16 C 252/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Hronovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 850 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 22. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 6 850 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 18. 5. 2024 do 21. 11. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 22. 11. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 5.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 9. 9. 2025 ve znění jejího doplnění ze dne 14. 10. 2025 domáhala prostřednictvím zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky 11 850 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „Původní věřitel“) byla uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytl Původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, kdy tento byl žalovanému poskytnut dne 17. 4. 2024, a to na účet žalovaného, který tento Původnímu věřiteli za tímto účelem sdělil. Pohledávku vyplývající ze Smlouvy následně Původní věřitel postoupil na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , která tuto pohledávku postoupila na žalobkyni. Před podáním žaloby žalobkyně zhodnotila, že Původním věřitelem nebyla v souladu s příslušnými ustanoveními zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, kdy na základě této skutečnosti dopěla žalobkyně k závěru, že Smlouva je z daného důvodu neplatná. S ohledem na neplatnost Smlouvy se však žalovaný bezdůvodně obohatil na Původním věřiteli, resp. na žalobkyni, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, a je z tohoto důvodu povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč, představující vydání částky, která byla žalovanému Původním věřitelem poskytnuta na základě Smlouvy. Za poskytnutí úvěru žalovanému dle Smlouvy náleží žalobkyni řádný úrok ve výši 150 Kč, který představuje odměnu Původního věřitele za jeho poskytnutí. Dále za poskytnutí úvěru je žalovaný povinen uhradit žalobkyni poplatek ve výši 1 800 Kč, který představuje úhradu nákladů Původního věřitele spojených se zpracováním žádosti žalovaného o úvěr, zajištěním zdrojů peněžních prostředků ze strany Původního věřitele a jejich rezervací pro úvěr, poskytnutí všech povinných vysvětlení, uzavřením jednotlivé smlouvy o úvěru a vyplacením peněžních prostředků žalovanému. Z důvodu prodlení žalovaného s plněním dle Smlouvy delším více jak 14 dní vznikla žalovanému dále povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši 800 Kč, rovněž pak povinnost uhradit 700 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv a 1 000 Kč za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu. Žalovanému dále vznikla, z důvodu jeho prodlení, povinnost uhradit smluvní pokutu z prodlení ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru, která činí 5 000 Kč. Smluvní pokuta je požadována den následující po splatnosti úvěru dle Smlouvy až do dne podání této žaloby, tj. do 9. 9. 2025. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje smluvní pokutu z prodlení ve výši 2 400 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, jednal soud v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

4. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.) i z provedených listinných důkazů (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ustanovení § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu.

5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako „Úvěrující“ na straně jedné a žalovaným jako „Dlužníkem“ na straně druhé byla dne 17. 4. 2024 uzavřena prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu se zápůjční úrokovou sazbou 36,5 % p. a., odpovídající úroku v celkové výši 150 Kč, a to do 17. 5. 2024; roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 5 395,58 %; uvedené skutečnosti má soud za prokázané označenou smlouvou. Z této smlouvy ani z jiných založených listinných důkazů však není zřejmé, zda a případně v jakém rozsahu věřitel zjišťoval a posuzoval před uzavřením samotné smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet tak, jak má na mysli ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Potvrzením o provedení transakce má soud za prokázané, že právní předchůdkyní žalobkyně byla poukázána částka ve výši 5 000 Kč dne 17. 4. 2024 na účet žalovaného č. , č. účtu, , specifikovaný ve Smlouvě o úvěru ze dne 17. 4. 2024. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně dosud ničeho neuhradil, ačkoliv byl upomenut výzvou ze dne 2. 6. 2024 a ze dne 20. 6. 2024 a dále SMS a e-mail upomínkami. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 7. 2024, uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a společností , právnická osoba, jako postupníkem, a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2024 uzavřenou mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni; uvedené skutečnosti má soud za prokázané předmětnými Smlouvami o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem postoupených pohledávek.

6. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o.z.).

8. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

9. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

10. Podle ustanovení § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným bylo dne 17. 4. 2024 přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o.z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o.z., tedy prostřednictvím stránek , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 36,5 % do 30 dní ode dne poskytnutí úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 5 000 Kč skutečně žalovanému poskytla, žalovaný však dosud žalobkyni ničeho neuhradil. Soud se v prvé řadě zabýval platností dané uzavřené smlouvy, když tuto hodnotil zejména stran posouzení, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila před uzavřením těchto smluv úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dále pak co do souladu dané smlouvy s dobrými mravy, a to s ohledem na posouzení přiměřenosti sjednaných úroků. Z předložených důkazů pak nikterak nevyplývá, jakým způsobem a v jakém rozsahu posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, a to zejména co do osvědčení jeho příjmové a výdajové stránky. Takový postup soud neshledává jako řádný z pohledu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k případnému dalšímu prokazování, jakým způsobem byla právní předchůdkyní žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ověřována, však soud již právní předchůdkyni žalobkyně neposkytoval (navíc s ohledem na výslovné tvrzení žalobkyně v rámci žaloby, dle kterého sama žalobkyně zhodnotila, že úvěruschopnost žalovaného nebyla v daném případě právní předchůdkyní žalobkyně řádně zkoumána), když má dále a především za to, že uzavřenou smlouvu o úvěru je třeba posoudit jako smlouvu absolutně neplatnou z důvodu ustanovení § 588 o.z. Soud má v této souvislosti za to, že tato smlouva se zjevně příčí dobrým mravům, když ve smlouvách sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Ze Smlouvy je zřejmé, že žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaný byl povinen tuto jistinu právní předchůdkyni žalobkyně vrátit navýšenou o sjednaný úrok, navíc ve lhůtě 30 dnů od poskytnutí úvěru; tomu odpovídá i výše RPSN 5 395,58 %, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR k dubnu 2024 nejvýše 9,14 % ročně. Výše RPSN sjednaná v posuzované smlouvě ve spotřebitelském úvěru je tedy zjevně nepřiměřeně vysoká a daná smlouva je tudíž neplatná.

17. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 17. 4. 2024 je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 o.z. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobkyni, která se stala v souladu s ustanovením § 1879 o.z. nabyvatelem předmětné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem, pouze částku poskytnuté jistiny, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky dle dané smlouvy, a to s přihlédnutím k ustanovení § 2991 o.z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, žalovaný dosud neuhradil ničeho, je tak s ohledem na výše uvedené povinen žalobkyni zaplatit tuto uvedenou částku jistiny. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky 5 000 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku); ve své zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku).

18. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z doručení žaloby žalovanému, když tato byla doručena dne 20. 11. 2025, žalovaný byl tak povinen částku bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat do 21. 11. 2025; pokud tak neučinil, do prodlení s úhradou se dostal dne 22. 11. 2025. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když s ohledem na obdobný procesní úspěch a neúspěch obou účastníků soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. O povinnosti žalobkyně zaplatit České republice soudní poplatek v částce 200 Kč bylo rozhodnuto s přihlédnutím k ustanovení § 9 odst. 1, odst. 4 písm. a) a odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně uhradila v souvislosti s podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pouze soudní poplatek ve výši 800 Kč podle Položky 2 bodu 1. písm. b) Sazebníku poplatků, který tvoří nedílnou přílohu označeného zákona. Vzhledem k tomu, že k vydání elektronického platebního rozkazu nebylo možné soudem přistoupit, je třeba doplatit soudní poplatek do výše Položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku, tj. do částky 1 000 Kč, a to v souladu s Položkou 2 bod 2. Sazebníku. Proto byla žalobkyni stanovena povinnost zaplatit České republice část soudního poplatku ve výši 200 Kč (1 000 Kč – 800 Kč = 200 Kč).

21. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.