16 C 230/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 689 603 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 689 603 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 689 603 Kč od 13. 5. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 206 184 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 27.5.2020 domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 689 603 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně na základě předchozí dohody a následně uzavřené smlouvy o dílo ze dne 1.2.2016 provedl dostavbu nemovitosti na adrese , adresa, , , adresa, , která je ve vlastnictví žalované. před zahájením prací na předmětném díle, neboť se jednalo o rozestavěnou stavbu, nechala žalovaná vypracovat znalecký posudek od firmy , Anonymizováno, , který po té byl žalobkyní zohledněn v položkovém rozpočtu. Předpokládaný rozsah dodávek materiálu a prací byl stanoven v částce 3 215 518 Kč. V souladu s tímto položkovým rozpočtem žalobkyně provedla požadované stavební práce a dodávky materiálu, za které žalovaná zaplatila celkem částku 1 491 728 Kč. V průběhu stavebních prací se pak na předmětné stavbě objevily další závažné závady související se střešní konstrukcí, která se ukázala jako absolutně nevyhovující. Do předmětného díla začalo zatékat a žalobkyně musela provádět vysoušení domu a různé další práce tak, aby předcházela nárůstu dalších škod. Tuto činnost vykonávala až do 31.5. 2017. S žalovanou se žalobkyně nemohla domluvit na dalším postupu, neboť díky technickým závadám na předmětné střeše docházelo k dalším vícepracím, které nebyla žalovaná ochotna nést. V souvislosti s tímto jednáním vypracovala žalobkyně podrobný položkový rozpočet již provedených prací, které spolu s dodaným materiálem vyčíslila v celkové výši 3 521 614 Kč. Žalovaná nebyla ochotna přistoupit na konstruktivní návrhy žalobkyně ohledně dalšího postupu prací. V měsíci červnu 2017 proto žalobkyně ukončila svoji činnost na předmětné stavbě. Žalobkyně se poměrně dlouhou dobu snažila o mimosoudní řešení předmětné věci, avšak bezvýsledně. Proto dne 28.4.2020 vystavila fakturu č. , hodnota, , znějící na částku 689 603 Kč, se dnem splatnosti 12.5.2020, která odráží skutečně provedené a neuhrazené práce. Žalovaná v předmětné lhůtě tuto fakturu žalobci neuhradila, ale ani ji nijak nezpochybnila.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu s tím, že si není vědoma toho, že by vůči žalobkyni měla jakýkoli dluh či nedoplatek z titulu odměny za práce a činnosti provedené žalobkyní, neboť žalobkyni vyúčtovanou odměnu za práce a činnosti uhradila. Žalovaná dále zcela odmítla tvrzení žalobkyně, že rozsah dodávek materiálu a prací byl mezi nimi od počátku stanoven v předpokládané částce 3 215 518 Kč; toto tvrzení je zcela nepravdivé a nemá jakoukoli oporu ve Smlouvě o dílo. Žalovaná si s žalobkyní odměnu za činnosti prováděné ve Smlouvě o dílo v této částce nikdy nesjednala, a ani by sjednat nemohla, neboť finanční prostředky v této výši k dispozici v dané době neměla. Žalovaná rovněž uvedla, že k ukončení plnění podle Smlouvy o dílo došlo ve chvíli, kdy žalobkyně provedla pro žalovanou pouze část prací na dostavbě domu, avšak již dle svého vyúčtování vyčerpala veškeré finanční prostředky žalované, které měla pro dostavbu domu vyhrazeny. K ukončení prací ze strany žalobkyně poté došlo již v říjnu 2016. V neposlední řadě žalovaná vznesla námitku promlčení s tím, že žalobkyně prováděla činnosti ze Smlouvy o dílo naposledy na přelomu října 2016 a žaloba byla podána až 27.5.2020; v této souvislosti žalovaná doplnila, že vzhledem k tomu, že žalobkyně prováděla dílo pro žalovanou po částech a že žalovaná žalobkyni rovněž odměnu za prováděné činnosti hradila po částech, má žalovaná za to, že za předpokladu, že by skutečně žalobkyni vznikl nárok na zaplacení odměny za provedené práce podle Smlouvy o dílo, vznikl by jí v okamžiku provedení předmětných činností pro žalovanou. Konečně žalovaná uplatnila námitku započtení co do částky 105 935 Kč s tím, že se jedná o škodu vzniklou žalované jednáním žalobkyně.

