16 C 319/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 34 880 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 160 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 18 160 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 16 720 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 17 246,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 42 377,8 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 18 997,82 Kč od 28. 9. 2023 do 18. 6. 2024 a z částky 837,82 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 21 % ročně z částky 18 997,82 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 6. 2024 domáhala prostřednictvím zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 34 880 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel dne 13. 2. 2012 se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , jako právním předchůdcem žalobkyně Smlouvu o půjčce č. , hodnota, (dále rovněž jako „Smlouva“). Na základě této uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku ve výši 20 000 Kč (dále jen „půjčka“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem dané smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal uhradit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně částku ve výši 16 720 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 554 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně sjednanou na základě Smlouvy, částku za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 800 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 366 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky, poplatku a částky pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 612 Kč. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný celkem částku 1 840 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od popisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni podání žaloby nebylo žalovaným již na předmětnou pohledávku ničeho dalšího uhrazeno. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení: 1) celkové dlužné částky ve výši 34 880 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 18 997,82 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 15 882,18 Kč; 2) kapitalizovaných úroků ve výši 42 377,80 Kč; 3) kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 17 246,72 Kč; 4) úroků ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 997,82 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení; 5) úroků z prodlení v zákonné výši 7,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 997,82 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, jednal soud v souladu s ustanovením § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

4. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.) i z provedených listinných důkazů (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování soud učinil za použití ustanovení § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu.

5. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 13. 2. 2012 Smlouvu o půjčce č. , hodnota, (dále rovněž jako „Smlouva“), jejímž předmětem byla půjčka v částce 20 000 Kč. Žalovaný se rovněž zavázal v souvislosti s touto Smlouvou zaplatit za tento spotřebitelský úvěr poplatek v částce 16 720 Kč, vypočtený jako součet následujících kalkulačních položek: 1) úrok ve výši 2 554 Kč, 2) administrativní činnost ve výši 3 800 Kč, 3) hotovostní inkaso splátek ve výši 10 366 Kč. Celkovou částku 36 720 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 612 Kč. Ze Smlouvy je rovněž zřejmé, že úvěr ve výši 20 000 Kč byl žalovanému poskytnut v hotovosti. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané Smlouvou o půjčce č. , hodnota, ze dne 13. 2. 2012 ve spojení se Smluvními podmínkami Smlouvy o půjčce. Mezi účastníky nebylo sporováno, že na takto poskytnutý úvěr žalovaný zaplatil pouze částku 1 840 Kč; ničeho dalšího uhrazeno nebylo, přestože byl o úhradu dluhu žalovaný žalobkyní upomenut (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 3. 6. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze dne 4. 6. 2024). Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným z titulu předmětné Smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023; uvedené skutečnosti má soud za prokázané Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek a dopisem ze dne 29. 9. 2023 ve spojení s podacím lístkem ze dne 27. 10. 2023. Před uzavřením Smlouvy byly ze strany právního předchůdce žalobkyně zjišťovány poměry žalovaného vyplněním údajů v rámci zákaznické karty ze dne 13. 2. 2012; byť žalovaný v této zákaznické karty svým podpisem potvrdil, že veškeré údaje na dané kartě jsou úplné a pravdivé a byly zástupcem Providentu zaznamenány dle ověřených dokumentů (pracovní smlouva, výplatní pásky), žádné další listiny co do zjišťování a ověřování úvěruschopnosti žalovaného předloženy nebyly.

6. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, byl zrušeny zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2014. Dle ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle odst. 3 označeného ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto s ohledem na uvedené postupoval při právním posouzení co do otázky sjednané půjčky dle dosavadních právních předpisů, tj. dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“). Otázka přechodu dluhu z původního dlužníka na žalobkyni pak byla posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“).

7. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

9. Podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

10. Podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

11. Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

12. Podle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

13. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným bylo dne 13. 2. 2012 přistoupeno k uzavření smlouvy o půjčce dle ustanovení § 657 a násl. obč. zák. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč, což také prokazatelně učinil, a žalovaný se zavázal splácet půjčku a poplatky uvedené v dané smlouvě pravidelnými sjednanými splátkami. Soud se v prvé řadě zabýval platností uzavřené smlouvy, když tuto hodnotil zejména stran posouzení, zda právní předchůdce žalobkyně řádně posoudil před uzavřením dané smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dále pak co do souladu dané smlouvy s dobrými mravy, a to s ohledem na posouzení přiměřenosti sjednaných úroků. Z provedeného dokazování je pak prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně si před poskytnutím půjčky sice vyžádal od žalovaného informace stran jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrů, nicméně již není dále zřejmé, jakým způsobem a v jakém rozsahu posuzoval úvěruschopnost žalovaného, a to zejména co do osvědčení jeho příjmové a výdajové stránky, když v tomto směru soudu předložil pouze žádost vyplněnou na základě poskytnutých informací ze strany žalovaného. Takový postup právního předchůdce žalobkyně však soud neshledává jako řádný z pohledu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k případnému dalšímu prokazování, jakým způsobem byla právním předchůdcem žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ověřována, však soud již žalobkyni neposkytoval, když má dále především za to, že obě danou smlouvu o půjčce je třeba posoudit jako smlouvu absolutně neplatnou z důvodu ustanovení § 39 obč. zák. Soud má v této souvislosti za to, smlouva o půjčce ze dne 13. 2. 2012 se zjevně příčí dobrým mravům, když ve smlouvě sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Ze Smlouvy je zřejmé, že žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný byl povinen tuto jistinu právnímu předchůdci žalobkyně vrátit navýšenou o sjednané poplatky v celkové výši 16 720 Kč (83,6 % poskytnuté částky). Byť v rámci Smlouvy byla požadována v rámci sjednaného poplatku jakožto úhrada úroku pouze částka 2 554 Kč, nelze přehlédnout výši dalších sjednaných poplatků, a to poplatku za administrativní činnost ve výši 3 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 366 Kč. Soud hodnotí požadovaný poplatek v celé jeho souhrnné výši 16 720 Kč jakožto sjednanou úplatu za půjčení peněz, tedy svou podstatou kapitalizovaný úrok, kdy poukazuje zejména na tu skutečnost, že veškeré uvedené poplatky byly sjednány za činnosti spojené s poskytnutím půjčky, které nijak nevybočují z běžné činnosti poskytovatele úvěrů (půjček či zápůjček), přestože se v případě právního předchůdce žalobkyně jedná o nebankovní subjekt. Byla-li žalovanému poskytnuta jistina ve výši 20 000 Kč a je-li v této souvislosti požadován úrok v kapitalizované výši 16 720 Kč, tj. má-li žalovaná hradit celkem cca 184 % poskytnuté částky, má soud za to, že takto sjednané úroky je třeba posoudit jako zjevně nepřiměřené, neboť jejich výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, když v tomto směru lze v souladu s konstantní judikaturou přihlížet k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů, potažmo půjček či zápůjček (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/20004 či 33 Odo 236/2005).

15. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce ze dne 13. 2. 2012 je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 39 obč. zák. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni, která se která se stala v souladu s ustanovením § 1879 o.z. nabyvatelem předmětné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21.9.2023 s původním věřitelem, pouze částku poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč poníženou o již částku uhrazenou ve výši 1 840 Kč, tj. částku jistiny v aktuální výši 18 160 Kč, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky dle smlouvy, a to s přihlédnutím k ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky 18 160 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku); ve své zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku).

16. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 3. 6. 2024; v rámci této korespondence dané k přepravě dne 4. 6. 2024 (viz podací lístek) byl žalovaný požádán o úhradu dluhu do 18. 6. 2024. Pokud tak žalovaný neučinil, do prodlení s úhradou se dostal dne 19. 6. 2024. Od tohoto data byl žalobci přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.

17. O náhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., a to s ohledem na obdobné procento úspěchu a neúspěchu obou účastníků. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

18. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.