16 C 134/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Hronovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 21 780 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 21 780 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 780 Kč od 24. 2. 2025 do zaplacení a smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 21 780 Kč od 24. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23.5.2025 domáhal po žalované zaplacení částky 21 780 Kč s příslušenstvím s tím, že je soudním exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, . Žalovaná je pak společností mající bankovní licenci. Žalobce, jakožto exekutor, uzavřel se žalovanou, jakožto oprávněnou, dne , datum, Rámcovou smlouvu o výkonu exekuční činnosti a další činnosti podle zák. č. 120/2001 Sb. (dále jen „Smlouva“). Předmětem Smlouvy je úprava práv a povinností smluvních stran při zajišťování výkonu exekuční činnosti v souladu se zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a vyhlášky 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti, a v souladu s vyhláškou 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem (exekuční tarif). Dále jsou předmětem Smlouvy i další činnosti exekutora v souladu s ustanovením § 74 a násl. ex. řádu, zejm. sepisování exekutorských zápisů o dohodě, exekutorské úschovy, zpeněžování nemovitostí, movitých věcí a zástav v dražebním jednání na návrh vlastníka či osoby oprávněné disponovat s věcí, poskytování právní pomoci oprávněnému v souvislosti s exekuční činností další činnost exekutora, zajištění a správa majetku podléhající podle rozhodnutí v trestním řízení, případně další činnost exekutora. Žalobce a žalovaná si rovněž ve Smlouvě ujednali vzájemná práva a povinnosti v souvislosti s náklady exekuce a další činností, odměnou exekutora a platebními podmínkami (viz čl. VI. Smlouvy). Podle čl. VI. odst. 7) Smlouvy v případě, že bude vedená exekuce nebo realizace další činnost bez zavinění exekutora neúspěšná, uhradí exekutorovi případné účelně vynaložené náhrady podle tohoto odstavce Smlouvy oprávněný, tj. žalovaná, a to na základě faktury vystavené exekutorem, tj. žalobcem, maximálně však do výše 3 000 Kč. Tím však není dotčeno právo exekutora, tj. žalobce, na minimální odměnu podle ex. řádu. V čl. VI. odst. 22) Smlouvy byla dále sjednána oboustranná smluvní pokuta pro případ nedodržení splatnosti faktur. Žalobce vedl následující exekuce k vymožení pohledávky žalované, jakožto oprávněné: 1) exekuce vedená pod sp. zn. , spisová značka, (povinná , jméno FO, ), 2) exekuce vedená pod sp. zn. , spisová značka, (povinný , jméno FO, ), 3) exekuce vedená pod sp. zn. , spisová značka, (povinný , jméno FO, ), 4) exekuce vedená pod sp. zn. , spisová značka, (povinná , jméno FO, ), 5) exekuce vedená pod sp. zn. , spisová značka, (povinný , jméno FO, ) a 6) exekuce vedená pod sp. zn. , spisová značka, (povinný , jméno FO, ). Všechny tyto exekuce byly neúspěšné, když v rámci jejich provádění nedošlo k vymožení ani části pohledávky žalované ani k vymožení nákladů exekuce. Exekuce byly neúspěšné bez zavinění žalobce. Exekuce tak byly v souladu s ustanovením § 55 odst. 11 ex. řádu po 12 letech zastaveny; tento postup je stanoven zákonem a žalobce, jakožto soudní exekutor, se od tohoto postupu nemohl odchýlit. Zároveň k výše uvedeným exekucím nebyla uzavřena žádná zvláštní smlouva, která měnila podmínky sjednané Smlouvou. Žalobci tak vznikl nárok na smluvní odměnu ve výši 3 000 Kč za každou takovou exekuci dle čl. VI. odst. 7) Smlouvy, když výše uvedené exekuce byly bez zavinění exekutora neúspěšné. Žalobce vystavil žalované v souladu se Smlouvou dne 24.1.2025 fakturu č. , hodnota, s datem splatnosti 23.2.2025 znějící na částku 21 780 Kč. Tato částka však nebyla přes předžalobní výzvu ze dne 3.3.2025 žalobci žalovanou doposavad zaplacena. Žalobce rovněž vyrozuměl žalovanou, že si v souladu s ustanovením článku VI. odst. 22) Smlouvy nárokuje, mimo jiné, také úhradu smluvní pokuty, a to z důvodu neuhrazení dlužné částky dle faktur. Výše smluvní pokuty činí 0,1 % denně z dlužné částky 21 780 Kč, a to za období počínající dnem 24.2.2025 až do zaplacení.