3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, předloženými oběma účastníky tohoto řízení, dále výslechy účastníků a svědků. Soud s ohledem na hospodárnost řízení v prvé řadě vedl dokazování ke vznesené námitce promlčení. Vzhledem k tomu, že dospěl k závěru, že tato námitka byla vznesena důvodně (k tomu viz dále), již dále nepřistoupil k dalšímu navrženému dokazování co do prokázání nároku samého a jeho výše, případně žalovanou uplatněné námitky započtení, neboť takové dokazování by v této fázi řízení bylo neekonomické a vedení řízení by neodůvodněně prodlužovalo.

4. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žalobě není možné s ohledem na uplatněnou námitku promlčení vyhovět. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Žalovaná, ve smlouvě označená jako „příkazce“, a žalobkyně, ve smlouvě označená jako „příkazník“, uzavřely dne 1.2.2016 smlouvu označenou jako „Smlouva o dílo“ (dále rovněž jako „Smlouva“), jejímž předmětem byl závazek žalobkyně pro žalobkyni vykonávat činnosti spočívající v zajištění dostavby nemovitosti: , adresa, , , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, , a to s konstatováním, že toto zajištění dostavby je účelem uzavřené smlouvy, přičemž stav nemovitosti je jim znám, stejně jako vady plnění poskytnutého třetími osobami tak, jak jsou popsány ve znaleckém posudku firmy , právnická osoba, , ze dne 15.4.2018. Ve Smlouvě bylo dále v čl. 3 mimo jiné uvedeno, že žalobkyně si je vědoma objemu dostupných finančních prostředků pro dosažení kolaudace včetně odsouhlasených dotací ze NZÚ13 a bude postupovat tak, aby se do těchto limitů v dobré víře dostala. Podle článku 4. Smlouvy za činnost dle této smlouvy náleží žalobkyni odměna, kterou smluvní strany sjednávají ve výši dle přiložených rozpočtů, které jsou nedílnou součástí této smlouvy, ale předem schváleného harmonogramu prací a plateb za každý jeden kalendářní měsíc výkonu činností; úhradou odměny jsou vyrovnány veškeré pohledávky žalobkyně za žalovanou; žalobkyni nenáleží vedle této odměna či úhrada žádných jiných vedlejších hotových výdajů, např. cestovních, nebyla-li taková úhrada výdajů předem dohodnuta v rozpočtu. Podle článku 6. Smlouvy jakékoliv změny této smlouvy je možné provést jen písemnými dodatky podepsanými oběma smluvními stranami. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané Smlouvou o dílo ze dne 1.2.2016. Byť je ve Smlouvě odkaz na přiložené rozpočty, tyto v době uzavření Smlouvy nebyly v úplné podobě vyhotoveny, tj. výše odměny žalobkyně nebyla v době uzavření Smlouvy známá. Tato skutečnost je zřejmé za založených rozpočtů (č.l. 29 p.v. až 33 spisu), když tyto jsou již na první pohled nejen těžko přehledné, ale i zjevně neúplné (otazníky v určitých částech, chybějící údaje), dále vyplývá i z výpovědi samotných účastníků, kteří shodně vypověděli, že v době uzavření Smlouvy nebyly některé části díla ještě ohodnoceny, když toto mělo být učiněno následně. Jednatel žalobkyně v této souvislosti výslovně uvedl, že rozpočet nemohl být v tuto dobu vyhotoven, neboť nebylo jasné, a to do doby, než bude stavba otevřena, jakým způsobem bude postupováno; výslovně rovněž uvedl, že v té době si účastníci žádnou cenu díla nesjednali, a pokud je to takto ve Smlouvě uvedeno, je to proto, že to tam napsal právník, který Smlouvu koncipoval, tak to tam jednatel žalobkyně nechal. Nesporná je skutečnost, že žádné písemné dodatky ke Smlouvě uzavřeny nebyly. Z Přehledu položek k datu 31.5.2016 je poté zřejmé, že k uvedenému datu žalobkyně vypočetla celkovou částku za provedení prací včetně materiálu ve výši 3 215 518 Kč; danou listinu žalovaná opatřila svým podpisem – účel této listiny nebyl v řízení zcela objasněn, když žalobkyně z daného podpisu vyvozovala souhlas žalované s tímto aktuálním rozpočtem, žalovaná však toto popírala s tím, že její podpis svědčí pouze o převzetí dané listiny. S ohledem na další v řízení prokázané skutečnosti však soud za tímto účelem další dokazování neprováděl, rovněž neposkytoval v tomto směru žádnou poučovací povinnost, neboť výsledky takového dokazování by neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu. Mezi účastníky je poté nesporné, že žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 1 491 728 Kč; z toho částka v celkové výši 1 442 677 Kč byla uhrazena na základě žalobkyní vystavených faktur, a to faktury č. , hodnota, ze dne 4.2.2016, znějící na částku 176 077 Kč, faktury č. , hodnota, ze dne 31.3.2016, znějící na částku 530 850 Kč, faktury č. , hodnota, ze dne 27.4.2016, znějící