16 C 136/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o zaplacení 258 052 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 11 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 500 Kč od 25.3.2021 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 246 552 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 246 552 Kč od 25.3.2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 23 220 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobce se žalobou podanou dne 14.4.2021 domáhá prostřednictvím zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 258 052 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za utrpěnou nemajetkovou újmu s ohledem na průtahy řízení vzniklé v rámci řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 31 C 152/2008, které trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, přičemž na vzniku průtahů se žalobce nijak nepodílel.

2. Ještě před zahájením jednání ve věci samé vzal žalobce svým podáním ze dne 7.10.2021 předloženým při jednání soudu téhož dne, žalobu částečně zpět, a to v části, ve které se domáhal po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8. 25 % ročně z částky 258 052 Kč od 25.8.2020 do 24.3.2021. V části dotčené tímto zpětvzetím bylo řízení soudem zastaveno, a to usnesením zdejšího soudu ze dne 2.11.2021, č.j. 16 C 136/2021-46, které nabylo právní moci dne 20.11.2021.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu s tím, že žalobce nemohl být v nejistotě ohledně vedení daného řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 31 C 152/2008 a jeho výsledku již od počátku tohoto řízení, neboť o něm nevěděl. Fakticky pro žalobce probíhalo toto řízení až od ledna 2017, ukončeno pak bylo v roce 2020, nicméně toto již bylo ze strany žalované odškodněno částkou ve výši 29 750 Kč. Sám žalobce v rámci svého výslechu potvrdil, že se o daném řízení dozvěděl až v roce 2017, což ostatně dokládá i jeho následná procesní aktivita. Pokud žalobce tvrdil, že se dozvěděl o tom, že má být podávána žaloba, již dříve, toto jeho tvrzení považuje strana žalovaná za účelové a nijak neprokázané.

4. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy a výslechem žalobce. Žádné další návrhy na doplnění dokazování nebyly účastníky vzneseny a ani soud neshledal potřebu dalšího dokazování.

5. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze ve své malé části.

6. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

7. Mezi účastníky není sporu o tom a uvedená skutečnost byla prokázána rovněž podáním žalobce ze dne 21.8.2020 ve spojení s detailem odeslané zprávy ze dne 24.8.2020 a dále i ve spojení s potvrzením žalované o doručení této žádosti ze dne 24.8.2020, že žalobce uplatnil dne 24.8.2020 prostřednictvím své právní zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] u žalované nárok na náhradu škody ve výši 287 802 Kč za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 31 C 152/2008. Žalobce ve své žádosti poukázal na nepřiměřenou délku tohoto řízení v trvání 4674 dní s tím, že za přiměřené považuje navýšení základní sazby odškodnění o 50 %; poukázal rovněž na tu skutečnost, že z důvodu nesprávného postupu soudu byla proti němu vedena exekuce, dále pak i na zásah tohoto řízení do jeho rodinného a osobního života. Z podání žalované ze dne 11.2.2021, adresovaného právní zástupkyni žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], následně vyplývá, že po zhodnocení všech okolností případu, s ohledem na relevantní judikaturu ESLP, dospěla žalovaná k závěru, že požadovaná částky ve výši 287 802 Kč je nepřiměřeně vysoká a že odpovídající výše zadostiučinění v penězích by v předmětné věci měla činit 29 750 Kč, která bude poukázána na účet u bankovního ústavu uvedeného v žádosti (mezi účastníky je pak nesporné, že k této úhradě skutečně došlo). Žalovaná dále mimo jiné ve svém podání ze dne 11.2.2021 uvedla, že žalovaný (myšleno v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 31 C 152/2008; tedy žalobce ve stávajícím řízení) se o řízení dozvěděl dne 28.1.2017 a od tohoto dat mohl být v nejistotě ohledně výsledku řízení a mohla mu vznikat nemajetková újma, tj. ve vztahu k němu a předmětu odškodnění řízení trvalo od ledna 2017 do června 2020 a celková doba řízení tak činila 3 roky a 4 měsíce. V předmětné věci žalovaná neshledala žádné průtahy s tím, že řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudů a Ústavním soudem, ve věci rozhodoval soud I. stupně třikrát, soud II. stupně dvakrát a Ústavní soud ČR jedenkrát. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a znalecký posudek, s ohledem na závěr znaleckého posudku si pak musel být žadatel vědom svého závazku. Význam řízení pro žadatele byl shledán jako běžný. Celkovou délku řízení žalovaná s ohledem na uvedené skutečnosti hodnotila jako nepřiměřenou. Samotná výše přiměřeného zadostiučinění byla stanovena dle algoritmu uvedeného ve sjednocujícím stanovisku Nejvyššího soudu sp.zn. Cpjn 206/2010; částku 35 000 Kč, k níž se dospělo součinem sazby 15 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc řízení (modifikované za prvý rok řízení částkou o 15 000 Kč nižší) a celkové délky řízení, je nutné ponížit celkem o 15 %, přičemž byly zvažovány důvody pro snížení a pro zvýšení základní částky; došlo k těmto snížením a zvýšením základní částky: ke snížení o 5 % z důvodu složitosti řízení a snížení o 10 % z důvodu projednání věci na dvou stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem ČR. Všechny uvedené skutečnosti má soud za prokázané stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 11.2.2021, č.j. MSP-2248/2020-ODSK-ODSK/13.

8. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp.zn. 31 C 152/2008 má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 31.8.2007 podala ke zdejšímu soudu žalobu společnost [právnická osoba], [IČO], proti žalovanému [celé jméno žalobce], bytem [adresa], (žalobce ve stávajícím řízení; pro zjednodušení a větší přehlednost v tomto odstavci žalobce – v řízení vedeném pod sp.zn. 31 C 152/2008 žalovaný označován jako„ [celé jméno žalobce]“) o zaplacení 252 039 Kč z titulu neuhrazených leasingových splátek a smluvních sankcí dle Leasingové smlouvy [číslo] ze dne 14.3.2003, uzavřené mezi účastníky (žalobkyně společnost [právnická osoba] dříve jako [anonymizováno] [právnická osoba]). Rozsudkem pro zmeškání zdejšího soudu ze dne 16.10.2008, č.j. 31 C 152/2008-33, bylo žalobě zcela vyhověno a [celé jméno žalobce] byla uložena povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] na náhradě nákladů řízení částku ve výši 61 547,50 Kč; následně byla dne 23.1.2009 na tomto rozsudku vyznačena doložka právní moci 4.12.2008. Dne 16.2.2017 podal [celé jméno žalobce] prostřednictvím své právní zástupkyně proti tomuto rozsudku odvolání s tím, že tento rozsudek mu nikdy nebyl doručen a poprvé měl možnost se s obsahem tohoto rozsudku seznámit dne 3.2.2017 při nahlížení do spisu; v rámci svého odvolání [celé jméno žalobce] uvedl, že soud neověřil adresu žalovaného a vyšel z údajů obsažených v žalobě, když [celé jméno žalobce] doručoval na adresu [adresa], přestože [celé jméno žalobce] neměl na tomto místě v době řízení trvalou adresu a ani adresu pro doručování a ani se zde fakticky nezdržoval; jeho nové místo trvalého bydliště bylo od roku 2005 až do 28.11.2011 na adrese [adresa]; následně měl trvalé bydliště na adrese [adresa]. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22.5.2017, č.j. 31 C 152/2008-1, zahájil soud rekonstrukci spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp.zn. 31 C 152/2008 z důvodu jeho ztráty a zároveň vyzval účastníky řízení, aby ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení tohoto usnesení dodali zdejšímu soudu listiny, které mají k dispozici a které se týkají tohoto spisu. [celé jméno žalobce] tuto povinnost splnil podáním ze dne 9.6.2017, kdy do spisu zaslal kopii spisu pořízenou při nahlížení do spisu. [právnická osoba] podáním ze dne 15.6.2017 soudu sdělila, že dne 1.2.2012 došlo k postoupení práv a povinností s leasingové smlouvy [číslo] na [právnická osoba] s.r.o. (dříve [právnická osoba]), [IČO]. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30.8.2017, č.j. 31 C 152/2008-54, ve spojení s usnesením zdejšího soudu ze dne 4.9.2017, č.j. 31 C 152/2008-57, soud připustil, aby z řízení vystoupil žalobce [právnická osoba] a na jeho místo do řízení vstoupil [právnická osoba], [IČO]. Usnesením ze dne 25.10.2017, č.j. 31 C 152/2008-71, vyzval zdejší soud [celé jméno žalobce] k úhradě soudního poplatku za odvolání ve výši 12 602 Kč; toto usnesení bylo právní zástupkyni [celé jméno žalobce] doručeno dne 27.10.2017 a následně dne 7.11.2017 [celé jméno žalobce] požádal soud o osvobození od soudních poplatků, přičemž svou žádost zároveň doložil prohlášením o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 3.11.2017. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5.12.2017, č.j. 31 C 152/2008-82, které nabylo právní moci dne 3.1.2018, soud [celé jméno žalobce] přiznal osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Dne 11.1.2018 byl spis předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání [celé jméno žalobce]. