16 C 35/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 95 598,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 538,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 268,30 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 270 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 80 060,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši ve výši 15 % ročně z částky 49 167,70 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši ve výši 12,75 % ročně z částky 30 892,50 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 620 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyni se vrací záloha na provedení důkazu výslechem znalce v částce 800 Kč, a to po právní moci tohoto rozsudku prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 5.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 13.2.2024 po žalovaném domáhala zaplacení částky 61 436 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře 254 m², v k.ú. , adresa, , obec , adresa, (dále jen: „pozemek“). Na tomto pozemku se nachází pozemní komunikace ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný využívá pozemek žalobkyně bez právního důvodu (tj. bez nájemní smlouvy, smlouvy o věcném břemeni apod.) a bezdůvodně se tak na úkor žalobkyně obohacuje. Žalobkyně požaduje uhradit po žalovaném bezdůvodné obohacení za období od 13.2.2021 do 31.12.2023 ve výši 61 436 Kč (tj. 21 336 Kč za rok).

2. Podáním ze dne 15.10.2024 ve znění doplnění při jednání soudu dne 22.10.2024 požádala žalobkyně, aby soud připustil rozšíření žaloby s tím, že nadále požaduje po žalovaném úhradu bezdůvodného obohacení v souvislosti s užíváním předmětného pozemku rovněž za období od 1.1.2024 do 30.9.2024 v částce 34 162,50 Kč s příslušenstvím. Usnesením zdejšího soudu ze dne 22.10.2024, č.j. 16 C 35/2024-82, které nabylo právní moci dne 25.11.2024, bylo toto rozšíření žaloby soudem připuštěno.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu s tím, že poukazoval na tu skutečnost, že pozemek ve vlastnictví žalobkyně není zatížen stavbou silnice v celém svém rozsahu. Žalovaný rovněž sporoval požadovanou výši bezdůvodného obohacení, kdy má za to, že je třeba tuto výši regulovat cenovými výměry Ministerstva financí. Byť žalovaný tuto myšlenku již dále v průběhu řízení nerozvíjel, v rámci svého prvotního vyjádření žalovaný rovněž vznesl námitku mimořádného vydržení k části pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, v rozsahu stavby silníce a jejích zákonných příslušenství a součástí, potažmo námitku vydržení služebnosti bezúplatného umístění stavby silnice a bezúplatného užívání pozemku pro žalovaného.

4. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, předloženými účastníky řízení, dále znaleckým posudkem ve spojení s výslechem znalce. Bylo-li žalobkyní navrženo doplnění dokazování doplněním znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, za účelem stanovení výše obvyklého nájemného předmětného pozemku po zohlednění námitky žalovaného co do stanovení správné výše jednoho z použitých koeficientů, takovému důkaznímu návrhu soud nevyhověl pro jeho nadbytečnost, když má za to, že zjištěnou výši obvyklého nájemného je třeba podrobit regulaci výměry Ministerstva financí, přičemž žalovaným není sporováno, že výše obvyklého nájemného tuto regulovanou výši nájemného převyšuje (k tomu viz dále).

5. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba byla vznesena důvodně pouze ve své menší části.

6. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

7. Jak je zřejmé z Informace o pozemku parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , obec , adresa, , LV č. , hodnota, , vlastníkem tohoto pozemku o výměře 254 m², druh pozemku: ostatní plocha, způsob využití: silnice, je a v předmětném období rovněž byla žalobkyně; tyto skutečnosti jsou mezi účastníky nesporné. Jak vyplývá ze zprávy Středočeského kraje, Krajského úřadu, odbor dopravy, ve spojení s žádostí o informace ze dne 26.7.2016, dopisem ze dne 26.7.2016 bylo právnímu zástupci žalobkyně , Jméno advokáta, sděleno, že (mimo jiné) na daném pozemku parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , se nachází silnice II/116, která je, stejně jako všechny silnice II. a III. třídy na jeho území, ve vlastnictví Středočeského kraje (žalovaného). V řízení nebylo žalovaným dále nijak sporováno, že v minulosti žalovaný na základě předžalobní výzvy ze dne 16.9.2016 žalobkyni uhradil za období od 16.9.2013 do 16.9.2016 částku v celkové výši 64 008 Kč, tj. 21 336 Kč za rok. Z předžalobní výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 14.7.2023 ve spojení s detailem odeslané zprávy ze dne 14.7.2023 má soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení částky bezdůvodného obohacení za užívání předmětného pozemku v období od 14.7.2020 do 14.7.2023 ve výši 342 900 Kč (114 300 Kč/rok). Jak vyplývá z předžalobní výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 1.10.2024 ve spojení s detailem odeslané zprávy ze dne 1.10.2024, žalobkyně již v průběhu stávajícího řízení vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného dále k zaplacení částky bezdůvodného obohacení za užívání předmětného pozemku v období od 1.1.2024 do 30.9.2024 ve výši 34 162,50 Kč. Žalovaný nijak nesporuje, že za období od 14.7.2020 do 30.9.2024 nebylo žalobkyni ničeho za užívání předmětného pozemku v jejím vlastnictví žalovaným uhrazeno.