na částku 391 500 Kč, a faktury č. , hodnota, ze dne 11.5.2016, znějící na částku 344 250 Kč. Z Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady poté vyplývá, že částka 20 000 Kč již byla žalovanou žalobkyni zaplacena dne 4.12.2015 jako záloha na stavbu. Mezi účastníky není sporu ani o tom, že žalobkyně započala s prováděním prací, nicméně účelu Smlouvy v podobě dostavby předmětné nemovitosti dosaženo nebylo, když v září 2016 byly práce ze strany žalobkyně přerušeny. Sporu není ani o té skutečnosti, že v prosinci 2016 bylo zjištěno zatékání do nemovitosti, když z tohoto důvodu bylo prováděno do března 2017 vysoušecí práce. Jak vyplývá ze založené faktury č. , Anonymizováno, ze dne 18.4.2017, znějící na částku 17 228 Kč, tyto práce byly žalobkyní žalované fakturovány samostatně, přičemž není sporu o tom, že byly žalovanou rovněž uhrazeny. Jak vyplynulo z výpovědi jednatele žalobkyně, žalobkyně opustila staveniště v červenci 2017. Soud má poté za prokázané z výpovědi žalované a jednatele žalobkyně, dále i svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , že na podzim 2016 proběhlo mezi účastníky několik jednání stran dalších peněžitých úhrad ze strany žalované. Z výpovědi svědka , jméno FO, je poté zřejmé, že při stěžejní schůzce uskutečněné ke konci roku 2016 byla diskutována žalobkyní předložená tabulka nacházející se na č.l. 115 spisu, ze které vyplývá, že jako „doplatek fyzický“ byla žalobkyní již v této době po žalované požadována v souvislosti s provedenými pracemi částka 689 603 Kč, tj. naprosto evidentně částka zažalovaná. Požadavek žalobkyně co do této konkrétní úhrady vyplývá i z listiny založené žalobkyní v rámci přílohové obálky č.l. 107 spisu, a to konkrétně ze založené „rekapitulace“, žalobkyní datované 1.12.2016 s přehledem doposavad uskutečněných prací a úhrad, kdy dluh byl opětovně i zde vyčíslen ve výši 689 603 Kč. Zmíněná tabulka s vyčíslenou částkou doplatku ve výši 689 603 Kč (v barevné podobě založena jako č.l. 115) byla žalované zaslána i v e-mailové zprávě ze dne 25.11.2016. Z výpovědi svědka , jméno FO, má soud dále za prokázané, že žalovaná přislíbila v době zmíněné schůzky tuto částku zaplatit, následně však své stanovisko, a to již po této schůzce, opakovaně změnila. Z výpovědi svědků – účastníků stěžejní schůzky mezi účastníky ke konci roku 2016, a to , jméno FO, a , jméno FO, , nevyplynulo, že by se žalovaná zavázala na dané schůzce k nějaké konkrétní úhradě v konkrétně určené lhůtě, svědek , Anonymizováno, však v této souvislosti vypověděl, že jednatel žalobkyně chtěl dané finanční prostředky od žalované co nejdříve, neboť v dané stavební akci měl své osobní peníze. Tato skutečnost je zřejmá i z následné e-mailové korespondence, zejména e-mailové zprávy jednatele žalobkyně ze dne 17.1.2017, kdy dle obsahu této zprávy jednatel žalobkyně opětovně žádá žalovanou o úhradu částky 689 603 Kč („…Chceš odvést práci, ale platit ji je už problém…“ či „…Dále nechápu, co je na tabulce nesrozumitelného. Částka doplatku je opravdu 689 603 Kč, to je za práce námi provedené + materiál, ze kterých jsem byl ochoten poskytnout slevu…“). Na skutečnost, že nebylo dosud zaplaceno, jednatel žalobkyně upozorňuje i v e-mailových zprávách ze dne 23.4.2017 či 14.5.2017; ostatně i v rámci své výpovědi jednatel žalobkyně uvedl, že o úhradu žalovanou opakovaně upomínal. Bylo-li žalobkyní a dále i svědkyní , jméno FO, poukazováno na dohodu účastníků, že mělo být hrazeno z tzv. Zelená úsporám, tato skutečnost byla vyvrácena výpovědí samotného jednatele žalobkyně, který uvedl, že k využití Zelená úsporám nemohlo být přistoupeno bez kolaudace do konce roku 2016, což se však nestihlo. Tato tvrzená dohoda je v rozporu i s faktickým jednáním žalobkyně, která žalovanou opakovaně prostřednictvím svého jednatele o úhradu upomínala (k tomu viz výše). Rovněž v e-mailové zprávě ze dne 26.5.2017 jednatel žalobkyně výslovně poukazuje na tu skutečnost, že nedošlo ke kolaudaci a tedy nemohla být vyplacena Zelená úsporám. Jak má soud za prokázané fakturou č. , hodnota, ze dne 28.4.2020, znějící na částku 689 603 Kč, se splatností dne 12.5.2020, žalobkyně vystavila tuto fakturu s tím, že se jedná o doplatek za provedené práce na nemovitosti , adresa, . Z předžalobní upomínky ze dne 19.5.2020 ve spojení s podacím lístkem ze dne 19.5.2020 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě faktury č. , hodnota, ze dne 28.4.2020 ve výši 689 603 Kč. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaná žalobkyni dosud tuto částku nezaplatila.

