16 C 141/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Hronovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 53 286,55 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 53 286,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 53 286,55 Kč od 5. 3. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 533 Kč, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 5.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 5. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 286,55 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, ), jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 4. 4. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v konečné výši 53 286,55 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 4. 3. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka činicí po zohlednění případných dílčích plateb částku 53 286,55 Kč. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, ničeho však dosud neuhradil. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno prvé jednání na 25. 9. 2025. Žalobkyně sdělila ve svém podání ze dne 18. 9. 2025, doručeném zdejšímu soudu téhož dne, že se z jednání soudu omlouvá s tím, že má za to, že účast žalobkyně na jednání není nezbytná, a to i z důvodu procesní ekonomie. Žalobkyně dále v rámci uvedeného podání uvedla, že v případě, že by nadepsaný soud na jednání konaném v nepřítomnosti žalobkyně nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, kupříkladu proto, že žalovaný na nařízeném jednání tvrdil a prokázal zcela nové podstatné tvrzení, které dosud součástí jeho podání a vyjádření nebylo, žádá žalobkyně v souladu s principem předvídatelnosti postupu a rozhodnutí soudu zdvořile nadepsaný soud, aby byla před konáním jednání vyzvána zejména pro doplnění tvrzení a důkazních návrhu, resp. aby jí byla k tomuto na jednání poskytnuta přiměřená lhůta. K uvedenému podání soud podotýká, že toto podání je třeba posoudit jako úkon účastníka, který je vázán na splnění podmínky, přičemž k takovému úkonu se v souladu s ustanovení § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) nepřihlíží. Ani jeden z účastníků se k jednání soudu nedostavil, ač oba byli řádně a včas obesláni, soud proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti jednal a ve věci rozhodl dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti. Soud poté vycházel z obsahu spisu (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.) i z provedených listinných důkazů (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovení § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ustanovením § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi společností , Anonymizováno, jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako klientem na straně druhé byla dne 4. 4. 2024 uzavřena prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz Úvěrová smlouva, na jejímž základě se společnost , Anonymizováno, zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 30 000 Kč s tím, že výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši fixního úroku z otevřeného zůstatku úvěru ve výši 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru; RPSN poté činila 299,98 %. Žalovaný se zavázal ke splácení minimálními měsíčními splátkami za podmínek ve Smlouvě sjednaných. Všechny uvedené skutečnosti má soud za prokázané Úvěrovou smlouvou ze dne 4. 4. 2024 ve spojení se Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a Standardními podmínkami Úvěrové smlouvy vztahující se na Klienty v České republice. Ze Smlouvy, ani z jiných žalobkyní založených listinných důkazů však není zřejmé, zda a případně v jakém rozsahu původní věřitel zjišťoval a posuzoval před uzavřením samotné smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet tak, jak má na mysli ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání soudu dne 25. 9. 2025, nemohla jí býti ani poskytnuta v tomto směru poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. uvedená skutečnost zůstala ze strany žalobkyně nedotvrzena a neprokázána. Výpisy plateb ve spojení se zprávou , právnická osoba, , ze dne 2. 7. 2025, má soud za prokázané, že na účet žalovaného byly poukázány: dne 5. 4. 2025 částka 30 000 Kč, dne 19. 6. 2024 částka 9 000 Kč a dne 18. 11. 2024 částka 9 784 Kč. Z listiny „Faktura – Váš variabilní symbol: , var. symbol, “ má soud dále za prokázané, že dle této Faktury k datu splatnosti 4. 3. 2025 činila minimální částka k zaplacení 24 735,78 Kč, aktuální celková částka ke stejnému datu splatnosti poté 53 286,55 Kč, neuhrazené částky z minulého období 17 808,53 Kč a aktuální povinná minimální měsíční částka k datu splatnosti 6 927,25 Kč. Žalobkyně však již nijak nevysvětlila, proč je v rámci podané žaloby požadována částka 53 286,55 Kč, když dle předložené Faktury činila aktuální povinná celková částka k úhradě pouze 6 927,25 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání soudu dne 25. 9. 2025, nemohla jí býti ani v tomto směru poskytnuta poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. uvedené skutečnosti zůstaly ze strany žalobkyně nedotvrzeny a neprokázány. Jak vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 4. 2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne, společnost , Anonymizováno, oznámila žalovanému, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupila pohledávku vzniklou z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy č. , Anonymizováno, v celkové výši 53 286,55 Kč na žalobkyni, což bylo zároveň prokázáno i Smlouvou na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve znění Dodatku č. 2 ze dne 18. 11. 2021 a ve spojení se seznamem postoupených pohledávek. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 11. 4. 2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne pak bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 66 208,55 Kč s tím, že tato částka se skládá z neuhrazené jistiny v částce 53 286,55 Kč a nákladů právního zastoupení v částce 12 922 Kč. Předložila-li dále žalobkyně přehled k dané Smlouvě, nepodařilo se soudu z tohoto přehledu blíže rozklíčovat, zda a v jaké výši bylo na poskytnutý úvěr žalovaným hrazeno, když nějaké platby byly žalovaným evidentně poskytovány. Rovněž v tomto případě soud zamýšlel provést toto bližší objasnění dotazem na žalobkyni, případně ve spojení s poskytnutím poučovací povinnosti dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., nicméně s ohledem na nepřítomnost žalobkyně při jednání soudu dne 25. 9. 2025 nemohlo býti k tomuto kroku přistoupeno.

