16 C 258/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený anonymizována dvě slova jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 339 470 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 339 470 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 339 470 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 120 516 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 339 470 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce dne [datum] poskytl paní [jméno] [příjmení], nar. [číslo] [rok], peněžitou půjčku ve výši 678 940 Kč. Svůj dluh paní [jméno] [příjmení] písemně uznala dne [datum] prohlášením učiněným dle § 558 zákona č. 41/1964 Sb., občanského zákoníku. Dne [datum] paní [jméno] [příjmení] zemřela. V rámci projednání dědictví, vedeného soudním komisařem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dne [datum] žalobce pohledávku na vrácení peněžité půjčky ve výši 678 940 Kč uplatnil, avšak žalovaný tuto pohledávku odmítl. V souladu s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9, č.j. 13D 1292/2016-340, ze dne 19.6.2018 se žalovaný spolu se žalobcem stali dědici po zesnulé [jméno] [příjmení], na žalobce a žalovaného tedy přešla povinnost hradit i dluhy zemřelé [jméno] [příjmení], mimo jiných i povinnost uhradit pohledávku z titulu poskytnuté půjčky ve výši 678 940 Kč. Protože u žalobce došlo ke splynutí role věřitele a dlužníka, uplatňuje žalobce u žalovaného pouze polovinu původně dlužné částky.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu s tím, že má vážné pochybnosti o tom, zda skutečně došlo k uzavření smlouvy o půjčce, jak uvádí [jméno] [příjmení] v uznání dluhu, a pokud k uzavření takové smlouvy skutečně došlo, má žalovaný za to, že tento úkon v kombinaci se závětí zůstavitelky sepsanou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářem v [obec], dne [datum rozhodnutí], pod číslem. [spisová značka], NZ [anonymizováno] [rok], zastírá jiné právní jednání obcházející zákon a vylučující možnost úspěšného uplatnění nároku, který je předmětem tohoto řízení. Žalovaný má především za to, že žalobce [jméno] [příjmení] půjčku fakticky neposkytl, neboť tato měla zcela jistě dostatek finančních prostředků, aby cenu předmětného bytu uhradila sama bez cizí pomoci, a to i s přihlédnutím ke skromnému životu, který vedla a při kterém nedokázala spotřebovat ani pobíraný vdovský a starobní důchod. Pokud by byla potvrzena skutečnost, že skutečně došlo k poskytnutí finančních prostředků žalobcem [jméno] [příjmení], je dle přesvědčení žalovaného vysoce pravděpodobné, že [jméno] [příjmení] žalobci tyto finanční prostředky ještě před svým úmrtím vrátila. Nehledě na shora uvedené je namístě dále zohlednit, že smlouva o půjčce je tzv. reálným kontraktem, tedy smlouvou, k jejímuž uzavření dochází teprve faktickým předáním předmětu půjčky. V tomto případě se však k reálnému předání předmětu půjčky [jméno] [příjmení] nedošlo, neboť účet, na který půjčka měla být poskytnuta, není účtem [jméno] [příjmení], ale účtem [anonymizována dvě slova] [obec a číslo]. Ačkoliv poskytnutí půjčky na účet jiné osoby je v zásadně možné, nebylo v této věci prokázáno, že toto bylo součástí uzavřené smlouvy. Obsah uznání dluhu v kontextu všech dalších známých okolností naopak svědčí o tom, žalobce měl sám zájem nabýt vlastnické právo k předmětné bytové jednotce, což ale nebylo z hlediska podmínek privatizace bytových jednotek možné, a jeho nabyvatelem mohla být výhradně [jméno] [příjmení]. Žalobce proto poskytl [jméno] [příjmení] potřebnou finanční částku (později prezentovanou jako půjčku) a [jméno] [příjmení] později sepsala závěť ohledně této bytové jednotky v jeho prospěch, čímž de facto pořídila byt svým jménem, ale na účet žalobce. Na základě těchto skutečností, je žalobce přesvědčen o tom, že údajně poskytnutá půjčka je ve skutečnosti dissimulovaným právním úkonem, který žalobce a [jméno] [příjmení] činili se shora naznačeným záměrem. Kromě shora uvedeného je žalovaný přesvědčen o tom, že i pokud by soud považoval žalobcem tvrzenou smlouvu o půjčce za řádně uzavřenou a [jméno] [příjmení] nesplacenou, tedy pokud by mimo jiné dovodil, že její uzavření není v přímém rozporu se zákonem, ani jej neobchází, není možné žalobnímu návrhu vyhovět, a to pro rozpor uplatnění jeho nároku s dobrými mravy. Žalovaný je toho názoru, že v případě úspěchu této žaloby by žalobce dostal jím poskytnutou částku zpět de facto dvakrát, a to jednou v podobě bytu – bytové jednotce [číslo] v k.ú. [část obce], k jejímuž získání byla předmětná částka údajně použita, a podruhé dle své žaloby. Je také nutné přihlédnout k ceně obvyklé, která vyplývá z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9, č.j. 13D 1292/2016-360, kdy obvyklá cena předmětné bytové jednotky činí 3 000 000 Kč, což je částka, která razantně převyšuje částku, kterou si od něj jeho matka údajně půjčila. Žalobce tedy„ investoval“ cca 680 000 Kč za což obdržel byt v hodnotě 3 000 000 Kč a k tomu ještě požaduje vrácení poloviny této jeho investice, což žalovaný považuje zvlášť za nemravné s ohledem na to, že takto jedná vůči svému vlastnímu bratrovi. Z jednání [jméno] [příjmení] je zřejmé, že tato rozhodně neměla v úmyslu zavázat k uhrazení svých údajných dluhů svého druhého syna, tedy žalovaného. Poskytnuté prostředky v kombinaci s obsahem její závěti s nejvyšší pravděpodobností vůbec za půjčku nepovažovala, neboť doposud nevyšlo najevo žádné její jednání, které by směřovalo k její úhradě. [příjmení] [jméno] [příjmení] nesplatila poskytnuté prostředky, zcela nepochybně měla jejich poskytnutí za definitivně vyrovnané sepsáním přiložené závěti. Dle usnesení v příslušném pozůstalostním řízení č.j. 13D 1292/2016-340 ze dne 19.6.2018 žalobce obdržel výrazně hodnotnější majetek, než který získal žalovaný. To také odpovídá záměru [jméno] [příjmení], a ačkoliv to žalovaný nepovažuje za spravedlivé, respektuje vůli [jméno] [příjmení] jako zůstavitelky. [příjmení] [jméno] [příjmení] však zcela jistě nebylo tento nepoměr dále umocňovat vznikem povinnosti k úhradě finanční částky dle předmětného žalobního návrhu.

3. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 11.6.2020, č.j. 16 C 258/2019-116, byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta a žalovanému bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v částce 72 310 Kč. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, na jehož základě Městský soud v Praze jako soud odvolací svým usnesením ze dne 15.10.2020, č.j. 58 Co 323/2020-137, tento rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc zdejšímu soudu vrátil k dalšímu řízení. V rámci svého zrušujícího usnesení odvolací soud uvedl, že zopakoval důkaz listinou - uznáním dluhu ze dne [datum], přičemž zjistil, že zůstavitelka zde sice uznala svůj dluh vůči žalobci ve výši 678 940 Kč s tím, že si od něj dne [datum] vypůjčila tuto částku, která byla použita na koupi bytu (byla složena žalobcem na označený bankovní účet), současně však z prohlášení obsaženého v této listině nelze nijak dovodit, že by si zůstavitelka byla vědoma své povinnosti tyto peněžní prostředky žalobci vrátit nebo-li není zde vyjádřen příslib k zaplacení dluhu. V této souvislosti mimo jiné dále odvolací soud uvedl, že vzhledem k tomu, že k poskytnutí půjčky mělo dojít dne [datum], je třeba posuzovat právní vztahy účastníků dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.1.2013 (dále jen„ obč.zák.“), a to v souladu s přechodným ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Smlouva o půjčce dle § 657 a násl. obč.zák. má reálnou povahu a tudíž vznik právního vztahu z půjčky předpokládá nejen smluvní ujednání stran, ale i skutečné odevzdání (přenechání) předmětu půjčky. Judikatura pak dovodila, že reálná podstata smlouvy o půjčce je naplněna i poskytnutím plnění prostřednictvím třetí osoby, pokud se na tom smluvní strany dohodnou. Uskutečněním převodu je pak splněna podmínka předání předmětu půjčky dlužníkovi podle § 657 obč. zák. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3790/2008, sp. zn. 33 Cdo 4312/2008, sp. zn. 33 Cdo 3756/2013 či sp. zn. 33 Cdo 2627/2016). V posuzovaném případě bylo zjištěno, že žalobce složil dne [datum] peněžní prostředky ve výši 678 940 Kč na bankovní účet prodávajícího, [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], kdy důvodem tohoto mělo být dle žalobních tvrzení„ poskytnutí půjčky“ zůstavitelce za účelem koupě bytu; žalobce však již dále netvrdil, co bylo mezi ním a zůstavitelkou dojednáno ohledně vrácení (splatnosti) dluhu, a třebaže podmínkou platnosti smlouvy o půjčce doba vrácení půjčky není (a věřitel může její splatnost přivodit tím, že dlužníka požádá o splnění dluhu; srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1989/2007), pak má-li se jednat o půjčku, musí být zřejmý úmysl věřitele požadovat poskytnuté peníze zpět a tomu odpovídající závazek dlužníka mu je vrátit. Pokud jde o písemné uznání dluhu, o nějž především žalobce svá tvrzení o existenci dluhu z půjčky opíral, je na místě připomenout, že esenciální náležitostí uznání dluhu ve smyslu § 558 obč. zák. je (vedle uvedení důvodu a výše dluhu) i vyjádření příslibu zaplacení dluhu. Zákon sice nevyžaduje, aby se dlužník v uznávacím projevu přímo zavázal k plnění, z obsahu jeho písemného projevu nicméně musí jasně vyplývat, že si je své povinnosti dluh vrátit vědom. Jestliže písemný projev dlužníka obsahuje uznání dluhu co do důvodu i výše, avšak absentuje v něm výslovný příslib zaplacení dluhu, je důsledkem tohoto úkonu pouze přetržení promlčecí doby podle § 110 odst. 2 věty druhé obč. zák., ovšem vyvratitelná právní domněnka trvání dluhu ve smyslu § 558 obč. zák. nevznikne. V případném soudním řízení pak věřitele stíhá důkazní povinnost prokázat existenci a výši dluhu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 84/2008, sp. zn. 33 Cdo 948/2008 či sp. zn. 33 Cdo 2536/2009). Odvolací soud poté poukázal na tu skutečnost, že v poměrech nyní projednávané věci břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně vzniku a existence (i výše) dluhu tíží žalobce, nikoliv žalovaného, neboť v listině„ uznání dluhu“ ze dne [datum] příslib ke splnění dluhu vyjádřen není a ani z ostatních soudem I. stupně provedených důkazů dosud nijak nevyplynulo, že by se zůstavitelka kdy (v době od [datum] až do své smrti dne [datum]) měla k zaplacení dluhu či že by se žalobce vůči ní vrácení dluhu domáhal. Zřejmé je pouze to, že skutečnost, že jí žalobce na byt poskytl peníze, ji vedlo k tomu, že právě jeho ve své závěti (sepsané již dne [datum]) ustanovila dědicem tohoto bytu. Ostatně pochybnosti o tom, že částka vložená na účet prodávajícího bytu, byla zůstavitelkou a žalobcem od počátku vnímána jako vratná půjčka, vyjádřil ve svém rozhodnutí i soud I. stupně (viz odst. 21 napadeného rozsudku), byť se listinou„ uznání dluhu“ ze dne [datum] z pohledu jejích případných zajišťovacích účinků blíže nezabýval. Odvolací soud uzavřel, že na žalobci proto bude, aby dotvrdil, co bylo předmětem a obsahem jeho ujednání se zůstavitelkou, na jehož základě měl dne [datum] složit v hotovosti část kupní ceny bytu na účet jeho prodávajícího (zejména i to, co bylo případně dojednáno ohledně vrácení peněz), a ke svým tvrzením aby rovněž označil důkazy. Není totiž určující, jak je právní vztah mezi věřitelem a dlužníkem nazýván (zde„ půjčka“), nýbrž jaký je jeho konkrétní obsah, přičemž pojmovými znaky smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. jsou a) přenechání druhově určené věci, b) dočasnost (nebo-li přenechání na dohodnutou dobu) a c) povinnost vrátit věci stejného druhu. Teprve poté, co bude existence dluhu najisto postavena, bude případně namístě zabývat se„ mravností“ žalobního nároku z pohledu § 6 a § 8 o.z. ve spojení s § 3030 o.z. Odvolací soud v této souvislosti uvedl, že nemá - na rozdíl od soudu I. stupně za to - že byla-li by existence dluhu z titulu půjčky nepochybná, bylo by lze nemravnost či nepoctivost žalobcova požadavku dovozovat jen z toho, že zdědil věc, která byla s pomocí půjčených peněžních prostředků opatřena, případně z toho, že děděním po zůstavitelce nabyl větší majetek než žalovaný. Na případné vrácení dluhu za současného nabytí dědictví nelze pohlížet jako na„ de facto“ duplicitní plnění. Za zneužití práva pak lze obecně považovat takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku právního vztahu újmu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 895/2001). V daném případě však dosud nelze bez dalšího dovodit, že by žalobce svým žalobním požadavkem sledoval jiný cíl, než domoci se vrácení peněžních prostředků, které měly být předmětem půjčky zůstavitelce. Odvolací soud konečně uvedl, že na soudu I. stupně bude, aby žalobce vedl postupem dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ohledně vzniku a existence tvrzeného dluhu. Splní-li žalobce tuto svou povinnost, soud I. stupně nově označené důkazy, resp. ty z nich, které bude mít za způsobilé k prokázání relevantních tvrzení, provede. Žalovaného naopak tíží břemeno důkazní ohledně tvrzení, jimiž by hodlal existenci dluhu popírat. Poté, co soud I. stupně všechny důkazy, včetně těch, které již byly provedeny, odpovídajícím způsobem vyhodnotí (§ 132 o.s.ř.) a vyvodí z nich opodstatněné právní závěry, znovu ve věci rozhodne. Ve svém novém meritorním rozhodnutí neopomene rozhodnout i o nákladech tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o.s.ř.).