6. K listinnému důkazu v podobě stavebního deníku, založeného žalobkyní při jednání soudu dne 30.1.2024, a v této souvislosti k tvrzení žalobkyně poprvé uvedeného při označeném jednání soudu, dle kterého žalobkyně v dubnu 2017 (konkrétně 17.4.2017) zažalovaný dluh uznala co do důvodu a výše, soud uvádí následující: Žaloba byla podána dne 27.5.2020, přičemž žalovaná vznesla námitku promlčení již v rámci své prvotní procesní obrany, a to ve vyjádření k žalobě ze dne 28.8.2020. Při prvém jednání ve věci dne 10.6.2021 byli účastníci poučeni o koncentraci řízení, přičemž lhůta k uvedení veškerých rozhodných skutečností a navržení důkazů byla poskytnuta ve zcela nadstandardní délce dvou měsíců ode dne doručení protokolu z jednání soudu (soud takto postupoval s ohledem na poskytnutou poučovací povinnost žalobkyni při prvém jednání soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. za účelem doplnění rozhodných skutečností zejména stran provedených prací ze strany žalobkyně, kdy ke splnění této poučovací povinnosti byla stanovena žalobkyni lhůta 1 měsíce počínaje dnem doručení protokolu z jednání soudu). Vzhledem k tomu, že žalobkyně poučovací povinnosti dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uspokojivě nedostála, vedl soud žalobkyni při následném jednání soudu dne 5.10.2021 k bližšímu objasnění zažalovaného nároku. Poté soud prodloužil lhůtu ke koncentraci řízení, o které byli účastníci poučeni již při jednání soudu dne 10.6.2021, tak, že tato je ukončena třicet dnů ode dne doručení protokolu z jednání soudu dne 5.10.2021. Daný protokol byl žalobkyni prostřednictvím jejího právního zástupce doručen dne 3.11.2021, žalobkyně tedy mohla veškerá svá tvrzení uvést a důkazní návrhy učinit ve lhůtě do 3.12.2021. V této lhůtě, a to až do jednání soudu dne 30.1.2024, však žádné tvrzení, dle kterého měla žalovaná uznat dluh co do důvodu a výše již v dubnu 2017, žalobkyně neuvedla. Žalobkyni však nepochybně byla tato skutečnost dobře známá, neboť ze založeného stavebního deníku při jednání soudu dne 30.1.2024 se podává, že tomuto uznávacímu prohlášení byl osobně přítomen i jednatel žalobkyně pan , jméno FO, . Stavební deník pak byl po celou dobu v držení žalobkyně, když z přednesu žalobkyně vyplynulo, že jej měl k dispozici společník žalobkyně, byť cizí státní občan (nadále se však jedná o žalobkyni, tj. nelze dle soudu jakkoli akcentovat, jak činí žalobkyně, že tento stavební deník neměl k dispozici po převážnou dobu vedeného soudního řízení přímo jednatel žalobkyně; od společníka mohl být daný stavební deník ostatně jednatelem vyžádán, navíc neměl-li jednatel žalobkyně daný deník k dispozici, v uvedení rozhodné skutečnosti, že došlo k uznání dluhu ze strany žalované, mu i v takovém případě ničeho nebránilo). Navrhla-li žalobkyně ve lhůtě stanovené ke koncentraci řízení daný stavební deník jako důkaz, který má být v řízení proveden, tento byl navržen pouze za účelem prokázání jiných skutečností, a to v souvislosti s provedenými pracemi ze strany žalobkyně. Soud v této souvislosti uvádí, že koncentrace řízení tak, jak byla zakotvena do civilního procesu s účinností od 1.1.2001, má pro vedení řízení svůj zásadní význam, když jejím smyslem je „působit na účastníky, aby svá skutková tvrzení i důkazní návrhy ve věci záměrně neprotahovali a nevyčkávali s jejich uplatněním na pozdější fáze řízení“, dále s tím, že „Koncentrace znamená nejenom povinnost účastníků předložit včas tvrzení a důkazní návrhy, ale také (nebo spíše především) důležitý závazek pro soud. Spočívá v povinnosti rozhodnout až na výjimky při prvním jednání ve věci. Jinak řečeno: zákon nutí účastníky, aby včas „odkryli procesní karty“, a soud, aby postupoval koncentrovaně a v reálném čase rozhodl.