2. Žalovaná navrhla zamítnout žalobu v celém jejím rozsahu s tím, že Smlouva uzavřená v roce 2005 vycházela z tehdejšího znění EŘ a exekučního tarifu, ve kterých nebylo zohledněno (a ani nemohlo být) speciální a povinné zastavování bezvýsledných (marných) exekucí, které vychází ze speciálního zákonného režimu zavedeného novelou EŘ - zák. č. 255/2023 Sb., včetně speciální úpravy nákladů souvisejících s takto zastavenou exekucí, a to z paušální náhrady nákladů zastavení těchto exekucí. Tato speciální úprava má výhradní přednost před obecnou úpravou nákladů exekuce a v případě jejího zastavení (podle § 55 odst. 7, 8, 10 nebo 11 EŘ) má přednost i před Smlouvou, respektive z povahy věci přímo vylučuje aplikaci odkazovaného odst. 7) v čl. VI. Smlouvy. Uvedené vyplývá i z poslední věty § 55 odst. 13 EŘ. Odkazovaný zákon tak výslovně stanoví, že se jedná o paušální náhradu nákladů, což znamená, že částka 750 Kč (případně zvýšená o DPH) je maximální a konečnou částkou, na kterou má exekutor nárok a která zahrnuje jak odměnu exekutora, tak i jeho hotové výdaje. Uvedená paušální úhrada dle zák. č. 255/2023 Sb. (v kontextu celkového rozhodnutí o nákladech exekuce) znamená speciální, komplexní a konečné řešení nákladů exekuce, jež neposkytuje jakýkoliv prostor pro aplikaci obecné úpravy v § 89 EŘ. V tomto světle tak reálné náklady exekutora související se zastavením exekuce (přesahující výši paušální náhrady) již nehrají žádnou roli vůči účastníkům zastavované exekuce, když tento nárok exekutora jednoduše zaniká, a ten proto už nemůže nic dalšího požadovat a ani získat nad rámec této paušální náhrady. Dle žalované je rovněž žalovaný nárok v rozporu s EŘ, respektive obchází kogentní úpravu nákladů bezvýsledných exekucí a její smysl. Pokud popsaná kogentní úprava zastavování bezvýsledných exekucí jasně stanovuje omezení souvisejícího nákladového nároku exekutora v rámci maxima paušální úhrady nákladů, není možné smluvně toto omezení jakkoliv obcházet či nivelizovat tvrzeným nárokem ze Smlouvy. Uvedené platí o to víc za sledované situace, kdy se žalobce domáhá uvedeného nároku ze Smlouvy (a v souvislosti se zastavením konkrétních bezvýsledných exekucí), která s tímto zákonným omezením ani nemohla počítat a je na tuto situaci tudíž neaplikovatelná. Žalovaná dále poukázala na tu skutečnost, že v odlišných případech zastavení exekuce, které nespadají pod novou speciální úpravu povinného zastavení bezvýsledných exekucí, je žalovanou žalobci částka účelně vynaložených nákladů dle Smlouvy hrazena. Rozdíl je mimo jiné i v tom, že v těchto řízeních žalobce jako soudní exekutor nemá nárok na paušální náhradu nákladů exekuce od státu prostřednictvím exekučního soudu. Pro úplnost poté žalovaná uvedla, že pokud by se mělo jednat o nárok dle posuzovaného odst. 7) čl. VI. Smlouvy, měla by žalovaná hradit jen příslušné účelně vynaložené náklady exekuce. V projednávané věci však žalobce ničím ani nedokládal a ani nedoložil, že mu tyto náklady skutečně a účelně vznikly, ani jejich opodstatněnost a výši.

