16 C 253/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy soudním rozhodnutím

I. Žalovaná je povinna souhlasit s vydáním předmětu úschovy – pozemků parc. [číslo] v katastrálním území Řeporyje, zapsaný na [list vlastnictví] a parc. [číslo] v katastrálním území Lochkov, zapsané na [list vlastnictví], zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha – složené do soudní úschovy vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 59 Sd 213/2021, žalobci.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13 712 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhal nahrazení souhlasu žalované s vydáním předmětu úschovy – nemovitých věcí, a to pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro obec Praha, [katastrální uzemí], a dále pozemků parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro obec Praha, [katastrální uzemí], vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále jen„ nemovité věci“). Tyto nemovité věci byly složeny do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 5 na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2021, č.j. [spisová značka], ve spojení s unesením Vrchního soudu ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. [spisová značka]. Věc úschovy je u Obvodního soudu pro Prahu 5 vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce je vlastníkem nemovitých věcí, které nabyl do svého vlastnictví na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 5. 2013, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2013, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce byl zapsán do katastru nemovitostí jako vlastník nemovitých věci pod V [číslo] a jeho vlastnické právo ke dni podání žaloby trvá. Žalovaná, která sdělila úschovnímu soudu, že s vydáním předmětu úschovy žalobci nesouhlasí, nemá k předmětným nemovitým věcem žádný právní titul ani žádné skutečnosti svědčící proti vlastnickému právu žalobce. Pokud žalovaná tvrdí, že vydání předmětu úschovy brání řízení o žalobě na určení vlastnického práva, které je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka], takto nic nemění na situaci, že ke dni podání této žaloby je vlastníkem nemovitých věcí žalobce, jehož vlastnické právo je tímto omezeno. Rozhodl-li dále Městský soud v Praze o složení nemovitostí do úschovy z důvodu, že soud neví, kdo je ke dni složení nemovitostí do úschovy jejich vlastníkem, a to s ohledem na sporné otázky týkající se restitučního řízení, dle žalobce byl-li by prokázán vznik bezdůvodného obohacení, připadá v úvahu jeho úhrada v penězích nebo vydání pozemků vydaných na základě tohoto bezdůvodného obohacení. Takový rozsudek by však měl účinky, které by nastaly od právní moci takového rozsudku, ve sporu o vydání souhlasu s předmětem úschovy se však řeší otázka, kdo je současným vlastníkem nemovitostí. Takovým vlastníkem je poté žalobce.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu s tím, že vlastníkem předmětných nemovitostí je žalovaná a nikoli žalobce. V této souvislosti žalovaná poukázala na řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], v rámci kterého k uvedeným nemovitým věcem uplatnila vlastnické právo. Žalovaná dále uvedla, že žádostí podanou dne [datum] panem [jméno] [příjmení] a panem [jméno] [celé jméno žalobce] a žádostí rovněž ze dne [datum] podanou paní [jméno] [příjmení] bylo zahájeno u Pozemkového úřadu Hlavního města Prahy řízení o vydání pozemků v původním vlastnictví