“ (viz komentář k ustanovení § 118b o.s.ř. v rámci ASPI). Jak vyplývá z usnesení Ústavního soudu ze dne 17.2.2011, sp. zn. III. ÚS 231/11: „Princip koncentrace řízení je totiž nástrojem soudu, jak naplnit ústavní právo účastníků řízení na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě.“. Jak vyplývá z ustanovení § 118 b o.s.ř., koncentrace řízení znamená, že účastníci mohou uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání nejpozději do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo (do konce následně stanovené lhůty), jestliže soud předtím neprovedl přípravné jednání podle § 114c o.s.ř. Soud dle opětovně poukazuje na komentářovou literaturu, dle které „negativně vymezeno - jde o tzv. zákaz novot po dosažení koncentračního bodu. Z toho pak plyne, že soud k později uváděným tvrzením a důkazním návrhům nepřihlíží.“. Soud má za to, že k principu koncentrace řízení je třeba přihlédnou i v projednávané věci, a to v souvislosti s nově uvedenou skutečností ze strany žalobkyně, dle které měla žalovaná předmětný dluh uznat co do důvodu a výše. Soud je zcela ve shodě se žalovanou, dle které by připuštění této zcela nově tvrzené skutečnosti ze strany soudu bylo jednoznačně v rozporu s účelem, pro který byl institut koncentrace řízení do občanského soudního řádu zaveden. Pokud by totiž žalobkyně danou zcela nepochybně zásadní skutečnost uvedla v době podání žaloby či alespoň následně v době stanovené ke koncentraci řízení (zde soud opakuje zcela zásadní data, kdy žaloba byla podána již 27.5.2020, zásadní námitka žalované co do promlčení zažalovaného nároku zazněla poprvé ve vyjádření žalované k žalobě ze dne 28.8.2020 a koncentrační lhůta byla žalobkyni stanovena až k 3.12.2021), řízení by se odvíjelo zcela jiným směrem, kdy by toto směřovalo k prokazování jiných sporných skutečností, navíc by zde byl výrazný procesní důsledek v podobě obráceného důkazního břemeno (samozřejmě za předpokladu prokázání pravosti daného uznávacího prohlášení). Žalobkyni byla daná nyní nově tvrzená skutečnost známá již v době podání žaloby, a pokud jednatel nyní uvádí, že na tento fakt zapomněl s ohledem na svůj věk (stáří jednatele žalobkyně necelých 67 let v době podání žaloby soud navíc nepovažuje za nijak vysoký věk), nelze toto jeho opomenutí rozhodně přičítat k tíži žalované. Soud tak uzavírá, že tvrzení žalobkyně ze dne 30.1.2024, dle kterého v dubnu 2017 došlo k uznání dluhu žalovanou, je na místě považovat za novou rozhodnou skutečnost uplatněnou až po lhůtě stanovené ke koncentraci řízení dle ustanovení § 118b odst. 1 věta druhá o.s.ř., přičemž pro případné prolomení dané zásady koncentrace řízení souladu s ustanovením § 118b odst. 1 a třetí o.s.ř. nebyly soudem shledány žádné předpoklady. K tomuto novému tvrzení žalobkyně proto nelze přihlížet, stejně jako k důkazu navrženému k jeho prokázání.