3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy předloženými oběma účastníky řízení. Navrhl-li žalobce doplnění dokazování předmětnými exekučními spisy, dále svým účastnickým výslechem a výslechem svědka – exekučního kandidáta, to vše za účelem prokázání výše účelně vynaložených nákladů jednotlivých předmětných exekucí, tomuto důkaznímu návrhu soud nevyhověl s ohledem na hospodárnost řízení. Postupoval tak za stavu, kdy nelze přisvědčit žalobě již co do důvodu. I pokud by byla žalobcem řádně prokázána výše jeho zažalovaného požadavku, kdy soud se ztotožňuje se žalovanou v tom, že žalobce tak ve vztahu k žalované i soudu doposavad řádně neučinil, výsledky takového dokazování by tedy ničeho nezměnily na závěru soudu co do nedůvodnosti podané žaloby (k tomu viz dále).

4. Po provedeném dokazování učinil soud za použití ustanovení § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) tento závěr o skutkovém stavu.

5. Žalobce jako „exekutor“ a žalovaná jako „oprávněná“ či „smluvní strana“ uzavřeli dne 27.4.2005 Rámcovou smlouvu o výkonu exekuční činnosti a další činnosti podle zák. č. 120/2001 Sb., evidenční číslo smlouvy , Anonymizováno, , (dále rovněž jako „Smlouva“), jejímž předmětem je úprava práv a povinností smluvních stran při zajišťováni výkonu exekuční činnosti v souladu se zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, a vyhl. č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti, a v souladu s vyhl. č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem. Dle čl. IV. 2) Smlouvy v případě potřeby mohou smluvní strany uzavřít ohledně konkrétní exekuce na základě této rámcové Smlouvy zvláštní smlouvu, ve které upraví podrobnosti konkrétní exekuce, včetně určení osob oprávněných jednat s exekutorem, sjednání případné zálohy, případné smluvní odměny či rozsahu exekuce apod.; na konkrétní exekuci se vztahují veškerá ujednání této rámcové Smlouvy, pokud ve zvláštní smlouvě pro konkrétní exekuci nebude sjednáno jinak. Dle čl. VI. 1) Smlouvy nákladem exekuce jsou podle § 87 odst. 1 Exekučního řádu odměna exekutora, náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností a příslušná daň z přidané hodnoty; náklady exekuce hradí exekutorovi povinný. Dle čl. VI. 7) Smlouvy v případě, že bude vedená exekuce nebo realizace Další činnosti bez zavinění exekutora neúspěšná, uhradí exekutorovi příslušné účelně vynaložené náhrady podle tohoto odstavce oprávněný, a to na základě faktury vystavené exekutorem, maximálně však do výše 3 000 Kč; tím není dotčeno právo exekutora na minimální odměnu podle Exekučního řádu. Dle čl. VI. 14) Smlouvy veškerá plnění uváděná v této Smlouvě jsou uváděná bez DPH. Dle čl. VI. 15) Smlouvy splatnost faktur pro obě smluvní strany se sjednává na 30 dní ode dne doručení faktur. Dle čl. VI. 22) Smlouvy při nedodržení splatnosti faktur sjednávají smluvní strany oboustrannou smluvní pokutu z prodlení ve výši 0,1 % z fakturované částky za každý den prodlení; smluvní pokuta bude specifikována v písemné Výzvě k úhradě smluvní pokuty, kterou oprávněný nebo exekutor zašlou druhé smluvní straně spolu s fakturou k úhradě této pokuty.

