16 C 164/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 938,06 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 938,06 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 10. 2020 domáhala prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4 po žalovaném úhrady ve výroku uvedené částky z titulu smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] již s žalovaným uzavřela dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], která zanikla fúzí s žalobkyní. Za účelem využívání služeb poskytla [právnická osoba] žalovanému přijímací zařízení – 1) [anonymizováno 6 slov] (SN: [příjmení]: [anonymizováno]) a 2) [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] (SN: [číslo] [příjmení]), které žalovaný po ukončení smlouvy [právnická osoba] nevrátil, pročež byl povinen uhradit smluvní pokutu 2 000 Kč za každé přijímací zařízení, tedy celkově 4 000 Kč. Dále byl žalovaný povinen společnosti [právnická osoba] uhradit poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč dle vyúčtování [číslo] splatného dne 5. 4. 2019 (poníženo o 121,94 Kč coby alikvotní část nájmu modemu) a dlužné nájemné za obě příjímací zařízení ve výši 70 Kč měsíčně za každé, tedy celkem 140 Kč měsíčně, a to dle vyúčtování [číslo] splatného dne 20. 9. 2018, [číslo] splatného dne 20. 10. 2018, [číslo] splatného dne 20. 11. 2018, a [číslo] splatného dne 20. 12. 2018. Žalovaný však ničeho z uvedeného neuhradil, byť k tomu byl vyzýván, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 12. 5. 2020.

2. Obvodní soud pro Prahu 4 svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], vyslovil svou místní nepříslušnost a věc podstoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 5 jako soudu místně příslušnému.

3. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, jednal soud v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

4. Z předložených listin vyplývá skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], zaniknuvší následně fúzí sloučením s žalobkyní dne 1. 4. 2020, se jako poskytovatelka písemně zavázala Smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřenou dne [datum], přenechat žalovanému k dočasnému užívání (vedle poskytování služeb elektronických komunikací) dvě zařízení, a to 1) [anonymizováno 6 slov] (SN: [příjmení]: [anonymizováno]) A 2) [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] (SN: [číslo] [příjmení]), za která se žalovaný zavázal žalobkyni hradit nájemné 70 Kč měsíčně za každé, tedy celkově 140 Kč měsíčně. Zároveň se žalovaný se jako uživatel dle 7.

4. Všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba] pro domácnosti, které jsou nedílnou součástí uzavřené smlouvy (dále jen„ všeobecné podmínky“), písemně zavázal žalobkyni poskytnutá zařízení vrátit nejpozději do 14 dnů od ukončení smlouvy. V čl. 7 všeobecných podmínek bylo sjednáno, že pokud žalovaný jako uživatel některé zařízení žalobkyni nevrátí včas nebo v pořádku, je povinen uhradit smluvní pokutu dle ceníku, tj. ve výši 2 000 Kč za každé zařízení. Obě zařízení byla žalovanému předána dne 27. 2. 2018, což žalovaný potvrdil svým podpisem na zakázkovém listě. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané označenou smlouvou ze dne 26. 2. 2018 ve spojení s Všeobecnými podmínkami poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba] pro domácnosti, Ceníkem služeb [právnická osoba], a Zakázkovým listem ze dne 27. 2. 2018. Na poskytnuté služby elektronických komunikací a na úhradu nájmu zařízení ve sjednané výši vystavila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyúčtování [číslo] splatné dne 20. 9. 2018, [číslo] splatné dne 20. 10. 2018, [číslo] splatné dne 20. 11. 2018, a [číslo] splatné dne 20. 12. 2018; tyto skutečnosti má soud za prokázané označenými vyúčtováními. Vzhledem k tomu, že žalovaný uvedená vyúčtování neuhradil, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k omezení poskytování služeb žalovanému a dopisem ze dne 21. 11. 2018 odstoupila s účinností ke dni 4. 12. 2018 od smlouvy a vyzvala žalovaného k úhradě nedoplatků a k vrácení obou zařízení; uvedené skutečnosti byly prokázány dopisem ze dne 21. 11. 2018. Následně právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalovanému vyúčtováním [číslo] splatným dne 5. 1. 2019, k úhradě též dlužné částky za nájemné modemu v celkové výši 560 Kč a náhrady nákladů za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč dle ceníku, který ponížila o částku celkem 121,94 Kč coby alikvotní část nájmu modemu za dobu od 5. 12. 2018 do konce zúčtovacího období, kdy jej žalovaný z důvodu odpojení nemohl užívat, což má soud za prokázané vyúčtováním [číslo]. Jak má soud za prokázané předžalobní upomínkou ze dne 12. 5. 2020 ve spojení s podacím lístkem ze dne 12. 5. 2020, před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, přesto tak neučinil.

5. Soud věc posoudil dle ust. § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouvy dle shora citovaného ust. § 1746 odst. 2 o. z. o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, jejíž součástí byla i smlouva o nájmu modemu podle ust. § 2201 a násl. o. z. Žalovaný nesplnil povinnost uhradit dlužnou částku za nájemné přijímacích zařízení (§ 2217 o. z.) dle vystavených vyúčtování, pročež právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou omezila poskytování služeb žalovanému a od smlouvy odstoupila. Tím žalovanému vznikla povinnost vrátit předměty nájmu – dvě přijímací zařízení – pronajímateli (§ 2225 odst. 1 o. z.) což však neučinil do 14 dnů, a proto mu vznikla též povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu (§ 2048 o. z.) za nevrácení zařízení ve výši 2 000 Kč za každé, tedy celkem 4 000 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak bylo založeno právo domáhat se zaplacení dlužné částky za nájemné modemu v celkové výši 560 Kč ponížených o 121,94 Kč, dále náhrady nákladů za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč a smluvní pokuty za nevrácení zařízení ve výši celkem 4 000 Kč. Toto právo následně přešlo v důsledku zániku [právnická osoba] fúzí sloučením s žalobkyní na žalobkyni (§ 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev). Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy soud zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech na úhradu soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále v nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny v souladu s ust. § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. 3 úkony právní pomoci po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, návrh ve věci samé) a dále 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o 21% DPH. Žalobkyni tak přísluší náhrada nákladů právního zastoupení v částce 1 089 Kč, po připočtení částky uhrazeného soudního poplatku poté náklady řízení v celkové částce 1 489 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, vymezením dlužného období a výší dlužné částky. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.

7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 před středníkem o. s. ř., když pro stanovení lhůty odlišné nebyly shledány žádné předpoklady.