5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

7. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle ustanovení § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o.z.).

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. V řízení bylo prokázáno, že mezi společností , Anonymizováno, a žalovaným bylo dne 4. 4. 2024 přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o.z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o.z., tedy prostřednictvím stránek www., Anonymizováno, .cz. Na základě této smlouvy se společnost , Anonymizováno, zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 30 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednanými úroky pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám dle Smlouvy. Žalobkyně poté zaslala na účet žalovaného platby v celkové doložené výši 48 784 Kč. V souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy však nelze přehlédnout, že byť byl žalovanému poskytován spotřebitelský úvěr a bylo třeba postupovat rovněž v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, tj. i v intencích shora citovaného ustanovení § 86 tohoto zákona, žalobkyně nijak nedoložila, jakým způsobem a v jakém rozsahu byla zjišťována a posuzována úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Řádně nedovysvětlena ze strany žalobkyně zůstává i výše zažalované částky z pohledu předložené Faktury, když ke dni 4. 3. 2025 byl žalovaný povinen hradit nikoli částku 53 286,55 Kč, ale pouze částku 24 735,78 Kč. Ohledně všech těchto nedostatků, stejně jako co do rozklíčování případných poskytnutých plateb ze strany žalovaného, nemohla býti však žalobkyně poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. s ohledem na svou neúčast při jednání soudu dne 25. 9. 2025. Soud proto žalobu jako nedůvodně podanou v plném rozsahu zamítl, neboť s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že posuzovaná Úvěrová smlouva ze dne 4. 4. 2024 je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni však nelze přisvědčit ohledně přiznání požadovaného nároku ani z titulu vydání bezdůvodného obohacení, a to s ohledem na skutečnost, že doposavad zůstalo neobjasněno, v jaké konkrétní výši bylo žalovaným za účelem splácení poskytnutého úvěru žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci hrazeno. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána nedůvodně, a soud proto nemohl postupovat jinak, než žalobu v plném rozsahu zamítnout (výrok I. tohoto rozsudku).

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl v řízení zcela úspěšný. Žádné náklady řízení však žalovanému nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku).

14. O povinnosti žalobkyně zaplatit České republice soudní poplatek v částce 533 Kč (výrok III. rozsudku) bylo rozhodnuto s přihlédnutím k ustanovení § 9 odst. 1, odst. 4 písm. a) a odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně uhradila v souvislosti s podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pouze soudní poplatek ve výši 2 132 Kč podle Položky 2 bodu 1. písm. b) Sazebníku poplatků, který tvoří nedílnou přílohu označeného zákona. Vzhledem k tomu, že k vydání elektronického platebního rozkazu nebylo možné soudem přistoupit, je třeba doplatit soudní poplatek do výše Položky 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku, tj. do částky 2 665 Kč, a to v souladu s Položkou 2 bod 2. Sazebníku. Proto byla žalobkyni stanovena povinnost zaplatit České republice část soudního poplatku ve výši 533 Kč (2 665 Kč – 2 132 Kč = 533 Kč).

15. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.