dědiců [jméno] [příjmení], tedy sourozenců pana [jméno] [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení]. Ohledně uvedených žádostí bylo následně rozhodováno. V průběhu správního řízení někteří z žadatelů zamřeli a na jejich místo nastoupili jejich právní nástupci. Po smrti [jméno] [příjmení] na jeho místo nastoupila jakožto jeho právní nástupkyně paní [jméno] [příjmení] a po smrti [jméno] [celé jméno žalobce] na jeho místo nastoupili jeho právní nástupci [jméno] [celé jméno žalobce], žalobce a paní [jméno] [příjmení]. V rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. PÚ [číslo] Ministerstvo zemědělství – Pozemkový úřad vydalo řadu správních rozhodnutí. Mezi nimi byla i následující rozhodnutí: [číslo jednací] ze dne 4. 9. 2009, [číslo jednací] ze dne 5. 10. 2009, [číslo jednací] ze dne 24. 11. 2009 a [číslo jednací] ze dne 21. 9. 2010. Těmito rozhodnutími bylo mimo jiné rozhodnuto, že paní [jméno] [příjmení], paní [jméno] [příjmení], pan [jméno] [celé jméno žalobce], žalobce a paní [jméno] [příjmení] jsou ve smyslu zákona o půdě oprávněnými osobami. Nicméně jsou oprávněni k restituci majetku toliko po svých právních předchůdcích, zůstavitelích závětí, tedy po JUDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Nikdy nebyli oprávněnými osobami k majetku, který dříve vlastnil [jméno] [jméno] [příjmení], neboť s ním nebyli jakýmkoliv způsobem příbuzní, a to ani pokrevně či„ sešvagřením“. Žadatelé o restituci, tedy paní [jméno] [příjmení], paní [jméno] [příjmení], pan [jméno] [celé jméno žalobce], žalobce a paní [jméno] [příjmení] mezi sebou uzavřeli dohodu o sdružení restitučních nároků ze dne [datum]. Na základě této dohody všechny žadatele zastupoval žalobce ve věcech vypořádání jejich restitučního nároku ve vztahu k Pozemkovému fondu České republiky a podával žaloby s tím, že na žalobce byly převedeny v mnoha řízeních náhradní pozemky, mající celkovou administrativní hodnotu vyšší, než byl restituční nárok žalobce a s ním sdružených osob, a došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na jejich straně. V trestním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 45 T 9/2019 proti bývalým zaměstnancům Ministerstva zemědělství – Pozemkový úřad Praha, soudy dovodily a potvrdily, že mimo jiné rozhodnutí PÚ [číslo], PÚ [číslo], PÚ 1978 a PÚ [číslo] jsou věcně nesprávná a v souvislosti vydáním těchto rozhodnutí došlo k odsouzení několika úředníků. V okamžiku podání žalované tohoto vyjádření bylo poslední rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci Ing. [jméno] [příjmení] napadeno dovolání ze strany státního zastupitelství, neboť Vrchní soud v Praze se neřídil předchozím závěrem dovolacího soudu v otázce míry zavinění této obžalované, když dovolací soud dovodil zavinění úmyslné, každopádně však trestní soudy potvrdily, že výše uvedená správní rozhodnutí jsou věcně nesprávná, pokud se týká restituce majetku, který dříve vlastnil [jméno] [jméno] [příjmení], neboť k restituci takového majetku nejsou žadatelé o restituci oprávněni. V trestním řízení vyšla najevo i ta skutečnost, že žalobce uplatňoval nároky opírající se o nezákonná rozhodnutí, přičemž si byl vědom toho, že v rámci těchto rozhodnutí jsou dané osoby mylně označováni za příbuzné původních vlastníků pozemků. V tomto ohledu se tak ze strany žalobce jednalo minimálně o úmyslné bezdůvodné obohacení, neboť věděl, že uplatňuje nárok, který ve skutečnosti nemá.

