16 C 124/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 200 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 200 Kč od 19. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 200 Kč od 9. 6. 2022 do 18. 1. 2024, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 373 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3. 3. 2025 po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 200 Kč s příslušenstvím s tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023, uzavřené se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a tato společnost nabyla pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 od společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také jen „původní věřitel“). Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 14. 1. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému celkem 24 000 Kč v platbách po 20 000 Kč (dne 14. 1. 2022), 2 000 Kč (dne 22. 2. 2022) a 2 000 Kč (dne 28. 3. 2022), a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný měl poskytnutý úvěr splatit nejpozději do 14. 1. 2024, poskytnuté peněžní prostředky však nevrátil a dostal se do prodlení s jejich úhradou. O úhradu byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně opakovaně upomenut, přičemž výzvou ze dne 8. 6. 2022 byl poté žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho okamžité úhradě. Ke dni podání žaloby zaplatil žalovaný částku 7 800 Kč. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 200 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, jednal soud v souladu s ustanovením § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

4. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.) i z provedených listinných důkazů (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ustanovení § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu.

5. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (následně pod názvem , právnická osoba, .) jako „Věřitel“ a žalovaný jako „Klient“ uzavřeli dne 14. 1. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále rovněž jako „Smlouva“), jejímž předmětem byl spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit tento úvěr do 14. 1. 2024, a to rovněž navýšený o úrok ve výši 1,25 % denně, potažmo 457,50 % ročně (celková výše úroku 67 769,64 Kč, celková částka splatná žalovaným 87 769,64 Kč); roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 4697,48 %. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 1. 2022. V souvislosti s uzavřenou Smlouvou poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému dne 14. 1. 2022 částku 20 000 Kč, dne 22. 2. 2022 částku 2 000 Kč a dne 28. 3. 2022 rovněž částku 2 000 Kč; uvedené skutečnosti byly prokázány potvrzeními o provedených platbách ve spojení s výpisem z účtu žalovaného a zprávou , právnická osoba, ., ze dne 29. 5. 2025. Mezi účastníky nebylo sporováno, že na takto poskytnutý úvěr žalovaný uhradil doposavad částku ve výši 7 800 Kč; následně již neuhradil ničeho, přestože byl o úhradu dluhu žalovaný žalobkyní upomenut (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 11. 1. 2024 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne). Společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 na společnost , právnická osoba, , přičemž tato následně postoupila pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023 na žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno (prokázáno Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 a ze dne 19. 12. 2023 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek a Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2024). Co do případného ověřování a doložení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením dané úvěrové smlouvy nebylo žalobkyní tvrzeno a ni dokládáno ničeho. K poučovací povinnosti soudu však nebylo soudem pro zjevnou nadbytečnost přistoupeno, neboť Smlouva byla jakožto absolutně neplatná posouzena již pro svůj rozpor s ustanovením § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) – k tomu viz dále.

6. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

10. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

11. Podle ustanovení § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

12. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným bylo dne 14. 1. 2022 přistoupeno k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o.z. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr se sjednaným úvěrovým rámcem 20 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr navýšený o úrok ve výši 1,25 % denně, potažmo 457,50 % ročně. Jak dále vzešlo z provedeného dokazování najevo, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému následně částku v souhrnné výši 24 000 Kč, žalovaný pak z této částky vrátil toliko 7 800 Kč; nelze pak přehlédnout, že žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení právě rozdílu těchto částek, tj. částku ve výši 16 200 Kč. Soud se nicméně i přesto v prvé řadě zabýval platností dané uzavřené smlouvy, když tuto hodnotil zejména stran posouzení, zda žalobkyně řádně posoudila před uzavřením dané smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dále pak co do souladu dané smlouvy s dobrými mravy, a to s ohledem na posouzení přiměřenosti sjednaných úroků. Soud poté poukazuje na tu skutečnost, že ohledně posouzení otázky úvěruschopnosti žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, tedy za takového stavu lze dojít k závěru, že postup právního předchůdce žalobkyně není možné v tuto chvíli shledat jako řádný z pohledu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k případnému dalšímu prokazování, jakým způsobem byla právním předchůdcem žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ověřována, však soud již žalobkyni neposkytoval, když má dále a především za to, že danou úvěrovou smlouvu je třeba posoudit jako smlouvu absolutně neplatnou z důvodu ustanovení § 588 o.z. Soud má v této souvislosti za to, že předmětná úvěrová smlouva se zjevně příčí dobrým mravům, když ve smlouvě sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. V dané věci byla uzavřena dne 14. 1. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v souhrnné výši 24 000 Kč, RPSN byla sjednána ve výši 4697,48 % ročně, úrok z poskytnutého úvěru poté ve výši 1,25 % denně, potažmo 457,50 % ročně. Soud má za to, že takto sjednané úroky je třeba posoudit jako zjevně nepřiměřené, neboť jejich výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, když v tomto směru lze v souladu s konstantní judikaturou přihlížet k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/20004 či 33 Odo 236/2005).

17. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ze dne 14. 1. 2022, je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 o.z. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobkyni, která se stala v souladu s ustanovením § 1879 o.z. nabyvatelem předmětné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 12. 2023, pouze částku poskytnuté jistiny poníženou o již částku žalovaným uhrazenou, a to s přihlédnutím k ustanovení § 2991 o.z. V případě dané smlouvy byla poskytnuta původním věřitelem částka úvěru 24 000 Kč, žalovaný doposavad zaplatil částku 7 800 Kč, je tedy povinen s ohledem na výše uvedené zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 200 Kč, žalobkyní ostatně i požadovanou. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána co do částky jistiny v celém svém rozsahu důvodně.

18. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 11. 1. 2024; v rámci této korespondence dané k přepravě 11. 1. 2024 (viz podací lístek) byl žalovaný požádán o úhradu dluhu do tří dnů. Vycházeje z třídenní zákonné fikce, byla daná výzva žalovanému doručena dne 15. 1. 2024 (14. 1. 2024 připadlo na neděli), žalovaný byl tak povinen uhradit požadovanou částku žalobkyni do 18. 1. 2024. Pokud tak žalovaný neučinil, do prodlení s úhradou se dostal dne 19. 1. 2024. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a vzhledem k tomu, že žalobkyně byla co do částky požadované jistiny v řízení plně úspěšná, soud jí přiznal i náhradu nákladů řízení, spočívajících v nákladech na soudní poplatek v částce 800 Kč a dále v nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 2 úkony právní pomoci po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy), 1 úkonem právní pomoci po 400 Kč (sepis žaloby) a dále 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o 21 % DPH. Náklady právního zastoupení tak činí 1 573 Kč, náklady řízení po připočtení částky zaplaceného soudního poplatku činí celkem 2 373 Kč.

20. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.