4. V souvislosti se závazným právním názorem soudu odvolacího poté zdejší soud vyzval žalobce v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení tak, aby bylo zřejmé, co bylo předmětem a obsahem ujednání žalobce a zůstavitelky [jméno] [příjmení], na jehož základě měl žalobce dne [datum] složit v hotovosti část kupní ceny bytové jednotky [číslo] v [anonymizováno] ulici v [obec a číslo] – [část obce] na účet prodávajícího této bytové jednotky, a to zejména co do případného ujednání ohledně vrácení peněz, a dále k navržení důkazů pro prokázání těchto tvrzení. Žalobce následně ve svém podání ze dne [datum] uvedl, že obsahem ujednání žalobce a paní [jméno] [příjmení] byla dohoda o půjčce, tedy že žalobce půjčí paní [příjmení] peněžitou částku ve výši 678 940 Kč tím, že ji složí na účet [anonymizována dvě slova] pro [část Prahy] [bankovní účet], což skutečně učinil dne [datum]. Složením částky na účet došlo ke splnění povinností žalobce dle smlouvy o půjčce, pro kterou zákon č. 40/1964 Sb. v platném znění nevyžadoval písemnou formu. Existenci smlouvy o půjčce, poskytnutí půjčky a existenci závazku paní [příjmení] vůči žalobci vrátit částku potvrdili a tvrdí shodně jak žalobce coby věřitel tak paní [jméno] [příjmení], mimo jiného tím, že dne [datum] s úředně ověřeným podpisem podepsala uznání výše uvedeného závazku. Když mimo jiného uvedla, že si od žalobce danou částku vypůjčila. Důkazem výše uvedeného tvrzení jsou kromě samotného uznání závazku paní [jméno] [příjmení] ze dne [datum] i písemné poznámky paní [jméno] [příjmení], tvořící obsah spisu. Žalobce s paní [příjmení] nedohodl žádný konkrétní termín splatnosti, nicméně v této souvislosti žalobce na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, podle které není dohoda o termínu splatnosti dluh podmínkou planosti smlouvy o půjčce a splatnost půjčky se v tomto případě přivodí tím, že věřitel dlužníka požádá o vrácení půjčky. Věřitel o vrácení půjčky požádal po smrti dlužníka žalovaného tím, že jej [datum] vyzval k úhradě polovinu dluhu jako zákonného dědice paní [příjmení]. Důkazem toho, že tomu tak ve skutečnosti bylo, je i skutečnost, že uznání svého závazku vrátit půjčku žalobci podepsala paní [příjmení] dne [datum], tedy těsně před uplynutím tříleté promlčecí lhůty. Žalobce je přesvědčen o tom, že uznání závazku ze strany paní [příjmení] ze dne [datum] tvoří vyvratitelnou domněnku existence závazku; samotný text uznání závazku sice explicitně neobsahuje napsaná slova paní [příjmení] o tom, že se zavazuje peníze vrátit, nicméně z celého textu jednoznačně vyplývá, že paní [příjmení] si byla plně vědoma povinnosti peníze vrátit. Ujištění žalobce, že peníze budou vráceny a že se tedy úspěšně domůže vrácení půjčky, byl totiž jediný důvod, proč k podpisu předmětného uznání závazku došlo. V samotném textu je přímo uvedeno, že uznání závazku je sepsáno ve smyslu ustanovení § 558 občanského zákoníku platném znění, přičemž § 558 občanského zákoníku výslovně stanovuje, že„ uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval“. [příjmení] [příjmení] sice v textu písemného uznání závazku explicitně neuvedla slova, že zaplatí svůj dluh vůči žalobci, nicméně odkázala se na § 558 občanského zákoníku, čímž jinými slovy uznala svůj závazek zaplatit žalobce svůj dluh z poskytnuté půjčky. Neuznání odkazu na § 558 občanského zákoníku jako uznání závazku zaplatit dluh by bylo přehnaným formalismem, jež by poškozovalo práva věřitele. Žalobce je tedy přesvědčen, že uznání závazku paní [příjmení] ze dne [datum] zakládá vyvratitelnou domněnku existence závazku a je na žalovaném aby v řízení případně prokazoval opak. Žalobce dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2536/2009, v němž Nejvyšší soud uznává, že„ Zákon nevyžaduje, aby se dlužník v uznávacím projevu zavázal k plnění, nýbrž stačí, že z obsahu písemného projevu je zřejmé, že si je své povinnosti plnit vědom“. Jinými slovy, i ve smyslu citovaného rozsudku Nejvyššího soudu je evidentní, že odkaz na § 558 občanského zákoníku by měl být dostatečným důkazem toho, že si paní [příjmení] byla plně vědoma povinnosti poskytnutou půjčku vrátit.

5. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení, dále výslechy svědkyně [jméno] [příjmení] a výslechem obou účastníků. Další návrhy na doplnění dokazování nebyly účastníky učiněny, a to ani přes opětovné poučení podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. poskytnuté žalobci při jednání soudu dne [datum].

6. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

7. Mezi účastníky není sporu o tom, že jsou bratři, když jejich matka [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum]. Nesporná je rovněž ta skutečnost, že vztahy mezi účastníky nejsou dobré a dobré nebyly ani za života jejich matky, dále i to, že [jméno] [příjmení] měla v posledních letech svého života lepší vztah s žalobcem. Z výpovědi žalovaného pak vyplynulo, že i přesto se s matkou on i jeho rodina pravidelně až do její smrti stýkali, své matce pomáhal a tato s jeho rodinou trávila i několikery vánoce. Skutečnost, že [jméno] [příjmení] udržovala až do své smrti styk s oběma bratry, byla prokázána i výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], která docházela do bytu paní [příjmení] za účelem pomoci s úklidem a oba bratry v něm opakovaně potkala. Z výpovědi svědkyně [příjmení] má soud dále za prokázané, že [jméno] [příjmení] žila skromným způsobem života, kromě pobytů se syny na horách nikam nejezdila, její životní úroveň byla dle svědkyně špatná (paní [příjmení] chodila špinavě oblečená, byt byl zanedbaný), neboť paní [příjmení] byla svéhlavá, nedala si říci. Svědkyně má rovněž za to, že [jméno] [příjmení] za nic neutrácela, neví nic ani o tom, že by paní [příjmení] v bytě přechovávala nějaké větší finanční obnosy.

8. Špatné vztahy mezi účastníky má soud za prokázané i protokolem o trestním oznámení ze dne [datum], sepsaném Policií České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Obvodní oddělení [obec], č.j. KRPS-24189-3/TČ-2011-010112, ze kterého je zřejmé, že žalovaný podal trestní oznámení ve věci poškození cizí věci s tím, že spolu se svým bratrem, tj. žalobcem, jsou spolumajitelé rekreační chaty v obci [obec], [adresa], okres [okres], když užívací právo k této rekreační chatě má i jejich matka [jméno] [příjmení]. Žalovaný dále v tomto oznámení uvedl, že asi od léta 2003 mu zatím neznámý pachatel začal ničit stromy na pozemku uvedené chaty, a to vrtáním, kácením a poléváním stromů dosud neznámou látkou; k této činnosti začalo docházet poté, co byla opakovaně zamítnuta žádost žalobce a [jméno] [příjmení] o vykácení stromů z dané zahrady Obecním úřadem Čtyřkoly, neboť žalovaný s pokácením stromů nesouhlasil; žalovaný našel ve sklepě dané rekreační chaty umělé láhve s uskladněnou kyselinou chlorovodíkovou a dále v jedné z místnosti chyty další chemikálie na likvidaci zeleně a je přesvědčen o tom, že tyto chemikálie užívají bratr s matkou na ničení stromů a keřů.

9. Co do majetkových poměrů [jméno] [příjmení] soud zjistil: 1) ze Smlouvy o převodu vlastnictví ze dne [datum], že [jméno] [příjmení] jako prodávající prodala p. [jméno] [příjmení] jako kupujícímu byt [číslo] o podlahové výměře [anonymizováno] m² včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a spoluvlastnického podílu na pozemcích, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, pro [katastrální uzemí], a to za sjednanou kupní cenu 1 800 000 Kč; 2) v období roku 2010 měla [jméno] [příjmení] na své jméno vedeno několik účtů u [právnická osoba], když zůstatek na účtu [číslo] činil ke dni [datum] částku 759 640,62 Kč, přičemž následně byly v hotovosti vybrány dne [datum] částka 200 000 Kč, dne [datum] částka 300 000 Kč, dne [datum] částka 70 000 Kč, dne [datum] částka 90 000 Kč, dne [datum] částka 95 000 Kč – účet [číslo] byl zrušen dne [datum]; zůstatek na účtu [číslo] činil ke dni [datum] částku 126 414,56 Kč, přičemž následně byly v hotovosti vybrány dne [datum] částka 50 000 Kč a dne [datum] částka 65 000 Kč – účet [číslo] byl zrušen dne [datum]; v případě účtu [číslo] byla na tento účet dne [datum] vložena částka 110 557 Kč, přičemž dne [datum] byla vybrána částka 110 400 Kč – účet [číslo] byl zrušen dne [datum]; v případě účtu [číslo] zrušeného dne [datum], nebyl v období od [datum], kdy byl tento účet zřízen, až do jeho zrušení zjištěn žádný podstatný pohyb na tomto účtu (dne [datum] vložena částka 18 603,51 Kč, ke dni [datum] činil zůstatek na tomto účtu 18 611,62 Kč); prokázáno zprávou [právnická osoba], ze dne [datum] ve spojení s výpisy z uvedených účtů; 3) [jméno] [příjmení] byla vlastníkem vkladní knížky [číslo] založené dne [datum] a zrušené dne [datum] – zůstatek na této vkladní knížce činil ke dni [datum] 5 643,60 Kč, když jediný výrazný pohyb na této vkladní knížce je spojen s výběrem částky ve výši 5 654 Kč dne [datum]; uvedené skutečnosti má soud za prokázané ze zpráv [právnická osoba], ze dne [datum] a [datum] ve spojení s výpisem z uvedené vkladní knížky.