3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy (viz ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.) a podstatnou částí spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp.zn. 59 Sd 213/2021. Navrhla-li žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne [datum] doplnit dokazování listinnými důkazy za účelem posouzení restitučního nároku žalobce, potažmo jeho přečerpání, takovým důkazním návrhům soud nevyhověl pro jejich zjevnou nadbytečnost, když výsledek takového dokazování by na rozhodnutí soudu neměl žádný podstatný vliv.

4. Z provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 5. 2013, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto tak, že soud nahrazuje projev vůle žalované České republiky – Státní pozemkový úřad, jímž žalovaná souhlasí s převodem nemovitostí pozemků, mj. parc. [číslo] katastrální území Řeporyje, a parc. [číslo] katastrální území Lochkov, na žalobce, a to s tím, že žalobci jakožto nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2013, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z označených rozsudků. Skutečnost, že žalobce je nadále zapsána jako vlastník předmětných pozemků, je zřejmá z výpisů z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec Praha, katastrální území Řeporyje, a [list vlastnictví] pro obec Praha, katastrální území Lochkov, vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha; v rámci těchto výpisů je dále zřejmé, že žalobce nabyl vlastnické právo k daným nemovitostem na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 5. 2013, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2013, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2021, č.j. [spisová značka], ve spojení s unesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. [spisová značka], bylo rozhodnuto, že výše označené pozemky (vedle pozemků dalších) se ukládají do úschovy, a to s tím, že o vlastnickém právu zúčastněných osob [právnická osoba], [IČO], [právnická osoba], [IČO], a [celé jméno žalobce], [datum narození], má Městský soud v Praze zásadních pochybností, neboť nabytí veškerých ve výroku daného rozhodnutí vymezených nemovitostí je zasaženo trestným činem. V rámci odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. [spisová značka], Vrchní soud v Praze uvedl, že bude na státu, aby dokázal, že v přiměřené době u jednotlivých nemovitostí/pozemků splnil podmínku uplatnění vlastnického nároku v občanskoprávním řízení, a to s tím, že pokud tak v přiměřené době neučiní, měly by být nemovitosti vráceny tomu, kdo je vydal. Skutečnost, že dané nemovité věci byly zajištěny orgány činnými v trestním řízení, je zřejmá i z výše označených výpisů z katastru nemovitostí, a to naposledy právě s poukazem na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2021, č.j. [spisová značka], a unesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. [spisová značka], s právními účinky zápisu k okamžiku [datum]. Ze spisu zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka] je poté zřejmé, že Městský soud v Praze zaslal zdejšímu soudu dne [datum] daná rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2021, č.j. [spisová značka], a Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. [spisová značka], k zahájení řízení, resp. založení spisu o řízení o úschově; dále ta skutečnost, že žalobce požádal zdejší soud svým podáním ze dne [datum] o vydání předmětných nemovitostí z úschovy soudu, žalovaná však sdělila, že nesouhlasí s tím, aby byl předmět úschovy vydán přihlašovateli, a to dále s tím, že své vlastnické právo k předmětům úschovy uplatnila u nadepsaného soudu v řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka]. Ze spisu zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka] bylo poté zjištěno, že žalovaná skutečně uplatnila své vlastnické právo k předmětným nemovitostem, a to s výjimkou pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce], rozsudkem zdejšího soudu ze dne 17. 1. 2023, č.j. [číslo jednací], však byla její žaloba v plném rozsahu zamítnuta, byť dosud nepravomocně (o odvolání České republiky – Státní pozemkový úřad, nebylo ke dni rozhodnutí soudu ve stávajícím řízení rozhodnuto). Z odůvodnění rozsudku zdejšího soudu ze dne 17. 1. 2023, č.j. [číslo jednací], se pak mimo jiné podává, že„ vlastnické právo k předmětným pozemkům ve prospěch žalovaného bylo založeno na základě pravomocného rozhodnutí zdejšího soudu, jímž byl nahrazen projev vůle žalobkyně (v postavení žalované) s uzavřením smlouvy o převodu ve výroku určených pozemků. Rozhodnutí o nahrazení souhlasu s převodem náhradních pozemků dle zákona č. 229/1991 Sb. o půdě přitom představuje konstitutivní akt, v důsledku něhož se nabyvatel stává vlastníkem vydávaného majetku, a to ke dni právní moci dotčeného rozhodnutí (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. [spisová značka]). Právní moci cit. rozhodnutí zd. soudu nabylo dne [datum] a s účinností k tomuto datu bylo rovněž vlastnické právo žalovaného zapsáno do katastru nemovitostí. V tomto řízení zároveň nebylo tvrzeno a ani prokazováno, že by toto soudní rozhodnutí od doby nabytí právní moci doznalo jakékoli změny, a je tudíž bez dalšího závazné jako pro účastníky řízení, tak pro ostatní subjekty (ust. § 159a odst. 3 o.s.ř.). Závaznost předchozího soudního rozhodnutí brání soudu, aby v následném sporu mezi týmiž účastníky již pravomocně vyřešenou otázku samostatně posoudil, což lze bez dalšího aplikovat i na projednávanou věc. Účinek závaznosti rozhodnutí tak spočívá v zákazu odchýlení se od již pravomocně stanoveného právního následku (k tomu srov. např. NS ČR, sp.zn. 26 Cdo 612/2007). Soud s přihlédnutím ke shora uvedenému uzavřel, že s ohledem na existenci pravomocného rozhodnutí soudu o nahrazení projevu vůle s uzavřením smlouvy o převodu předmětných pozemků nejsou v tomto řízení dány podmínky pro nové určení vlastnického práva žalobkyně k těmto pozemkům, proto soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.“. Jak vyplývá z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2022, č.j. 54 Co 206/2022-130, v jiném paralelně probíhajícím řízení, vycházejícím z obdobné situace, týkajícím se však jiných pozemků rovněž dotčených probíhajícím řízení u Městského soudu v Praze pod sp.zn. [spisová značka], byl vysloven obdobný právní názor s tím, že„ platnost smluv, jimiž bylo převedeno vlastnické právo k předmětným pozemkům na Ing. [celé jméno žalobce], nelze zkoumat, s ohledem na existenci pravomocných rozsudků, kterými došlo k jejich uzavření“.

