16 C 293/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A o určení dědického práva

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že pan , jméno FO, , narozený , datum, , zemřelý dne , datum, , není dědicem po zůstaviteli panu , jméno FO, , narozeném dne , datum, , zemřelém dne , datum, , a to dědicem ze závěti ze dne , datum, tak, jak bylo sepsáno notářským zápisem , tituly před jménem, , jméno FO, , č. , Anonymizováno, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 181 003,90 Kč, a to do tří od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované , Jméno advokáta A, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15.8.2022 ve znění petitu upraveného při jednání soudu dne 26.10.2023 domáhá určení, že pan , jméno FO, , narozený , datum, , zemřelý dne , datum, , není dědicem po zůstaviteli panu , jméno FO, , a to dědicem ze závěti ze dne 14.9.2017 tak, jak bylo sepsáno notářským zápisem , tituly před jménem, , jméno FO, , č. , Anonymizováno, , a to s tím, že závěť ze dne 14.9.2017, ve které byl jako univerzální dědic , jméno FO, , zemřelého manžela žalobkyně, ustanoven žalovaný , jméno FO, , narozený , datum, , je neplatná. Žalobkyně zejména poukazovala na tu skutečnost, že zůstavitel zůstavil žalovanému veškerou svou pozůstalost za podmínky, že žalobkyně bude v bytě manželů , jméno FO, na adrese , adresa, , bydlet do konce svého života, žalovaný jí bude přispívat na bydlení ½ měsíčních plateb, bude jí pomáhat s údržbou bytu, s nakupováním, bude jí vozit k lékaři a další dle potřeb a konkrétních okolností. Tato svá přání, kterými chtěl zůstavitel zajistit svou manželku a kterými podmínil závěť, sepsal a listinu má k dispozici žalovaný, který ji však přes svůj příslib žalobkyni nevydal. Žalovaný však po celou dobu ode dne úmrtí zůstavitele neplní přání zůstavitele, žalobkyni ani jednou nekontaktoval, nejeví o ni zájem, nepomáhá s nakupováním, nevozí ji k lékaři a nereaguje ani na její SMS zprávy se žádostí o pomoc. Zůstavitel sepsal závěť proto, že byl přesvědčen a žalovaným ujištěn, že tento se postará o žalobkyni a bude jí finančně i jinak pomáhat až do konce jejího života. V opačném případně by zůstavitel žalobce za svého dědice nepovolal. Zůstavitel tak sepsal závěť v mylné pohnutce, že žalovaný je ta správná osoba, která se postará o jeho manželku a za to získá od zůstavitele majetek v ceně několika milionů korun. Ve smyslu ustanovení § 1531 NOZ zakládá-li se vůle zůstavitele jen na mylné pohnutce, způsobuje neplatnost ustanovení závěti, které se týká. Protože mylná pohnutka se týká v daném případě celé závěti, je dle žalobkyně závěť celá neplatná.