7. Po provedeném dokazování poté dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla vznesena důvodně, a to především s ohledem na námitku promlčení vznesenou žalovanou již v rámci jejího prvého vyjádření ve věci a následně po celou dobu řízení opakovaně akcentovanou.

8. Podle ustanovení § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Podle odst. 2 označeného ustanovení byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku.

9. Podle ustanovení § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

10. Podle ustanovení § 610 odst. 1 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

11. Podle ustanovení § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 označeného ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

12. Podle ust. § 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

13. Podle ustanovení § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

14. Podle ustanovení § 639 o.z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

15. Podle ustanovení § 2586 odst. 1 o.z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle odst. 2 označeného ustanovení cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.

16. Podle ustanovení § 2610 odst. 1 o.z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla. náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle odst. 2 označeného ustanovení je-li dílo přejímáno po částech, vzniká právo na zaplacení ceny za každou část při jejím provedení.

17. Podle ustanovení § 2620 odst. 1 o.z. je-li cena ujednána pevnou částkou, nebo odkazem na rozpočet, který je součástí smlouvy nebo byl objednateli sdělen zhotovitelem do uzavření smlouvy, nemůže ani objednatel ani zhotovitel žádat změnu ceny proto, že si dílo vyžádalo jiné úsilí nebo jiné náklady, než bylo předpokládáno. Podle odst. 2 označeného ustanovení nastane-li však zcela mimořádná nepředvídatelná okolnost, která dokončení díla podstatně ztěžuje, může soud podle svého uvážení rozhodnout o spravedlivém zvýšení ceny za dílo, anebo o zrušení smlouvy a o tom, jak se strany vypořádají. To neplatí, převzala-li některá ze stran nebezpečí změny okolností, nebo jedná-li se o okolnost, o níž některá ze stran předem prohlásila, že nenastane.