5. Podle ust. § 80 odst. 1 zákona č. 141/1964 Sb., o trestním řízení soudním, (dále jen„ trestní řád“) není-li věci, která byla vydána nebo odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Byla-li věc v mezidobí prodána, s částkou za ni strženou se naloží obdobně podle věty první až třetí. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu; věc bezcenná se zničí.

6. Podle ust. § 81a trestního řádu na postup při vrácení nemovitých věcí a nehmotných věcí, které byly zajištěny podle § 79a a při dalším nakládání s nimi, jakož i na postup při vrácení náhradní hodnoty, která byla zajištěna podle § 79g, a při dalším nakládání s ní, se přiměřeně užijí § 80 a 81.

7. Podle ust. § 290 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“), u soudu lze složit do úschovy peníze, cenné papíry a jiné movité věci hodící se k úschově za účelem splnění závazku.

8. Podle ust. § 292 z.ř.s. účastníkem řízení o úschovách je složitel. Po právní moci rozhodnutí o přijetí do úschovy je účastníkem také ten, pro koho jsou peníze, cenné papíry nebo jiné věci určeny (dále jen„ příjemce“) a ten, kdo uplatňuje právo na předmět úschovy.

9. Podle ust. § 298 odst. 1 z.ř.s. předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele. Podle odst. 2 označeného ustanovení předmět povinné úschovy vydá soud příjemci, který k žádosti doloží kopii soudního rozhodnutí, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění nebo náhradu škody, dále skutečnost, že je oprávněnou osobou, a rozsah práva na plnění z povinné úschovy. Podle odst. 3 označeného ustanovení složiteli vydá soud předmět úschovy na jeho žádost a) jestliže příjemce projeví s tímto postupem souhlas, b) prohlásí-li příjemce soudu, že předmět úschovy nepřijímá, c) nevyjádří-li se příjemce ve lhůtě stanovené soudem, ačkoliv byl na takové následky upozorněn. Podle odst. 4 označeného ustanovení jiné osobě, než která je uvedena v odstavcích 1 až 3, žádající o vydání předmětu úschovy, jej vydá soud jen se souhlasem složitele a příjemce.

10. Podle ust. § 299 odst. 1 z.ř.s. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.

11. Podle ust. § 300 z.ř.s., přijímá-li soud do úschovy věci v případech stanovených jinými právními předpisy, řídí se ustanoveními příslušného právního předpisu, a není-li jich, ustanoveními § 289 až 302, a to přiměřeně podle povahy úschovy a jejího účelu.

12. V řízení bylo prokázáno, že nemovitosti – pozemky blíže specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku byly v rámci probíhajícího trestního řízení u Městského soudu v Praze pod sp.zn. [spisová značka] postupem dle ust. § 80 odst. 1 trestního řádu uloženy do úschovy u zdejšího soudu, vedené pod sp.zn. [spisová značka], a to s ohledem na spornou otázku jejich vlastnictví. Česká republika byla v této souvislosti v souladu s ust. § 80 odst. 1 trestního řádu rovněž upozorněna, aby svůj nárok k těmto nemovitostem uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních, s tím, že pokud tak v přiměřené době neučiní, měly by být nemovitosti vráceny tomu, kdo je vydal. Česká republika – Státní pozemkový úřad skutečně podala ke zdejšímu soudu žalobu na určení svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem, tato však byla, byť dosud nepravomocně, zdejším soudem zamítnuta z důvodu, že s ohledem na existenci pravomocného rozhodnutí soudu o nahrazení projevu vůle s uzavřením smlouvy o převodu předmětných pozemků nejsou v tomto řízení dány podmínky pro nové určení vlastnického práva žalobkyně k těmto pozemkům. Nelze pak přehlédnout tu skutečnost, že stejný právní názor byl, a to již pravomocně, vysloven i v jiných paralelně probíhajících řízeních o určení vlastnického práva České republiky k jiným pozemkům, zajištěným postupem dle ust. § 80 odst. 1 trestního řádu v řízení u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 45 T 9/2019 (srovnej rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2022, č.j. [číslo jednací], a ze dne 19. 1. 2023, č.j. [číslo jednací], či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2022, č.j. [číslo jednací]).

