16 C 340/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu jako samosoudkyní Mgr. Klárou Hronovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 22 680 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 5. 2024 do 20. 5. 2024, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč a částky ve výši 2 680 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 6 011,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 27.9.2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 680 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 22.2.2024 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi žalovaným v postavení vydlužitele a žalobkyní v postavení zapůjčitele, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (dále jen "Smlouva"). Celková výše úvěru činila 20 000 Kč. K uzavření Smlouvy došlo pomocí prostředků komunikace na dálku s tím, že nabídka na uzavření Smlouvy učiněná žalovaným vyplněním žádosti o poskytnutí zápůjčky finančních prostředků, byla po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného schválena a potvrzena žalobkyní formou elektronické zprávy, jejíž součástí byl také unikátní číselný kód, po jehož zadání žalovaným do systému žalobkyně byly žalovanému finanční prostředky převedeny na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal splatit žalobci poskytnutý úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy ke dni splatnosti. Zbytek celkové částky k úhradě splatí žalovaný nejpozději ke dni ukončení této smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný na úvěr neuhradil ničeho, došlo dne 14.5.2024 k zesplatnění úvěru. Žalobkyně dále požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky, a to ve výši vyplývající ze sazebníku poplatků, který je dle článku I. Smlouvy nedílnou součástí Smlouvy. Dle sazebníku poplatků pak platí, že náklady na vymáhání odpovídají částce 150 Kč při třech dnech po splatnosti, 500 Kč při sedmi dnech po splatnosti, 500 Kč při 14 dnech po splatnosti, 200 Kč při 20 dnech po splatnosti a 100 Kč při 25 dnech po splatnosti, kdy tyto částky se sčítají. Vzhledem k tomu, že žalovaný je po splatnosti více než 197 dnů, náklady na vymáhání tak činí 1 450 Kč. S odkazem na ustanovení čl. VI. smlouvy má žalobkyně dále právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z aktuální výše dlužné částky. Smluvní pokuta od 15.5.2024 do 25.9.2024 ve výši 0,10 % denně z částky 20 000 Kč činí celkem 2 680 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno prvé jednání na 14.1.2025. Žalobkyně sdělila ve svém podání ze dne 3.1.2025, doručeném zdejšímu soudu dne 6.1.2025, že se z jednání soudu omlouvá s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, ač byl k jednání soudu řádně a včas obeslán. Soud proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti jednal a ve věci rozhodl dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“).

4. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ustanovení § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu:

5. Mezi žalobkyní jako „Věřitelem“ na straně jedné a žalovaným jako „Klientem“ na straně druhé byla dne 22.2.2024 uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouva o spotřebitelském úvěru (dále rovněž jako „Smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 20 000 Kč s tím, že tento úvěr lze po dobu trvání Smlouvy čerpat i opakovaně, nicméně vždy pouze tak, aby celková výše jistiny poskytnuté na základě této Smlouvy dosahovala maximální výše sjednaného limitu. Žalovaný se zavázal tento úvěr navýšený o úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku z úvěru přirostlého za uplynulé období, dále s tím, že jistinu úvěru splatí žalovaný nejpozději při ukončení Smlouvy. Roční procentuální sazba nákladů úvěru (RPSN) byla sjednána ve výši 5760 %. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 22.2.2024 ve spojení s kopií občanského průkazu žalovaného, listinami z elektronické Ověřovací databáze, Sazebníkem poplatků a potvrzením o schválení úvěru. K ověření úvěruschopnosti byl založen výpis z účtu žalovaného za období od 6.1.2023 do 21.2.2024. Z Potvrzení o provedené platbě je poté zřejmé, že úvěr v celkové výši 20 000 Kč byl žalovanému poskytnut převodem na účet žalovaného dne 22.2.2024. Mezi účastníky nebylo nijak sporováno, že žalovaný doposavad na takto poskytnutý úvěr ničeho žalobkyni nevrátil, a to přestože byl o úhradu upomenut nejen v rámci Oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 14.5.2024, kdy žalobkyně žalovanému oznámila, že došlo dne 14.5.2024 k zesplatnění dané zápůjčky a vyzvala jej k zaplacení částky v celkové výši 44 440,54 Kč, ale i Předžalobní výzvou ze dne 26.8.2024 (prokázáno Oznámením o zesplatnění zápůjčky ze dne 14.5.2024 ve spojení s potvrzením o odeslání a předžalobní výzvou ze dne 26.8.2024 ve spojení s podacím archem).