6. Žalobce jako soudní exekutor usnesením ze dne 28.2.2024, č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 29.5.2024, rozhodl o zastavení exekuce vedené ve věci oprávněného: , právnická osoba, . (ve stávajícím řízení žalovaná) proti povinné: , jméno FO, , a to po uplynutí celkové rozhodné lhůty 12 let; zároveň rozhodl, že soudnímu exekutorovi se za úkony spojené se zastavením exekuce přiznává paušální náhrada nákladů exekuce ve výši 907,50 Kč (vč. DPH), kdy tuto paušální náhradu je soudnímu exekutorovi povinna uhradit Česká republika. Obdobně a ze stejných důvodů, rovněž s přiznáním paušální náhrady nákladů exekuce soudnímu exekutorovi ve výši 907,50 Kč (vč. DPH), rozhodl žalobce o zastavení řízení ve věci stejného oprávněného (žalované) proti povinným: , jméno FO, (usnesení soudního exekutora ze dne 28.2.2024, č.j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne 29.5.2024), , jméno FO, (usnesení soudního exekutora ze dne 28.2.2024, č.j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne 29.5.2024), , jméno FO, (usnesení soudního exekutora ze dne 28.2.2024, č.j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne 29.5.2024), , jméno FO, (usnesení soudního exekutora ze dne 28.2.2024, č.j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne 29.5.2024) a , jméno FO, (usnesení soudního exekutora ze dne 28.2.2024, č.j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne 29.5.2024). Uvedené skutečnosti má soud za prokázané označenými usneseními soudního exekutora. Žalovaná poukázala na odlišnou praxi jiných soudních exekutorů při zastavování řízení po uplynutí celkové rozhodné lhůty 12 let, kdy v této souvislosti doložila usnesení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 10.11.2023, č.j. , spisová značka, , který v obdobném případě rozhodl nejen o přiznání paušální náhrady nákladů za úkony spojené se zastavením exekuce ve výši 907,50 Kč včetně 21 % DPH, hrazené Českou republikou, ale rovněž dalším samostatným výrokem tak, že soudní exekutor nemá v souvislosti se zastavením exekuce nárok na náhradu nákladů exekuce.

7. Žalobce vystavil žalované fakturu č. , hodnota, ze dne 24.1.2025, znějící na částku 21 780 Kč (6x 3 000 Kč + 21 % DPH), splatnou dne 23.2.2025, s poukazem na zastavení exekucí dle § 55 odst. 7 EŘ, a to konkrétně exekucí vedených ve věcech blíže specifikovaných v odst. 6 tohoto rozsudku), s tím, že takto žalované fakturuje náklady exekuce dle smlouvy ze dne 27.4.2005; uvedené skutečnosti má soud za prokázané označenou fakturou. Z následně vedené korespondence vedené účastníky (dopisy právního zástupce žalobce ze dne 3.3.2025 a 4.4.2025, oba ve spojení s detaily odeslaných zpráv do datové schránky žalované, a dopis žalované ze dne 11.3.2025) poté vyplývá, že žalobce takto vyzval žalovanou dopisem ze dne 3.3.2025 k neprodlenému zaplacení částky ve výši 21 780 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 24.2.2025 do zaplacení, a to nejpozději do 7 dnů ode dne zaslání této výzvy, a následně dopisem ze dne 4.4.2025 opětovně k zaplacení předmětné částky s příslušenstvím, dále pak i smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 21 780 Kč jdoucí od 24.2.2025 do zaplacení; žalovaná poté jakékoli úhrady odmítla s poukazem na tu skutečnost, že smluvní závazek žalované k úhradě účelně vynaložených náhrad je věcně neaplikovatelný na uvedený případ zastavení exekucí pro jejich bezvýslednost, když v tomto případě nastupuje zcela speciální zákonný režim náhrady nákladů exekuce, který hradí v paušalizované podobě stát.

