16 C 213/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Hronovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 588 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 18 588 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 311 Kč od 21. 12. 2023 do 10. 1. 2024 ve výši 166,74 Kč, zákonného úroku ve výši 15 % ročně prodlení z částky 13 469 Kč od 11. 1. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 56,86 % ročně z částky 12 738,29 Kč od 21. 12. 2023 do 10. 1. 2024 ve výši 407,40 Kč, úroku ve výši 56,86 % ročně z částky 8 372,52 Kč od 11. 1. 2024 do 14. 3. 2024 ve výši 816 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 8 372,52 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 12. 2023 dosáhne částky 126 187 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 11.8.2025 domáhala prostřednictvím zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 18 588 Kč s příslušenstvím z titulu řádně neuhrazené smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému žalobkyní poskytnut na účet uvedený ve smlouvě dne 9.2.2021 úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za jeho poskytnutí ve výši 56,86 % ročně splácet v 36 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, když uhrazena byla pouze dne 12.3.2021 částka 2 921 Kč, dne 12.4.2021 částka 2 921 Kč, dne 13.5.2021 částka 2 921 Kč, dne 14.6.2021 částka 2 921 Kč, dne 15.7.2021 částka 2 921 Kč, dne 16.8.2021 částka 2 921 Kč, dne 22.9.2021 částka 2 921 Kč, dne 15.10.2021 částka 2 921 Kč, dne 16.11.2021 částka 2 921 Kč, dne 13.12.2021 částka 2 921 Kč, dne 12.1.2022 částka 2 921 Kč, dne 22.2.2022 částka 2 921 Kč, dne 21.3.2022 částka 2 921 Kč, dne 25.4.2022 částka 2 921 Kč, dne 26.5.2022 částka 2 921 Kč, dne 7.7.2022 částka 2 921 Kč, dne 2.8.2022 částka 2 921 Kč, dne 7.9.2022 částka 2 921 Kč, dne 6.10.2022 částka 2 921 Kč, dne 8.11.2022 částka 2 921 Kč, dne 8.12.2022 částka 2 921 Kč, dne 10.1.2023 částka 2 921 Kč, dne 9.2.2023 částka 2 921 Kč, dne 14.3.2023 částka 2 921 Kč, dne 5.4.2023 částka 2 921 Kč, dne 9.5.2023 částka 2 921 Kč, dne 6.6.2023 částka 2 921 Kč, dne 4.7.2023 částka 2 921 Kč, dne 3.8.2023 částka 2 921 Kč, dne 2.10.2023 částka 2 921 Kč a dne 9.10.2023 částka 2 921 Kč,. K datu 19.12.2023 poté došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný po zesplatnění úvěru uhradil ještě následně dne 10.1.2024 částku 5 842 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 8 372,52 Kč s příslušenstvím; b) smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 1 497 Kč s příslušenstvím; c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 3 600 Kč s příslušenstvím; d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 5 119,53 Kč; e) úrok z částky 12 738,29 Kč od 21.12.2023 do 10.1.2024 ve výši 407,40 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 8 372,52 Kč od 11.1.2024 do zaplacení; žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 56,86 % ročně, přičemž za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 15.3.2024) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 15 % ročně.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno prvé jednání na 18.11.2025. Žalovaný se k tomuto jednání soudu nedostavil, ač řádně a včas obeslán, soud proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti jednal a ve věci rozhodl dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) v jeho nepřítomnosti. Následně, a to již po samotném jednání soudu, byla do spisu založena omluva žalovaného, zaslána dne 18.11.2025 v 12:21 hod. prostřednictvím e-mailové pošty, ve které žalovaný uvedl že z jednání omlouvá z pracovních důvodů, dále s tím, že jej celá situace mrzí a dlužnou částku se bude snažit uhradit v co možná nejkratším termínu.

4. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ustanovení § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu:

5. Žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru, a to úvěru ve výši 50 000 Kč. Úvěrová smlouvy byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem dne 8.2.2021 prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku za použití jedinečného kódu. Na základě uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, přičemž v úvěrové smlouvě byla uvedena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 105 156 Kč v 36 měsíčních splátkách po 2 921 Kč; roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí dle Smlouvy 74,29 %, zápůjční úroková sazba poté 56,86 % ročně. Ve Smlouvě bylo dále uvedeno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 Kč, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok (čl. 6.

1. Smlouvy), a dále právo žalobkyně vůči žalovanému na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů (čl. 6.

2. Smlouvy). Žalovaný se poté uvedenou smlouvou zavázal v případě prodlení se zaplacením úvěru k povinnosti hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení (čl. 6.

