16 C 140/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 71 418 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 768 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 768 Kč od 30.1.2024 do zaplacení, a to ve splátkách po 1 300 Kč měsíčně, vždy ke každému 25. dni v měsíci, počínaje dnem právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 52 891,47 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 69 087 Kč od 26.1.2023 do 26.1.2023, z částky 64 839 Kč od 27.1.2023 do 22.2.2023, z částky 60 591 Kč od 23.2.2023 do 22.3.2023, z částky 55 591 Kč od 23.3.2023 do 24.4.2023, z částky 50 591 Kč od 25.4.2023 do 24.5.2023, z částky 45 591 Kč od 25.5.2023 do 25.6.2023, z částky 40 591 Kč od 26.6.2023 do 26.7.2023, z částky 35 591 Kč od 27.7.2023 do 29.1.2024 a z částky 28 823 Kč od 31.1.2024 do zaplacení, úroku ve výši 8,20 % ročně z částky 66 952,69 Kč od 26.1.2023 do 26.1.2023, z částky 64 839 Kč od 27.1.2023 do 22.2.2023, z částky 60 591 Kč od 23.2.2023 do 22.3.2023, z částky 55 591 Kč od 23.3.2023 do 24.4.2023, z částky 50 591 Kč od 25.4.2023 do 24.5.2023, z částky 45 591 Kč od 25.5.2023 do 25.6.2023 a z částky 40 591 Kč od 26.6.2023 do 26.7.2023 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 35 591 Kč od 27.7.2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26.1.2023 dosáhne částky 222 393 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 243 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 15.5.2024 domáhala prostřednictvím zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 71 418 Kč s příslušenstvím z titulu řádně neuhrazené smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému žalobkyní poskytnut na účet uvedený ve smlouvě dne 23.3.2022 úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za jeho poskytnutí ve výši 59,77 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 4 248 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou u splátky č. 8 splatné dne 20.11.2022, k datu 24.1.2023 poté došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně požaduje po žalovaném následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 41 154,99 Kč s příslušenstvím; b) smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvyv celkové výši 1 996 Kč s příslušenstvím; c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy v celkové výši 1 200 Kč s příslušenstvím; d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 24 068,47 Kč; e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši od 26.1.2023 do zaplacení; žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 59,77 % ročně; za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 26.4.2022) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v nominální úrokové sazbě 15 % ročně.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil ve svém podání ze dne 26.6.2024, kdy poukázal na absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru, a to s ohledem na hrubý rozpor parametrů úvěrových smluv s dobrými mravy a nesplnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschoplnost dlužníka. Žalovaný uvedl, že od žalobkyně převzal částku 70 000 Kč, navrhuje tedy, aby částka, kterou již uhradil ve výši 67 480 Kč, byla započítána na úhradu jistiny a zbývající částka ve výši 2 520 Kč byla splácena v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, neboť vyšší splátky není nyní schopen hradit.

3. Ve věci bylo nařízeno prvé jednání na 26.9.2024. Žalovaný se z tohoto jednání soudu omluvil a požádal, aby soud jednal v jeho nepřítomnosti. Soud proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti jednal a ve věci rozhodl dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalovaného.

4. Ještě před zahájením jednání ve věci samé vzala žalobkyně svým podáním ze dne 14.8.2024, soudu doručeným dne 15.8.2024, ve spojení s podáním ze dne 29.8.2024, žalobu částečně zpět, a to v části, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 7 511 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 511 Kč od 26.1.2023 do 26.1.2023, z částky 7 511 Kč od 27.1.2023 do 22.2.2023, z částky 7 511 Kč od 23.2.2023 do 22.3.2023, z částky 7 511 Kč od 23.3.2023 do 24.4.2023, z částky 7 511 Kč od 25.4.2023 do 24.5.2023, z částky 7 511 Kč od 25.5.2023 do 25.6.2023, z částky 7 511 Kč od 26.6.2023 do 26.7.2023 a z částky 7 511 Kč od 27.7.2023 do zaplacení a úroku ve výši 59,77 % ročně z částky 2 113,69 Kč od 27.1.2023 do 22.2.2023, ve výši 51,57 % ročně z částky 64 839 Kč od 27.1.2023 do 22.2.2023, ve výši 59,77 % ročně z částky 6 361,69 Kč od 23.2.2023 do 22.3.2023, ve výši 51,57 % ročně z částky 60 591 Kč od 23.2.2023 do 22.3.2023, ve výši 59,77 % ročně z částky 8 563,94 Kč od 23.3.2023 do 24.4.2023, ve výši 51,57 % ročně z částky 55 591 Kč od 23.3.2023 do 24.4.2023, ve výši 59,77 % ročně z částky 8 563,94 Kč od 25.4.2023 do 24.5.2023, ve výši 51,57 % ročně z částky 50 591 Kč od 25.4.2023 do 24.5.2023, ve výši 59,77 % ročně z částky 8 563,94 Kč od 25.5.2023 do 25.6.2023, ve výši 51,57 % ročně z částky 45 591 Kč od 25.5.2023 do 25.6.2023, ve výši 59,77 % ročně z částky 8 563,94 Kč od 26.6.2023 do 26.7.2023, ve výši 51,57 % ročně z částky 40 591 Kč od 26.6.2023 do 26.7.2023, ve výši 59,77 % ročně z částky 8 563,94 Kč od 27.7 do 18.10.2023, ve výši 44,77 % ročně z částky 35 591 Kč od 27.7.2023 do 18.10.2023, ve výši 59,77 % ročně z částky 8 563,94 od 19.10.2023 do zaplacení a ve výši 51,57 % ročně z částky 35 591 Kč od 19.10.2023 do zaplacení. Zdejší soud s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. řízení v části dotčené zpětvzetím zastavil svým usnesením ze dne 12.9.2024, č.j. 16 C 140/2024-94.

5. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ustanovení § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu:

6. Žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru, a to úvěru ve výši 70 000 Kč. Úvěrová smlouvy byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem dne 23.3.2022 prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku za použití jedinečného kódu. Na základě uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, přičemž v úvěrové smlouvě byla uvedena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 185 328 Kč v 48 měsíčních splátkách po 4 248 Kč; roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí dle Smlouvy 79,19 %, zápůjční úroková sazba poté 59,77 % ročně. Ve Smlouvě bylo dále uvedeno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 Kč, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok, a dále právo žalobkyně vůči žalovanému na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů. Žalovaný se poté uvedenou smlouvou zavázal v případě prodlení se zaplacením úvěru k povinnosti hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané Předsmluvním formulářem ze dne 23.3.2022, Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru ze dne 23.3.2022 ve znění Dodatku č. 1 ze dne 23.3.2022, Oznámením o schválení úvěru ze dne 24.3.2022 ve spojení s dodejkou ze dne 28.3.2022, Splátkovým kalendářem k této smlouvě a kopií občanského průkazu žalovaného. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 23.3.2022 má soud za prokázané, že žalobkyně dne 23.3.2022 zaslala na účet označený žalovaným částku ve výši 70 000 Kč; tato skutečnost je ostatně mezi účastníky nesporná. Z Karty klienta ze dne 14.5.2024 má soud za prokázané, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku ve výši 63 232 Kč (poslední platba dne 26.7.2023). Pokud žalovaný ve svém vyjádření poukazoval na úhradu v částce vyšší, a to konkrétně 67 480 Kč, žalobkyně k tomuto uvedla, že jí žádné další platby nad uváděnou částku 63 232 Kč známy nejsou. Žalovaný své tvrzení o úhradě částky v jím uvedené výši nijak neprokázal, přičemž k jednání soudu dne 26.9.2024 se nedostavil – soud mu proto nemohl ani poskytnout poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. k prokázání této tvrzené skutečnosti. Žalovaný byl žalobkyní o úhradu dluhu opakovaně žalobkyní upomenut; tato skutečnost je prokázána oznámením ze dne 24.1.2023, výzvami k zaplacení ze dne 20.1.2023, 21.10.2022, 21.12.2022 a 21.11.2022 a předžalobní výzvou ze dne 9.1.2024 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne; žalobkyně však již v této souvislosti neprokázala, kdy a jakým způsobem byly dané výzvy žalovanému doručeny. Z oznámení ze dne 24.1.2023 má soud poté za prokázané, že žalobkyně žalovaného informovala o okamžitém zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a dále žalovaného vyzvala k o úhradě částky v celkové výši 80 846 Kč. Jak vyplývá z listiny „Hodnocení klienta“ ze dne 23.3.2022, žalovaný před sjednáním úvěru žalobkyni sdělil, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 17 000 Kč, žije sám, nehradí ničeho na děti, plní splátkovou povinnost 1 500 Kč měsíčně, na bydlení vynakládá částku 3 384 Kč měsíčně, tj. jeho příjmy činí celkem 17 000 Kč, výdaje 9 744 Kč, volné zdroje poté 6 256 Kč měsíčně; své příjmy dále žalovaný prokázal žalobkyni potvrzením o platbě ze dne 17.2.2021, detailem pohybu – platby mzdy ze dne 10.2.2022 a 10.1.2022 a výpisem z účtu za období měsíce srpen 2021; žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v registru SOLUS a NRKI, přičemž takto nebyly zjištěny žádné závazky žalovaného.

7. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle ustanovení § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ust. § 562 odst. 1 o.z.).

11. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

12. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

13. Podle ustanovení § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

14. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo dne 23.3.2022 přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o.z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o.z. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 70 000 Kč, což také prokazatelně učinila, a žalovaný se zavázal splácet úvěr a poplatky uvedené v úvěrové smlouvě pravidelnými měsíčními splátkami. Soud se v prvé řadě zabýval platností uzavřené smlouvy, když tuto hodnotil zejména stran posouzení, zda žalobkyně řádně posoudila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dále pak co do souladu dané smlouvy s dobrými mravy, a to s ohledem na posouzení přiměřenosti sjednaných úroků, potažmo zhodnocení všech sjednaných sankčních klauzulí. Z provedeného dokazování je pak zřejmé, že žalobkyně si před poskytnutím úvěru vyžádala od žalovaného informace stran jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrů a rovněž doklady ve formě výpisů z účtu či potvrzení o úhradě mzdy a podrobila žalovaného dále lustraci v příslušné databázi dlužníků, a to s negativním výsledkem. Soud má za to, že žalobkyně takto postupovala v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, nicméně, a to zejména s ohledem na procesní obranu žalovaného v tomto směru, zůstává nadále sporné, zda žalobkyně si takto opatřila dostatečné a spolehlivé informace a zda tyto řádně ověřila (zejména co do ověření výdajové stránky). V tomto směru však soud neposkytoval žalobkyni žádné další poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť má především za to, že jsou dány další podstatné důvody pro posouzení předmětné úvěrové smlouvy jako absolutně neplatného právního jednání. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 588 o.z., ze kterého je absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy soudem vyvozována, a to s tím, že tato úvěrová se zjevně příčí dobrým mravům, když ve smlouvě sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. V dané věci účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 70 000 Kč, RPSN byla sjednána ve výši 79,19 % ročně, úrok z poskytnutého úvěru poté ve výši 59,77 % ročně. Ve smlouvě byla sjednána dále řada sankcí, vypočtených v odstavci 6 tohoto rozsudku, které byl žalovaný povinen hradit v případě prodlení s úhradou. Soud má jednak za to, že daná sankční ujednání jsou ve svém souhrnu nepřiměřená a je třeba je tudíž posoudit jako nemravná. Soud dále poukazuje na zjevnou nepřiměřenost ve smlouvě sjednaných úroků, jejichž výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, když v tomto směru lze v souladu s konstantní judikaturou přihlížet k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/20004 či 33 Odo 236/2005). Na rozpornost sjednaných úroků a RPSN s dobrými mravy lze usuzovat i z judikatury Nejvyššího soudu ČR, týkající se exekuční problematiky, nicméně obdobně koncipovaných smluv stejné žalobkyně (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 20 Cdo 2884/2019 či 20 Cdo 3844/2018).

19. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že Úvěrová smlouva ze dne 23.3.2022 je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 o.z. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobkyni pouze částku poskytnuté jistiny ve výši 70 000 Kč, poníženou o již prokazatelně poskytnuté úhrady ve výši 63 232 Kč, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky či smluvní pokutu dle smlouvy, a to s přihlédnutím k ustanovení § 2991 o.z. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky 6 768 Kč s příslušenstvím z této částky (výrok I. rozsudku); ve své zbývající části pak byla žaloba ve své aktuální podobě jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku).

20. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z výzvy právní zástupkyně žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 9.1.2024; v rámci této korespondence dané k přepravě dne 9.1.2024 (viz podací poštovní arch) byl žalovaný požádán o úhradu dluhu do 15 dnů od data doručení tohoto dopisu. Vycházeje z třídenní zákonné fikce (ustanovení § 573 o.z.) byla tato výzva žalovanému doručena dne 12.1.2024, žalovaný byl tak povinen částku bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat do 29.1.2024 (27.1.2024 připadá na sobotu); pokud tak neučinil, do prodlení s úhradou se dostal dne 30.1.2024. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.

21. O náhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř., když žalovaný byl v řízení úspěšný v převážné části, potažmo v části, ve které byla žaloba vzata zpět, žalobkyně zavinila, že řízení muselo býti zastaveno, a přísluší mu tedy právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Úspěch žalovaného je dán co do částky 52 891,47 Kč (tj. úspěch co do 90,52 %), jeho neúspěch pak co do částky 6 768 Kč (9,48 %); žalovanému proto náleží právo na úhradu 81,04 % jemu vzniklých nákladů řízení. Žalovanému vznikly náklady v souvislosti se sepisem vyjádření k žalobě ze dne 26.6.2024, tj. jedná se v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř. o jednu náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč dle ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. S ohledem na výše uvedené tak žalovanému vzniklo právo na úhradu nákladů řízení v částce 243 Kč (81,04 % z 300 Kč).

22. O lhůtě k plnění v případě výroku I. rozsudku soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 za středníkem o.s.ř., když umožnil žalovanému splnit jeho povinnost stanovenou tímto výrokem v jiné než obvyklé třídenní lhůtě od právní moci rozsudku, a to s přihlédnutím k vyjádření žalovaného i ke stanovisku žalobkyně, dle kterého je žalobkyně ochotna přistoupit na splacení žalované částky v přiměřených splátkách v měsíční výši 1 300 Kč. Požadoval-li žalovaný, aby mu bylo umožněno uhradit dluh ve splátkách po 500 Kč měsíčně, takovému požadavku nebylo možné vyhovět, neboť žalovaný své osobní, majetkové a výdělkové poměry nijak blíže neosvětlil ani nedoložil. Z jednání soudu dne 26.9.2024 se poté žalovaný omluvil, soud se však za této situace nemohl žalovaného na jeho poměry nijak dotázat a tyto posoudit tak, aby případně bylo možné rozhodnout o nižší částce měsíčních splátek.

23. O lhůtě k plnění v případě výroku III. rozsudku soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.