8. Žalobce v řízení netvrdil konkrétní skutečnosti o výši účelně vynaložených náhrad v případě jednotlivých exekucí, tj. zda se jedná o částku přesahující 3 000 Kč, rovněž toto nijak nedokládal. Soud si je vědom té skutečnosti, že žalobce tak byl připraven doložit, jak bylo avizováno při jednání soudu, jednotlivými exekučními spisy, případně výslechem žalobce či svědka – exekutorského kandidáta, nicméně takový postup, který by předpokládal odročení jednání za účelem doplnění takového dokazování, považoval soud za nehospodárný, neboť žalobě není na místě vyhovět již co do jejího důvodu (prokazování výše se tak jeví jako nadbytečné). Z obdobných důvodů již nebylo přistupováno ani k poskytnutí poučovací povinnosti dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobci co do prokázání řádnosti postupu při vznesení požadavku na zaplacení smluvní pokuty tak, jak bylo sjednáno v čl. VI. 22) Smlouvy. Nicméně již s ohledem na obsah dopisu žalobce ze dne 4.4.2025, kdy nedošlo k uvedení konkrétní výše požadované smluvní pokuty (požadavek úhrady „do zaplacení“), a kdy tento nárok je v nekapitalizované výši uveden i v podané žalobě, přičemž o vystavení faktury v tomto směru není ani v dané korespondenci, ani v podané žalobě, žádná zmínka, lze s velkou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že postup smluvený v čl. VI. 22) Smlouvy žalobcem respektován nebyl, tím spíše za situace, kdy žalovaná k výslovnému dotazu při jednání soudu uvedla, že kromě již doložené korespondence žalobce nic jiného žalované zasíláno nebylo.

9. Po takto provedeném dokazování pak dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána v celém svém rozsahu nedůvodně.

10. Podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění platném ke dni uzavření Rámcové smlouvy ze dne 27.4.2005, (dále jen „exekuční řád ke dni 27.4.2005“) exekutor nerozhoduje o zastavení exekuce podle ustanovení o zastavení výkonu rozhodnutí (§ 268 a 290 občanského soudního řádu). Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nesloží-li oprávněný ve lhůtě určené exekutorem přiměřenou zálohu na náklady exekuce, soud na návrh exekutora exekuci zastaví. Soud exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení rozhodnutí o zastavení exekuce se doručí oprávněnému, povinnému, exekutorovi pověřenému provedením exekuce a katastrálnímu úřadu, v obvodu jehož územní působnosti se nachází sídlo soudu, který exekuci nařídil.

11. Podle ustanovení § 55 odst. 11 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), v platném znění, (dále jen „exekuční řád v platném znění“) je-li složena záloha podle odstavce 8 nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, lhůta podle odstavce 7 se prodlužuje o další 3 roky. Po uplynutí tříleté lhůty podle věty první se odstavce 7 až 10 a věta první použijí obdobně a lhůta podle odstavce 7 a věty první se prodlouží o další 3 roky. Po uplynutí lhůty podle odstavce 7 prodloužené o dobu podle věty první a druhé exekutor nepostupuje podle odstavce 7 až 10 a exekuci zastaví. Celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později; do této lhůty se nezapočítávají doby uvedené v odstavci 12. Dojde-li v rozhodné době k částečnému vymožení povinnosti, běží lhůta uvedená v odstavci 7 větě první znovu od počátku ode dne následujícího po dni, v němž naposledy došlo k částečnému vymožení povinnosti. Po dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce, soud nerozhodne o zastavení exekuce pro nemajetnost a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost zamítne. Jde-li o oprávněného podle odstavce 9, věty druhá až čtvrtá se nepoužijí. Podle odst. 13 uvedeného ustanovení zastavením exekuce podle odstavce 7, 8, 10 nebo 11 nejsou dotčeny účinky již provedených úkonů a již vymožená plnění. Byla-li exekuce zastavena podle odstavce 7, 8, 10 nebo 11, určí se náklady bezvýsledné exekuce ve výši minimální odměny a paušální náhrady hotových výdajů podle zvláštního předpisu; je-li exekutor plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady exekuce o daň z přidané hodnoty. Náklady exekuce podle věty druhé se uspokojují ze zálohy na náklady exekuce nebo ze zálohy na další vedení exekuce. Přesahuje-li výše nákladů exekuce podle věty druhé výši složené zálohy na náklady exekuce nebo výši složené zálohy na další vedení exekuce, právo soudního exekutora na náklady exekuce v části přesahující výši složené zálohy zaniká.