5. Smlouvy). Uvedené skutečnosti má soud za prokázané Předsmluvním formulářem ze dne 8.2.2021, Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru ze dne 8.2.2021 ve znění Dodatku č. 1 ze dne 8.2.2021, Prohlášením klienta ze dne 8.2.2021, Oznámením o schválení úvěru ze dne 10.2.2021 ve spojení s dodejkou ze dne 12.2.2021, Splátkovým kalendářem k této smlouvě a kopií občanského průkazu žalovaného. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 9.2.2021 má soud za prokázané, že žalobkyně dne 9.2.2021 zaslala na účet označený žalovaným částku ve výši 50 000 Kč; tato skutečnost ostatně není žalovaným ani nijak sporována. Z Karty klienta ze dne 8.8.2025 má soud za prokázané, že žalovaný uhradil žalobkyni 33 splátek po 2 921 Kč, tj. celkem 96 393 Kč. Žalovaný žalobkyní ničeho dalšího neuhradil, přestože byl o úhradu dluhu opakovaně žalobkyní upomenut. Tato skutečnost je prokázána oznámením ze dne 19.12.2023, výzvami k zaplacení ze dne 15.9.2023, 15.11.2023 a 18.12.2023 a předžalobní výzvou ze dne 11.6.2024 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne. Z výzev k zaplacení ze dne 15.9.2023, 15.11.2023 a 18.12.2023 dále vyplývá, že žalobkyně žalovanému v rámci těchto výzev sdělila, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky v délce 65 dnů, dochází tímto dnem v souladu se smlouvou automaticky k zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne 19.12.2023 má soud poté za prokázané, že žalobkyně žalovaného informovala o okamžitém zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a dále žalovaného vyzvala k okamžité úhradě částky v celkové výši 19 311 Kč. Jak vyplývá z listiny „Hodnocení klienta“ ze dne 8.2.2021, žalovaný před sjednáním úvěru žalobkyni sdělil, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 41 449 Kč, žije sám, nehradí ničeho na děti, plní splátkovou povinnost ve výši 6 749 Kč měsíčně a na bydlení vynakládá částku 3 384 Kč měsíčně; uvedené skutečnosti byly dále doloženy výpisy o úhradě mzdy žalovanému ze dne 11.1.2021 a 5.2.2021; žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného výpisem z registru klientských informací (NRKI), dále v registru SOLUS.

6. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle ustanovení § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ust. § 562 odst. 1 o.z.).

10. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

11. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

12. Podle ustanovení § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

13. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo dne 8.2.2021 přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o.z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o.z. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 50 000 Kč, což také prokazatelně učinila, a žalovaný se zavázal splácet úvěr a poplatky uvedené v úvěrové smlouvě pravidelnými měsíčními splátkami. Soud se v prvé řadě zabýval platností uzavřené smlouvy, když tuto hodnotil zejména stran posouzení, zda žalobkyně řádně posoudila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dále pak co do souladu dané smlouvy s dobrými mravy, a to s ohledem na posouzení přiměřenosti sjednaných úroků, potažmo zhodnocení všech sjednaných sankčních klauzulí. Z provedeného dokazování je pak zřejmé, že žalobkyně si před poskytnutím úvěru vyžádala od žalovaného informace stran jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrů a rovněž doklady ve formě výpisů z účtu či potvrzení o úhradě mzdy a podrobila žalovaného dále lustraci v příslušné databázi dlužníků. Soud má za to, že žalobkyně takto postupovala v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a případný postup soudu dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak není na místě. Soud má nicméně za to, že danou úvěrovou smlouvu je třeba posoudit jako smlouvu absolutně neplatnou z důvodu ustanovení § 588 o.z., neboť tato se zjevně příčí dobrým mravům, když ve smlouvě sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. V dané věci účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 500 000 Kč, RPSN byla sjednána ve výši 74,29 % ročně, úrok z poskytnutého úvěru poté ve výši 56,86 % ročně. Ve smlouvě byla sjednána dále řada sankcí, vypočtených v odstavci 5 tohoto rozsudku, které byl žalovaný povinen hradit v případě prodlení s úhradou. Soud má jednak za to, že daná sankční ujednání jsou ve svém souhrnu nepřiměřená a je třeba je tudíž posoudit jako nemravná. Soud dále poukazuje na zjevnou nepřiměřenost ve smlouvě sjednaných úroků, jejichž výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, když v tomto směru lze v souladu s konstantní judikaturou přihlížet k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/20004 či 33 Odo 236/2005). Na rozpornost sjednaných úroků a RPSN s dobrými mravy lze usuzovat i z judikatury Nejvyššího soudu ČR, týkající se exekuční problematiky, nicméně obdobně koncipovaných smluv stejné žalobkyně (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 20 Cdo 2884/2019 či 20 Cdo 3844/2018).

18. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že Úvěrová smlouva ze dne 8.2.2021 je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 o.z. Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit žalobkyni pouze částku poskytnuté jistiny ve výši 50 000 Kč, poníženou o již poskytnuté úhrady, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky či smluvní pokutu dle smlouvy, a to s přihlédnutím k ustanovení § 2991 o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni již uhradil částku ve výši 96 393 Kč, tj. částku poskytnutého úvěru převyšující, je zřejmé, že žaloba nebyla podána žalobkyní důvodně a jako taková byla soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, žádné prokazatelné náklady řízení mu však nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.