10. Jak má soud za prokázané z výpisu z běžného účtu [číslo] vedeného u [právnická osoba], pro majitele účtu: [ulice] část [obec a číslo], žalobce uhradil v hotovosti na účet [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] dne [datum] částku ve výši 678 940 Kč s tím, že tato úhrada se týká bytu [číslo]. Z listiny nazvané„ Uznání dluhu“ ze dne [datum] má soud za prokázané, že [jméno] [příjmení] v této listině výslovně uznala svůj dluh vůči žalobci ve výši 678 940 Kč s tím, že tento dluh vznikl tak, že si od žalobce vypůjčila dne [datum] částku v této výši, která byla použita na nákup bytu [číslo] v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo], [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], dále s tím, že tento označený dluh byl složen věřitelem – žalobcem na bankovní účet dlužníka č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba] Tomu, že částka 678 940 Kč byla skutečně částkou složenou z finančních prostředků žalobce, nasvědčují i další v řízení provedené důkazy – notářský zápis ze dne [datum], sp.zn. NZ [anonymizováno] 2011, [spisová značka], v jehož rámci [jméno] [příjmení] výslovně uvedla, že žalobce jí na byt poskytl půjčku (k tomu viz níže), či v řízení předložené rukou psané poznámky p. [příjmení], kde tato píše„ …Je privatizace bytu mého, [jméno] ho zaplatil, [jméno] nemá zájem. Po mé smrti patří [jméno], on ho platil byt…“ či„ …Pavel mi zaplatí byt celý. Pak až zemřu, tak si přeji, aby ho zdědil. Jinak bych neměla. [jméno] se nijak nepřičinil, o to abych byt získala. Tak si nepřeji, aby [jméno] nedělal s bytem nepříjemnosti.“.

11. Vzhledem k tomu, že z prohlášení obsaženého v listině„ Uznání dluhu“ ze dne [datum] nelze nijak dovodit, že by si zůstavitelka [jméno] [příjmení] byla vědoma své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit, zdejší soud doplnil dokazování, a to i s ohledem na závazný právní názor soudu odvolacího, co do dotvrzení a objasnění této sporné skutečnosti. Žalobce v této souvislosti uvedl, že bylo vůlí jeho matky poskytnutou částku žalobci vrátit a jeho vůlí požadovat danou částku po své matce zpět, což dle svého tvrzení opakovaně učinil, nicméně k prokázání tohoto svého tvrzení přes opětovné poučení ze strany soudu podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. navrhl pouze svůj účastnický výslech. I po provedení účastnického výslechu žalobce však dle soudu nadále trvají pochybnosti naznačené i Městským soudem v Praze, tj. co do vnímání poskytnutí dané částky oběma stranami, tedy žalobce a jeho matky. Soud nepochybuje a i z výpovědi žalobce je tato skutečnost zcela evidentní, že ke své mamince měl mimořádně hezký vztahu a i ona jej preferovala před svým druhým synem (k tomu rovněž viz výše). Soud neměl důvod nevěřit žalobci jeho tvrzení, že jeho prvořadým úmyslem bylo nechat maminku dožít v jejím bytě, v klidu a bez stresů, když i s tímto cílem přistoupil ke složení dané částky na účet [anonymizováno] [obec a číslo]. Rozpory však ve výpovědi žalobce panují co do prokázání jeho vůle požadovat danou částku po své matce zpět a rovněž i co do existence vůle jeho matky dostát svému závazku a žalobci danou částku k jeho žádosti vrátit. Soud poukazuje především na tu skutečnost, že žalobce sice v rámci své výpovědi popřel, že by měl podrobnou znalost o finančních a majetkových poměrech své matky, nicméně dále uvedl, že dle jeho mínění mohla matka disponovat částkou nižších statisíců. S takovým vědomím však muselo být žalobci zřejmé, že pro vrácení dané částky ve výši 678 940 Kč ze strany dlužníka, tj. jeho matky, zde není příliš velký prostor, a to s ohledem na výši poskytnuté částky a pokročilý věk jeho matky, když nebylo možné předpokládat příliš možností k navýšení částky, kterou by paní [příjmení] měla dle žalobce aktuálně disponovat, a to i s ohledem na tvrzení žalobce, že jeho matka chtěla mít jako většina starších lidí určitou finanční rezervu, např. na pohřeb. Pochybnosti ohledně vnímání dané částky jakožto vratné půjčky, kterou by měla dlužnice hradit, pramení i z poukazu žalobce na opakované vyjádření jeho matky stran budoucího dědického řízení ve smyslu„ aby Ti [jméno] nedělal problémy“. Nicméně je-li poskytována půjčka, je třeba, aby byl prokázán úmysl dlužníka tomuto svému závazku dostát a úmysl věřitele požadovat úhradu po osobě, které danou částku zapůjčil, nikoli až po případném dědici dlužníka v rámci dědického řízení; v tomto směru však má soud nadále o vnímání dané částky ze strany obou jejích aktérů tak, jak byla poskytnuta a vnímána v roce 2010, pochybnosti. Případný úmysl paní [příjmení] vrátit finanční částku poskytnutou za účelem privatizace bytu v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo], nevyplývá ani z jejích rukou psaných zápisků, když soud poukazuje na již jednou výše citované pasáže:„ …Je privatizace bytu mého, [jméno] ho zaplatil, [jméno] nemá zájem. Po mé smrti patří [jméno], on ho platil byt…“ či„ [anonymizováno] mi zaplatí byt celý. Pak až zemřu, tak si přeji, aby ho zdědil. Jinak bych neměla. [jméno] se nijak nepřičinil, o to abych byt získala. Tak si nepřeji, aby [jméno] nedělal s bytem nepříjemnosti.“. Soud má za to, že tato vyjádření paní [příjmení] svědčí spíše jejímu úmyslu odkázat byt žalobci právě z důvodu jeho aktivity při nabytí předmětné nemovitosti v rámci privatizace, nikoli však jakoukoliv její vůli vracet poskytnuté finanční prostředky žalobci zpět. Soud proto dopěl k závěru, že žalobce neprokázal, a to ani přes opakovaně poskytnuté poučení podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., že by se jeho matka měla kdy k zaplacení dluhu či že by žalobce měl kdy vážný úmysl se vůči ní vrácení dluhu domáhat.

