16 C 223/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 24 418,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 403,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 403,04 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 13 014,98 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 214,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 616,30 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 600 Kč od 28. 9. 2023 do 10. 11. 2023 a z částky 9 196,96 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 25,23 % ročně z částky 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 4. 2024 domáhala prostřednictvím zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 24 418,02 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel dne 11. 4. 2022 se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , jako právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše 20 000 Kč (dále jen „úvěr“ nebo „jistina“), a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve Smlouvě (v Osobních podmínkách). Na základě uvedeného žalovaný čerpal úvěr v souladu se Smlouvou. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal hradit ve prospěch právního předchůdce žalobce minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit právnímu předchůdci žalobce smluvní úrok ve výši sjednané ve Smlouvě. V souladu se Smlouvou a čl.

8. Smluvních podmínek byl žalovaný povinen hradit také poplatky a náklady. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas dle Smlouvy a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky (čl. 11.1 písm. c) Smluvních podmínek). Na základě této skutečnosti právní předchůdce žalobce v souladu s čl. 11.3 Smluvních podmínek zaslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky po splatnosti. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil a úvěr byl v souladu se Smlouvou a s čl. 11.3 Smluvních podmínek zesplatněn ke dni 12. 1. 2023. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 8 596,96 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení: 1) dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, 2) dlužného poplatku ve výši 600 Kč, 3) dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 12. 1. 2023 ve výši 3 818,02 Kč, 4) kapitalizovaných úroků od 13. 1. 2023 do 27. 9. 2023 ve výši 3 616,30 Kč, 5) kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 13. 1. 2023 do 27. 9. 2023 ve výši 2 214,50 Kč, 6) úroků ve výši 25,23 % p.a. z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, 7) zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky ve výši 20 600 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 600 Kč, od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, jednal soud v souladu s ustanovením § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

4. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.) i z provedených listinných důkazů (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ustanovení § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu.

5. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, jako „Věřitel“ a žalovaný jako „Zákazník“ uzavřeli prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz dne 11. 4. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejímž předmětem byl bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě Kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru; celková výše spotřebitelského úvěru byla sjednána v částce 20 000 Kč, roční pevná úroková sazba 60 % a roční procentní sazba nákladů (RPSN) 81,02 %. Mezi účastníky bylo dále sjednáno, že žalovaný je povinen hradit ve prospěch společnosti , právnická osoba, minimální měsíční splátky, a to vždy do doby, dokud žalovaný neuhradí celkovou dlužnou částku. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané Smlouvou č. , hodnota, ze dne 11. 4. 2022 – Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru ve spojení se Smluvními podmínkami ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Z denní historie daného úvěru je zřejmé, že úvěr ve výši 20 000 Kč byl žalovaným vyčerpán již dne 11. 4. 2022, na jeho splacení však žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil doposavad pouze 8 596,96 Kč; tyto skutečnosti ostatně nejsou žalovaným ani nijak sporovány. Žalovaný žalobkyni ani její právní předchůdkyni ničeho dalšího neuhradil, přestože byl o úhradu dluhu opakovaně žalobkyní upomenut; tato skutečnost je prokázána opakovanou výzvou k úhradě ze dne 18. 11. 2022 a předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze dne 16. 2. 2024. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru byla následně postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023; uvedené skutečnosti má soud za prokázané Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek a dopisem ze dne 29. 9. 2023 ve spojení s podacím lístkem ze dne 27. 10. 2023. Před uzavřením úvěrové smlouvy byl ze strany žalobkyně od žalovaného vyžádán výpis z účtu žalovaného za období od 7. 10. 2021 do 7. 4. 2022; z tohoto výpisu je zřejmé, že v období posledního měsíce před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy žalovanému byly poskytnuty opakovaně zápůjčky od společností , právnická osoba, a , Anonymizováno, .

6. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle ustanovení § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o.z.).

