16 C 258/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu jako samosoudkyní Mgr. Klárou Hronovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 991 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 991 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 991 000 Kč od 4.8.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 991 000 Kč od 21.7.2023 do 3.8.2023, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 192 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce , Jméno advokáta A 1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4.8.2023 domáhal po žalovaném zaplacení částky 991 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce zaslal v období duben až červenec 2023 na účet žalovaného částku 991 000 Kč jako zálohu na budoucí spolupráci těžby polodrahokamu známého jako Larimar v Dominikánské Republice. Žalobce a žalovaný se na budoucí spolupráci nedohodli, ani neuzavřeli žádnou smlouvu. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 a násl. Občanského zákoníku. Žalovaný byl žalobcem 19.7.2023 vyzván k vrácení částky 991 000 Kč. Žalovaný do dnešního dne požadovanou částku ani její část nevrátil.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu s tím, že mezi účastníky došlo dne 27.4.2023 k uzavření ústní smlouvy o společné investici do licence a provozu dolu „, Anonymizováno, “, na základě které byla rovněž žalobcem zaslána na účet žalovaného částka v celkové výši 991 000 Kč. Účastníci si sjednali, že náklady spojené s pořízením těžební licence k dolu a s provozem daného dolu budou hrazeny rovným dílem, a to až do celkové výše 100 000 USD na straně každého z účastníků smlouvy, dále s tím, že veškerý čistý zisk po zdanění se bude dělit mezi oba koinvestory rovným dílem. Žalovaný tak má za to, že pojmové znaky bezdůvodného obohacení zde fakticky nejsou, naopak dle něj právní důvod – orální smlouva o zasílání peněz na společný podnik mezi žalobcem a žalovaným – je dán.

3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, předloženými účastníky řízení, dále pak výslechy obou účastníků. Navrhl-li žalovaný doplnit dokazování usnesením Policie ČR o odložení věci (trestní oznámení žalobce na žalovaného), k tomuto dokazování soud nepřistoupil, a to pro jeho nadbytečnost a nehospodárnost, když skutkový závěr v jeho úplné podobě lze dle soudu učinit již na základě výsledků dosavadního dokazování.

4. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána žalobcem důvodně. Z provedeného dokazování má soud poté za prokázaný následující skutkový stav:

5. Mezi účastníky není sporu o tom, že v listopadu 2022 se sešli v Dominikánské republice, kde žije a podniká žalovaný a kam žalobce přicestoval z důvodu dovolené. Taro skutečnost je zřejmá i z výpovědi obou účastníků, dále i ze společné fotografie, kterou si jakožto selfie účastníci při té příležitosti pořídili. Jak má soud dále za prokázané z výpovědi žalovaného, předmětem jeho podnikání v Dominikánské republice je nerost larimar, potažmo výrobky z něj. Byť žalobce takovou dohodu zcela popírá, soud má dále za prokázané, že mezi účastníky byla v rámci jejich setkání v Dominikánské republice ústně domluvena do budoucna i obchodní spolupráce, a to koupě dolu a následná těžba larimaru. Tato spolupráce byla následně realizována počínaje dubnem 2023, kdy se vyskytla možnost takový funkční důl zakoupit a kdy bylo opětovně ústně smluveno, že bude vyvíjena společná činnost ve formě nákupu dolu na larimar a následné těžby daného nerostu, dále s tím, že do této společné činnosti budou vloženy finanční prostředky, především pak samotným žalobcem, rovněž s tím, že společníci se následně budou sjednaným způsobem dělit o výnos. Uvedené skutečnosti vyplývají nejen z výpovědi žalovaného, ale i z listinných důkazů (výpis z účtu žalobce za období od 27.4.2023 do 5.7.2023, e-mailová dokumentace ze dne 27.4.2023, 28.4.2023, 26.5.2023 a 4.7.2023 či whatsapp zprávy ze dne 25.5.2023 a 31.5.2023), které jsou zcela ve shodě s výpovědí žalovaného a dokumentují nejen vědomost žalobce o zakoupení dolu, ale i jeho aktivní postup stran společné sjednané činnosti. Z výpisu z účtu žalobce č. , č. účtu, je zřejmé, že žalobce zasílal v období od 27.4.2023 do 5.7.2023 na účet žalovaného finanční prostředky s označením „záloha na nákup dolu“, „nákup materiálu“, „platba materiálu“ apod., vše dále s dovětkem „Dominikánská republika“, a to v reakci na výzvy žalovaného co do potřeby zaslání peněz na zakoupení, potažmo náklady dolu (e-mailová dokumentace ze dne 27.4.2023, 26.5.2023 či 4.7.2023), dále že žalovaný žalobci zasílal informace o provozu dolu (e-mailová dokumentace ze dne 26.5.2023 a 4.7.2023 či whatsapp zprávy ze dne 25.5.2023 a 31.5.2023); žalobce poté takové informace bral na vědomí (whatsapp zpráva ze dne 25.5.2023 „Ok ok. Jasny“) a reagoval zasíláním plateb (již zmíněný výpis z účtu žalobce). Naopak jako nevěrohodnou soud hodnotí výpověď žalobce v tom směru, že neměl žádnou konkrétní vědomost o nákupu dolu, potažmo že jeho platby byly zasílány za účelem jakési budoucí spolupráce, a to s tím, že označení těchto plateb měl žalobce uvádět nahodile stylem „napsal jsem ta to, co jsem si ten den vymyslel, že tam napíšu“, neboť taková tvrzení žalobce jsou zcela v rozporu s jeho faktickým jednáním a rovněž i shora blíže specifikovaným listinným dokazováním. Z výpovědi obou účastníků vyplynulo, že mezi nimi byl úmysl a snaha jejich spolupráci písemně upravit, k uzavření žádné písemné smlouvy mezi nimi však nakonec nedošlo.