8. V průběhu řízení byla především oběma stranami prokazována otázka rozsahu užívání pozemku žalobkyně pro potřeby vystavené silnice, když dle tvrzení žalobkyně měl být předmětný pozemek pro účely silnice užíván v celém svém rozsahu, žalovaný však tuto skutečnost popíral s tím, že daný pozemek je stavbou silnice zasažen jen ve své menší části, přičemž v této souvislosti žalovaný zejména poukazoval na snímky katastrální mapy. Účastníci nicméně však pro účely tohoto řízení nakonec došli ke shodě, když vycházeli z návrhu na vyhotovení geometrického oddělovacího plánu za účelem rozdělení předmětného pozemku z března 2024 a učinili pro účely tohoto řízení nespornou výměru, co do které je daný pozemek stavbou silnice zasažen, v rozsahu 182 m².

9. K prokázání výše bezdůvodného obohacení žalobkyně předložila znalecké posudky znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce z oboru ekonomika – oceňování nemovitostí, a to znalecký posudek č. 833/2024 ze dne 28.9.2024 a znalecký posudek č. 923/2024 ze dne 6.10.2024. Ze závěrů těchto znaleckých posudků se podává, že obvyklá cena pronájmu předmětného pozemku k 1.1.2021 činí 11 292 Kč/rok, k 1.1.2022 – 12 304 Kč/ rok, k 1.1.2023 – 14 651 Kč/rok a k 1.1.2024 – 45 550 Kč/ rok. Jak však rovněž připustil znalec , tituly před jménem, , jméno FO, v rámci své výpovědi, výpočet obvyklé ceny pronájmu nebyl proveden zcela správně, když koeficient „O3 – koeficient polohy obce“, byl použit ve výši 1,03, správná hodnota tohoto koeficientu je však 1,02. Soud má nicméně ve shodě se žalovaným i další pochybnosti o správnosti závěru daných znaleckých posudků, kdy jako diskutabilně použitý se jeví rovněž i koeficient „P5 – komerční využití“. Vyjádření znalce v rámci obhajoby použití tohoto koeficientu, že se jedná nikoli o bezkomerční využití daného pozemku z důvodu úplaty pobírané žalobkyní od žalovaného za užívání pozemku (znalec použil výslovně termín „nájem“), se nejeví jako správné, když soud má za to, že tato skutečnost rozhodně neznamená užívání pozemku žalovaným pro komerční účely tak, jak užití tohoto koeficientu požaduje (zde soud poukazuje i na závěr znaleckého posudku znalecké kanceláře , právnická osoba, ze dne 14.10.2024, kde byl použit – dle soudu správně – koeficient nižší s tím, že se jedná o pozemek bez možnosti komerčního využití). Soud však již dále nepřistoupil k ustanovení znalce za účelem zpracování doplňku znaleckého posudku, potažmo revizního znaleckého posudku, a to za situace, kdy má dále za to, že zjištěnou cenu obvyklého nájemného (resp. bezdůvodného obohacení) předmětného pozemku, příp. jeho části, je dále třeba podrobit regulaci výměry Ministerstva financí pro příslušné kalendářní roky, neboť se jedná o částku hrazenou za užívání pozemku ve veřejném zájmu z rozpočtu kraje. Soud v této souvislosti zohlednil i žalovaným nijak sporovanou skutečnost, že bylo-li by na místě platit nájemné neregulované, byla by hrazena částka převyšující částku regulovanou, tj. je v daném případě nesporné, že částka obvyklého nájemného, která by byla zjištěna znaleckým posudkem, by částku regulovanou bezpochyby převyšovala. Jak bylo poté zjištěno 1) z Výměru MF č. 01/2021 ze dne 7.12.2020, pro rok 2021 byla stanovena maximální cena nájemného z pozemků veřejné infrastruktury, na kterých není provozována podnikatelské činnost a slouží zejména jako občanské vybavení, pro obce do 25 000 obyvatel včetně 22 Kč/m²/rok; 2) z Výměru MF č. 01/2022 ze dne 3.12.2021, pro rok 2022 byla stanovena maximální cena nájemného z pozemků veřejné infrastruktury, na kterých není provozována podnikatelské činnost a slouží zejména jako občanské vybavení, pro obce do 25 000 obyvatel včetně 24 Kč/m²/rok; 3) z Výměru MF č. 01/2023 ze dne 15.12.2022, pro rok 2023 byla stanovena maximální cena nájemného z pozemků veřejné infrastruktury, na kterých není provozována podnikatelské činnost a slouží zejména jako občanské vybavení, pro obce do 25 000 obyvatel včetně 24 Kč/m²/rok; 4) z Výměru MF č. 01/2024 ze dne 14.12.2023, pro rok 2024 byla stanovena maximální cena nájemného z pozemků veřejné infrastruktury, na kterých není provozována podnikatelské činnost a slouží zejména jako občanské vybavení, pro obce do 25 000 obyvatel včetně 24 Kč/m²/rok. Prostřednictvím internetových stránek Wikipedie bylo soudem ověřeno, že obec , adresa, měla v roce 2024 evidováno 3 769 obyvatel.

