16 C 144/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Hronovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 50 687 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 438 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,5 % ročně z částky 24 438 Kč od 18.6.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 26 249 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 36 685 Kč od 24.1.2024 do 17.6.2024 a z částky 12 247 Kč od 18.6.2024 do zaplacení, úroku ve výši 69,11 % ročně z částky 29 599,46 Kč od 24.1.2024 do 16.2.2024 ve výši 1 308,96 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 29 599,46 Kč od 17.2.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24.1.2024 dosáhne částky 106 790 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 4.6.2025 domáhala prostřednictvím zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 50 687 Kč s příslušenstvím z titulu řádně neuhrazené smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované žalobkyní poskytnut na účet uvedený ve smlouvě dne 23.6.2023 úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za jeho poskytnutí ve výši 69,11 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 1 854 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, když uhrazena byla pouze dne 19.8.2023 částka 1 854 Kč, dne 15.9.2023 částka 1 854 Kč a dne 16.10.2023 částka 1 854 Kč. K datu 22.1.2024 poté došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně požaduje po žalované následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 34 687,65 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 29 599,46 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 5 088,19 Kč) s příslušenstvím; b) smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím; c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 1 000 Kč s příslušenstvím; d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 34 687,65 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 24.1.2024 k datu vyhotovení žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tj. ve výši 14 002 Kč; e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 29 599,46 Kč ode dne 24.1.2024 do zaplacení; žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 69,11 % ročně; za dobu od 91. dne prodlení žalované (tedy za dobu od 17.2.2024) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v nominální úrokové sazbě 15 % ročně.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci bylo nařízeno prvé jednání na 6.11.2025. Žalovaná se k tomuto jednání soudu nedostavila, ač řádně a včas obeslána, soud proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti jednal a ve věci rozhodl dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) v její nepřítomnosti. Navrhla-li však žalobkyně s ohledem na neomluvenou nepřítomnost žalované postup dle ustanovení § 153b o.s.ř., tj. vydání rozsudku pro zmeškání, předpoklady pro tento postup soud neshledal, a to s ohledem na posouzení předmětné úvěrové smlouvy jako absolutně neplatné (k tomu viz dále).

4. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ustanovení § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu:

5. Žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru, a to úvěru ve výši 30 000 Kč. Úvěrová smlouvy byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako klientem dne 22.6.2023 prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku za použití jedinečného kódu. Na základě uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž v úvěrové smlouvě byla uvedena povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 88 992 Kč v 48 měsíčních splátkách po 1 854 Kč; roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí dle Smlouvy 95,81 %, zápůjční úroková sazba poté 69,11 % ročně. Ve Smlouvě bylo dále uvedeno, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 Kč, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok (čl. 6.

1. Smlouvy), a dále právo žalobkyně vůči žalované na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů (čl. 6.

2. Smlouvy). Žalovaná se poté uvedenou smlouvou i zavázala v případě prodlení se zaplacením úvěru k povinnosti hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení (čl. 6.

5. Smlouvy). Uvedené skutečnosti má soud za prokázané Předsmluvním formulářem ze dne 22.6.2023, Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru ze dne 22.6.2023 ve znění Dodatku č. 1 ze dne 22.6.2023, Prohlášením klienta ze dne 22.6.2023, Oznámením o schválení úvěru ze dne 26.6.2023 ve spojení s dodejkou ze dne 27.6.2023, Splátkovým kalendářem k této smlouvě ve znění upraveného splátkového kalendáře (po provedení odkladu splátek) ze dne 30.10.2023 a kopií občanského průkazu žalovaného. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 23.6.2023 má soud za prokázané, že žalobkyně dne 23.6.2023 zaslala na účet označený žalovanou částku ve výši 30 000 Kč; tato skutečnost ostatně není žalovanou ani nijak sporována. Z Karty klienta ze dne 4.6.2025 má soud za prokázané, že žalovaná uhradila žalobkyni 3 splátky po 1 854 Kč, a to dne 9.8.202´3, 15.9.2023 a 16.10.2023. Žalovaná žalobkyni ničeho dalšího neuhradila, přestože byla o úhradu dluhu opakovaně žalobkyní upomenuta. Tato skutečnost je prokázána oznámením ze dne 22.1.2024, výzvami k zaplacení ze dne 19.12.2023 a 18.1.2024 a předžalobní výzvou ze dne 11.6.2024 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne. Z výzev k zaplacení ze dne 19.12.2023 a 18.1.2024 dále vyplývá, že žalobkyně žalované v rámci těchto výzev sdělila, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky v délce 65 dnů, dochází tímto dnem v souladu se smlouvou automaticky k zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne 22.1.2024 má soud poté za prokázané, že žalobkyně žalovanou informovala o okamžitém zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a dále žalovanou vyzvala k okamžité úhradě částky v celkové výši 36 685 Kč. Jak vyplývá z listiny „Hodnocení klienta“ ze dne 22.6.2023, žalovaná před sjednáním úvěru žalobkyni sdělila, že její pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 21 670 Kč, žije sama, nehradí ničeho na děti, neplní žádnou splátkovou povinnost a na bydlení vynakládá částku 5 090 Kč měsíčně; své příjmy dále žalovaná prokázala žalobkyni výplatními lístky za měsíce duben a květen 2023 a potvrzením o příjmu ze dne 21.6.2023; žalobkyně dále provedla lustraci žalované výpisem z registru klientských informací (NRKI) a registru SOLUS.

6. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle ustanovení § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ust. § 562 odst. 1 o.z.).

10. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

11. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

12. Podle ustanovení § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

13. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo dne 22.6.2024 přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o.z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o.z. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr 30 000 Kč, což také prokazatelně učinila, a žalovaná se zavázala splácet úvěr a poplatky uvedené v úvěrové smlouvě pravidelnými měsíčními splátkami. Soud se v prvé řadě zabýval platností uzavřené smlouvy, když tuto hodnotil zejména stran posouzení, zda žalobkyně řádně posoudila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dále pak co do souladu dané smlouvy s dobrými mravy, a to s ohledem na posouzení přiměřenosti sjednaných úroků, potažmo zhodnocení všech sjednaných sankčních klauzulí. Z provedeného dokazování je pak zřejmé, že žalobkyně si před poskytnutím úvěru vyžádala od žalované informace stran jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrů a rovněž doklady ve formě výplatních pásek či potvrzení o úhradě mzdy a podrobila žalovanou dále lustraci v příslušné databázi dlužníků. Soud má za to, že žalobkyně takto postupovala v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a případný postup soudu dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak není na místě. Soud má nicméně za to, že danou úvěrovou smlouvu je třeba posoudit jako smlouvu absolutně neplatnou z důvodu ustanovení § 588 o.z., neboť tato se zjevně příčí dobrým mravům, když ve smlouvě sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. V dané věci účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 30 000 Kč, RPSN byla sjednána ve výši 97,02 % ročně, úrok z poskytnutého úvěru poté ve výši 69,11 % ročně; žalovaná se zavázala uhradit částku v celkové výši 88 992 Kč, tj. takřka trojnásobek částky poskytnuté. Ve smlouvě byla sjednána dále řada sankcí, vypočtených v odstavci 5 tohoto rozsudku, které byl žalovaný povinen hradit v případě prodlení s úhradou. Soud má za to, že daná sankční ujednání jsou ve svém souhrnu nepřiměřená a je třeba je tudíž posoudit jako nemravná. Soud dále poukazuje na zjevnou nepřiměřenost ve smlouvě sjednaných úroků, jejichž výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, když v tomto směru lze v souladu s konstantní judikaturou přihlížet k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/20004 či 33 Odo 236/2005). Na rozpornost sjednaných úroků a RPSN s dobrými mravy lze usuzovat i z judikatury Nejvyššího soudu ČR, týkající se exekuční problematiky, nicméně obdobně koncipovaných smluv stejné žalobkyně (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 20 Cdo 2884/2019 či 20 Cdo 3844/2018).

18. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že Úvěrová smlouva ze dne 22.6.2023 je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 o.z. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobkyni pouze částku poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč, poníženou o již poskytnutou úhradu v souhrnné výši 5 562 Kč, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky či smluvní pokutu dle smlouvy, a to s přihlédnutím k ustanovení § 2991 o.z. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky 24 438 Kč s příslušenstvím z této částky (výrok I. rozsudku); ve své zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku).

19. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 11.6.2024, kdy byla žalovaná poprvé průkazně vyzvána k úhradě celé zažalované částky; tato korespondence pak byla dána k přepravě dne 11.6.2024 (viz poštovní podací arch). Vycházejíc z třídenní zákonné fikce byla tato výzva žalované doručena dne 14.6.2024, žalovaná byla tak povinna částku bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat do 17.6.2024 (15. a 16.6.2024 připadlo na víkendové dny); pokud tak neučinila, do prodlení s úhradou se dostala dne 18.6.2024. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., a to s ohledem na obdobný poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků. Za této situace tedy soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

21. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.