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle ustanovení § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o.z.).

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

13. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

14. Podle ustanovení § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

15. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo dne 22.2.2024 přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o.z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o.z. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 40 % měsíčně splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně žalovanému následně poskytla úvěr v celkové částce 20 000 Kč, žalovaný jí však ničeho doposavad neuhradil. Soud se v prvé řadě zabýval platností uzavřené smlouvy, když tuto hodnotil zejména stran posouzení, zda žalobkyně řádně posoudila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dále pak co do souladu dané smlouvy s dobrými mravy, a to s ohledem na posouzení přiměřenosti sjednaných úroků, potažmo zhodnocení všech sjednaných sankčních klauzulí. Z provedeného dokazování je pak zřejmé, že žalobkyně si před poskytnutím úvěru vyžádala od žalovaného informace stran jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrů a rovněž doklady ve formě výpisů z účtu. Soud má za to, že žalobkyně takto postupovala v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a případný postup soudu dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak není na místě. Soud má nicméně za to, že danou úvěrovou smlouvu je třeba posoudit jako smlouvu absolutně neplatnou z důvodu ustanovení § 588 o.z., neboť tato se zjevně příčí dobrým mravům, když ve smlouvě sjednané podmínky představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. V dané věci účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, RPSN byla sjednána ve výši 5760 % ročně, úrok z poskytnutého úvěru poté ve výši 40 % měsíčně (480 % ročně). Soud poukazuje na zcela zjevnou nepřiměřenost takto ve smlouvě sjednaných úroků, jejichž výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, když v tomto směru lze v souladu s konstantní judikaturou přihlížet k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/20004 či 33 Odo 236/2005). Na rozpornost sjednaných úroků a RPSN s dobrými mravy lze usuzovat i z judikatury Nejvyššího soudu ČR, týkající se exekuční problematiky (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 20 Cdo 2884/2019 či 20 Cdo 3844/2018).

19. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 22.2.2024 je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 o.z. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobkyni pouze částku poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky či smluvní pokutu dle smlouvy, a to s přihlédnutím k ustanovení § 2991 o.z. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky 20 000 Kč s příslušenstvím z této částky (výrok I. rozsudku); ve své zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku).

20. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z dopisu žalobkyně ze dne 14.5.2024, kdy byl žalovaný poprvé vyzván k úhradě celé zažalované částky; tato korespondence pak byla dána k přepravě dne 14.5.2024. Vycházejíc z třídenní zákonné fikce byla tato výzva žalovanému doručena dne 17.5.2024, žalovaný byl tak povinen částku bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat do 3 dnů ode dne doručení této výzvy (dle obsahu výzvy), tj. do 20.5.2024; pokud tak neučinil, do prodlení s úhradou se dostal dne 21.5.2024. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná v převážné části zažalovaného nároku, a přísluší jí tedy právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán co do částky 20 000 Kč (tj. úspěch co do 88,2 %), její neúspěch pak co do částky 2 680 Kč (11,8 %); žalobkyni proto náleží právo na úhradu 76,4 % jí vzniklých nákladů řízení. Výše nákladů řízení je poté odvislá od nákladů na úhradu soudního poplatku ve výši 908 Kč a dále od nákladů právního zastoupení, které jsou tvořeny v souladu s ustanovením § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 úkony právní pomoci po 2 020 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) a 3 náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady právního zastoupení tak činí 6 960 Kč, náklady řízení po připočtení částky zaplaceného soudního poplatku činí celkem 7 868 Kč. Vzhledem k úspěchu žalobkyně co do 76,4 %, přísluší jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 6 011,20 Kč (76,4 % z částky 7 868 Kč).

22. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.