10. Z ostatních v řízení provedených důkazů nezjistil soud žádné další pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti.

11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, (dále jen „zákon o cenách“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje a) uplatňování, regulaci a kontrolu cen zboží pro tuzemský trh, b) působnost a některé postupy cenových orgánů. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení pro účely tohoto zákona se rozumí a) zbožím výrobky, výkony, práce a služby, b) cenou peněžní částka uplatňovaná při nákupu a prodeji zboží podle § 2 až 13, c) uplatňováním ceny její nabízení, sjednávání nebo požadování, d) prodávajícím osoba, která uplatňuje cenu na straně nabídky, e) kupujícím osoba, která uplatňuje cenu na straně poptávky, f) spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, g) cenovým orgánem orgán moci výkonné nebo orgán územního samosprávného celku, pokud vykonává působnost v oblasti cen podle tohoto zákona, h) ekonomicky oprávněnými náklady náklady pořízení odpovídajícího množství přímého materiálu, mzdové a ostatní osobní náklady, technologicky nezbytné ostatní přímé a nepřímé náklady a náklady oběhu, i) přiměřeným ziskem zisk spojený s výrobou a prodejem daného zboží odpovídající obvyklému zisku dlouhodobě dosahovanému při srovnatelných ekonomických činnostech, který zajišťuje přiměřenou návratnost použitého kapitálu v přiměřeném časovém období.

13. Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona o cenách regulací cen se rozumí stanovení cen, mezí, ve kterých mohou být uplatňovány, nebo usměrňování jejich výše cenovými orgány. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení cenové orgány příslušné k regulaci cen podle tohoto zákona mohou regulovat ceny a) je-li trh ohrožen účinky omezení hospodářské soutěže, b) vyžaduje-li to mimořádná tržní situace, c) vyžadují-li to předpisy Evropské unie, nebo d) vyžaduje-li to veřejný zájem spočívající v udržení vyváženého postavení prodávajícího a kupujícího u zboží zcela nebo zčásti dotovaného z prostředků státního rozpočtu nebo z jiných veřejných rozpočtů. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení zboží podléhající regulaci cen, uplatněný způsob a podmínky regulace cen, úředně stanovené ceny, pravidla a postupy pro stanovení těchto cen a jejich změn stanoví příslušný cenový orgán cenovým výměrem ve formě opatření obecné povahy.

14. Podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona o cenách úředně stanovené ceny jsou ceny určeného druhu zboží stanovené cenovými orgány jako maximální, pevné nebo minimální, přičemž a) maximální cena je cena, kterou není přípustné překročit, b) pevná cena je cena, od které se není přípustné odchýlit, c) minimální cena je cena, kterou není přípustné podkročit.

15. Podle ustanovení § 10 odst. 1 zákona o cenách cenové výměry zveřejňuje a) vláda, Ministerstvo financí, kraj a obec v Cenovém věstníku, b) Ministerstvo zdravotnictví ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví, c) Energetický regulační úřad v Energetickém regulačním věstníku a d) Český telekomunikační úřad v Poštovním věstníku.

16. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. Stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je a v předmětném období i byla vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , na kterém se nachází silnice II. třídy ve vlastnictví žalovaného, a je tak v projednávané věci aktivně legitimována. Vznesl-li žalovaný v rámci svého prvého vyjádření ve věci námitku vydržení k části daného pozemku, na které se nachází stavba silnice (potažmo námitku vydržení služebnosti bezúplatného umístění stavby silnice a bezúplatného užívání pozemku pro žalovaného), s touto námitkou se soud neztotožnil. Soud se v tomto směru zcela ztotožňuje s právní argumentací žalobkyně co do nedostatku řádné a poctivé držby ze strany žalovaného, a to za situace, kdy žalobkyně byla po celou dobu evidována v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník předmětného pozemku (a je zcela zřejmé, že s ohledem na tehdy platnou právní úpravu obsaženou v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, bylo vlastnictví pozemku a vlastnictví na něm vystavěné silnice odděleno), navíc již v roce 2016 žalobkyně uplatňovala finanční nároky vůči žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení za užívání daného pozemku a tyto jí byly následně žalovaným i uspokojeny. Žalovaný tedy nemohl být nikdy v dobré víře, že je poctivým držitelem dané části pozemku užívaného pro potřeby vystavěné silnice či že mu náleží služebnost bezúplatného umístění stavby silnice a bezúplatného užívání tohoto pozemku, natož aby tomu tak bylo po minimální dobu 20 let, jak předpokládá ustanovení § 1091 o.z. ve spojení s ustanovením § 1095 o.z.

18. Jak bylo dále v řízení učiněno nesporným (právě pro účely stávajícího řízení ve snaze předejít složitému a nákladnému dokazování), pozemek parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , je zasažen stavbou silnice v rozsahu 182 m², tedy v části ponížené oproti jeho celkové výměře. Vzhledem k tomu, že je takto daný pozemek v uvedeném rozsahu žalovaným užíván bez právního důvodu a bylo tomu tak i v období od 13.2.2021 do 30.9.2024, za které je náhrada požadována, přísluší žalobkyni proti žalovanému nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o.z. Výše tohoto bezdůvodného však zůstává mezi účastníky spornou. K tomu soud uvádí následující:

19. Soud nejprve předesílá, že žalobkyní byly za účelem prokázání výše bezdůvodného obohacení předloženy dva znalecké posudky znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , tyto však byly sporovány žalovaným, a to jednak co do použití potřebných koeficientů (dle žalovaného v nesprávné hodnotě), dále jako stěžejní byla vznesena námitka nutné regulace zjištěné výše obvyklého nájemného na základě cenových výměrů Ministerstva financí. Co do hodnocení uvedených znaleckých posudků soud poukazuje na odst. 9 tohoto rozsudku, zároveň ovšem doplňuje, že byť závěry znaleckého zkoumání nebyly znalcem dle soudu zcela obhájeny, s ohledem na důvodně vznesenou námitku nutné regulace případně hrazené částky bezdůvodného obohacení z pohledů cenových výměru Ministerstva financí již není další znalecká činnost potřebná. Není tomu tak i za situace, kdy žalovaný nikterak nesporuje, že částka obvyklého nájemného za užívání daného pozemku je vyšší než částka takto regulovaná, byť se vychází z částky horní hranice regulované výše. K otázce regulace částky nájemného hrazeného z rozpočtu kraje a důvodnosti takového postupu soud poukazuje nejen na samotné cenové výměry, upravující výši maximální ceny nájemného z pozemků veřejné infastruktury, na kterých není provozována podnikatelská činnost a které je hrazeno z rozpočtu kraje tak, jak je tomu i v tomto případě, ale i na samotný zákonný podklad pro vydání daných výměru Ministerstva financí, tj. zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, dále pak i na judikaturu nejen Nejvyššího soudu, např. usnesení sp.zn. 28 Cdo 2830/2015, ale i Ústavního soudu, který rovněž takový postup nijak jakožto neústavní zásah do práv vlastníka pozemku neposoudil (soud zde poukazuje především na usnesení Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 1084/15, které je dle něj na posuzovanou věc zcela přiléhavé – k otázce regulované výše zejména odst. 44. daného rozhodnutí). Jak poté vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 2830/2015, „výše náhrady za bezdůvodné obohacení se poměřuje zpravidla s obvyklou hladinou nájemného v daném místě a čase, přičemž bylo-li nájemné v posuzovaném období regulovanou cenou, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout částku omezenou cenovými předpisy“, dále s tím, že „ačkoliv nájemné z pozemků nesloužících k podnikání nájemce bylo v posuzovaném období regulováno a jeho výše byla omezena maximální cenou (stanovenou cenovými výměry Ministerstva financí, vydávanými na základě zmocnění zákona č. 526/1990 Sb., o cenách), neznamená to bez dalšího, že v konkrétním případě nemůže být obvyklá cena (nájemné) nižší než cena regulovaná. Je tedy na soudu, aby zjišťoval cenu obvyklou (obvyklé nájemné) i v případě, je-li cena regulována stanovením maximální ceny, jestliže účastníci řízení tvrdí nebo v řízení vyjde jinak najevo, že obvyklá cena může být nižší než cena maximální.“. Soud tak uzavírá, že žalobkyni sice přísluší právo na vydání bezdůvodného obohacení za užívání dané nesporné části pozemku parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , a to konkrétně v rozsahu 182 m², nicméně ne v nárokované výši, nýbrž ve výši ponížené s přihlédnutím k výměrům MF č. 01/2021 ze dne 7.12.2020, č. 01/2021 ze dne 7.12.2020, č. 01/2023 ze dne 15.12.2022 a č. 01/2024 ze dne 14.12.2023; konkrétně tedy v částce 22 Kč/m²/rok pro rok 2021 a v částce 24 Kč/m²/rok pro roky 2022 až 2024. Při výměře 182 m² tak žalobkyni přísluší pro období od 13.2.2021 do 31.12.2021 (322 dní) částka 3 532,30 Kč, pro období od 1.1.2022 do 31.12.2022 částka 4 368 Kč, pro období od 1.1.2023 do 31.12.2023 částka 4 368 Kč a pro období od 1.1.2024 do 30.9.2024 (274 dní) částka 3 270 Kč, tj. celkem 15 538,30 Kč. Co do této částky bylo žalobě jako důvodně podané vyhověno (výrok I. rozsudku), ve své zbývající části byla poté žaloba jako nedůvodně podaná soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku).