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným bylo dne 11. 4. 2022 přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o.z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o.z., tedy prostřednictvím stránek www., Anonymizováno, .cz. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr 20 000 Kč, což také prokazatelně učinil, a žalovaný se zavázal splácet úvěr a poplatky uvedené v úvěrové smlouvě pravidelnými měsíčními splátkami. Soud nemá pochybnosti o uzavření smlouvy způsobem prezentovaným žalobkyní nicméně nelze v daném případě přehlédnout, že žalovanému byl takto poskytován spotřebitelský úvěr, a bylo proto třeba postupovat rovněž v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, tj. i v intencích shora citovaného ustanovení § 86 tohoto zákona, tedy bylo nezbytné řádně zjistit a posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele. Soud v této souvislosti odkazuje na judikaturu soudů vyšších stupňů v tomto směru, např. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/2018, ze které vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti dlužníka, pokud vyjde pouze z jeho nikterak nedoloženého prohlášení o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na čemž nic nemění ani skutečnost, že dlužník neprochází dostupnými databázemi dlužníků. Odborná péče poté předpokládá řádné ověření údajů tvrzených dlužníkem, např. doložením potvrzení zaměstnavatele, výpisy z účtu dlužníka apod. Soud v daném případě vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a doložení důkazů tak, aby bylo zcela zřejmé, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v této souvislosti ve svém podání ze dne 16. 8. 2024 sdělila, že „právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, posoudil před jeho poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti vzal právní předchůdce žalobce v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací). Dále právní předchůdce žalobce zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů právnímu předchůdci, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu.“, a dále uvedla, že „právní předchůdce žalobce zkoumal a vyhodnocoval transakce na běžném účtu žalovaného, a to za období od 7. 10. 2021 do 7. 4. 2022. Z těchto obsáhlých údajů o příchozích a odchozích platbách právní předchůdce žalobce získal úplné ucelené informace o finanční situaci žalovaného, a to za dostatečně dlouhé období. Z uvedených poznatků právní předchůdce žalobce zjistil, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu 20 000 Kč.“. K prokázání těchto skutečností žalobkyně soudu předložila pouze výpis z účtu žalovaného za období cca posledního půlroku před poskytnutím úvěru. Takový postup právního předchůdce žalobkyně co do zjištění a posouzení otázky úvěruschopnosti žalovaného však dle soudu nelze hodnotit jako řádný a zejména schopný dojít k jakýmkoli relevantním závěrům co do posouzení zkoumané otázky. Není totiž vůbec zřejmé, zda se poskytovatel spotřebitelského úvěru zabýval zjištěním sociální a příjmové situace žalovaného (vyživovací povinnosti, bytovou situací žalovaného a náklady s tím spojenými, dalšími případnými dluhy žalovaného apod.). Z předloženého výpisu z účtu lze samozřejmě zjistit a posoudit určité dílčí skutečnosti, ucelený přehled nutný pro posouzení otázky úvěruschopnosti však takový přehled nedává. Nicméně zabýval-li se soud detailněji předloženým výpisem, z tohoto vyplývá, že žalovaný v období posledních dnů a týdnů před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy opakovaně čerpal zápůjčky v tisícových částkách od jiných nebankovních společností. Tento fakt by měl být dle soudu pro další poskytovatele zápůjček a úvěru alarmující, přičemž není viditelné, zda byl jakýmkoli způsobem právním předchůdcem žalobkyně vzat v potaz a zhodnocen. Soud proto uzavírá s ohledem na výše uvedeno, že Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 4. 2022 je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobkyni, která se stala v souladu s ustanovením § 1879 o.z. nabyvatelem předmětné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 9. 2023 s původním věřitelem, pouze částku poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč, poníženou o 8 596,96 Kč, která byla následně žalovaným v této souvislosti uhrazena, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky či smluvní úroky, a to s přihlédnutím k ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo k ustanovení § 2991 o.z. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky 11 403,04 Kč s příslušenstvím z této částky (výrok I. rozsudku); ve své zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku).

14. Nad rámec uvedeného soudu dále poukazuje na zjevnou nepřiměřenost ve smlouvě sjednaných úroků, jejichž výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, když v tomto směru lze v souladu s konstantní judikaturou přihlížet k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/20004 či 33 Odo 236/2005). I z tohoto pohledu je na místě danou úvěrovou smlouvu posoudit jako smlouvu absolutně neplatnou, a to s přihlédnutím k ustanovení § 588 o.z., neboť sjednaná úroková sazba ve výši 60 % ročně se zjevně příčí dobrým mravům.

15. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z dopisu právního předchůdce žalobkyně ze dne 29. 9. 2023, kdy byl žalovaný poprvé průkazně vyzván k úhradě celé zažalované částky; v rámci této korespondence dané k přepravě dne 27. 10. 2023 (viz podací lístek) byl žalovaný požádán o úhradu dluhu do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu. Vycházeje z třídenní zákonné fikce byla tato výzva žalovanému doručena dne 30. 10. 2023, žalovaný byl tak povinen částku bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat do 10. 11. 2023; pokud tak neučinil, do prodlení s úhradou se dostal dne 11. 11. 2023. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.

16. O náhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný byl v řízení úspěšný v převažující části, žádné prokazatelné náklady řízení mu však nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

17. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.