2. Žalovaný , jméno FO, po podání žaloby zemřel, a to dne 6.1.2023. Jak následně vyplynulo ze zprávy notáře , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 21.2.2023, zůstavitel , jméno FO, nezanechal závěť a dědici ze zákona v první dědické třídě, kteří dědictví neodmítli, jsou manželka , Jméno žalované, , narozená , Datum narození žalované, , narozený , datum, , bytem , Adresa žalované, , a syn , jméno FO, , narozený , datum, , bytem , adresa, , , adresa, . Byť v tuto chvíli nebylo dědické řízení dosud pravomocně ukončeno, soud v rámci urychlení řízení rozhodl svým usnesením ze dne 16.3.2023, č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 28.4.2023, že v řízení bude pokračováno s dědici zůstavitele , jméno FO, , zemřelého , datum, , posledně bytem , Adresa žalované, , a to s 1. , Jméno žalované, , narozenou , Datum narození žalované, , bytem , Adresa žalované, , 2. , jméno FO, , narozeným , datum, , bytem , Adresa žalované, , a 3., Anonymizováno, , jméno FO, , narozeným , datum, , bytem , Adresa žalované, , všichni zastoupeni advokátem , Jméno advokáta A, , sídlem , Jméno advokáta B, , adresa, . Následně bylo zjištěno, že v rámci dědického řízení po zůstaviteli , jméno FO, , zemřelém dne 6.1.2023, byla schválena dědická dohoda, na základě které nabyla veškeré dědictví pozůstala manželka , Jméno žalované, , tj. žalovaná 1. Tato skutečnost byla doložena usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 19.7.2023, č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 19.7.2023 a ze kterého se podává, že v rámci nabytého dědictví žalovaná 1. nabyla mimo jiné i nároky ze sporného řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, . Zdejší soud proto usnesením ze dne 9.11.2023, č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 1.12.2023, za této situace zastavil řízení ve vztahu žalobkyně a žalovaných 2. a 3., dále s tím, že ve vztahu žalobkyně a žalovaných 2. a 3. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaná navrhla zamítnout žalobu v plném rozsahu s tím, že závěť byla pořízena zůstavitelem svobodně a nebyla vázána žádnými podmínkami. Pokud by zůstavitel měl v úmyslu omezit dědice při nakládání s nabytým dědictvím, či mu stanovit povinnost vůči třetí osobě, pak zůstaviteli nic nebránilo takové podmínky do závěti uvést; z textu notářského zápisu ze dne 14.9.2017 však nic takového patrné není, lze tak dovodit, že zůstavitel neměl nic podobného v úmyslu. Žalovaná dále uvedla, že pokud by měl zůstavitel v úmyslu stanovit panu , jméno FO, případné podmínky, které by měl dědic splnit, pak by se jednalo o tzv. „dovětek“ ve smyslu ustanovení § 1498 NOZ, který však vyžaduje obdobné náležitosti jako závěť; v daném případě však pořízená závěť žádné takové podmínky neobsahovala. Případný omyl v pohnutce musí být navíc u pořizovatele závěti přítomen již v době jejího pořízení, skutková tvrzení žalobkyně však brojí toliko proti údajnému jednání p. , jméno FO, z doby po smrti zůstavitele. Žalovaná konečně poukázala i na tu skutečnost, že žalobkyní nebyla vedle pořízené závěti prokázána existence jakékoli další listiny, která měla dle žalobkyně stanovit podmínky péče o ni samotnou.

4. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, dále výslechy svědků a účastnický výslech žalobkyně. K provedení dokazování založenými SMS zprávami žalobkyně nebylo soudem přistoupeno, neboť tyto byly předloženy za účelem prokázání tvrzení, že žalobkyně požadovala po p. , jméno FO, po smrti svého manžela různou pomoc (SMS zprávy založené žalobkyní), příp. za účelem prokázání způsobu, jak tak žalobkyně činila (SMS zprávy založené žalovanou); takové dokazování by však dle soudu bylo již nadbytečné, neboť nebylo prokázáno primární tvrzení ze strany žalobkyně – existence pohnutky pana , jméno FO, při pořízení předmětné závěti (k tomu viz dále).

5. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní část, (dále jen „o.s.ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána žalobkyní důvodně.

6. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

7. Mezi účastníky není sporu o tom, že je vedeno u zdejšího soudu pod sp.zn. , spisová značka, řízení o pozůstalosti po zůstaviteli panu , jméno FO, (dále rovněž jako „zůstavitel“), zemřelém dne , datum, . Z usnesení zdejšího soudu ze dne 26.5.2022, č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 16.6.2022, bylo zjištěno, že zdejší soud pověřenou soudní komisařkou , tituly před jménem, , jméno FO, , notářkou v Praze, v rámci pozůstalostního řízení odkázal tímto usnesením pozůstalou manželku , Jméno žalobkyně, , tj. žalobkyni, k podání žaloby na určení, že pan , jméno FO, není dědicem ze závěti ze dne 14.9.2017 sepsané notářským zápisem č. , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, , notářem se sídlem v Kutné Hoře, a to ve lhůtě do dvou měsíců od právní moci daného usnesení. V rámci odůvodnění tohoto usnesení bylo uvedeno, že mezi účastníky existuje spor o dědické právo, když pozůstalá manželka zpochybňuje ze skutkového hlediska existující dědický titul s tvrzením, že závěť zůstavitele ze dne 14.9.2017 je neplatná, protože byla sepsána v mylné pohnutce. Z notářského zápisu ze dne 14.9.2017, sp.zn. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, bylo poté zjištěno, že zůstavitel pořídil před notářem , tituly před jménem, , jméno FO, , notářem se sídlem v Kutné Hoře odvolání závěti a závěť, přičemž výslovně uvedl, že: 1) odvolává svou závěť sepsanou dne 10.7.2007 notářským zápisem , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, , notářky v , adresa, ) zůstavuje , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, , PSČ , adresa, , veškerou svou pozůstalost, ať už se bude skládat z čehokoli a vše, co bude předmětem pozůstalostního řízení po jeho osobě; 3) prohlášení o vydědění svého syna , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. , datum, , které bylo sepsáno notářským zápisem , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, , notářky v Praze, neodvolává; 4) prohlašuje, že projev jeho vůle obsažený v tomto notářském zápisu se děje s rozvahou, vážně a bez donucení.

8. Žalobkyně v rámci svých tvrzení uváděla, že závěť sepsána dne 14.9.2017, sp.zn. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , byla zůstavitelem pořízena po předchozím ujištění a slibu ze strany pana , jméno FO, , že se tento postará o žalobkyni a bude jí finančně i jinak pomáhat až do konce jejího života. Za situace, kdy tak , jméno FO, a jeho rodina nečinili, má žalobkyně za to, že závěť byla pořízena zůstavitelem v mylné pohnutce, dále s tím, že zůstavitel by takovou závěť nepořídil, nebýt této pohnutky. Tato tvrzení žalobkyně však přes opakovaně poskytnuté poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. prokázána nebyla. K tomu soud z pohledu provedeného dokazování uvádí následující:

9. Ze všech žalobkyní navržených a následně provedených svědeckých výpovědí (výslechy svědkyň , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, ), rovněž i z výpovědi samotné žalobkyně, zcela jednoznačně vyplynulo, že zůstavitel , jméno FO, nikdy s nikým pořízení závěti ve prospěch , jméno FO, , potažmo důvody či pohnutky, proč tak činí, nekonzultoval, o této záležitosti nikdy s nikým nemluvil, dokonce ani žalobkyni nesdělil, že takovou závěť pořídil (jak žalobkyně uvedla ve své výpovědi – o dané závěti se dozvěděla až po smrti zůstavitele). Z výpovědí svědka , tituly před jménem, , jméno FO, a samotného notáře , tituly před jménem, , jméno FO, , kteří byli přítomni aktu pořízení závěti ze strany zůstavitele, je poté zřejmé, že ani při samotném pořízení závěti zůstavitel nesdělil jakékoli důvody, proč veškerý svůj majetek odkazuje , jméno FO, , byť by tak činil pouze v ústní podobě. Jak má soud za prokázané z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , tento výslovně uvedl, že „pan , jméno FO, nijak blíže pořízení závěti daného obsahu nevysvětloval, neříkal žádné důvody, motivy, pohnutky, nic takového.“; z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, poté vyplývá, že ani jemu není známo, že by zůstavitel přistoupil k pořízení závěti za současné existence jakýchkoli podmínek zavazujících , jméno FO, .

