16 C 141/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 92 760 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 56 010 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 56 010 Kč od 13.12.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 36 750,70 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 72 329 Kč od 25.7.2023 do 12.12.2023 a z částky 16 319 Kč od 13.12.2023 do zaplacení, úroku ve výši 64,31 % ročně z částky 59 714,24 Kč od 25.7.2023 do 15.8.2023 ve výši 2 256,54 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 59 714,24 Kč od 16.8.2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25.7.2023 dosáhne částky 201 657 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4 830,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 15.5.2024 domáhala prostřednictvím zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 92 760 Kč s příslušenstvím z titulu řádně neuhrazené smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému žalobkyní poskytnut na účet uvedený ve smlouvě dne 28.2.2023 úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za jeho poskytnutí ve výši 64,31 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 990 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou u splátky č. , hodnota, splatné dne 17.5.2023, k datu 23.7.2023 poté došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně požaduje po žalovaném následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 69 264,74 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 59 714,24 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 550,50 Kč) s příslušenstvím; b) smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím; c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 600 Kč s příslušenstvím; d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 69 264,74 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 25.7.2023 do datu vyhotovení žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tj. ve výši 20 431,70 Kč; e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 59 714,24 Kč ode dne 25.7.2023 do zaplacení; žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 64,31 % ročně; za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 16.8.2023) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v nominální úrokové sazbě 15 % ročně.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno prvé jednání na 17.10.2024. Žalovaný se k tomuto jednání soudu nedostavil, ač řádně a včas obeslán, soud proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti jednal a ve věci rozhodl dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) v jeho nepřítomnosti.

4. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ustanovení § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu:

5. Žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru, a to úvěru ve výši 60 000 Kč. Úvěrová smlouvy byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem dne 27.2.2023 prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku za použití jedinečného kódu. Na základě uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, přičemž v úvěrové smlouvě byla uvedena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 160 048 Kč v 48 měsíčních splátkách po 3 990 Kč; roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí dle Smlouvy 82,72 %, zápůjční úroková sazba poté 64,31 % ročně. Ve Smlouvě bylo dále uvedeno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 Kč, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok, a dále právo žalobkyně vůči žalovanému na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů. Žalovaný se poté uvedenou smlouvou zavázal v případě prodlení se zaplacením úvěru k povinnosti hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané Předsmluvním formulářem ze dne 27.2.2023, Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru ze dne 27.2.2023 ve znění Dodatku č. 1 ze dne 27.2.2023, Prohlášením klienta ze dne 27.2.2023, Oznámením o schválení úvěru ze dne 1.3.2023 ve spojení s dodejkou ze dne 16.3.2023, Splátkovým kalendářem k této smlouvě a kopií občanského průkazu žalovaného. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 28.2.2023 má soud za prokázané, že žalobkyně dne 28.2.2023 zaslala na účet označený žalovaným částku ve výši 60 000 Kč; tato skutečnost ostatně není žalovaným ani nijak sporována. Z Karty klienta ze dne 14.5.2024 má soud za prokázané, že žalovaný uhradil žalobkyni 1 splátku ve výši 3 990 Kč, a to dne 17.5.2023. Žalovaný žalobkyní ničeho dalšího neuhradil, přestože byl o úhradu dluhu opakovaně žalobkyní upomenut. Tato skutečnost je prokázána oznámením ze dne 23.7.2023, výzvami k zaplacení ze dne 19.6.2023 a 18.7.2023 a předžalobní výzvou ze dne 6.12.2023 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne. Z výzev k zaplacení ze dne 19.6.2023 a 18.7.2023 dále vyplývá, že žalobkyně žalovanému v rámci těchto výzev sdělila, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky v délce 65 dnů, dochází tímto dnem v souladu se smlouvou automaticky k zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne 23.7.2023 má soud poté za prokázané, že žalobkyně žalovaného informovala o okamžitém zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a dále žalovaného vyzvala k okamžité úhradě částky v celkové výši 72 329 Kč. Jak vyplývá z listiny „Hodnocení klienta“ ze dne 27.2.2023, žalovaný před sjednáním úvěru žalobkyni sdělil, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 45 000 Kč, žije sám, nehradí ničeho na děti, plní splátkovou povinnost 8 634 Kč měsíčně a na bydlení vynakládá částku 6 705 Kč měsíčně; své příjmy dále žalovaný prokázal žalobkyni výpisem z účtu ze dne 5.1.2023 ve spojení s potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem ze dne 27.2.2023; žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v registru SOLUS, přičemž takto nebyly zjištěny žádné závazky žalovaného.

6. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle ustanovení § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ust. § 562 odst. 1 o.z.).

10. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

11. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

12. Podle ustanovení § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

13. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo dne 27.2.2023 přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o.z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o.z. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 60 000 Kč, což také prokazatelně učinila, a žalovaný se zavázal splácet úvěr a poplatky uvedené v úvěrové smlouvě pravidelnými měsíčními splátkami. Soud se v prvé řadě zabýval platností uzavřené smlouvy, když tuto hodnotil zejména stran posouzení, zda žalobkyně řádně posoudila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dále pak co do souladu dané smlouvy s dobrými mravy, a to s ohledem na posouzení přiměřenosti sjednaných úroků, potažmo zhodnocení všech sjednaných sankčních klauzulí. Z provedeného dokazování je pak zřejmé, že žalobkyně si před poskytnutím úvěru vyžádala od žalovaného informace stran jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrů a rovněž doklady ve formě výpisů z účtu či potvrzení o úhradě mzdy a podrobila žalovaného dále lustraci v příslušné databázi dlužníků, a to s negativním výsledkem. Soud má za to, že žalobkyně takto postupovala v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a případný postup soudu dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak není na místě. Soud má nicméně za to, že danou úvěrovou smlouvu je třeba posoudit jako smlouvu absolutně neplatnou z důvodu ustanovení § 588 o.z., neboť tato se zjevně příčí dobrým mravům, když ve smlouvě sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. V dané věci účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 60 000 Kč, RPSN byla sjednána ve výši 82,72 % ročně, úrok z poskytnutého úvěru poté ve výši 64,31 % ročně. Ve smlouvě byla sjednána dále řada sankcí, vypočtených v odstavci 5 tohoto rozsudku, které byl žalovaný povinen hradit v případě prodlení s úhradou. Soud má jednak za to, že daná sankční ujednání jsou ve svém souhrnu nepřiměřená a je třeba je tudíž posoudit jako nemravná. Soud dále poukazuje na zjevnou nepřiměřenost ve smlouvě sjednaných úroků, jejichž výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, když v tomto směru lze v souladu s konstantní judikaturou přihlížet k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/20004 či 33 Odo 236/2005). Na rozpornost sjednaných úroků a RPSN s dobrými mravy lze usuzovat i z judikatury Nejvyššího soudu ČR, týkající se exekuční problematiky, nicméně obdobně koncipovaných smluv stejné žalobkyně (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 20 Cdo 2884/2019 či 20 Cdo 3844/2018).

18. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že Úvěrová smlouva ze dne 27.2.2023 je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 o.z. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobkyni pouze částku poskytnuté jistiny ve výši 60 000 Kč, poníženou o již poskytnutou úhradu ve výši 3 990 Kč, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky či smluvní pokutu dle smlouvy, a to s přihlédnutím k ustanovení § 2991 o.z. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky 56 010 Kč s příslušenstvím z této částky (výrok I. rozsudku); ve své zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku).

19. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 6.12.2023, kdy byl žalovaný poprvé průkazně vyzván k úhradě celé zažalované částky; tato korespondence pak byla dána k přepravě dne 6.12.2023 (viz poštovní podací arch). Vycházejíc z třídenní zákonné fikce byla tato výzva žalovanému doručena dne 11.12.2023 (9.12.2023 připadlo na sobotu), žalovaný byl tak povinen částku bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat do 12.12.2023; pokud tak neučinil, do prodlení s úhradou se dostal dne 13.12.2023. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná v převážné části zažalovaného nároku, a přísluší jí tedy právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán co do částky 56 010 Kč (tj. úspěch co do 60,4 %), její neúspěch pak co do částky 36 750,70 Kč (39,6 %); žalobkyni proto náleží právo na úhradu 20,8 % jí vzniklých nákladů řízení. Výše nákladů řízení je poté odvislá od nákladů na úhradu soudního poplatku ve výši 4 638 Kč a dále od nákladů právního zastoupení, které jsou tvořeny v souladu s ustanovením § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 úkony právní pomoci po 4 820 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast při jednání soudu dne 17.10.2024) a 3 náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o 21 % DPH. Náklady právního zastoupení tak činí 18 585,60 Kč, náklady řízení po připočtení částky zaplaceného soudního poplatku činí celkem 23 223,60 Kč. Vzhledem k úspěchu žalobkyně co do 20,8 %, přísluší jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 4 830,50 Kč (20,8 % z částky 23 223,60 Kč).

21. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.