18. Podle ustanovení § 2621 odst. 1 o.z. bylo-li dílo zadáno podle rozpočtu, nemůže zhotovitel požadovat zvýšení ceny za dílo, ani mají-li rozsah nebo nákladnost práce za následek překročení rozpočtu. Podle odst. 2 označeného ustanovení byla-li zaručena úplnost rozpočtu, nemůže zhotovitel díla požadovat zvýšení ceny za dílo, objeví-li se potřeba dalších prací k dokončení díla.

19. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 označeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná, ve smlouvě označená jako „příkazce“, a žalobkyně, ve smlouvě označená jako „příkazník“, uzavřely dne 1.2.2016 smlouvu označenou jako „Smlouva o dílo“ (dále opětovně rovněž jako „Smlouva“), jejímž předmětem byl závazek žalobkyně pro žalobkyni vykonávat činnosti spočívající v zajištění dostavby nemovitosti ve vlastnictví žalované. Byť daná Smlouva působí, a to již s ohledem na označení účastníků (příkazce, příkazník) v rozporu se samotným označením Smlouvy (Smlouva o dílo), poněkud zmatečným dojmem, lze vyvodit s přihlédnutím k dalším v řízení provedeným důkazům a výslechům účastníků, že vůlí účastníků bylo uzavření smlouvy o dílo dle ustanovení § 2586 a násl. o.z., neboť žalobkyně se takto smluvně zavázala ke zhotovení žalovanou objednaného díla v podobě provedení stavebních prací. Nelze však přehlédnout, že mezi účastníky nedošlo při uzavření Smlouvy k dostatečně určitému sjednání ceny díla, když tato cena díla není ve Smlouvě uvedena, a to ani odhadem, rovněž není případně uveden způsob jejího určení, ze Smlouvy není pak patrná ani vůle stan uzavřít smlouvu bez určení ceny díla (§ 2586 odst. 1 a 2 o.z.). Je-li ve Smlouvě odkaz na přiložené rozpočty s tím, že tyto jsou nedílnou součástí této smlouvy, vyšlo v řízení najevo, že v době uzavření Smlouvy žádné takové rozpočty sjednány nebyly. Zjištění, že cena díla nebyla sjednána ve Smlouvě dostatečně určitě, resp. nebyla sjednána vůbec, je poté zcela podstatná s ohledem na další smluvní ujednání, dle kterého „úhradou odměny jsou vyrovnány veškeré pohledávky žalobkyně za žalovanou; žalobkyni nenáleží vedle této odměna či úhrada žádných jiných vedlejších hotových výdajů, např. cestovních, nebyla-li taková úhrada výdajů předem dohodnuta v rozpočtu“; tj. v daném případě byla zaručena úplnost rozpočtu (§ 2621 odst. 1 a 2 o.z.), přestože rozpočty při uzavření Smlouvy zcela absentovaly. Za situace, kdy právní úkon uzavření smlouvy o dílo postrádá základní náležitost pro vznik smlouvy o dílo, a to dohodu o výši ceny, resp. způsobu jejího určení, přičemž tento nedostatek nebyl odstraněn ani následně (zjevná neúplnost a značná nepřehlednost později zhotovených rozpočtů – k tomu viz výše), soud poukazuje na ustanovení § 553 odst. 1 o.z., dle kterého je třeba nahlížet na smlouvu uzavřenou účastníky dne 1.2.2016 jako na zdánlivé právní jednání. V řízení nicméně není sporu o tom, že část stavebních prací byla žalobkyní ve prospěch žalované skutečně provedena a žalobkyní následně vyčíslena, a to s přihlédnutím k již uskutečněným úhradám ze strany žalované, a v této souvislosti žalobkyní vtělena do požadavku úhrady částky 689 603 Kč. Tato částka je žalovanou od počátku v tomto řízení sporována jakožto nedůvodná, potažmo promlčená. Soud, vázán zásadou hospodárnosti, se v prvé řadě zabýval žalovanou vnesenou námitkou promlčení, přičemž dospěl po provedeném dokazování k závěru, že tato námitka je na zcela na místě. Soud k tomuto předesílá, že s ohledem na zákonnou úpravu otázky promlčení, délky a běhu promlčení doby (viz výše odst. 9 až 13 rozsudku), není poté pro posouzení relevantních skutečností ostatně natolik významné, zda z pohledu případného promlčení je daný nárok posuzován jakožto nárok plynoucí z uzavřené smlouvy či bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že částka ve výši 689 603 Kč, která je předmětem podané žaloby, byla žalobkyní vyčíslena po ukončení prováděných prací (s výjimkou prací vysoušecích, které byly prováděny v prvém kvartálu roku 2017 a které byly žalovanou žalobkyni řádně uhrazeny) již minimálně 25.11.2016, kdy byla tato částka žalované žalobkyni poprvé prezentována v rámci e-mailové zprávy z uvedeného dne, a následně počala býti ke konci roku 2016 po žalované žalobkyní opakovaně požadována (k tomu podrobně viz odst. 5 rozsudku). Od tohoto okamžiku, který sice nelze zcela jednoznačně ukotvit ke konkrétnímu datu, nicméně rozhodně se jedná o podzim 2016, kdy se uskutečnila stěžejní schůzka mezi účastníky za přítomnosti v řízení slyšených svědků, při které žalovaná přislíbila částku ve výši 689 603 Kč uhradit, začíná plynout (subjektivní) promlčecí doba v trvání 3 roků; s ohledem na předložené „vyčíslení dluhu“ se poté jedná nejpozději o 1.12.2016. Promlčecí doba pak byla soudem posuzována i co do data podání žaloby, ke kterému bylo žalobkyní přistoupeno dne 27.5.2020. S ohledem na délku promlčecí doby 3 roky (§ 629 odst. 1 o.z.) tak došlo k promlčení práva žalobkyně na zaplacení zažalované částky, a žalobě proto nelze z tohoto důvodu proto vyhovět. S ohledem na tuto skutečnost proto soud přistoupil k zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu (výrok I. rozsudku).