10. Ohledně , jméno FO, bylo zjištěno z výpovědi svědka , jméno FO, , že , jméno FO, byl příbuzný rodiny , jméno FO, , tj. včetně pana , jméno FO, . Ostatně i z výpovědi žalobkyně lze dovodit, že , jméno FO, , potažmo , jméno FO, , byli příbuzní (v rozporu s tím je pak tvrzení žalobkyně v rámci žaloby, kdy žalobkyně výslovně uvedla, že žalovaný je rodinný známý bez příbuzenského poměru k manželům , jméno FO, ), kdy žalobkyně na jedné straně uvádí, že rodina , jméno FO, ji neměla ráda, nazývala ji „pražskou fiflenou“, vůbec se s touto rodinou nestýkala, na druhé straně však poukazuje na svou dřívější úvahu, že napíše závěť ve prospěch , jméno FO, , protože „nikoho jiného nemá“.

11. Z výpovědi svědka , jméno FO, , syna , jméno FO, , v jehož prospěch byla závěť zůstavitelem pořízena, má soud za prokázané, že se závětí žalobkyni seznámil on, když jí tuto předal po smrti zůstavitele, a to v panelovém domě, kde žalobkyně bydlela a doposavad bydlí, ve veřejných prostorách domu – svědek uvedl „na schodech“, dále s tím, že se tak stalo za přítomnosti další ženy. Z výpovědi svědka , jméno FO, rovněž vyplynulo, že pohřeb pomáhal žalobkyni zařizovat jeho otec (kremaci hradila žalobkyně), přičemž hrob, ve kterém jsou uloženy ostatky zůstavitele, byl zaplacen , jméno FO, ; o tento hrob pečuje rodina , jméno FO, , žalobkyně jej nenavštěvuje.