12. V rámci dědického řízení po zemřelé [jméno] [příjmení] byla uzavřena dohoda mezi účastníky, na základě které se žalobci jakožto dědicové po své matce ohledně nemovitých věcí dohodli, že oba žalobci nabývají rovným dílem spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], na pozemku [parcelní číslo], pozemku [parcelní číslo], pozemku [parcelní číslo] a pozemku p. [číslo] vše zapsáno pro obec a [katastrální uzemí], [list vlastnictví] (tento spoluvlastnický podíl oceněn obvyklou cenou ve výši 580 000 Kč), a žalobce dále nabývá bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa], na parcele [číslo], ke které se váže spoluvlastnický podíl [číslo] na společných částech domu [adresa], bytový dům stojící na parcele [číslo], a spoluvlastnický podíl [číslo] na pozemku par. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno na listech vlastnictví [číslo] a [číslo] v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, [stát. instituce], pro [územní celek], katastrální území [část obce] (oceněno obvyklou cenou 3 000 000 Kč), dále s tím, že žalobce se v návaznosti na provedené vypořádání zavazuje uhradit žalovanému částku 176 120 Kč. Uvedené skutečnosti byly prokázány protokoly ze dne [datum] a [datum], sepsanými notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako soudní komisařkou, ve věci sp.zn. 13 D 1292/2016, Nd 296/2016, ve spojení s uzavřenou dohodou o rozdělení pozůstalosti. Z označených listin je dále zřejmé, že obě uvedené položky – nemovité věci – tvořily nejhodnotnější část dědictví po p. [jméno] [příjmení], přičemž z nich vyplývá rovněž ta skutečnost, že žalobce zařadil mezi pohledávky i svou pohledávku z titulu půjčky a uznání dluhu ze dne [datum] ve výši 678 940 Kč; v rámci uzavřené dohody však účastníci výslovně prohlásili, že tato pohledávka nebyla zahrnuta mezi zjištěná pasiva dědictví, neboť zůstala spornou a v řízení při projednání pozůstalosti se k ní podle § 173 z.ř.s. nepřihlíží a nevztahuje se prosto na ni ani tato dohoda. Z obou protokolů sepsaných notářkou [anonymizováno] [příjmení] ve spojení s notářským zápisem ze dne [datum], sp.zn. NZ 788/ 2011, N 825/2011, a protokolem o zjištění stavu a obsahu listiny o pořízení pro případ smrti – závěti má soud dále za prokázané, že byla zjištěna závěť zůstavitelky [jméno] [příjmení] ze dne [datum], ze které bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] ustanovila dědicem svého bytu se vším příslušenstvím žalobce a zároveň požádala žalovaného, aby svůj podíl na výše uvedeném bytu nežádal a v případě, že by z dědictví chtěl něčeho obdržet, aby byl majetkově uspokojen pouze ve výši neopomenutelného podílu z dalšího majetku; v notářském zápise ze dne [datum] [jméno] [příjmení] dále prohlásila, že žalobce ustanovuje dědicem svého bytu včetně všeho příslušenství s tím, že tento jí na tento byt poskytl půjčku, dále poukázala na to, že své rozhodnutí o majetkovém uspokojení žalovaného pouze do výše neopomenutelného podílu odůvodňuje mimo jiné tím, že žalovaný na ni podal nepravdivé trestní oznámení. Konečně z obou daných protokolů vyplývá, že v bytě zůstavitelky [jméno] [příjmení] byla nalezena hotovost ve výši 2 192 Kč.

13. Mezi účastníky je nesporné a tato skutečnost je zřejmá i z protokolu o jednání Okresního soudu v Semilech ze dne 31.10.2019, sp.zn. 10 C 213/2017, že spoluvlastnický podíl na nemovitostech v [katastrální uzemí] je předmětem žaloby žalobce [celé jméno žalobce] proti žalovanému [celé jméno žalovaného] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.

14. Jak vyplývá z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum] (s ohledem na založenou dodejku ze dne [datum] se jedná velmi pravděpodobně o písařskou chybu při uvedení data sepisu výzvy) ve spojení s dodejkou ze dne [datum], žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně vyzval žalovaného k úhradě částky 339 470 Kč nejpozději do 7 dnů ode dne doručení této výzvy s tím, že se jedná o ½ pohledávky žalobce za p. [jméno] [příjmení] z titulu zápůjčky ze dne [datum] na koupi bytu [číslo] v ul. [ulice a číslo], [obec a číslo]. Mezi účastníky není sporu o tom, že z uvedeného titulu žalovaný žalobci ničeho neuhradil.