12. Podle bodu 1 čl. II. Přechodná ustanovení zákona č. 255/2023 Sb. soudní exekutor má za úkony spojené se zastavením exekuce podle § 55 odst. 7, 8, 10 nebo 11 exekučního řádu právo na paušální náhradu nákladů ve výši 750 Kč, bylo-li exekuční řízení zahájeno přede dnem 1. ledna 2022 a byla-li v exekučním řízení přede dnem 1. ledna 2022 vyznačena doložka provedení exekuce, případně usnesení o nařízení exekuce přede dnem 1. ledna 2022 nabylo právní moci. Je-li soudní exekutor plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se paušální náhrada nákladů o daň z přidané hodnoty.

13. Podle bodu 2 čl. II. Přechodná ustanovení zákona č. 255/2023 Sb. paušální náhradu nákladů podle bodu 1 vyplatí soudnímu exekutorovi stát prostřednictvím exekučního soudu. Pro účely rozhodnutí o zastavení exekuce podle bodu 1 se na řízení spojená ke společnému řízení hledí, jako by ke spojení řízení ke společnému řízení nedošlo. V řízení, které je vedeno na základě exekučního návrhu, v němž oprávněný navrhl vymožení povinností uložených více exekučními tituly, má soudní exekutor právo na jednu paušální náhradu nákladů ve výši podle bodu 1.

14. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem jakožto soudním exekutorem a žalovanou byla dne 27.4.2005 uzavřena Rámcová smlouva o výkonu exekuční činnosti a další činnosti podle zák. č. 120/2001 Sb., evidenční číslo smlouvy , Anonymizováno, , jejímž předmětem je úprava práv a povinností smluvních stran při zajišťováni výkonu exekuční činnosti v souladu se zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, a vyhlášky č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti, a v souladu s vyhláškou č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem. V rámci smluvních ujednání (č.l. VI. 7, 14 Smlouvy) si smluvní strany sjednaly v souladu s ustanovením § 89 exekučního řádu platného ke dni uzavření Smlouvy postup za účelem úhrady vynaložených náhrad exekutorovi pro případ neúspěchu vedené exekuce bez zavinění exekutora, a to s tím, že tyto účelně vynaložené náhrady zaplatí exekutorovi oprávněný, maximálně však do výše 3 000 Kč + DPH. Tato smluvní úprava však byla přijata v době, kdy v rámci exekučního řádu nebyl nikterak upravován postup pro případ tzv. bezvýsledných exekucí, tj. exekucí vedených déle než 12 let. Jinými slovy – v době uzavření Smlouvy nemohlo být nijak zohledňováno či předpokládáno vědomí účastníků o budoucí odlišné právní úpravě v podobě zastavení exekuce dle aktuálního ustanovení § 55 odst. 11 exekučního řádu v platném znění, navíc s tím, že tato budoucí, nyní aktuální, úprava je spojena rovněž s nárokem exekutora na paušální náhradu v takovém případě dle ustanovení § 55 odst. 13 exekučního řádu v platném znění, mající za cíl nahradit exekutorovi náklady spojené s takto bezvýsledným vedením exekuce (bod 1 a 2 čl. II. Přechodná ustanovení zákona č. 255/2023 Sb., kdy se jedná o paušální náhradu nákladů ve výši 750 Kč + DPH, je-li exekutor jejím plátcem). Soud má ve shodě se žalovanou za to, že tato aktuální úprava má přednost před obecnou právní úpravou nákladů exekuce v případě jejich zastavení (ustanovení § 7, 8, 10 a 11 exekučního řádu v platném znění), neboť nově (oproti právní úpravě v roce 2005, kdy byla Smlouva uzavřena) takto dochází k zastavení řízení z dalšího důvodu, v době uzavření Smlouvy nezohledňovaného, kdy takové zastavení řízení nezavinil povinný ani oprávněný, přičemž, jak již bylo uvedeno výše, náklady vzniklé exekutorovi hradí v takovém případě v paušální částce stát. Soud má dále za to, že není odůvodněné rozlišovat charakter těchto nákladů (náklady exekuce oproti nákladům spojeným se zastavením exekuce), kdy dle soudu je tato náhrada koncipována jako paušální za vedení exekuce takto zastavované pro svou „bezvýslednost“, tedy bez rozlišení jednotlivých složek takto vzniklých nákladů. Soud uzavírá, že za dané situace, kdy na základě aktuální kogentní právní úpravy jsou náklady spojené s neúspěšně vedenou exekucí (z titulu zastavení pro jejich bezvýslednost ve smyslu ustanovení § 55 odst. 11 exekučního řádu v platném znění) žalobci kompenzovány ze strany státu paušální částkou, není na místě jejich další náhrada ze strany žalované, tj. postup dle č.l. VI. 7 Smlouvy není v takovém případě na místě. Žaloba byla proto jako nedůvodně podaná zamítnuta již z tohoto důvodu.