12. Žalobkyně poukazovala v rámci svých tvrzení o pořízení závěti na základě mylné pohnutky především na existenci další listiny, ve které měl zůstavitel písemně uvést podmínky, ke kterým se měl zavázat , jméno FO, ve vztahu k žalobkyni. Existence žádné takové listiny však v řízení nevyšla najevo. Žalobkyně žádnou takovou listinu soudu nepředložila, žalované dle jejího tvrzení není existence takové listiny nijak známá. Skutečnost, že by nějaká taková listina byla zůstavitelem skutečně sepsána, nebyla dostatečně prokázána ani dalším dokazováním, přičemž soudu se s ohledem na všechny okolnosti dané věci jeví existence takové listiny jako značně nepravděpodobná. Žalobkyni dle jejího tvrzení byla tato listina předána , jméno FO, u poštovních schránek v domě, kde bydlí, a to s tím, že se tak stalo za přítomnosti svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, . Výpověď žalobkyně však dle soudu nevyzněla zcela věrohodně, když tato si nevzpomíná, kdy a jak se dozvěděla o samotné závěti, okolnosti předání dané listiny s požadavky sepsanými manželem je však schopna podrobně popsat. Jako velmi nepravděpodobný se soudu jeví i fakt, že by zůstavitel ničeho své manželce v období od pořízení závěti až do své smrti (jedná se o dobu takřka tří let) o svém záměru pořídit závěť ve prospěch třetí osoby se stanovením podmínek co do péče o manželku neřekl, nijak ji o tom, byť se jí tato skutečnost bytostně týká, nezpravil, a místo toho sepsal „potají“ listinu, která by měla být dědicem pozůstalé manželce dávána k nahlédnutí až následně. Toto se jeví jako značně nelogické a nepravděpodobné, tím spíše za situace, kdy manželství žalobkyně a zůstavitele mělo být tak šťastné a výjimečné, jak žalobkyně popisuje ve své výpovědi. V rozporu s výpovědí žalobkyně je i její tvrzení v samotné žalobě, kde uvedla, že „krátce před smrtí zůstavitel žádal žalobkyni o pozvání notáře do nemocnice, aby mohl změnit závěť“; ve své výpovědi však žalobkyně uvádí, že otázku závěti s manželem vůbec neřešili, kdy o závěti se dozvěděla až po smrti manžela. Byly-li v řízení slyšeny svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, , které měly být dle své výpovědi přítomny schůzce „dole v domě“, ke které došlo po smrti zůstavitele, tyto uvedly, že se dostavil nějaký muž a předal žalobkyni nějaký papír, který žalobkyni velmi rozrušil – tato byla dle svědkyně , jméno FO, „na omdlení, zbledla, lapala po vzduchu“, potažmo dle svědkyně , jméno FO, byla „zaskočená, byla z toho vedle, sesypala se“. Taková reakce jednoznačně svědčí o předání negativní zprávy, nikoli o příslibu podpory ze strany širší rodiny, která by měla z předané listiny dle žalobkyně vyplývat. Lze tak ve shodě se žalovanou stranou dovodit, že listina, která byla takto žalobkyni předána, byla velmi pravděpodobně onou závětí tak, jak toto předání popsal svědek , jméno FO, (tím spíše za situace, kdy žalobkyně si žádné okolnosti, jak se dozvěděla o existenci závěti a jejím obsahu, dle své výpovědi nepamatuje). Soud v této souvislosti uvádí, že ani jedna ze svědkyň neměla možnost do dané předávané listiny nahlédnout, přičemž soud neuvěřil, že by slyšely nějaké polohlasné kusé informace svědčící o údajných zůstavitelem sepsaných povinnostech, k nimž se měl zavázat ve prospěch žalobkyně , jméno FO, . V této souvislosti je třeba i zmínit ručně sepsané prohlášení ze dne 24.11.2021, předkládané žalobkyní jako vyjádření svědkyně , jméno FO, – daná svědkyně sepis takového prohlášení popřela, na okolnosti sepsání si nepamatovala, přičemž v řízení poté vyšlo najevo, že danou listinu sepsala sama žalobkyně a svědkyně , jméno FO, ji pouze podepsala. Navíc obsah tohoto prohlášení budí pochybnosti, a to i s ohledem na tu skutečnost, že i když svědkyně , jméno FO, ve své výpovědi uvedla, že se zůstavitelem o pořízení závěti nehovořila, nicméně v daném prohlášení je uvedeno, že se měl zůstavitel s p. , jméno FO, radit „ohledně bytu“ či že „peníze za byt (půlku) má dostat p. , jméno FO, až po odchodu p. , jméno FO, buď do domova důchodců nebo po její smrti…toto všechno vím o pana , jméno FO, “, kdy zejména toto druhé tvrzení je evidentně zcela v rozporu s následnou výpovědí žalobkyně i svědkyně , jméno FO, . Pokud žalobkyně svá tvrzení opírala dále o výpověď svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , která měla být přítomna rozhovoru žalobkyně a , jméno FO, po smrti zůstavitele, kdy měl , jméno FO, žalobkyni a svědkyni , tituly před jménem, , jméno FO, vézt do krematoria , adresa, a při té příležitosti uvést, že žalobkyní mělo být , jméno FO, řečeno „dědek mi řekl, že jsi slíbil, že mi budeš pomáhat“, takto popsaná situace je v rozporu s výpovědí samotné žalobkyně – žalobkyně jednak ve své výpovědi uvedla, že zůstavitel jí sám ničeho do své smrti o pořízení závěti ve prospěch , jméno FO, nesdělil, tj. nemohl tak činit ani co do nějakých případných podmínek pořízení závěti, dále vypověděla, že , jméno FO, nebyl za zůstavitelem ani v nemocnici, ani s ní v krematoriu.13. , jméno FO, zemřel dne , datum, , přičemž ze založených lékařských zpráv ze dne , datum, a , datum, a propouštěcí zprávy ze dne , datum, je patrné, že již v roce 2020 trpěl velmi vážnou onkologickou diagnózou (karcinom pankreatu).