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18.1.2018, č.j. 72 Co 13/2018-96, byl rozsudek soudu I. stupně ze dne 16.10.2008, č.j. 31 C 152/2008-33, zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Dne 28.2.2018 zdejší soud přistoupil k nařízení jednání na den 27.3.2018; toto jednání bylo odročeno na 7.6.2018 za účelem smírného vyřešení sporu. Ve věci bylo následně jednáno dne 7.6.2018, přičemž toto jednání bylo následně odročeno na při tomto jednání dosud neupřesněný termín za účelem vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví s ohledem na posouzení podpisu [celé jméno žalobce] na dohodě o zaplacení dluhu ze dne 15.3.2005. Znalkyně z oboru písmoznalectví [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byla ustanovena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18.6.2018, č.j. 31 C 152/2008-144, které nabylo právní moci dne 22.6.2018. Zálohu na náklady tohoto znaleckého posudku ve výši 10 000 Kč uhradil [celé jméno žalobce] dne 15.8.2018 a dne 10.9.2018 byl poté znalkyni doručen spis zdejšího soudu. Znalecký posudek znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] byl zdejšímu soudu doručen dne 10.4.2019; ze závěru tohoto znaleckého posudku č. [anonymizováno] [číslo] 2018 ze dne 7.4.2019 poté vyplývá, že sporný podpis v předpokládaném znění„ [celé jméno žalobce]“ na dohodě o zaplacení dluhu [číslo] ze dne 15.3.2005 je pravděpodobně pravým podpisem [celé jméno žalobce]. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6.5.2019, č.j. 31 C 152/2008-203, které nabylo právní moci dne 24.10.2019, bylo znalkyni [příjmení] [jméno] [příjmení] přiznáno znalečné ve výši 8 334 Kč. Proti tomuto usnesení podal [celé jméno žalobce] dne 15.5.2019 odvolání, usnesení zdejšího soudu ze dne 6.5.2019, č.j. 31 C 152/2008-203, však bylo následně potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15.10.2019, č.j. 72 Co 335/2019-229. K nařízení dalšího jednání ve věci přistoupil zdejší soud dne 2.5.2019, když nařídil jednání na 18.6.2019. Při jednání soudu dne 18.6.2019 byl po doplnění dokazování vyhlášen rozsudek s tím, že [celé jméno žalobce] bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 252 039 Kč s příslušenstvím a plnou náhradu nákladů řízení (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18.6.2019, č.j. 31 C 152/2008-214). Proti tomuto rozsudku podal [celé jméno žalobce] dne 30.7.2019 včasné blanketní odvolání, které následně doplnil k výzvě zdejšího soudu ze dne 2.8.2019, č.j. 31 C 152/2008-221, dne 12.8.2019. Spis zdejšího soudu byl k rozhodnutí o odvolání [celé jméno žalobce] předložen Městskému soudu v Praze dne 7.11.2019. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15.1.2020, č.j. 72 Co 416/2019-246, byl rozsudek soudu I. stupně ohledně částky 79 735 Kč potvrzen, jinak, tj. ohledně částky 172 304 Kč a ohledně úroku z prodlení z částky 252 039 Kč od 26.2.2005 do zaplacení, jakož i ve výroku o nákladech řízení, byl tento rozsudek zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. K nařízení dalšího jednání ve věci přistoupil zdejší soud dne 14.2.2020, když nařídil jednání na 7.4.2020 – toto jednání bylo z důvodu mimořádné situace (pandemie COVID-19) odročeno na 11.6.2020. Dne 4.6.2020 přistoupila [právnická osoba] s.r.o. ke zpětvzetí žaloby s ohledem na mimosoudní dohodu účastníků. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8.6.2020, č.j. 31 C 152/2008-267, které nabylo právní moci dne 26.6.2020, bylo proto řízení zastaveno s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Všechny skutečnosti má soud za prokázané spisem Obvodního soudu pro Prahu 5 sp.zn. 31 C 152/2008.