15. Z ostatních v řízení provedených důkazů nezjistil soud žádné další pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti.

16. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, jak již bylo uvedeno výše, že žaloba nebyla žalobcem podána důvodně.

17. Zákon [číslo] Sb., občanský zákoník, byl zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti dne [datum]. Dle ust. § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle odst. 3 označeného ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto s ohledem na uvedené postupoval dle dosavadních právních předpisů, tj. dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ obč.zák.“).

18. Podle ust. § 173 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen„ z.ř.s.“) pasiva pozůstalosti soud objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu pasiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do pasiv pozůstalosti, ke sporným dluhům se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží.

19. Podle ust. § 189 odst. 1 z.ř.s. nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou.

20. Podle ust. § 657 obč.zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

21. Podle ust. § 558 obč.zák. uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.

22. Podle ust. § 110 odst. 1 věta druhá obč.zák. bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.

23. V řízení bylo prokázáno, že oba účastníci jsou jediní dědici po své matce paní [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum]. Dědické řízení skončilo dohodou obou synů, v rámci které získal žalobce, který měl evidentně se svou matkou lepší vztah než jeho bratr, do svého výlučného vlastnictví bytovou jednotku [číslo] v [obec a číslo] – [část obce] včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu a na pozemku, oceněnou obvyklou cenou 3 000 000 Kč, jakožto zdaleka nejvýznamnější majetkovou hodnotu spadající do dědictví po matce. Oba účastníci v tomto směru vycházeli z přání své matky, projeveného v závěti, když žalovaný respektoval takto projevenou vůli své matky a jeho dědický podíl byl zjevně o tuto hodnotu ponížen, potažmo žalobce nabyl po své matce výrazně větší část dědictví. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobce uhradil v hotovosti dne [datum] na účet [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] částku ve výši 678 940 Kč v souvislosti s privatizací výše označeného bytu, obývaného paní [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] následně podepsala dne [datum] uznání dluhu ve výši 678 940 Kč ve smyslu ust. § 558 obč.zák., ve kterém výslovně uvedla, že tento uznávaný dluh vznikl tak, že si od žalobce vypůjčila dne [datum] částku v této výši, která byla použita na nákup předmětného bytu, dále s tím, že tento označený dluh byl složen věřitelem – žalobcem na bankovní účet dlužníka č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba] Byť je evidentní, že označený účet není účtem dlužníka – [jméno] [příjmení], ale jedná se o účet [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], soud v této souvislosti uvádí, že k naplnění reálné podstaty smlouvy o půjčce může dojít i faktickým poskytnutím plnění prostřednictvím třetí osoby, pokud je tento způsob plnění ujednán mezi účastníky daného smluvního vztahu; pokud tedy žalobce po předchozí dohodě se svou matkou uhradil danou finanční částku na účet [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], je tímto úkonem splněna podmínka předání předmětu plnění dlužníkovi. Aby však bylo možné daný úkon v celém jeho kontextu posoudit jako řádně uzavřenou smlouvu o půjčce v souladu s ust. § 657 obč.zák., je třeba, aby bylo prokázáno i splnění dalších nezbytných podmínek pro takový úkon, v daném případě zejména zřejmost úmyslu paní [jméno] [příjmení] vrátit poskytnuté peněžní prostředky věřiteli, tj. žalobci, a tomu odpovídající vůli žalobce požadovat po své matce dané peněžní prostředky zpět, a to i s ohledem na tu skutečnost, že v rámci řízení nebylo žalobcem nikterak tvrzeno, ani prokazováno, že by mezi ním a jeho matkou bylo cokoli ohledně vrácení daných finančních prostředků konkrétně dojednáno (v této souvislosti však soud poukazuje na tu skutečnost, že ujednání ohledně doby vrácení není podmínkou platného uzavření smlouvy o půjčce, když věřitel může splatnost takové půjčky přivodit svým následným požadavkem na splnění dluhu). Žalobce sice v řízení v obecné podobě tvrdil, že bylo vůlí jeho matky mu poskytnutou částku vrátit a rovněž on měl úmysl požadovat danou částku po své matce zpět, dále s tím, že tak opakovaně činil, nicméně k prokázání tohoto svého tvrzení soudu nenabídl žádné relevantní důkazy. Tyto tvrzené skutečnosti nebyly prokázány žádnými listinnými důkazy, ani výpověďmi svědků či účastníků, dostačující v tomto ohledu nebyla ani účastnická výpověď samotného žalobce. Jak již bylo uvedeno shora (viz odst. 11 rozsudku), výpověď žalobce soud hodnotil jako rozporuplnou; soud zejména poukazuje na pasáž ohledně vnímání majetkových poměrů své matky v době poskytnutí peněz za účelem privatizace bytu ze strany žalobce, dále žalobcem uváděná vyjádření paní [příjmení] ohledně řešení dluhu v budoucím dědickém řízení. Pokud žalobce opakovaně poukazoval na listinu„ Uznání dluhu“ ze dne [datum], z této listiny nelze úmysl paní [příjmení] danou částku žalobci vrátit nikterak dovodit, tj. absentuje zde příslib zaplacení dluhu; na základě této listiny proto nelze dojít k závěru ohledně vyvratitelné právní domněnky trvání dluhu ve smyslu ust. § 558 obč.zák., když důsledkem takového úkonu je pouze přetržení běhu promlčení doby v souladu s ust. § 110 odst. 1 věta druhá obč.zák. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. jeho rozhodnutí sp.zn. 33 Cdo 2536/2009, dle kterého„ Splněním předpokladů uvedených v § 558 o.z. dochází jednak k založení vyvratitelné právní domněnky trvání dluhu a jednak jsou s ním spojeny i právní účinky přetržení promlčecí doby ve smyslu § 110 odst. 2 věty druhé o.z. Pokud písemný projev vůle dlužníka obsahuje uznání dluhu co do důvodu i výše a absentuje v něm výslovný příslib zaplacení dluhu, je důsledkem tohoto úkonu pouze přetržení promlčecí doby podle § 110 odst. 2 věty druhé o.z. a vyvratitelná právní domněnka trvání dluhu ve smyslu § 558 o.z. nevznikne. Ke kvalifikovanému uznání práva podle § 110 odst. 2 o.z. s dopadem na běh a délku promlčecí doby není vyžadováno na rozdíl od uznání dluhu podle § 558 o.z. vyjádření příslibu zaplatit dluh dlužníkem. Věřitelovo právo na zaplacení dluhu se pak sice promlčuje v desetileté promlčecí době, avšak v případném soudním řízení jej stíhá důkazní povinnost prokázat existenci a výši dluhu.“.