14. Z listinné komunikace účastníků (dopis právního zástupce tehdy žalovaného , jméno FO, ze dne , datum, , e-mailová zpráva právní zástupkyně žalobkyně ze dne , datum, ), dále i z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , je poté patrné, že po smrti zůstavitele probíhala jednání mezi tehdejšími účastníky stran možnosti vyřešení věci, k žádné dohodě však nedošlo. Z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, rovněž v této souvislosti vyplynulo, že ohledně předmětného družstevního bytu byl činěn ze strany , jméno FO, návrh, že tento zaplatí členský podíl, byt by byl nabyt do vlastnictví žalobkyně a , jméno FO, (každý id. ½), nicméně byl nadále užíván výlučně žalobkyní, která by hradila pouze služby. K tomuto soud pro úplnost uvádí, že takovou dohodu je třeba vnímat ze strany , jméno FO, jako vůči žalobkyni vstřícný krok, kdy jako opět nepravděpodobné (a v rozporu s logikou) se jeví, že by se měl , jméno FO, v rámci nějakého příslibu zavazovat ještě hradit „půlku nájmu“, jak opakovaně uváděla žalobkyně ve své výpovědi.

15. Po takto provedeném dokazování tak dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, dle kterého měl pan , jméno FO, přistoupit k pořízení závěti ve prospěch , jméno FO, v mylné pohnutce, zejména tak, že měl být ujištěn panem , jméno FO, , že se tento postará o žalobkyni až do konce jejího života, a to s tím, že ji bude takto finančně podporovat a jinak pomáhat.

16. Podle ustanovení § 1475 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní.

17. Podle ustanovení § 1476 o.z. dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.

18. Podle ustanovení § 1494 odst. 1 o.z. závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl.

19. Podle ustanovení § 1495 o.z. poukáže-li zůstavitel v závěti na obsah jiné listiny, má i tato jiná listina stejné právní účinky, pokud splňuje náležitosti závěti. Nesplňuje-li je, lze jejího obsahu použít jen k vysvětlení zůstavitelovy vůle.

20. Podle ustanovení § 1498 o.z. dovětkem může zůstavitel nařídit odkaz, stanovit odkazovníku nebo dědici podmínku, nebo doložit čas anebo uložit odkazovníku nebo dědici příkaz. Co je stanoveno o závěti, platí obdobně i o dovětku.

21. Podle ustanovení § 1531 o.z. zakládá-li se vůle zůstavitele jen na mylné pohnutce, způsobuje neplatnost ustanovení závěti, kterého se týká.

22. Podle ustanovení § 1532 o.z. závěť vyžaduje písemnou formu, ledaže byla pořízena s úlevami.

23. V řízení bylo prokázáno, že zůstavitel , jméno FO, , zemřelý dne , datum, , pořídil dne , datum, závěť sepsanou ve formě notářského zápisu, v rámci které odvolal svou závěť předchozí a veškerou svou pozůstalost odkázal svému příbuznému , jméno FO, , nar. , datum, . V pořízené závěti zůstavitel nestanovil , jméno FO, jakožto svému dědici žádné podmínky ani příkazy tak, jak umožňuje ustanovení § 1498 o.z. Žalobkyně ve své žalobě tvrdila, že zůstavitel přistoupil k pořízení závěti v mylné pohnutce (ustanovení § 1531 o.z.), když byl přesvědčen a , jméno FO, ujištěn, že tento se postará o žalobkyni a bude jí finančně i jinak pomáhat až do konce jejího života, dále s tím, že kdyby této pohnutky nebylo, závěť by v dané podobě nepořídil. Své povinnosti prokázat takové tvrzení však žalobkyně v tomto řízení přes opakovaně poskytnuté poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. nedostála. K tomu soud dále uvádí:

