16 C 334/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 29 527 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 15 227 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 685,07 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 20 163,62 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 10 420,32 Kč od 28. 9. 2023 do 18. 6. 2024 a z částky 420,32 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 20,11 % ročně z částky 10 420,32 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 973,64 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 297,02 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4 300 Kč od 28. 9. 2023 do 18. 6. 2024 a z částky 2 395,84 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 20,11 % ročně z částky 6 695,84 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 6. 2024 domáhala prostřednictvím zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 29 527 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel dne 23. 5. 2013 se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , jako právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o půjčce č. , hodnota, (dále jen „Smlouva 1.“). Na základě uzavřené Smlouvy 1. poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku ve výši 11 000 Kč (dále jen „úvěr“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy 1., což žalovaný potvrdil svým podpisem dané smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal uhradit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně částku ve výši 7 976 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 049 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,11 % ročně sjednanou na základě Smlouvy 1., částky za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 760 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 167 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky, poplatku a částky sjednaného pojistného se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 422 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 4. 2014. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy 1. Od uzavření Smlouvy 1. do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně částku celkem 1 000 Kč, po postoupení pohledávky následně žalobkyni již ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení: 1) celkové dlužné částky ve výši 17 976 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10 420,32 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 7 555,68 Kč; 2) kapitalizovaných úroků ve výši 20 163,62 Kč; 3) kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 685,07 Kč; 4) úroků ve výši 20,11 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 420,32 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení; 5) úroků z prodlení v zákonné výši 7,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 420,32 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný dále uzavřel dne 21. 2. 2013 se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , jako právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o půjčce č. , hodnota, (dále jen „Smlouva 2.“). Na základě uzavřené Smlouvy 2. poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku ve výši 10 000 Kč (dále jen „úvěr“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy 2., což žalovaný potvrdil svým podpisem dané smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal uhradit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně částku ve výši 7 251 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 954 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,11 % ročně sjednanou na základě Smlouvy 2., částky za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 697 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky, poplatku a částky sjednaného pojistného se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 384 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 1. 2014. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy 2. Od uzavření Smlouvy 2. do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně částku celkem 5 700 Kč, po postoupení pohledávky následně žalobkyni již ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení: 1) celkové dlužné částky ve výši 11 551 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6 695,84 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 4 855,16 Kč; 2) kapitalizovaných úroků ve výši 13 297,02 Kč; 3) kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 973,64 Kč; 4) úroků ve výši 20,11 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 695,84 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení; 5) úroků z prodlení v zákonné výši 7,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 695,84 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, [dále jen „o.s.ř.“] ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ustanovení § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu:

4. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, jako „Věřitel“ a žalovaný jako „Zákazník“ uzavřeli dne 23. 5. 2013 Smlouvu o půjčce č. , hodnota, (dále rovněž jako „Smlouva 1.), jejímž předmětem byla půjčka (spotřebitelský úvěr) v částce 11 000 Kč. Žalovaný se rovněž zavázal v souvislosti s touto Smlouvou 1. zaplatit za tento spotřebitelský úvěr poplatek v částce 7 976 Kč, vypočtený jako součet následujících kalkulačních položek: 1) úrok ve výši 1 049 Kč, 2) částka za administrativní činnost ve výši 1 760 Kč, 3) částka za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 167 Kč; částku v celkové výši 18 976 Kč se žalovaný zavázala zaplatit v 45 týdenních splátkách po 422 Kč s tím, že poslední splátka činí 408 Kč. Ze Smlouvy 1. je rovněž zřejmé, že půjčka ve výši 11 000 Kč byla žalovanému poskytnuta v hotovosti, dále, že výše RPSN činila v případě dané smlouvy 70,96 %. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané Smlouvou o půjčce č. , hodnota, ze dne 23. 5. 2013 ve spojení se Smluvními podmínkami Smlouvou o půjčce. Mezi účastníky nebylo sporováno, že na takto poskytnutý úvěr žalovaný zaplatil pouze částku 1 000 Kč; ničeho dalšího uhrazeno nebylo, přestože byl o úhradu dluhu žalovaný žalobkyní upomenut (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 3. 6. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze dne 4. 6. 2024). Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, jako „Věřitel“ a žalovaný jako „Zákazník“ dále uzavřeli dne 21. 2. 2013 Smlouvu o půjčce č. , hodnota, (dále rovněž jako „Smlouva 2.), jejímž předmětem byla půjčka (spotřebitelský úvěr) v částce 10 000 Kč. Žalovaný se rovněž zavázal v souvislosti s touto Smlouvou 2. zaplatit za tento spotřebitelský úvěr poplatek v částce 7 251 Kč, vypočtený jako součet následujících kalkulačních položek: 1) úrok ve výši 954 Kč, 2) částka za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, 3) částka za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 697 Kč; částku v celkové výši 17 251 Kč se žalovaný zavázala zaplatit v 45 týdenních splátkách po 384 Kč s tím, že poslední splátka činí 355 Kč. Ze Smlouvy 2. je rovněž zřejmé, že půjčka ve výši 10 000 Kč byla žalovanému poskytnuta v hotovosti, dále, že výše RPSN činila v případě dané smlouvy 70,96 %. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané Smlouvou o půjčce č. , hodnota, ze dne 21. 2. 2013 ve spojení se Smluvními podmínkami Smlouvou o půjčce. Mezi účastníky nebylo sporováno, že na takto poskytnutý úvěr žalovaný zaplatil pouze částku 5 700 Kč; ničeho dalšího uhrazeno nebylo, přestože byl o úhradu dluhu žalovaný žalobkyní upomenut (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 3. 6. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze dne 4. 6. 2024). Obě uvedené pohledávky právního předchůdce žalobkyně za žalovaným z titulu Smlouvy 1. a Smlouvy 2. byly následně postoupeny na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023; uvedené skutečnosti má soud za prokázané Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek a dopisem ze dne 29. 9. 2023. Před uzavřením obou úvěrových smluv byly ze strany právního předchůdce žalobkyně zjišťovány poměry žalovaného vyplněním údajů v rámci zákaznických karet ze dne 23. 5. 2013 a 21. 2. 2013; byť žalovaný v těchto zákaznických kartách svým podpisem potvrdil, že finanční údaje na daných žádostech jsou úplné a pravdivé a byly zástupcem , Anonymizováno, zaznamenány dle ověřených dokumentů (výplatní pásky), žádné další listiny co do zjišťování a ověřování úvěruschopnosti žalovaného již přes výzvu soudu žalobkyní předloženy nebyly. Ze zákaznické karty ze dne 23. 5. 2013 je navíc zřejmé, že použitelný měsíční příjem žalovaného byl vypočten pouze v částce 1 750 Kč, z obou zákaznických karet dále ta skutečnost, že byť v nich bylo vyplněno, že žalovaný disponuje bankovním účtem, majitel účtu ověřen nebyl a není ani zřejmé, že by první předchůdce žalobce měl k dispozici výpisy z tohoto účtu.

5. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, byl zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2014. Dle ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle odst. 3 označeného ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto s ohledem na uvedené postupoval při právním posouzení co do otázky sjednané půjčky dle dosavadních právních předpisů, tj. dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“). Otázka přechodu dluhu z původního dlužníka na žalobkyni pak byla posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“).

6. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

9. Podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

11. Podle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

12. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná13. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným bylo dne 21. 2. 2013 a následně dne 23. 5. 2013 přistoupeno k uzavření dvou smluv o půjčce dle ustanovení § 657 a násl. obč. zák. Na základě těchto smluv se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému půjčky (spotřebitelské úvěry) nejprve ve výši 10 000 Kč a poté ve výši 11 000 Kč, což také učinil, a žalovaný se zavázal splácet takto poskytnuté finanční částky a poplatky uvedené v obou smlouvách pravidelnými splátkami v případě smlouvy ze dne 21. 2. 2013 ve výši 384 Kč týdně, v případě smlouvy ze dne 23. 5. 2013 ve výši 422 Kč týdně. Soud se v prvé řadě zabýval platností uzavřených smluv, když tuto hodnotil zejména stran posouzení, zda právní předchůdce žalobkyně řádně posoudil před uzavřením daných smluv úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování je pak zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně si před poskytnutím obou půjček sice vyžádal od žalovaného informace stran jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrů, nicméně již na první pohled je zřejmé, že tyto poměry nebyly zjištěny, ověřeny a posouzeny ze strany právního předchůdce žalobkyně řádně. Žalobkyně za tímto účelem předložila pouze Zákaznické karty, vyplněné žalovaným před uzavřením daných smluv, následně již přes poskytnuté poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ze strany soudu nepředložila žádnou další listinnou dokumentaci k prokázání té skutečnosti, jakým způsobem bylo jejím právním předchůdcem postupováno stran ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Navíc nelze přehlédnout, že i z pouhého matematického výpočtu je evidentní, a to zejména v případě druhé uzavřené smlouvy, že k posuzování poměrů žalovaného nemohlo býti vůbec přistoupeno, když tento se zavázal hradit splátku ve výši 422 Kč týdně, tj. cca 1 688 Kč měsíčně (při počtu 4 týdnů), jeho použitelný příjem však byl v zákaznické kartě uveden ve výši 1 750 Kč měsíčně; žalovanému by tak nezbývala žádná částka na stravu, drogerii, oblečení či dokonce potřebné mimořádné výdaje. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce postupoval před uzavřením obou smluv o půjčce řádně a s odbornou péčí tak, jak je nezbytné s přihlédnutím k ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když je zcela zřejmé, že toto posouzení proběhlo pouze formálně a bez náležitých a dostatečných podkladů, které navíc nebyly soudu předloženy. Soud má však dále za to, obě výše označené smlouvy o půjčce se rovněž zjevně příčí dobrým mravům, když ve smlouvách sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Ze Smlouvy o půjčce ze dne 21. 2. 2013 je zřejmé, že žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný byl povinen tuto jistinu právnímu předchůdci žalobkyně vrátit navýšenou o sjednané poplatky v celkové výši 7 254 Kč (72,54 % poskytnuté částky). V případě Smlouvy o půjčce ze dne 23. 5. 2013 byla poté žalovanému poskytnuta jistina ve výši 11 000 Kč, přičemž žalovaný byl povinen tuto jistinu právnímu předchůdci žalobkyně vrátit navýšenou o sjednané poplatky v celkové výši 7 976 Kč (72,5 % poskytnuté částky). Byť v rámci smluv byla požadována v rámci sjednaného poplatku jakožto úhrada úroku pouze částka 954 Kč, potažmo 1 049 Kč, nelze přehlédnout výši dalších sjednaných poplatků, a to poplatku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč (1 760 Kč) a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 697 Kč (5 167 Kč). Soud hodnotí požadované poplatky v celé jejich souhrnné výši 7 251 Kč v případě Smlouvy o půjčce ze dne 21. 2. 2013 a 7 976 Kč v případě Smlouvy o půjčce ze dne 23. 5. 2013 jakožto sjednanou úplatu za půjčení peněz, tedy svou podstatou kapitalizovaný úrok, kdy poukazuje zejména na tu skutečnost, že veškeré uvedené poplatky byly sjednány za činnosti spojené s poskytnutím půjčky, které nijak nevybočují z běžné činnosti poskytovatele úvěrů (půjček či zápůjček), přestože se v případě právního předchůdce žalobkyně jedná o nebankovní subjekt. Byla-li žalovanému poskytnuta jistina ve výši 10 000 Kč (11 000 Kč) a je-li v této souvislosti požadován úrok v kapitalizované výši 7 251 Kč (7 976 Kč), tj. má-li žalovaný hradit celkem cca 172 % v případě obou poskytnutých částek, má soud za to, že takto sjednané úroky je třeba posoudit jako zjevně nepřiměřené, neboť jejich výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, když v tomto směru lze v souladu s konstantní judikaturou přihlížet k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů, potažmo půjček či zápůjček (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/20004 či 33 Odo 236/2005).

14. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že smlouvy o půjčce ze dne 21. 2. 2013 a 23. 5. 2013 jsou smlouvami absolutně neplatnými dle ustanovení § 39 obč. zák. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni, která se která se stala v souladu s ustanovením § 1879 o.z. nabyvatelem předmětných pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21.9.2023 s původním věřitelem, pouze částku poskytnutých jistin ve výši 21 000 Kč poníženou o již částku uhrazenou v souhrnné výši 6 700 Kč, tj. částku jistiny v aktuální výši 14 300 Kč, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky dle smlouvy, a to s přihlédnutím k ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky 14 300 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku); ve své zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku).

15. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 3. 6. 2024; v rámci této korespondence dané k přepravě dne 4. 6. 2024 (viz podací lístek) byl žalovaný požádán o úhradu dluhu do 18. 6. 2024. Pokud tak žalovaný neučinil, do prodlení s úhradou se dostal dne 19. 6. 2024. Od tohoto data byl žalobci přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.

16. O náhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný byl v řízení úspěšný v převažující části, žádné prokazatelné náklady řízení mu však nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

17. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.