6. Mezi účastníky je nesporné a tato skutečnost rovněž vyplývá z výpisu z účtu žalobce za období od 27.4.2023 do 5.7.2023, že žalobce zaslal v souvislosti se zakoupením dolu a jeho provozem na účet žalovaného částku v celkové výši 991 000 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 19.7.2023 ve spojení s potvrzením o podání ze dne 19.7.2023 je poté zřejmé, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení částky 991 000 Kč do 10 dnů ode dne dané výzvy. Žalovaný žalobci doposavad ničeho nezaplatil, což je mezi účastníky nesporné.

7. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, jak již bylo uvedeno výše, že žaloba byla podána žalobcem důvodně.

8. Podle ustanovení § 2716 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) zaváže-li se smlouvou několik osob sdružit jako společníci za společným účelem činnosti nebo věci, vzniká společnost. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bylo-li ujednáno sdružení majetku, vyžaduje se k platnosti smlouvy soupis vkladů společníků jimi podepsaný. Má se za to, že sdruženo bylo jen to, co uvádí soupis.

9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 582 odst. 1 věta prvá o.z. není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

11. Podle ustanovení § 588 o.z. věta prvá soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky bylo přistoupeno k uzavření smlouvy o vytvoření společnosti ve smyslu ustanovení § 2716 a násl. o.z., jejímž předmětem byl závazek obou účastníků ve formě společné činnost za účelem nákupu dolu na larimar v Dominikánské republice a následné těžby daného nerostu, dále s tím, že do této společné činnosti budou vloženy finanční prostředky, především pak samotným žalobcem, rovněž s tím, že společníci se následně budou sjednaným způsobem dělit o výnos. Takový důl byl skutečně v Dominikánské republice zakoupen a byl započat jeho provoz. Žalobce za účelem zakoupení dolu a provozu tohoto dolu zaslal v souladu s uzavřenou smlouvou k výzvám žalovaného na účet žalovaného finanční prostředky v celkové částce 991 000 Kč. O poskytnutí této částky není mezi účastníky sporu, sporován je však ze strany žalobce titul, na základě kterého byla daná částka takto uhrazena. Soud má s ohledem na provedené dokazování za to, že žalobce tak učinil v souvislosti s uzavřenou společenskou smlouvou, nicméně v této souvislosti soud dále uvádí: Jak vyplývá z výše citovaného ustanovení § 2716 odst. 2 o.z. „bylo-li ujednáno sdružení majetku, vyžaduje se k platnosti smlouvy soupis vkladů společníků jimi podepsaný. Má se za to, že sdruženo bylo jen to, co uvádí soupis.“. V daném případě je zcela zřejmé, že majetek ve formě finančních prostředků sdružován společníky byl, a to minimálně právě v podobě žalobcem uhrazené sporné částky, písemná forma takového soupisu však zachována nebyla. Jak vyplývá z komentáře k ustanovení § 2716 o.z. (komentář doc. JUDr. Tomáše Dvořáka, Ph.D. – v rámci ASPI), „Forma společenské smlouvy není předepsána, postačí tedy i forma ústní nebo konkludentní. Písemná forma smlouvy je užitečná a pro praxi ji lze jednoznačně doporučit, nicméně není zákonnou podmínkou platnosti smlouvy; z toho ovšem existují dvě výjimky.“. Jednou z těchto výjimek je právě situace, kdy dochází ke sdružení majetku, když dle označeného komentáře „Zákon zakládá obligatornost písemné formy smlouvy společenské, ovšem jen při sdružení majetku. Porušení povinnosti písemné formy má za následek absolutní neplatnost smlouvy společenské, ledaže smluvní strany tuto vadu dodatečně zhojí (§ 582 odst. 1 věta prvá).“. Z provedeného dokazování vyplynulo, že byť byla otázka písemné smlouvy mezi účastníky řešena, k jejímu uzavření nedošlo a žádný soupis sdružovaného majetku sepsán nebyl. Uzavřena společenská smlouva je tedy dle soudu smlouvou absolutně neplatnou pro nedostatek formy, a to s přihlédnutím k ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o.z. V této souvislosti soud opětovně poukazuje na výše blíže specifikovaný komentář k ustanovení § 2716 odst. 2 věta druhá o.z., dle kterého „toto ustanovení určuje, že soupis podepsaný všemi stranami smlouvy zakládá nevyvratitelnou právní domněnku předmětu a rozsahu vkladové povinnosti jednotlivých smluvních stran. Tato konstrukce je racionální a vyhovuje potřebám praxe, která potřebuje mít vždy dáno najisto, co je a co není vloženo do společného majetku.“.