24. Podle ustanovení § 101 odst. 1 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Podle ustanovení § 120 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (odst. 1). Soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny (odst. 2). Citovaná ustanovení zakládají účastníkům řízení povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Povinnost tvrzení spočívá v tom, že účastník je povinen tvrdit pro věc významné a rozhodné skutečnosti a povinnost důkazní spočívá v tom, že účastník, který tvrdí pro věc významné a rozhodné skutečnosti, je povinen uvést a/nebo předložit důkazy, jimiž budou jeho tvrzení prokázána. Česká jurisprudence přitom vychází z předpokladu, že žalobce musí tvrdit a případně prokazovat skutečnosti, které jeho právo navozují. Pokud žalobce této své povinnosti dostojí, je na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval fakta, která žalobcův požadavek vylučují. Povinnosti tvrdit všechny potřebné skutečnosti (břemeno tvrzení) a označit a/či předložit důkazy k jejich prokázání (břemeno důkazní) se neváží výhradně k žalobě samotné, nýbrž i k době pozdější, zpravidla ve vazbě na průběh řízení; pro splnění těchto procesních povinností též není rozhodné, jestli účastník přednesl potřebná tvrzení (doplnil skutkový děj vymezený žalobou) a označil a/či předložil potřebné důkazy z vlastní iniciativy nebo na základě poučení soudu. V případech, kdy se v průběhu řízení ukáže, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, nebo že je uvedl neúplně, či že neoznačil a/či nepředložil důkazy prokazující tvrzené skutečnosti, je soud v intencích ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. povinen účastníka vyzvat, aby svá tvrzení doplnil a poskytl soudu důkazy k prokázání těchto tvrzení a poučit jej, jak má svá tvrzení doplnit a že k jejich prokázání má označit a/či předložit důkazy a jaké budou následky nesplnění této výzvy. Poučovací povinnost dle ustanovení § 118a o.s.ř. je povinností svou povahou objektivní a nebylo-li účastníku potřebné poučení poskytnuto, ačkoliv se tak mělo stát, došlo k porušení tohoto zákonného ustanovení a řízení před soudem prvního stupně je z tohoto důvodu postiženo vadou. Tato poučovací povinnost ze strany soudu má přispět k předvídatelnosti soudního rozhodnutí v dané věci. Důsledkem nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní ani přesto, že byl účastník ke splnění těchto povinností soudem vyzván, je pak neúspěch toho účastníka, který tyto povinnosti nesplnil, ve sporu. V projednávané věci žalobkyně břemeno důkazní neunesla, když tvrzená mylná pohnutka zůstavitele zůstala v řízení neprokázána. Soud v prvé řadě předesílá, že – jak vyplývá z komentáře , tituly před jménem, , jméno FO, k ustanovení § 1531 v ASPI –„Omyl v pohnutce má význam uvedený v tomto ustanovení pouze tehdy, když je pohnutka vyjádřena například přímo v závěti zůstavitele, nebo je-li zřejmá z jiných listin zůstavitele, kterými může být vysvětlena jeho vůle (§ 1495). Neprojevená vůle nemá právní účinky, stejně jako neprojevená pohnutka. Pohnutku lze charakterizovat jako určitý vnitřní motiv člověka, který jej vede k právnímu jednání, například k tomu, aby někoho povolal svým dědicem. Omyl v pohnutce má význam uvedený v tomto ustanovení pouze tehdy, když je pohnutka vyjádřena například přímo v závěti zůstavitele, nebo je-li zřejmá z jiných listin zůstavitele, kterými může být vysvětlena jeho vůle (§ 1495 obč. zák. ). Neprojevená vůle nemá právní účinky, stejně jako neprojevená pohnutka. I mylná pohnutka, stejně jako omyl, musí být podstatná, musí být tím výlučným důvodem, kvůli němuž zůstavitel pořídil právě tak, jak pořídil.“, dále s tím, že „Důkazní břemeno o existenci mylné pohnutky ve sporu o dědické právo bude na straně toho, kdo tvrdí, že k mylné pohnutce došlo a vyvozuje z toho pro sebe dědické právo na základě jiného dědického titulu.“. V dané věci má soud za prokázané, že zůstavitel své motivy pro pořízení závěti ve prospěch , jméno FO, s nikým nekonzultoval, žádnou osobu o svém vnitřním motivu, proč tak činí, nezpravil, a to ani následně po pořízení závěti. Soud v této souvislosti v podrobnostech poukazuje zejména na odst. 9 a 12 rozsudku. Sama žalobkyně se o pořízení závěti dozvěděla až po smrti zůstavitele, tj. jí osobně nebylo zůstavitelem v tomto směru ničeho za jeho života sděleno, přičemž za tohoto stavu pohnutku zůstavitele pro pořízení závěti vyvozuje především z tvrzené existence listiny, kde měl zůstavitel vyjevit svá přání za účelem zajištění žalobkyně po jeho smrti a podmiňující danou závěť a se kterou měla být seznámena po smrti zůstavitele. Jak bylo podrobně vysvětleno v odst. 12 rozsudku (viz výše), existence takové listiny však v řízení prokázána nebyla, soud má tedy nadále za to, že žádná taková pohnutka, jak tvrdí žalobkyně, zůstavitelem projevena nebyla, resp. taková skutečnost nebyla v řízení nijak prokázána. Soud proto v tomto směru opakovaně poukazuje na již shora citovanou komentářovou literaturu, kdy „neprojevená vůle nemá právní účinky, stejně jako neprojevená pohnutka“. Neprojevil-li zůstavitel v souvislosti s pořízením závěti ve prospěch , jméno FO, žádnou pohnutku, nelze již dále posuzovat, zda se jednalo o pohnutku mylnou či nikoli, tj. není na místě ani postup dle ustanovení § 1531 o.z. Soud má tak za to, že na závěť ze dne , datum, sepsanou notářským zápisem , tituly před jménem, , jméno FO, , č. , Anonymizováno, , je třeba nadále pohlížet jako na platně pořízenou a na , jméno FO, jako na dědice po zůstaviteli , jméno FO, (ke dni smrti zůstavitele). Žaloba byla proto soudem jako nedůvodně podaná zcela zamítnuta (výrok I. rozsudku).

