16 C 224/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o určení vlastnictví

I. Určuje se, že od 5. 10. 2017 žalobkyně není vlastníkem motorového vozidla značka , Anonymizováno, , registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8 534 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala určení, že není vlastníkem motorového vozidla značka , Anonymizováno, , registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, s tím, že na základě Kupní smlouvy č. , Anonymizováno, uzavřené dne , datum, (dále jen „kupní smlouva“) a úhrady kupní ceny, došlo ke dni podpisu smlouvy k převodu vlastnického práva k vozidlu , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , (dále jen jako „předmět koupě“). Dle čl. 1.4. kupní smlouvy byl žalovaný povinen zajistit na své náklady přepis předmětu koupě v registru vozidel v zákonné lhůtě, tj. ve lhůtě deseti dnů ode dne podpisu kupní smlouvy. Žalovaný tento přepis nezajistil. Žalobkyně z opatrnosti podala jako prodávající žádost o změnu údajů o vlastníkovi na registr vozidel, ovšem žalovaný svou část povinností nesplnil. Žalobkyně je tak do dnešního dne v registru vozidel evidována jako provozovatel. Naléhavý právní zájem žalobkyně je dán tím, že žalobkyni hrozí reálná újma, neboť je v registru vozidel uvedena jako vlastník a provozovatel motorového vozidla, aniž by měla možnost ovlivnit chování řidiče při dodržování pravidel provozu vozidla na pozemních komunikacích, když nový vlastník motorového vozidla své povinnosti neplní. Odpovědnost za případné dopravní přestupky spadá na žalobkyni, která je v registru vozidel stále vedena jako vlastník i provozovatel motorového vozidla, když tento údaj v registru vozidel odporuje skutečnému stavu. Za daných okolností je proto žaloba na určení vlastnického práva k předmětnému vozidlu jediným prostředkem, kterým lze změny údajů v registru silničních vozidel dosáhnout. V rámci mimosoudního řešení sporu žalobkyně zaslala žalovanému dne 19. 6. 2024 výzvu k podání žádosti o změnu údajů o vlastníkovi a provozovateli v registru vozidel. Žalovaný na výzvu nereagoval a o zápis změny vlastníka vozidla nepožádal.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud se nejprve zabýval posouzením základního předpokladu pro úspěšné uplatnění určovacího návrhu, tj. existencí naléhavého právního zájmu na určení. Právní zájem na určení je dán ve smyslu ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) tehdy, jestliže bez tohoto určení by bylo ohroženo právo v daném případě žalobce nebo by se stalo nejistým její právní postavení. Soud má ve shodě se žalobkyní za to, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení je na straně žalující nepochybně dán, když žalobkyně je nadále vedena v registru vozidel jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla, přičemž nemá jak ovlivnit nakládání s tímto vozidlem, chování řidiče apod. a může jí tak za této situace hrozit reálná majetková újma (hrazení případných pokut, odpovědnost za případné dopravní přestupky apod.).

4. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, jednal soud v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

5. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.) i z provedených listinných důkazů (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil za použití ustanovení § 132 o.s.ř. proto tento závěr o skutkovém stavu:

6. V řízení bylo prokázáno Kupní smlouvou č. , hodnota, uzavřenou dne , datum, mezi žalovaným jako kupujícím a žalobkyní jako prodávajícím, že žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala převést na žalovaného vlastnické právo k předmětu koupě - vozidlo značky , Anonymizováno, , model , Anonymizováno, , číslo karoserie , Anonymizováno, , rok 1. registrace 1999, registrační značka , SPZ, , číslo technického průkazu , IBAN, , a žalovaný se zavázal toto vozidlo převzít a zaplatit za něj žalobkyni sjednanou kupní cenu. Dle čl. 1.4. této kupní smlouvy se žalovaný zavázal zajistit na své náklady přepis předmětu koupě v registru vozidel (prokázáno Kupní smlouvou č. , Anonymizováno, ze dne , datum, ve spojení s Protokolem o předání vozidla ke kupní smlouvě č. , hodnota, ). Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil a podala-li takovou žádost o změnu údajů o vlastníkovi na registr vozidel žalobkyně, neposkytl jí žalovaný potřebnou součinnost (prokázáno Žádostí o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla ze dne 7. 10. 2017). Žalovaný svou povinnost podat žádost o změnu údajů o vlastníkovi a provozovateli v registru vozidel do dnešního dne nesplnil, přestože byl k tomuto žalobkyní vyzván (prokázáno Předžalobní upomínkou ze dne 19. 6. 2024 ve spojení s potvrzením o podání).

7. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána v celém svém rozsahu důvodně.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně jako prodávající a žalovaný jako kupující uzavřeli kupní smlouvu podle ustanovení § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), jejímž předmětem byl prodej a koupě motorového vozidla. V souladu s předmětnou kupní smlouvou byl žalovaný povinen zajistit na své náklady v zákonné lhůtě, tj. ve lhůtě deseti dnů ode dne podpisu kupní smlouvy, změnu údajů o vlastníku a provozovateli předmětného vozidla v registru vozidel (ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích), tuto povinnost však doposavad nesplnil. Soud proto žalobě jako zcela důvodně podané v plném rozsahu vyhověl, neboť v řízení bylo prokázáno, že k převodu vlastnického práva došlo na základě uzavřené kupní smlouvy, žalobkyně žalovanému vozidlo odevzdala, žalovaný je převzal a zaplatil za něj kupní cenu, tj. ke dni 5. 10. 2017 pozbyla žalobkyně své vlastnické právo k tomuto vozidlu.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, soud jí přiznal plnou náhradu nákladů řízení, spočívajících v nákladech na úhradu soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a dále v nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny v souladu s ustanovením § 7 bod 5. a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 úkony právní pomoci po 1 500 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy) a dále v souladu s ustanovením § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 náhradami hotových výdajů po 300 Kč, to vše zvýšeno o 21 % DPH. Žalobkyni tak náleží na náhradě nákladů právního zastoupení částka ve výši 6 534 Kč, po připočtení částky uhrazeného soudního poplatku poté náhrada nákladů řízení v celkové výši 8 534 Kč.

10. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.