14. S ohledem na výše uvedené tak dospěl soud k závěru, že společenská smlouva uzavřená mezi účastníky je smlouvou absolutně neplatnou pro absenci obligatorní písemné formy (ustanovení § 2716 odst. 2 o.z., § 582 odst. 1 věta prvá o.z., § 588 o.z.). Pokud žalobce na základě této absolutně neplatné smlouvy poskytl ve prospěch žalovaného finanční prostředky ve výši zažalované částky, což je mezi účastníky nesporné, je tak žalovaný povinen tuto částku bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o.z. žalobci vydat zpět. Žalobě bylo proto v plném rozsahu co do částky jistiny vyhověno tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

15. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z dopisu právního zástupce žalobce ze dne 19.7.2023, kdy byl žalovaný poprvé průkazně vyzván k úhradě celé zažalované částky; tato korespondence pak byla dána k přepravě dne 19.7.2023 (viz potvrzení o podání). Vycházejíc z třídenní zákonné fikce (ustanovení § 573 o.z.) byla tato výzva žalovanému doručena dne 24.7.2023 (22.7.2023 připadlo na sobotu), žalovaný byl tak povinen částku bezdůvodného obohacení žalobci vydat do 3.8.2023; pokud tak neučinil, do prodlení s úhradou se dostal počínaje dnem 4.8.2023. Od tohoto data byl pak žalobci přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byl požadavek žalobce na zaplacení příslušenství soudem zamítnut (výrok II. rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci co do částky jistiny zcela procesně úspěšný, a přísluší mu tedy právo na plnou náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech na úhradu soudního poplatku ve výši 39 640 Kč a dále v nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny v souladu s ustanoveními § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 10 úkony právní pomoci po 12 300 Kč (převzetí právního zastoupení; sepis žaloby; sepis předžalobní výzvy; nahlížení do spisu dne 20.10.2023; účast při jednání soudu dne 23.11.2023; účast při jednání soud dne 19.3.2024; účast při jednání soudu dne 30.5.2024; účast při jednání soudu dne 10.9.2024; sepis závěrečného návrhu ze dne 25.9.2024; účast při jednání soudu dne 8.10.2024) a dále v souladu s ustanovením § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 10 náhradami hotových výdajů po 300 Kč. Celková výše nákladů právního zastoupení činí 126 000 Kč, po navýšení o 21 % DPH, jejímž je právní zástupce žalobce plátcem, poté 152 460 Kč. Po připočtení částky uhrazeného soudního poplatku ve výši 39 640 Kč tak žalobci náleží právo na náhradu nákladů řízení v celkové částce 192 100 Kč.

17. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší nebyly shledány žádné důvody.