16 C 132/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Hronovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 338,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 237,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 237,06 Kč od 22. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 9 101,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 101,09 Kč od 23. 2. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 237,06 Kč od 23. 2. 2024 do 21. 3. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 7 237,06 Kč od 22. 3. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 5.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 5. 2025 po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 338,15 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 5.3.2025 mezi společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , (dále také jen „původní věřitel“), jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 22.2.2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 22.2.2024. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 338,15 Kč. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno prvé jednání na 18.9.2025. Žalobkyně sdělila ve svém podání ze dne 11.9.2025, že se z jednání soudu omlouvá s tím, že má za to, že účast žalobkyně na jednání není nezbytná, a to i z důvodu procesní ekonomie. Žalobkyně dále v rámci uvedeného podání uvedla, že v případě, že by nadepsaný soud na jednání konaném v nepřítomnosti žalobkyně nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, kupříkladu proto, že žalovaný na nařízeném jednání tvrdil a prokázal zcela nové podstatné tvrzení, které dosud součástí jeho podání a vyjádření nebylo, žádá žalobkyně v souladu s principem předvídatelnosti postupu a rozhodnutí soudu zdvořile nadepsaný soud, aby byla před konáním jednání vyzvána zejména pro doplnění tvrzení a důkazních návrhu, resp. aby jí byla k tomuto na jednání poskytnuta přiměřená lhůta. K uvedenému podání soud podotýká, že toto podání je třeba posoudit jako úkon účastníka, který je vázán na splnění podmínky, přičemž k takovému úkonu se v souladu s ustanovením § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) nepřihlíží. Nad rámec uvedeného soud doplňuje, že byť oba účastníci souhlasili s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a o.s.ř., právě s ohledem na rozpor žalobních tvrzení s předloženými důkazy a dále neprokázání některých tvrzených skutečností (k tomu viz dále) soud přistoupil k nařízení jednání; pokud se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, svým pasivním přístupem se zbavila možnosti být poučena dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. co do odstranění těchto rozporů a dále co do prokázání podstatných tvrzených skutečností. Žalovaný se poté k jednání soudu nedostavil, ač řádně a včas obeslán, soud proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti jednal a ve věci rozhodl dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti obou účastníků.

4. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.) i z provedených listinných důkazů (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ustanovení § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu.

5. Mezi společností , právnická osoba, ., jako „Úvěrujícím“ na straně jedné a žalovaným jako „Klientem“ na straně druhé byla dne 22.2.2023 uzavřena prostřednictvím internetových stránek Úvěrujícího Úvěrová smlouva č. , Anonymizováno, , na jejímž základě se společnost , právnická osoba, , zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 12 % ročně, nicméně sjednán byl zároveň i poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 6 338,15 Kč, RPSN poté ve výši 197,18 %. Žalovaný se zavázal splácet úvěr 12 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 416 Kč. Všechny uvedené skutečnosti má soud za prokázané Úvěrovou smlouvou č. , Anonymizováno, ze dne 22.2.2023 ve spojení s Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 22.2.2023. Z Potvrzení o platbě ze dne 22.2.2023 ve spojení s výpisem z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, , má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 22.2.2023 částku 7 237,06 Kč. Rozpor mezi tvrzeními žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč a fakticky prokázanou částkou 7 237,06 Kč žalobkyně nijak neosvětlila, přičemž vzhledem k tomu, že se nedostavila k nařízenému jednání soudu, nemohla jí býti ani poskytnuta v tomto směru poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. uvedené skutečnosti zůstaly ze strany žalobkyně nedotvrzeny a neprokázány. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným z titulu předmětné Smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.2.2025, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15.3.2025; uvedené skutečnosti má soud za prokázané Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.2.2025 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek a dopisem ze dne 215.3.2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne. Žalovaný žalobkyni doposavad ničeho neuhradil, přestože byl – jak je zřejmé z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15.3.2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne – žalobkyní k úhradě vyzván.

6. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

10. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , a žalovaným bylo dne 22.2.2023 přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o.z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o.z., tedy prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobkyně. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu se sjednaným poplatkem a sjednaným úrokem za poskytnutí úvěru ve 12 pravidelných splátkách. Společnost , právnická osoba, , však žalovanému prokazatelně poskytla pouze částku ve výši 7 237,06 Kč, přičemž rozpor mezi touto skutečností a žalobním tvrzením žalobkyně nikterak neosvětlila. V řízení dále vyplynulo, že žalovaný žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci doposavad ničeho neuhradil. Soud se v prvé řadě zabýval platností dané uzavřené smlouvy, když tuto hodnotil zejména stran posouzení, zda žalobkyně řádně posoudila před uzavřením těchto smluv úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dále pak co do souladu dané smlouvy s dobrými mravy, a to s ohledem na posouzení přiměřenosti sjednaných úroků. Z provedeného dokazování není poté nikterak zřejmé, jakým způsobem a v jakém rozsahu byla právním předchůdcem žalobkyně posuzována úvěruschopnost žalovaného, a to zejména co do osvědčení jeho příjmové a výdajové stránky, když v tomto směru soudu nebyly předloženy žádné důkazy. Takový postup právního předchůdce žalobkyně však soud neshledává jako řádný z pohledu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k případnému dalšímu prokazování, jakým způsobem byla právním předchůdcem žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ověřována, však soud již žalobkyni neposkytoval, když má dále především za to, že danou úvěrovou smlouvu je třeba posoudit jako smlouvu absolutně neplatnou z důvodu ustanovení § 588 o.z. Soud má v této souvislosti za to, že uzavřená úvěrová smlouva se zjevně příčí dobrým mravům, když ve smlouvě sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. V dané věci byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč (byť fakticky byla uhrazena částka nižší), zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 12 % ročně, nicméně sjednán byl vedle toho ještě poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 338,15 Kč, RPSN poté činila 197,18 %. K charakteru sjednaného poplatků soud dále dodává, že tento hodnotil jako poplatek sjednaný za činnosti spojené s poskytnutím úvěru nijak nevybočující z běžné činnosti poskytovatele úvěru, byť se v případě právního předchůdce žalobkyně jedná o nebankovní subjekt; svým charakterem se tak jedná o úplatu za půjčení finančních prostředků, tj. kapitalizovaný úrok. Soud má za to, že takto sjednané úroky je třeba posoudit jako zjevně nepřiměřené, neboť jejich výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, když v tomto směru lze v souladu s konstantní judikaturou přihlížet k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/20004 či 33 Odo 236/2005).

16. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ze dne 22.2.2023 je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 o.z. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobkyni, která se stala v souladu s ustanovením § 1879 o.z. nabyvatelem předmětné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28.2.2025 s původním věřitelem (tato skutečnost byla žalovanému původním věřitelem oznámena dopisem ze dne 15.3.2025) pouze částku poskytnuté jistiny ve výši 7 237,06 Kč, neboť z této částky nebylo žalovaným doposavad ničeho vráceno, a to s přihlédnutím k ustanovení § 2991 o.z. Žalovaný však již není dále z důvodu absolutní neplatnosti dané úvěrové smlouvy povinen hradit žalobkyni tuto částku navýšenou o další ve smlouvách uvedené a žalobkyní požadované poplatky včetně smluvních úroků. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky 7 237,06 Kč s příslušenstvím z této částky (výrok I. rozsudku); ve své zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku).

17. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 15.3.2025; v rámci této korespondence dané k přepravě dne 15.3.2025 (viz podací lístek) byl žalovaný požádán o úhradu dluhu do 3 dnů. S přihlédnutím k třídenní zákonné fikci byla tato výzva žalovanému doručena dne 18.3.2025, žalovaný byl tak povinen částku bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat do 21.3.2025; pokud tak neučinil, do prodlení s úhradou se dostal dne 22.3.2025. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.

18. O náhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný byl v řízení úspěšný v převažující části, žádné prokazatelné náklady řízení mu však nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. O povinnosti žalobkyně zaplatit České republice soudní poplatek v částce 200 Kč (výrok IV. rozsudku) bylo rozhodnuto s přihlédnutím k ustanovení § 9 odst. 1, odst. 4 písm. a) a odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně uhradila v souvislosti s podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pouze soudní poplatek ve výši 800 Kč podle Položky 2 bodu 1. písm. b) Sazebníku poplatků, který tvoří nedílnou přílohu označeného zákona. Vzhledem k tomu, že k vydání elektronického platebního rozkazu nebylo možné soudem přistoupit, je třeba doplatit soudní poplatek do výše Položky 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku, tj. do částky 1 000 Kč, a to v souladu s Položkou 2 bod 2. Sazebníku. Proto byla žalobkyni stanovena povinnost zaplatit České republice část soudního poplatku ve výši 200 Kč (1 000 Kč – 800 Kč = 200 Kč).

20. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.