13. Vlastnické právo žalobce k předmětným pozemkům bylo naopak prokázáno nabývacími tituly – pravomocnými rozhodnutími soudu (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 5. 2013, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2013, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]), dále i výpisy z katastru nemovitostí ([list vlastnictví] pro obec Praha, katastrální území Řeporyje, a [list vlastnictví] pro obec Praha, katastrální území Lochkov, vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha), ze kterých je zřejmé, že žalobce je vlastníkem daných nemovitostí i nadále. Soud pro úplnost uvádí, že ani v řízení o vydání věci ze soudní úschovy nemůže soud opětovně přezkoumávat platnost smluv, jimiž bylo převedeno vlastnické právo k předmětným pozemkům na žalobce, a to právě s ohledem na existenci pravomocných rozsudků, kterými došlo k jejich uzavření.

14. Lze tak uzavřít, že v tuto chvíli, byť si je soud vědom složitosti a spornosti otázek, řešených v rámci trestního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. [spisová značka], potažmo Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího v tomto trestním řízení, nebyla shledána žádná zákonná překážka, na základě které by bylo být vlastnické právo žalobce jakkoli rozporováno. Naopak žalovaná sice svůj nárok k těmto nemovitostem (a i dalším zajištěným nemovitostem) uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních, avšak neúspěšně. Navíc je třeba poukázat na tu skutečnost, že v případě pozemku parc. [číslo] katastrální území Řeporyje, tak přes výslovné poučení ze strany trestního soudu neučinila vůbec.

15. Žalobce v souladu s ust. § 298 odst. 1 z.ř.s. s přihlédnutím k ust. § 300 z.ř.s. požádal zdejší soud ve věci sp.zn. [spisová značka] o vydání předmětných nemovitostí ze soudní úschovy, žalovaná však sdělila, že nesouhlasí s tím, aby byl předmět úschovy vydán přihlašovateli, a to právě s poukazem na tu skutečnost, že své vlastnické právo k předmětům úschovy uplatnila u nadepsaného soudu v řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka] (k tomuto řízení viz výše). Žalobci proto nezbylo než se dle ust. § 299 odst. 1 z.ř.s. obrátit na soud touto žalobou. Jak již bylo uvedeno shora, ze všech provedených důkazů vyplynulo, že legitimním vlastníkem výše uvedených nemovitých věcí je v současné době žalobce, přičemž žalovaná žádným aktuálním právem k těmto nemovitostem nedisponuje. Žalovaná tedy dle soudu v tuto chvíli nemá žádný důvod nadále žalobci v realizaci jeho vlastnického práva bránit, když další omezování nakládání s nemovitými věcmi ve vlastnictví žalobce by bylo nepřípustným zásahem do vlastnického práva žalobce ve smyslu garantovaném Čl. 11 Listiny základních práv a svobod. V této souvislosti pak nelze přehlédnout, že vlastnictví žalobce bylo z důvodu probíhajících trestních řízení omezováno již téměř 8 let. Žalobce svým návrhem splnil všechny předpoklady stanovené v ust. § 290 a násl. z.ř.s., když označil a doložil svůj nabývací titul k předmětu úschovy, žalovaná naopak žádný takový titul v řízení neprokázala (poukaz na judikaturu Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], jak učinila žalovaná v rámci svého závěrečného návrhu, není dle soudu s ohledem na předmět sporu přiléhavý). Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tj. tímto rozsudkem nahradil souhlas žalované s vydáním předmětu soudní úschovy tak, jak má na mysli ust. § 299 z.ř.s.

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst.1 o.s.ř. a vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení plně úspěšný, soud mu přiznal i náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech na zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, a v náhradě nákladů právního zastoupení, která je tvořena v souladu s ust. § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. 4 úkony právní pomoci po 1 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne [datum] a účast na jednání u soudu konaném dne [datum]), při použití tarifní hodnoty 10 000 Kč ve smyslu ust. § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a dále 4 náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o 21 % DPH. Náklady právního zastoupení tak činí celkem 8 712 Kč, náklady řízení po připočtení soudního poplatku pak činí celkem 13 712 Kč.

17. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.