21. Poukazovala-li žalobkyně na prodloužený běh promlčecí doby s tvrzením, že došlo k uznání daného závazku žalovanou co do důvodu a výše, je třeba uvést, že postup dle ustanovení § 639 o.z. není možné v projednávané věci aplikovat, neboť tvrzení o uznání dluhu žalovanou bylo soudem posouzení jako nepřípustné novum (a z tohoto důvodu nebylo přistoupeno ani k provedení nově zmíněného uznávacího prohlášení). Soud v tomto směru odkazuje na podrobné odůvodnění v rámci odst. 6 rozsudku.

22. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná byla ve věci zcela procesně úspěšná, a přísluší jí tedy právo na plnou náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení. Tyto náklady jsou tvořeny v souladu s ustanoveními § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 14 úkony právní pomoci po 11 060 Kč (převzetí právního zastoupení; sepis vyjádření ze dne 28.8.2020; účast při jednání soudu dne 10.6.2021; účast při jednání soud dne 5.10.2021; sepis vyjádření ze dne 1.12.2021; účast při jednání soudu dne 26.7.2022 – jednání přesahující 2 hodiny, tj. 2 úkony právní pomoci; sepis vyjádření ze dne 2.11.2022; porada s klientem dne 8.3.2023 přesahující jednu hodinu; účast při jednání soudu dne 14.3.2023 – jednání přesahující 2 hodiny, tj. 2 úkony právní pomoci; účast při jednání soud dne 5.10.2023; účast při jednání soud dne 30.11.2024; sepis vyjádření ze dne 20.3.2024 a účast při jednání soudu dne 4.4.2024) a dále v souladu s ustanovením § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 14 náhradami hotových výdajů po 300 Kč. Celková výše nákladů právního zastoupení činí 159 040 Kč, po připočtení 21 % DPH, jejímž je právní zástupce žalované plátcem, poté činí výše nákladů právního zastoupení, potažmo výše žalovanou vynaložených nákladů řízení, částku 206 184 Kč.

23. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší nebyly shledány žádné důvody.