9. Z usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 4.4.2019, sp.zn. III. ÚS 949/17, dále vyplývá, že [celé jméno žalobce] podal k Ústavnímu soudu dne 27.3.2017 ústavní stížnost, kterou navrhl zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16.10.2008, č.j. 31 C 152/2008-33; ústavní stížnost však byla odmítnuta s tím, že její podání je předčasné, když zároveň bylo podání odvolání proti označenému rozsudku.

10. Ze spisu soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekuční úřad [obec a číslo], sp.zn. 220 EX 563/10, poté vyplývá, že návrh na nařízení exekuce byl oprávněným [právnická osoba] podán dne 20.4.2010, a to s ohledem na exekuční titul rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16.10.2008, č.j. 31 C 152/2008-33. Exekuce podle uvedeného rozsudku byla nařízena usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14.6.2010, č.j. 55 EXE 103/2010-11, s tím, že provedením exekuce byl pověřen [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 9. Žalobce [celé jméno žalobce], v exekučním řízení v pozici povinného, byl opakovaně soudním exekutorem vyzýván ke splnění exekucí vymáhané povinnosti; v této souvislosti byl obesílán nejenom na adresu [adresa], ale v listopadu 2010 rovněž neúspěšně (zásilka byla vrácena exekutorovi zpět) na adresu [adresa], [země], kterou žalobce sdělil jakožto adresu svého pobytu v období let 2005 až 2011 (viz výše). Usnesením soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 27.3.2013, č.j. 085 EX 5563/10-30, bylo rozhodnuto o vstupu společnosti [právnická osoba], [IČO], do řízení na místě oprávněného [právnická osoba]; toto usnesení bylo žalobci [celé jméno žalobce] již zasíláno na adresu [adresa], kdy dle sdělení pošty [příjmení] [celé jméno žalobce], tj. adresát nemá zvonek ani schránku – se stejným výsledkem byla [celé jméno žalobce] zasílána i následná korespondence soudního exekutora. V roce 2017 byl exekutorem zjištěn zaměstnavatel [celé jméno žalobce], a to společnost [právnická osoba], která byla podáním ze dne 16.2.2017 požádána o poskytnutí součinnosti ve formě sdělení údajů o délce zaměstnaneckého poměru [jméno] [celé jméno žalobce], výši mzdy apod. Usnesením soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 16.2.2017, č.j. 085 EX 5563/10-47, bylo zároveň rozhodnuto tak, že se přikazuje provedení exekuce, a to srážkami ze mzdy a jiných příjmů povinného [celé jméno žalobce] u plátce [právnická osoba], [IČO]. Dne 7.11.2017 podal [celé jméno žalobce] návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, event.. návrh na přerušení exekuce; tento návrh však byl usnesením soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 15.11.2017, č.j. 085 EX 5563/10-70, odmítnut. Všechny uvedené skutečnosti má soud za prokázané spisem soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], Exekuční úřad [obec a číslo], sp.zn. 220 EX 563/10, předloženým v elektronické podobě.

