16 C 287/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 425 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 425 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 425 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne datum po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 425 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba, se sídlem adresa, IČO, jako původním věřitelem a postupitelem a společností právnická osoba, jako postupníkem a novým věřitelem. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému dne datum částku ve výši 12 000 Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet, přičemž žalovaný se zavázal danou částku vrátit původnímu věřiteli nejpozději do datum. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplatil, když předmětem žaloby je dosud nesplacená pohledávka ve výši 10 452 Kč. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně přiznání dané částky z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný dosud žalobkyni dlužnou částku neuhradil, přestože byl o úhradu upomenut předžalobní výzvou.

2. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, jednal soud v souladu s ustanovením § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

3. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.) i z provedených listinných důkazů (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ustanovení § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu.

4. Mezi společností právnická osoba, IČO, na straně jedné a žalovaným na straně druhé byla dne datum uzavřena prostřednictvím internetových stránek webová adresa Smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tento úvěr nejpozději do datum; uvedené skutečnosti má soud za prokázané označenou smlouvou. Z této smlouvy, ani z jiných žalobkyní založených listinných důkazů však není zřejmé, zda a případně v jakém rozsahu původní věřitel zjišťoval a posuzoval před uzavřením samotné smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet tak, jak má na mysli ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Výpisem z účtu žalovaného ze dne datum má soud za prokázané, že společnost právnická osoba poukázala částku ve výši 12 000 Kč dne datum na účet žalovaného, specifikovaného ve Smlouvě o úvěru číslo. Jak vyplývá ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum ve spojení se seznamem postoupených pohledávek a dále ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum společnost právnická osoba postoupila předmětnou pohledávku ve výši 10 425 Kč na žalobkyni, přičemž žalovaný byl o tomto písemně vyrozuměn. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum ve spojení s podacím lístkem z téhož dne pak bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 13 118 Kč. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaný žalobkyni dosud ničeho neuhradil.

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

7. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle ustanovení § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o.z.).

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. V řízení bylo prokázáno, že mezi společností právnická osoba a žalovaným bylo dne datum přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o.z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o.z., tedy prostřednictvím stránek webová adresa. Na základě této smlouvy se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku úvěru nejpozději do datum právnická osoba částku ve výši 12 000 Kč skutečně žalovanému poskytla, žalovaný však dosud žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci tuto řádně neuhradil, když doposavad nebyla uhrazena částka 10 425 Kč. Nicméně nelze v daném případě přehlédnout, že byť byl žalovanému poskytován spotřebitelský úvěr a bylo třeba postupovat rovněž v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, tj. i v intencích shora citovaného ustanovení § 86 tohoto zákona, žalobkyně nijak netvrdila, jakým způsobem a v jakém rozsahu byla zjišťována a posuzována úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. S ohledem na tuto skutečnost proto soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru číslo ze dne datum je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobkyni, která se stala v souladu s ustanovením § 1879 o.z. nabyvatelem předmětné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum s původním věřitelem (tato skutečnost byla žalovanému původním věřitelem oznámena téhož dne), tuto částku poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 10 425 Kč nikoli z titulu dosud neuhrazeného úvěru, ale jakožto částku bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 o.z. Soud přihlédl v této souvislosti k té skutečnosti, že s ohledem na absolutní neplatnost shora uvedené smlouvy o úvěru byla daná částka žalovanému poskytnuta bez jakéhokoli řádného právního titulu, a žalovaný je tedy povinen toto bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

13. O příslušenství dlužné částky soud rozhodl v souladu s ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a v nákladech na právní zastoupení advokátem. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny v souladu s ustanovení § 14b odst. 1 a ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d) a odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen„ vyhláška“), 3 úkony právní pomoci po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), a dále 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 vyhlášky, to vše zvýšeno o 21 % DPH. Náklady právního zastoupení tak činí 1 452 Kč, náklady řízení po připočtení částky zaplaceného soudního poplatku pak činí celkem 2 252 Kč.

15. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.