24. Soud tedy uzavírá, že byť sice stále vnímá určité nejasnosti ohledně nakládání paní [příjmení] s jejím majetkem a finančními prostředky v inkriminovaném období let 2010 a 2011, kdy není zřejmé, jak bylo s vybranými penězi ve vysokých finančních částkách (viz odst. 9 rozsudku) naloženo, jako převažující se jeví její výslovné vyjádření v rámci jejích zápisků, kdy uvádí, že byt hradil žalobce. Soud se proto zabýval dalšími aspekty týkajícími se poskytnutí dané finanční částky, a to za účelem posouzení veškerých nutných předpokladů pro řádné uzavření smlouvy o půjčce podle ust. § 657 obč.zák. Činil tak za situace, kdy žalobce uplatňuje po žalovaném úhradu poloviny této své tvrzené pohledávky, uplatněné již v rámci dědického řízení, když s ohledem na spornost této pohledávky k ní nebylo při projednání pozůstalosti ve smyslu ust. § 173 z.ř.s. a rovněž i uzavřené dohody účastníků pozůstalostního řízení přihlíženo. S ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu se v této souvislosti zabýval především samotnou existencí tvrzeného dluhu, a za situace, kdy dosud žalobce řádně netvrdil a neprokázal, co bylo obsahem jeho ujednání se zůstavitelkou ohledně vrácení peněz, a to zejména pak co do vůle zůstavitelky dané peněžní prostředky žalobci vrátit a vůle žalobce je po své matce požadovat zpět, žalobci poskytl potřebné poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., potažmo pak opakované poučení dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. Po doplnění dokazování pak soud dospěl k závěru, že žalobce své tvrzení ohledně vědomosti své matky poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit a své vůle je po matce požadovat zpět, řádně neprokázal, tj. neunesl v tomto směru své důkazní břemeno, existenci dluhu se všemi jeho pojmovými znaky neprokázal, a žaloba proto byla jako nedůvodně podaná soudem zamítnuta.

25. K námitkám žalovaného soud ve stručnosti a pro úplnost uvádí: Byla-li vznesena žalovaným námitka promlčení, s touto se soud neztotožnil, a to s ohledem na listinu„ Uznání dluhu“ ze dne [datum], kdy důsledkem tohoto úkonu je dle ust. § 110 odst. 1 věta druhá obč.zák. přetržení promlčení doby, dále s tím, že k promlčení dluhu dochází za deset let ode dne, kdy k uznání došlo. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána dne [datum] a dané uznávací prohlášení bylo učiněno dne [datum], k promlčení ke dni podání žaloby nedošlo. Poukazoval-li dále žalovaný na tu skutečnost, že se co do složené částky za účelem privatizace bytu mělo ve skutečnosti jednat o peněžní prostředky [jméno] [příjmení], případně společný plán žalobce a matky účastníků, žádné přesvědčivé důkazy k prokázání tohoto svého tvrzení soudu nenabídl. Byť takovému tvrzení mohou nasvědčovat některé listinné důkazy v řízení provedené (zejména výpisy z účtů [jméno] [příjmení], vedených u [právnická osoba], o výběru vysokých finančních částek v období let 2010 a 2011, kdy není nikterak zřejmé, jak bylo s těmito finančními prostředky s přihlédnutím k velmi skromnému životu, který [jméno] [příjmení] vedla, naloženo; dále ve spojení s tím, že vklad částky 678 940 Kč na účet [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] byl učiněn v hotovosti), soudu byly předloženy rovněž důkazy prokazující opak – zejména výslovné prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne [datum], dále notářský zápis ze dne [datum], kde [jméno] [příjmení] rovněž výslovně hovoří o půjčce poskytnuté žalobcem na koupi předmětného bytu, či založené vlastnoruční poznámky [jméno] [příjmení], dle kterých„ žalobce byt zaplatil“. Soud má proto za to, že žalovaným prezentovaný závěr, že by dané finanční prostředky měly patřit matce účastníků, v řízení prokázán nebyl; nicméně v tomto směru nebyla žalovanému k prokázání těchto skutečností poskytována poučovací povinnost ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., a to s ohledem na dle soudu nadbytečnost takového dokazování, když bylo především na žalobci, aby prokázal existenci samotného dluhu – důkazní břemeno v tomto směru však žalobce, jak bylo výše uvedeno, neunesl, a žaloba byla tedy zamítnuta již z tohoto důvodu.

26. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když tyto byly přiznány v řízení zcela úspěšnému žalovanému. Tyto náklady sestávají z nákladů právního zastoupení, které jsou tvořeny v souladu s ust. § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 10 úkony právní pomoci po 9 660 Kč (převzetí zastoupení, sepis vyjádření ze dne [datum], účast při jednání zdejšího soudu dne [datum], sepis vyjádření ze dne [datum], účast při jednání zdejšího soudu dne [datum], účast při jednání zdejšího soudu dne [datum], sepis vyjádření k odvolání ze dne [datum], účast při jednání Městského soudu v Praze dne [datum], účast při jednání zdejšího soudu dne [datum] a účast při jednání zdejšího soudu dne [datum]) a 10 náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o 21 % DPH, jejímž je právní zástupce žalovaného plátcem. Žalovanému tak přísluší právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 120 516 Kč.

27. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší nebyly shledány žádné důvody.