25. Nad rámec uvedeného a pro úplnost soud uvádí, že i pokud by zde byl pociťován jakýsi morální závazek ze strany , jméno FO, co do pomoci žalobkyni po smrti zůstavitele, kterému se , jméno FO, snažil dostát (uložení urny s ostatky zůstavitele, péče o hrob), lze souhlasit se žalovanou, že s takového jednání nelze dovozovat existenci jakékoli pohnutky zůstavitele pro pořízení závěti. Navíc nelze přehlédnout, že , jméno FO, byl již velmi krátce po smrti zůstavitele , jméno FO, sám ve velmi vážném zdravotním stavu, onkologicky nemocný, když následně dne , datum, zemřel (tj. i pokud by měl poskytovat jakoukoli pomoc žalobkyni, jeho možnosti byly za této situace velmi omezené).

26. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaná byla v řízení procesně úspěšná v plném rozsahu, a žalobkyně je proto povinna zaplatit jí plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny náklady právního zastoupení, když se jedná v souladu s ustanoveními § 7, § 8 odst. 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o 8 úkonů právní pomoci po 18 380 Kč (převzetí zastoupení, sepis vyjádření ze dne 27.4.2023 a účast při jednání soudu dne 26.10.2023, 23.1.2024, 9.5.2024, 16.7.2024, 7.11.2024 a 6.2.2025), dále 7 náhradami hotových výdajů po 300 Kč a 1 náhradou hotových výdajů po 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o 21 % DPH, jejímž je právní zástupce žalované plátcem; tj. na nákladech právního zastoupení, potažmo žalované vzniklých nákladech řízení, celkem 181 003,90 Kč.

27. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší nebyly shledány žádné důvody.