16 C 167/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu jako samosoudkyní Mgr. Klárou Hronovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 789 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 3 289 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 289 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 956 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno].

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 5.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 789 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 500 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 067,08 Kč a úroku stanoveného dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 221,92 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno prvé jednání na [datum]. Žalobkyně sdělila ve svém podání ze dne [datum], že se z jednání soudu omlouvá s tím, že má za to, že účast žalobkyně na jednání není nezbytná, a to i z důvodu procesní ekonomie. Žalobkyně dále v rámci uvedeného podání uvedla, že v případě, že by nadepsaný soud na jednání konaném v nepřítomnosti žalobkyně nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, kupříkladu proto, že žalovaný na nařízeném jednání tvrdil a prokázal zcela nové podstatné tvrzení, které dosud součástí jeho podání a vyjádření nebylo, žádá žalobkyně v souladu s principem předvídatelnosti postupu a rozhodnutí soudu zdvořile nadepsaný soud, aby byla před konáním jednání vyzvána zejména pro doplnění tvrzení a důkazních návrhu, resp. aby jí byla k tomuto na jednání poskytnuta přiměřená lhůta. K uvedenému podání soud podotýká, že toto podání je třeba posoudit jako úkon účastníka, který je vázán na splnění podmínky, přičemž k takovému úkonu se v souladu s ustanovení § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) nepřihlíží. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil, ač řádně a včas obeslán, soud proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti jednal a ve věci rozhodl dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti obou účastníků.

4. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi [právnická osoba] [anonymizováno], s.r.o., [IČO], jako„ Úvěrujícím“ na straně jedné a žalovaným jako„ Úvěrovaným“ na straně druhé byla dne [datum] uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] Smlouva o úvěru č. [anonymizováno] [číslo], na jejímž základě se [právnická osoba] [anonymizováno], s.r.o., zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 7 500 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tento úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 533,54 Kč a úrokem ve výši 221,92 Kč, a to nejpozději do [datum]; uvedené skutečnosti má soud za prokázané označenou smlouvou. Z této smlouvy, ani z jiných žalobkyní založených listinných důkazů však není zřejmé, zda a případně v jakém rozsahu původní věřitel zjišťoval a posuzoval před uzavřením samotné smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet tak, jak má na mysli ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání soudu dne [datum], nemohla jí býti ani poskytnuta v tomto směru poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. uvedená skutečnost zůstala ze strany žalobkyně nedotvrzena a neprokázána. Potvrzením o provedení transakce ze dne [datum] má soud za prokázané, že [právnická osoba] [anonymizováno], s.r.o., poukázala částku ve výši 7 500 Kč dne [datum] na účet žalovaného, specifikovaného ve Smlouvě o úvěru č. [anonymizováno] [číslo]. Jak vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem z téhož dne, [právnická osoba] [anonymizováno], s.r.o., oznámila žalovanému, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku vzniklou z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy [číslo] v celkové výši i 23 866,62 Kč na žalobkyni. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem z téhož dne pak bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 32 432,62 Kč s tím, že tato částka se skládá z neuhrazené jistiny vzniklé z titulu dosud neuhrazeného spotřebitelského úvěru číslo smlouvy [číslo] v částce 23 866,62 Kč a nákladů právního zastoupení v částce 8 566 Kč. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaný žalobkyni dosud ničeho neuhradil.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle ustanovení § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o.z.).

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. V řízení bylo prokázáno, že mezi [právnická osoba] [anonymizováno], s.r.o., a žalovaným bylo dne [datum] přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o.z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o.z., tedy prostřednictvím stránek [webová adresa]. Na základě této smlouvy se [právnická osoba] [anonymizováno], s.r.o., zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 7 500 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu se sjednaným poplatkem a sjednaným úrokem za poskytnutí úvěru. Společnost [anonymizována dvě slova], s.r.o., částku ve výši 7 500 Kč skutečně žalovanému poskytla, žalovaný však dosud žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci ničeho neuhradil. Nicméně nelze v daném případě přehlédnout, že byť byl žalovanému poskytován spotřebitelský úvěr a bylo třeba postupovat rovněž v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, tj. i v intencích shora citovaného ustanovení § 86 tohoto zákona, žalobkyně nijak netvrdila, jakým způsobem a v jakém rozsahu byla zjišťována a posuzována úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. S ohledem na tuto skutečnost proto soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobkyni, která se stala v souladu s ustanovením § 1879 o.z. nabyvatelem předmětné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] s původním věřitelem (tato skutečnost byla žalovanému původním věřitelem oznámena dne [datum]), pouze částku poskytnuté jistiny ve výši 7 500 Kč, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky dle smlouvy, a to s přihlédnutím k ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo k ustanovení § 2991 o.z. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky 7 500 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku); ve své zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku).

14. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni příslušenství z přiznané částky ve formě zákonného úroku z prodlení bylo soudem rozhodnuto dle ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná v převážné části zažalovaného nároku, a přísluší jí tedy právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán co do částky 7 500 Kč (tj. úspěch co do 69,5 %), její neúspěch pak co do částky 3 289 Kč (30,5 %); žalobkyni proto náleží právo na úhradu 39 % jí vzniklých nákladů řízení. Výše nákladů řízení je poté odvislá od nákladů na úhradu soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dále od nákladů právního zastoupení, které jsou tvořeny v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a) a d) a ustanovením § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 úkony právní pomoci po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) a dále 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o 21% DPH. Náklady právního zastoupení tak činí 1 452 Kč, náklady řízení po připočtení částky zaplaceného soudního poplatku činí celkem 2 452 Kč. Vzhledem k úspěchu žalobkyně co do 39 %, přísluší jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 956 Kč (39 % z částky 2 452 Kč).

16. O povinnosti žalobkyně zaplatit České republice soudní poplatek v částce 200 Kč bylo rozhodnuto s přihlédnutím k ustanovení § 9 odst. 1, odst. 4 písm. a) a odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně uhradila v souvislosti s podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pouze soudní poplatek ve výši 800 Kč podle Položky 2 bodu 1. písm. b) Sazebníku poplatků, který tvoří nedílnou přílohu označeného zákona. Vzhledem k tomu, že k vydání elektronického platebního rozkazu nebylo možné soudem přistoupit, je třeba doplatit soudní poplatek do výše Položky 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku, tj. do částky 1 000 Kč, a to v souladu s Položkou 2 bod 2. Sazebníku. Proto byla žalobkyni stanovena povinnost zaplatit České republice část soudního poplatku ve výši 200 Kč (1 000 Kč – 800 Kč = 200 Kč).

17. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.