11. Z výpovědi žalobce má soud za prokázané, že o vedení řízení se dozvěděl někdy v roce 2017. Poukazoval-li žalobce na možnou vědomost o tomto řízení již od roku 2016, toto nekoresponduje s jeho následnou procesní aktivitou v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 31 C 152/2008 v průběhu února 2017; soud proto vycházel z vědomosti žalobce o řízení počínaje lednem roku 2017. Pokud žalobce dále pokazoval v rámci své výpovědi na tu skutečnost, že o podání žaloby se dozvěděl již v roce 2007, kdy mu tato skutečnost měla být telefonicky sdělena danou leasingovou společností, a již od této doby měl obavu o výsledek řízení, jeho tvrzení v tomto směru vyznívá ryze účelově. Nelze přehlédnout, že byť žalobce akcentuje svou obavu na výsledku již od roku 2007, jeho aktivita ve vztahu k dané leasingové společnosti byla prakticky nulová; tvrzený ojedinělý telefonický kontakt není možné posoudit jako dostatečný, jiná snaha o případném zjištění skutečností týkajících se vedení soudního řízení pak nebyla žalobcem tvrzena ani prokazována. Věrohodně nevyznívá ani žalobcův poukaz na telefonické hovory na blíže nespecifikované soudy, či doporučená vyčkávací taktika ze strany jeho tehdejší právní zástupkyně. Soud proto žalobci neuvěřil, že již od roku 2007 mu byl znám fakt podané žaloby a již od tohoto roku měl obavu o výsledek takového soudního řízení. Toto jeho tvrzení je navíc v rozporu s jeho následnými tvrzeními v rámci jeho výpovědi, že si myslel, že„ žaloba nebyla připuštěna, nebo něco takového“, či že žil až do roku 2017 v domnění, že„ to soud asi smazal, že je to vyřešený“. Z výpovědi žalobce dále vyplynulo, že v [země], kde po přechodnou dobu žil, měl partnerku, v roce 2009 se jim narodilo dítě; v [země] byl zaměstnán ve fabrice, jho příjem byl obdobný příjmu v ČR, a to necelých 1 000 EUR měsíčně.

12. Z ostatních v řízení provedených důkazů nezjistil soud žádné další pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti.

13. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k závěru, jak již zmínil výše, že žaloba byla podána ve své, byť menší, části důvodně.

14. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle odstavce 3 uvedeného ustanovení hradí stát za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

15. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

16. Podle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad"). Podle odst. 2 písm. a) uvedeného ustanovení úřadem podle odstavce 1 je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem. Podle odst. 6 uvedeného ustanovení úřad určený podle odstavců 1 až 5 jedná za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

17. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Podle ust. § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Podle ust. § 26 zákona č. 82/1998 Sb. pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

21. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 uvedeného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 uvedeného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. V daném případě se žalobce podanou žalobou domáhá na státu zaplacení přiměřeného peněžitého zadostiučinění ve výši 258 052 Kč za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu soudu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 31 C 152/2008. Jak bylo v řízení prokázáno, žalobce uplatnil nárok na náhradu škody ve smyslu shora citovaných ustanovení § 14 odst. 1 a 3 ve spojení a § 6 odst. 1 a 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., a to konkrétně podáním ze dne 21.8.2020, doručeným dne 24.8.2020, u Ministerstva spravedlnosti ČR, které dospělo k závěru, že požadovaná částky ve výši 287 802 Kč je nepřiměřeně vysoká a že odpovídající výše zadostiučinění v penězích by v předmětné věci měla činit 29 750 Kč. Tato částka pak byla žalobci žalovanou rovněž uhrazena. Soud se tedy dále zabýval tím, zda byl takový postup žalované namístě či nikoli. Žalobce v rámci žaloby poukazoval na odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu ust. § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. Nesprávným úředním postupem je přitom s přihlédnutím k ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. rovněž porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, a to zejména k celkové délce řízení, k složitosti řízení, k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, k postupu orgánů veřejné moci během řízení a konečně k významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. Soud se při posuzování oprávněnosti nároku vzneseného žalobcem nejprve zabýval tím, od kdy se žalobce nacházel či mohl být v nejistotě ohledně výsledku řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 31 C 152/2008, neboť počátek této nejistoty či obavy nelze automaticky slučovat s okamžikem zahájení samotného řízení. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že žalobce se o vedení daného soudního řízení dozvěděl až v lednu 2017, nikoliv již v roce 2007, jak uvádí (k tomu viz odst. 11 rozsudku), tj. celková doba, kterou je třeba ve vztahu k žalobci z pohledu případného odškodnění posoudit, trvala od ledna 2007 do 26.6.2020 a činila tak celkem 3 roky a 6 měsíců.

24. Soud následně přihlédl k závažnosti tvrzené nemajetkové újmy žalobce, k okolnostem, za nichž mělo dle žalobce k nemajetkové újmě dojít, a rovněž i ke konkrétním okolnostem posuzovaného případu; v této souvislosti zohlednil zákonná hlediska dle shora citovaného ustanovení § 31a odst. 3 písm. a) až e) zákona č. 82/1998 Sb. a přihlédl rovněž i k ustálené judikatuře Nejvyššího soudu ČR, Ústavního soudu ČR a Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Po zvážení všech uvedených hledisek dospěl k závěru, že v daném případě jsou splněny podmínky pro částečné vyhovění žalobou uplatněnému nároku, když celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou, tj. dle soudu došlo ke zjištění dílčích průtahů v řízení, čímž bylo porušeno právo na spravedlivý proces žalobce. Ostatně ke stejnému závěru došla i žalovaná (viz její stanovisko ze dne 11.2.2021), když s ohledem na toto zjištění žalobce odškodnila částkou 29 750 Kč – tato částka peněžitého zadostiučinění se však soudu nejeví jako zcela odpovídající. Jak vyplývá ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp.zn. 31 C 152/2008, poté, co žalobce zjistil skutečnosti týkající se vedení tohoto řízení a podal dne 16.2.2017 opravný prostředek proti rozsudku pro zmeškání, teprve v květnu 2017 bylo rozhodnuto o zahájení rekonstrukce ztraceného spisu a spis s odvoláním žalobce byl předložen nadřízenému soudu k rozhodnutí o tomto odvolání až v lednu 2008. Následné úkony již byly soudem činěny v přiměřených lhůtách. Ve věci proběhla jednání u zdejšího soudu a bylo rovněž přistoupeno k vyhotovení znaleckého posudku, na jehož základě byl žalobcem rozporovaný jeho podpis znalkyní vyhodnocen jako pravděpodobně pravý podpis. Řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudů, paralelně bylo rozhodováno i Ústavním soudem ČR. Soud má déle za to, že řízení bylo po stránce právní i skutkové složité do určité míry (v této souvislosti byla zohledněna i zmíněná potřeba znaleckého zkoumání). Soud přihlédl dále i k významu daného řízení pro žalobce, tj. žalovaného v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 31 C 152/2008, když akcentovat je třeba zejména nemalou výši zažalované částky včetně jejího příslušenství, potažmo možných nákladů řízení, a to s přihlédnutím ke zjištěným výdělkovým a osobním poměrům žalobce.

25. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění soud vycházel ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp.zn. Cpjn 206/2010. Základní částka tak dle soudu činí 37 500 Kč (15 000 Kč celkem za prvé dva roky odškodňovaného řízení – roky 2017 a 2018, za 3. rok tohoto řízení 15 000 Kč – rok 2019 a za první polovinu roku 2020 částka 7 500 Kč; tedy celkem 37 500 Kč). S ohledem na kritéria posuzovaná dle ustanovení § 31a odst. 3 písm. a) až e) zákona č. 82/1998 Sb. poté soud zohlednil rovněž výše akcentovaná zjištění, a to složitost věci do určité míry (jako přiměřené se jeví snížení o 20 %), skutečnost, že stěžovateli (žalobci) nelze při posouzení jeho aktivity v době vedení posuzovaného řízení nic vytknout, spíše naopak (jako přiměřené se jeví zvýšení o 10 %), a rovněž i skutečnost, že věc měla pro stěžovatele velký význam jako přiměřené se jeví zvýšení o 20 %). Ze všech těchto uvedených důvodů proto soud dospěl k závěru, že odpovídající výše zadostiučinění v penězích činí 41 250 Kč. Částka 29 750 Kč však již z tohoto titulu byla žalovanou žalobci uhrazena, žalobě bylo proto vyhověno co do částky 11 500 Kč (41 250 Kč – 29 750 Kč = 11 500 Kč; výrok I. rozsudku). V části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 246 552 Kč s příslušenstvím, byla poté žaloba jako nedůvodně podaná soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku). Pro úplnost soud dále uvádí, že v dané věci byla posuzována i další kritéria ve smyslu ustanovení § 31a odst. 3 zákona č.82/1998 Sb., nicméně další relevantní skutečnosti pro možné zvýšení či snížení základní částky zjištěny nebyly.

26. O příslušenství ze soudem přiznané částky ve formě úroků z prodlení bylo rozhodnuto dle ust. § 26 zákona č. 82/1998 Sb. s přihlédnutím k ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

27. O povinnosti žalované nahradit žalobci náklady řízení v plné výši soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce sice měl ve věci pouze částečný úspěch, nicméně co do základu žalobou uplatněného nároku byl úspěšný a výše přiznaného plnění závisela na úvaze soudu. Proto soud přiznal žalobci proti žalované nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení žalobce spočívají v nákladech na úhradu soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, dále v nákladech právního zastoupení, dále v nákladech cestovného a nákladech za ztrátu času. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny v souladu s ust. § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 8 úkony právní pomoci po 1 580 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis výzvy ze dne 21.8.2020, účast při jednání soudu dne 7.10.2021, sepis vyjádření ze dne 7.10.2021, sepis vyjádření ze dne 8.11.2021, účast při jednání soudu dne 16.12.2021 a účast při jednání soudu dne 1.2.2022) a dále 8 náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. na nákladech právního zastoupení celkem 15 040 Kč. Žalobci dále náleží náhrada za promeškaný čas dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 24 půlhodiny po 100 Kč – celkem 2 400 Kč (tři cesty [obec] – [obec] a zpět, a to k jednání soudu dne 7.10.2021, dne 16.12.2021 a dne 1.2.2022). Žalobce má rovněž nárok na jízdné za cestu [obec] - [obec] a zpět, 3 jízdy, celkem 3x 180 km, při cestě osobním vozem [anonymizováno], a to s přihlédnutím k ust. § 1 a § 4 vyhlášky č. 589/2020 Sb., resp. vyhlášky [číslo] v částce 3x 1 260 Kč, tj. celkem jízdné 3 780 Kč. Žalobci tak celkem náleží náhrada nákladů řízení v konečné výši 23 220 Kč (2 000 Kč + 15 040 Kč + 2 400 Kč + 3 780 Kč = 23 220 Kč).

28. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 za středníkem o.s.ř., když přihlédl k žádosti žalované v tomto směru pro případ jejího neúspěchu ve věci, a rovněž s tím, aby žalované jakožto orgánu státní správy umožnil včas splnit svou povinnost uloženou výroky I. a III. tohoto rozsudku.