20. Pro úplnost pak soud uvádí, že poukazoval-li žalovaný ve svém závěrečném návrhu na rozpor jednání žalobkyně s dobrými mravy, a to s tím, že i s vědomím toho, že tomu tak není, požaduje žalobkyně částku bezdůvodného obohacení za užívání celého pozemku, tedy více než jí přísluší, nejedná se o námitku důvodnou. Soud poukazuje především na tu skutečnost, že stanovení skutečného rozsahu zatížení daného pozemku stavbou silnice, mezi účastníky po převážnou část řízení sporované, se v průběhu řízení jak pro účastníky, tak i pro samotný soud, jevilo jako značně obtížné s případnou potřebou složitého a nákladného dokazování (a soud proto přivítal následnou shodu stran v tomto směru pro účely tohoto řízení). Navíc nelze dle soudu s ohledem na námitku vznášenou žalovaným přehlédnout rovněž další podstatnou skutečnost, a to že žalovaný historicky žalobkyni částku bezdůvodného obohacení dle požadavku žalobkyně bez námitek plnil, přičemž tak činil za užívání celého předmětného pozemku. Vytýkat tedy žalobkyni v tuto chvíli obdobný postup jako v minulosti, žalovaným dříve plně akceptovaný, není dle soudu na místě.

21. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení z přiznané částky 15 538,30 Kč soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení úspěšný v převážné části, přísluší mu tedy právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Úspěch žalovaného je dán co do částky 80 060,20 Kč (tj. úspěch co do 83,75 %), jeho neúspěch pak co do částky 15 538,30 Kč (16,25 %); žalovanému proto náleží právo na úhradu 67,5 % vzniklých nákladů řízení. Výše nákladů řízení se poté odvíjí v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř. a ustanovením § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. od náhrad hotových výdajů, kdy v daném případě se jedná o 8 náhrad po 300 Kč (sepis vyjádření ze dne 11.4.2024, účast při jednání soudu dne 23.7.2024, sepis vyjádření ze dne 16.10.2024, účast při jednání soudu dne 22.10.2024, sepis vyjádření ze dne 31.10.2024, účast při jednání soudu dne 14.1.2025, sepis vyjádření ze dne 24.1.2025 a účast při jednání soudu dne 11.3.2025), tj. 2 400 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl úspěšný co do 67,5 %, přísluší mu proto právo na úhradu nákladů řízení ve výši 1 620 Kč (67,5 % z částky 2 400 Kč) – výrok III. rozsudku.

23. O vrácení složené zálohy na provedení důkazu žalobkyni bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyně složila za účelem výslechu znalce , tituly před jménem, , jméno FO, zálohu v částce 3 000 Kč, usnesením zdejšího soudu ze dne 27.1.2025, č.j. 16 C 35/2024-122, však bylo k požadavku znalce tomuto přiznáno znalečné pouze v částce 2 200 Kč. Žalobkyni proto přísluší nárok na vrácení zbytku složené zálohy, kdy se jedná o částku 800 Kč (výrok IV. rozsudku).

24. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty odlišné nebyly shledány žádné předpoklady.