15. Pokud se týká námitky žalované, dle které žalobce ani nijak nevyčíslil a nedoložil skutečně vzniklé účelně vynaložené náklady spojené se zastavením daných v odst. 6 rozsudku blíže specifikovaných exekucí, zastavených dle ustanovení § 55 odst. 11 exekučního řádu v platném znění, této námitce je na místě přisvědčit; nicméně dále s tím, že žalobce v tomto směru při jednání soudu navrhl doplnit dokazování k prokázání jejich skutečné výše přesahující maximální sjednanou hranici částky 3 000 Kč (k tomu viz odst. 3 rozsudku). S ohledem na hospodárnost řízení však soud k takovému dokazování, dále pak ani k případnému poskytnutí poučovací povinnosti dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. v naznačeném směru nepřistoupil, když má primárně za to, že žaloba nebyla podána po právu již co do svého důvodu.

16. K požadavku žalobce na úhradu smluvní pokuty, sjednané v souladu s ustanovením § 544 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, soud dále uvádí: Byť danému nároku nelze přisvědčit již s ohledem na neodůvodněný primární požadavek žalobce, touto smluvní pokutou zajištěný, nelze rovněž přehlédnout, že žalobce při vznesení svého požadavku na zaplacení smluvní pokuty nepostupoval v souladu se sjednanou smluvní úpravou (čl. VI.

22. Smlouvy). Jak vyplývá z označeného smluvního ujednání, žalobce se zavázal požadovanou smluvní pokutu blíže specifikovat a tento svůj případný nárok uplatnit v kapitalizované fakturované výši, a to s tím, že žalované zašle písemnou výzvu spolu s fakturou k úhradě této pokuty. Na takový postup však žalobce evidentně zcela rezignoval, což je zřejmé nejen ze zaslané výzvy ze dne 4.4.2025, ale i z konceptu podané žaloby (zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 21 780 Kč od 24.2.2025 do „zaplacení“). I z tohoto dalšího důvodu se proto jeví požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty jako přinejmenším předčasný (dosud nesplatný).

17. Soud s ohledem na shora uvedené uzavírá, že žaloba nebyla podána žalobcem důvodně a jako taková byla soudem v celém svém rozsahu zamítnuta (výrok I. rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, soud jí přiznal plnou náhradu nákladů řízení spočívajících v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř. ve 3 náhradách hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (sepis vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast při jednání soudu dne 16.10.2025), náklady řízení celkem činí 900 Kč.

19. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.