.

24. Neobstojí ani námitka žalobkyně, dle které mělo být případně hrazeno žalovanou co do dlužného nájemného neprodleně po doručení rozhodnutí, kterým byla žádost žalované o snížení nájemného zamítnuta. Pokud žalovaná obdržela dopis, kterým byla informována o neschválení žádosti žalované o snížení nájemného, v lednu 2019 a k úhradě přistoupila ve dnech 6.2., 7.2. a 11.2.2019, jedná se dle soudu o zaplacení v přiměřené lhůtě, za které by neměla býti žalovaná nijak sankcionována. Tím spíše za situace, kdy sama žalobkyně se dala s vyřízením žádosti žalované o snížení nájemného ze dne 2.1.2017 tzv. načas, když o této žádosti rozhodla takřka po dvou letech.

25. I pokud by však žalobkyni vznikl nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení a dále na úhradu smluvní pokuty, tento by byl dle soudu promlčen. Žalobkyně požaduje zaplacení úroku z prodlení z dlužného nájemného, splatného 30.6.2018; pokud tedy nebyla žaloba podána do 30.6.2021 (v daném případě došlo k podání žaloby až 22.2.2022) a byla-li zároveň vznesena žalovanou námitka promlčení, jedná se o nárok promlčený. Pokud se týká smluvní pokuty, její výše byla zcela zřejmá a smluvní pokuta mohla býti vyčíslena a po žalované požadována od 12.2.2019, neboť dluh na nájemném byl žalovanou v plné výši uhrazen dne 11.2.2019. Žaloba však byla podána až 22.2.2022, tj. více než tři roky poté, co žalobkyni vznikl případný nárok na úhradu smluvní pokuty. Tedy i v tomto případě je žalovanou vznesená námitka promlčení důvodná.

26. Pokud žalobkyně namítala, že v daném případě došlo dle ustanovení § 647 o.z. k pozastavení běhu promlčecí doby, neboť o daném nároku bylo mezi účastníky mimosoudně jednáno, s touto námitkou se soud neztotožnil. Jak vyplývá ze založených listin, předmětem jednání mezi účastníky byla otázka užívání dané nemovitosti, potažmo řešení otázky jejího vyklizení, nikoli pak otázky úhrady finančního nároku, který je předmětem tohoto řízení. Žalobkyně však v rámci své korespondence výslovně podmiňovala uzavření dohody o otázkách souvisejících s užíváním nemovitosti úhradou či uznáním žalobkyní tvrzených a žalovanou opakovaně sporovaných finančních závazků. Za tohoto stavu nelze dovodit, že by předmětem aktivních jednání účastníků byla i otázka finančních úhrad, neboť pokud v tomto směru žalovaná činila nějaké kroky či žádosti, bylo to takto nuceně pouze s ohledem na snahu dojít k dohodě o užívání dané nemovitosti. K pozastavení běhu promlčecí doby tak, jak má na mysli ustanovení § 647, tedy dle soudu dojít nemohlo.

27. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

28. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná byla ve věci zcela procesně úspěšná, a přísluší jí tedy právo na plnou náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení. Tyto náklady jsou tvořeny v souladu s ustanoveními § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 8,5 úkony právní pomoci po 5 860 Kč (převzetí právního zastoupení; sepis vyjádření ze dne 11.4.2022; účast při jednání soudu dne 9.8.2022; účast při jednání soud dne 3.11.2023; účast při jednání soudu dne 9.5.2023; sepis návrhu na pokračování v řízení ze dne 7.6.2024 – ½ úkonu právní pomoci; účast při jednání soudu dne 30.7.2024; sepis závěrečného návrhu ze dne 5.9.2024 ve znění jeho doplnění ze dne 18.9.2024; účast při jednání soudu dne 19.9.2024) a dále v souladu s ustanovením § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 9 náhradami hotových výdajů po 300 Kč. Celková výše nákladů právního zastoupení činí 52 510 Kč, po připočtení 21 % DPH, jejímž je právní zástupce žalované plátcem, poté činí výše nákladů právního zastoupení, potažmo výše žalovanou vynaložených nákladů řízení, částku 63 537,10 Kč.

29. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší nebyly shledány žádné důvody.